Moňa69 komentáře u knih
Jooo, mít tak dvojče a žít na hradě, kde se ve sklepeních nacházejí labyrinty s bránou do minulosti... v našem paneláku jsou maximálně sklepy velikosti ptačí klece a místo mladého makaróna tam člověk zakopne leda o starého bezdomovce. Tím víc jsem si dění na Nemetonburku užívala a dvojčatům držela pěsti, ať celé záhadě přijdou na kloub.
Moment, trilogie? To jste mi nemohli říct, když mi bylo dvanáct?
Svět dospívající dívky podaný poutavou formou, ale s Magdou jsem se nějak nedokázala sžít a to děvče mě imrvére strašně rozčilovalo.
Víc než milostný příběh slečny -doprčic, jakže se to jmenuje?- mě zaujala ta detektivní zápletka, nechci spoilerovat, tak jen řeknu, že odhalení skutečného vrahouna mě docela překvapilo:) Druhá část knihy, kdy Alainovi šíbne, je už možná kapku kýč (to vlastně možná celá kniha), ale moc příjemný kýč, co se dobře čte. Nedá se říct, že by mě Hodina po půlnoci nějak duševně obohatila, ale hlavním cílem této literatury je pobavit, což bylo v tomto případě splněno tak na jedna mínus.
Vcelku nenáročná oddechová četba. Chyť mě...no on nakonec příběh chytil mě.
Jakkoli mám tuto manželskou dvojku ráda, Paganiniho smlouvu si možná radši mohli nechat v šupleti:( Narozdíl od sourozenců této knihy mě PS nedokála vtáhnout do děje a kniha se mi snáze odkládala než brala do ruky. Ale kdo ví, bylo to mé první seznámení s Keplerovýma, tak jsem si jen možná musela zvyknout na jejich styl psaní.
Láďa je psychouš od pohledu, samozřejmě v dobrém, a nakolik se zatím orientuju v českém 20. stol., natolik mi jeho tvorba přijde odlišná od děl jeho současníků. Myši patří spolu se Spalovačem k mým oblíbeným (zatím tedy i jediným) knihám Ladislava Fukse a líbí se mi morbidita obou titulů. Při doušce "...a jistě i salát, i šunku a limonádu!" vždycky dostanu šílenou chuť na vlašák a oranžádu:)
Nejlepší je ta část, kdy jde Lisa s Annou nakupovat pro celou dědinu a musí se stokrát vracet :D
Tajemství tajného pokoje aneb Pět nereálně slušných dětí s rozkošným hundem a neskutečně blbý policajt. Moje úplně první kniha od Blytonové, bylo mi asi osm a připadala jsem si stejná trubka jako Bětka (moc se nezměnilo). Nadchlo mě, jak jsou děti schopné si poradit se záhadou zařízeného pokoje v opuštěném baráku a vyčůraně obejít rodiče při luštění stop, stejně tak všechny ty finty fň s neviditelným inkoustem a převleky:)
Zpočátku zajímavé čtení, zhruba do první třetiny se u Marty pořád něco děje, pak se ovšem cosi zlomí a z knihy se stává depresivní natahovaná slátanina. Marta se pak jeví jako naprosto neperspektivní jedinec a tento dojem jen umocňuje fakt, že Marta má obě ručičky úplně nalevo a ani nejeví ochotu něco dělat, kromě toho, že pije všechno co je v kapalném skupenství. No, za mě teda tři hvězdy, ale že bych to musela číst dvakrát...
Tak sympaťák, ten Jurek! :D Napínavé neskutečným způsobem, málem jsem při čtení umřela na ohlodání nehtů až na kost, tenhle díl se fakt povedl, musí mít pokračování!
Přesně něco pro mě, trojúhelník Henry - Effie - Moses, do něhož svými kouzly zasahuje prostitutka Fanny, Henryho pedobearská minulost... no dobré psycho, přečteno jedním dechem.
Jako odpočinková kravina plní svůj účel, vulgarismy neuráží, sečteno podtrženo: tři hvězdičky.
Z knihy jsem byla nadšená, v určité době jsem se k ní ráda vracela, měla pro mě zvláštní kouzlo, i když mi tato problematika je na hony vzdálená.
Dostala jsem přesně to, co jsem si představovala - psychopatičtějšího Forresta Gumpa.
Jooo, Pětka na tajemných blatech, nejlepší knižní horor mého dětství! Už vůůůbec nevím, o co šlo, ale vybavuju si ten vlak bez řidiče co jezdil tunelem tam a zpátky, o a když jsem tenhle díl viděla i zfilmovaný, tak ámen se mnou, ještě teď se bojím:D Tohle je možná můj nejoblíbenější díl z celé série.
Když mi bylo tak jedenáct, byla jsem z téhle knížky vyklepaná jak cyp, ten opuštěný barák mi způsoboval husinu a ještě teď mi běhá mráz po zádech, když si na to vzpomenu:D
No, britové jsou prostě trochu jiní:) Já Bridget ráda, i když je to nenapravitelná trubka a trochu alpa:)