MMacicekk komentáře u knih
Bohužel se musím zařadit k těm čtenářům, kterým kniha nesedla. Upřednostňuji jinak stavěné horory, zde se vše točí okolo jedné postavy – Franze. Přiznám se, že jsem dosud nečetla žádné dílo Franze Kafky, takže po přečtení recenzí jiných čtenářů jsem byla překvapená, nakolik je tato kniha stylem podobná právě Kafkovi. Považuji se za čtenáře, který Hořkou múzu pravděpodobně nepochopil správně, nepoznal provázanost s Kafkou, a to ani podle jména hlavního hrdiny. Věřím, že si kniha najde spokojené čtenáře, kteří toto dílo správně ocení a ohodnotí. I já oceňuji autorovu bezbřehou fantazii, kterou dokáže přenést na papír a zhmotnit ji. Pro toto musí mít člověk nadání a talent a Emil Křižka psát zcela jistě umí, jen bude mít bohužel okruh čtenářů lehce zúžený.
Nevím, asi budu jedna z mála, ale tato kniha mě moc nebavila. Zápletka byla na můj vkus nereálná, příběh odbytý a nepropracovaný, postavy ploché, napětí nulové a konec dost překombinovaný. Další díly si ráda nechám ujít.
Přes zajímavý začátek mě chuť na čtení postupně opouštěla. Vadily mi nesympatické postavy, časové skoky ve vyprávění, které byly snad až nahodile seskládané, názvy kapitol, které neseděly s vypravěči, a celkově se mi nedařilo začíst se. Ač se příběh odehrával na Šumavě, chyběly mi výraznější popisy krajiny a míst. Na druhou stranu jsem se dozvěděla i pár zajímavostí. Nechápu však zmínění o případu Kramného, z toho jsem byla docela znechucená. Závěrečné rozuzlení bylo překombinované a neuvěřitelné, pro mnoho čtenářů však jistě překvapivé. Celkově jsem zklamaná, bohužel.
Nečekejte nijak zvlášť originální zápletku. V tomto ohledu vás zřejmě nic nepřekvapí a spíše naopak budete vždy několik kroků předvídat. Přesto vás dokáže autor i některými zvraty překvapit. Jedná se o nenáročné čtení, které by vás mohlo zaujmout v tom případě, jestliže jste milovníci umění, anebo k němu máte alespoň trochu kladný vztah. Příběh je jím totiž prošpikován. Pokud máte chuť na historicko-dobrodružný román opředený trochou tajemna a napětí a nevadí vám špetka romantiky, perfektně si u této knihy odpočinete.
Zápletka jako taková není příliš originální, ale její neobyčejné zpracování a především místo, kde se děj odehrává, z ní činí nevšední zážitek. Rozhodně se jedná o svěží vítr mezi psychothrillery a milovníkům tohoto žánru by kniha neměla uniknout.
Pokud se o téma sériových vrahů či tuzemských vražd zajímáte, kniha vám nic nového nepřinese. Zmiňuje vesměs veřejně známé zločiny, u nichž viník nebyl dopaden či usvědčen, nebo již uběhla promlčecí lhůta a vrah trestu unikl. Na druhou stranu chápu smysl této knihy, spolek Nepromlčíme se snaží dostat do povědomí obyčejných lidí a brojí za zrušení promlčecích lhůt u nejzávažnějších zločinů. Závěrem si přečtete podnětný rozhovor s uznávaným psychiatrem Cyrilem Höschlem, který nastiňuje, čím oběti trestných činů a jejich příbuzní prochází a jaký terapeutický účinek má potrestání viníka.
Na prvotinu se jedná o velmi povedenou knihu, určenou spíše čtenářkám. Pokud tedy hledáte čtivý psychothriller s bizarními postavami, zajímavým vývojem a překvapivým koncem, rozhodně sáhněte po Krvavém pomeranči.
Od knihy jsem měla velká očekávání a na to, jak jsem ji ze strachu dlouho odkládala, mě hodně zklamala. Začátek mě vtáhl, ale později mě začala nudit opakující se teorie, které bylo více, než samotných případů. V nadpřirozeno věřím a mám i osobní zkušenost, ale u některých popisů jsem se usmívala a nad některými kroutila hlavou. Bohužel ne všemu jsem uvěřila. Mohli si za to sami vypravěči, kteří, místo aby předložili pádné důkazy, tak různě kličkovali a vymlouvali se, že je to velmi nebezpečné. Určitě toho spoustu zažili a s různými temnými silami se jistě setkali, ale na druhou stranu jsem narazila na článek, jehož autor tvrdí, že Ed Warren rád přeháněl. Každý čtenář nechť si udělá svůj vlastní názor po přečtení této knihy. Konec mě však už dost nudil a některé odstavce jsem přeskakovala. Zklamání.
Všichni čtenáři ví, kdo se skrývá pod pseudonymem Robert Galbraith. Autorka má velký spisovatelský a vypravěčský um. Četla jsem názory, že kniha je rozvleklá, já si to nemyslím. Stránky mi utíkaly pod rukama rychlostí blesku i přes větší množství dějových linek a odboček. Děj byl zamotaný, ale měl hlavu i patu. Rozhovory mezi Cormoranem a Robin měly jiskru, stejně tak dialogy odehrávající se mezi ostatními postavami. Nejedná se o thriller, ale o román s detektivní zápletkou, tak to musíte brát. Já se teda nenudila ani chvilku, děj se posouval vždy tak, aby vás navnadil na další strany. Pachatele jsem neodhalila, podezřelých bylo příliš mnoho. A to je dobře.
Před pár dny dočteno a musím říct, že se jedná o úžasný životopis. František Gel napsal poutavé psaní o Louisi Pasteurovi, člověku čtyřikrát nesmrtelném a jednou věčném. Doporučuji.
Nebaví mě příběhy, u kterých je čtenář vždy o krok napřed než samotná hlavní postava. Zápletka byla dost divoká a bohužel zbytečně roztahaná. Konec byl překombinovaný a chyběli tam snad už jen mimozemšťani. Přitom začátek se mi líbil a čekala jsem něco podobného ve stylu Ženy v okně nebo Dívky ve vlaku. Škoda.
Po delší době jsem narazila na vynikající psychothriller, v němž dominují především problematické rodinné a kamarádské vztahy nejen na úrovni rodič – dítě, ale také vztahy mezi spolužáky a vrstevníky. Nikdy nemůžeme vidět do duše žádného člověka, pouze jen pokud nám to on sám dovolí. Konec to jen potvrdil.
Pěkné, ale podle ohlasů jsem čekala mnohem mnohem víc. Četba na 15 minut.
Bohužel, ač nerada, zařadím se k hrstce méně spokojených čtenářů. Začátek knihy mě příliš nezaujal. Málokdy mi totiž sedne vyprávění v přítomném čase a zde jsem s tím trochu bojovala. Trvalo mi tak déle se začíst, ale po čase jsem si zvykla. Rozvíjení zápletky se mi však zdálo zdlouhavé, většinu času se nic převratného nedělo a děj pouze plynul. Druhá polovina již byla lepší, mnohem čtivější, závěr se mi však zdál s odhalováním identit překombinovaný a lehce nereálný. Pochválit bych chtěla pokřivené vztahy na malé vesnici, kde zná každý každého a všichni si vidí tzv. do talíře. Jsem zvědavá na Jarní oběť.
Jako celek knihu hodnotím průměrně. Samotný děj ničím nevynikal. Chyběla mi tu podstatná věc – napětí. Slepota může být velmi dobrým prvkem při budování napínavých scén, ale skoro žádných se nedočkáte. Spousta z nich působí spíše křečovitě a nereálně. Za to vážných zranění hlavní hrdinky se dočkáte až zbytečně moc. V závěru jsem měla pocit, že to snad už ani není možné, aby se ze všeho tak snadno dostala.
Vyzdvihnout však musím knize její čtivost. Četla se rychle a sama, ale stále jsem měla pocit, že tomu něco chybí. Nějaký prvek, který by děj odlišil od ostatních. Samotná hlavní hrdinka na to totiž nestačila.
Co vás určitě překvapí (stejně jako mě), bude závěr. Ač můžete mít určitá podezření, jsou vám neustále autorem (podotýkám velmi dobře) vyvracena. Dočkáte se tak docela šokujícího závěru, který si zasloužil o hvězdičku navíc v konečném hodnocení.
Knihu jsem četla v období Dušiček a zvolila jsem dobře. Povídky měly tu správnou tajuplnou atmosféru, která se hodila do pochmurného počasí. Ne všechny byly mysteriózní, ale na kvalitě čtení to rozhodně nic nemění. Očekávejte tedy rozmanité zápletky a často i překvapivá rozuzlení.
První polovina knihy byla čtivá a nevšední. Bohužel po čase dny začaly splývat a situace se neustále opakovaly. Vaše představy o závěru budou různé a budete přemýšlet, jak tohle soužití může dopadnout. Znepokojovat váš však bude zbývající počet stran. Zhruba v polovině knihy přijde zvrat, který vás buď překvapí a přijmete ho, nebo naopak vás zklame. S politováním se musím zařadit k druhé skupině. Každopádně druhá polovina knihy se už docela táhla, velmi brzy si totiž domyslíte, kam děj spěje a jakého rozuzlení se dočkáte. Nudila jsem se a chybělo mi napětí. V závěru se bohužel dočkáte překombinovanosti a nulové uvěřitelnosti. Kladně hodnotím autorčinu fantazii při vytváření pokřiveného charakteru věznitele.
Knize jsem dala šanci i přes její nízké hodnocení. Zajímavá obálka spolu s lákavou anotací mě zaujala. Bohužel se musím přidat k většině zklamaných čtenářů. Námět byl vynikající, ale zpracování strašné. Postavy ploché, napětí žádné, a hlavní postava bývalá policistka byla asi ta nejhůře stvárněná postava, o které jsem v poslední době četla. Její neustálé panické záchvaty začaly být otravné, neumím si ji představit, jak vykonává v tomhle stavu své povolání. Její dedukční schopnosti byly nulové, při sebemenší stopě měnila možného pachatele jak počasí. Konec byl totální slátanina bez špetky uvěřitelnosti. Dvě hvězdičky dávám za počáteční atmosféru tajemného hotelu v horách a popis samotného hotelu.
Už dlouho jsem se u žádné knihy nepobavila, jak u této, a to i přesto, že už jsem dávno pubertálním létům odrostla. Autorce se totiž povedlo velmi dobře a realisticky vykreslit myšlení a vnímání pubertálního chlapce, stejně tak jeho komunikaci s vrstevníky. Šimon je navenek drsňák, v dialozích s kamarády lítají vulgarismy jeden za druhým, uvnitř je to však citlivý kluk, který se snaží poprat s bouřícími se hormony a s nepochopením dospělých a vlastně celého světa. Knize dominují Šimonovy sarkastické hlášky a humorné scény. Rychlý a depresivní závěr mě docela zklamal, i přesto však knihu doporučím.
Na 180 stranách se odvíjí silný příběh, na jehož konci vám nezůstane oko suché. I když mohou na někoho Michalovy monology působit zdlouhavě, možná s ním nebudete zpočátku ani soucítit a říkat si, ať se konečně vzmuží a jde dál, že život je krátký na nekonečné truchlení, na konci se vám pohled na něj obrátí a těžko budete zadržovat slzy. Tento promyšlený věrohodný příběh, který autor napsal, vás dostane svou intenzitou, emocemi a zejména rozuzlením. Šepot v bouři je příběhem k zamyšlení – k zamyšlení nad životními hodnotami, ale i životem obecně, stejně tak smrtí, která je jeho nedílnou součástí. Láska je hluboký cit, ale mít dobrého přítele, který i za cenu vlastní pověsti udělá věc, která kladným způsobem ovlivní život nejen tvůj, je k nezaplacení.