Moňa69 komentáře u knih
Z Tessiných knih nabývám dojmu, že všichni muži jsou strašná prasata, respektive se mi zdá, že je o tom přesvědčená autorka sama. Ale k čertu s tím, taky názor, kniha skvělá.
Moc zajímavý příběh, od začátku do konce jsem byla napnutá, takhle někde uvíznou v sektářské dědině, tak se radši nechám sežrat vlky.
Něco jako jako Staré pověsti indické, po všech těch Libuších a Přemyslech Oráčích taková trochu exotická počítaná. Fascinující je stáří díla i příběh samotný, něco je zkrátka nadčasové.
Jen ta jména, ta jména... strana 3 a už jsem byla v lese ohledně vzájemných vztahů:)
Přiznávám, že jsem se trochu plácala v závěru a děj mě tolik nezaujal jako předešlé. Ale není každý den posvícení, jdu na další.
Tomuhle bohužel věřím, že se ve světě děje a nejen ruským dívkám a nejen v Americe. Líbilo se mi, že tam autorka zakomponovala i to miminko.
To bylo táák napínavé a tááák přitažené za vlasy, až to byl málem skalp, ale co na tom, mě to bavilo jako doposud všechny Tessiny knihy.
Rizzoli a Isles mi něco říká, neběží něco takového v tv?
Oceňuji jiný úhel pohledu. Doposud se ke mě dostaly jen knihy s opačnými hlavními hrdiny; s vězni, židy, českými statečnými bojovníky, a na rozsáhlejší a odbornější publikace, které hodnotí stejnou situaci z té druhé strany, zatím z hlediska znalostí nedosáhnu.
Nechci se tímto nikoho zastávat, ale v této knize je pěkně vidět, že i ve zdánlivě normálních a spořádaných lidech dřímá semínko zla a jen čeká, až jej nějaká demagogie či životní situace probudí k životu. Možná nebýt války a tezím od podstaty zkažených lidí by se z Rudolfa a ostatních nikdy nestali šílenci páchající neskutečná zverstva na lidské rase ve jménu rozkazu shora a čistého Německa. Či spíše by se u nich tyto sklony neobjevily. Dnes už je těžko rozeznat, kdo v sobě toto semeno zla má a kdo ne, proto doufám, že už nikdy nenastane situace, která by toto prověřila. Nikdy nevíme, kolik takových Rudolfů kolem nás žije:(
"Zpočátku jsem měl nepříjemný pocit, ale ten se postupně docela ztratil. Myslím, že to bylo nutné."
Ultimátní ohavnost, koukám že autorka se v těchto vodách vyzná a vyživá se v tom, jak čtenáře co nejvíc šokovat a zhnusit. Zajímavý koníček, díky za něj:)
Prolínání minulosti Sáry a Jefferyho s jejich přítomností je zde osvěžujícím prvkem. Stejně jako u Podlosti oceňuji zápletku s odvrženými příbuznými.
I přes velmi akční a napětím nabitý start mám dojem, že autorka zde zamávala obvyklou dávkou napětí a změnila podávání. Kniha má stoupavou tendenci, prostředek se mírně táhl a nebyl schopen mě úplně upoutat, naopak závěr byl špičkový, byť trochu přitažený za vlasy.
Hrůznější než samotný obsah a téma knihy je snad jen to, že podobná zvěrstva se v každé zemi dějí možná i právě v tomto okamžiku a mnoho z nich nikdy nebude odhaleno. Závěr byl, pravda, poněkud urputný, ale přesto jsem s chutí dočetla až do konce a řadím knihu k oblíbeným.
Karin Slaughter opět nezklamala, udržuje čtenáře od první do poslední stránky v napětí, které chytře dávkuje, aby jej najednou nebylo moc. Obsahově mírně slabší než ostatní díla z pera této autorky, ale stále výborné.
Ve stylu psaní a ve výběru témat pozoruji u Karin jisté shodné rysy s Mo Hayder, teď jen určit, která si v záplavě mrtvol libuje více. Přiznávám, že Mo Hayder mě zaujala více, imponuje mi rouška tajemna, kterou jsou její knihy zahaleny, což u Karin trochu pokulhává, nicméně se zaměřuje na poněkud civilnější a reálnější případy a to rozhodně není na škodu. Skvělá kniha skvělé spisovatelky.
Poslední dobou mě zaráží, že ženské spisovatelky píší o podobných záležitostech s gustem a do detailů, což bych čekala spíše u mužů, ale Karin fandím, čile mě zásobuje novými a novými knihami a vím, že u jejích příběhu se nikdy nebudu nudit, ačkoli jsem chvílemi (pochopitelně) dosti zhnusená a otřesená:)
Sára vs. Lena, těžký to souboj něžného pohlaví, komu jen fandit... Přiznám se, že v tomto případě mě smrt první oběti, Allison, mrzela víc než skon jiných obětí v jiných knihách, ta holka mi díky trablům se školou a prací byla hrozně sympatická.
Zajímavá detektivka s pozoruhodnou zápletkou. Během četby jsem si říkala, jak to do sebe sakra může zapadat, Seghers v závěru dostál svému spisovatelskému umu a oba případy do sebe zapadly jako dílky skládačky.
Musím říct, že navzdory nepříjemné povaze Vraní dívky je kniha napsána s citem a tudíž ozačení "jen pro silné povahy" je dost nadsazené. Jo, je to hnus, ale pro mě má tento psychothriller komorní atmosféru podobně jako Americký zločin. Nejvíc zaujal stav Sofie. Jsem ráda, že je Vraní dívka součástí trilogie, s chutí si přečtu další dva díly.
Vypadá to, že Jonasson nás bude zásobit neobyčejnými příběhy obyčejných lidí - nebo obyčejnými příběhy neobyčejných lidí?
Stařík je stařík, byl tu prostě první a nasmála jsem se u něj o něco víc než u Analfabetky, ale nepřikládám to na vrub Jonassově nedostatečné múze, nýbrž tomu, že Nombeko je postavou mnohem vážnější než Alan, krom toho geny matky, která čichá ředidlo se nedají srovnat s geny otce, který chtěl založit Svobodné Rusko:)
Opět slušná porce různonárodní politiky, situací, které prostě nevymyslíš, a jednoduchého inteligentního humoru -ačkoli, je tento výraz na místě, když minimálně jedna z postav nese označení Idiot a dalších pět se tak chová?:)
A zdá se mi to, nebo Jonasson skutečně nevěří oficiální verzi 11. září?
Každopádně pět hvězdiček, pobaví, smutnou duši potěší:)
Na Švédy trochu netradiční, ale na tři hvězdy to pořád stačí. Přehršel postav působí zpočátku děsivě, ale člověk si zvykne. Konec skvělý, trochu se tím vyrovnalo hodnocení:)