monika011 komentáře u knih
Jediná kniha o jídle, kterou potřebujete je moc fajn kniha pro ty, kteří se chtějí starat o to, co jí (tedy pro ty, co se zajímají o své tělo). Ráda bych byla, kdyby tuto knihu měl doma vlastně každý a měl povědomí o tom, jak to se stravou vlastně je. Protože autorka vyvrací mýty, který se mezi lidmi šíří a objasňuje, jak to doopravdy je s dnešními moderními dietami. Líbí se mi, že autorka ví, o čem mluví, protože si to těžce vystudovala. A moc hezké je i celkové zpracování knihy a fotografie u receptů. Líbil se mi spíš původní název (Nejez blbě), protože momentální název je pro mě prostě netrefný - ráda čerpám informace z více zdrojů a navíc si myslím, že informace z této knihy jsou takové základní a okrajové, které by určitě stály za rozšíření. Jinak je kniha ale moc hezká, čtivá, se spoustou zajímavých informací. Doporučuji.
Kniha Nebe je zpět je zvláštní. Je čtivá, ale nesmíte v ní příliš hledat logiku. Občas nedává chování postav smysl. V průběhu příběhu si budete říkat, o čem to celé vlastně je a proč to vůbec čtete, ale občas nabídne autorka zajímavou myšlenku k zamyšlení. Celou dobu jsem uvažovala, zda doopravdy negativní energie, kterou někdo vysílá mým směrem, může až na tolik ovlivnit můj život. Tato kniha se zkrátka hodí jako oddechovka po nějaké náročnější četbě.
Kniha Přátelé je takový menší průvodce zákulisí známého oblíbeného seriálu a taky tak trochu návrat do minulosti. Protože nejenže se dozvíme zajímavosti o seriálu nebo třeba hercích, ale taky můžeme nahlédnout do devadesátých let a nostalgicky zavzpomínat, jaké to tentokrát bylo. Kniha je napsána čtivě, takže je jasné, že kniha čtenáře zaujme. Navíc autorka mluví o spoustě (ale doopravdy spoustě) jiných seriálů a lidí, což pro mě bylo spíš otravné, ale chápu, že nějak se stránky vyplnit musely. Obálka se mi líbí, je to prostě klasický styl Přátel. Takže ano, kniha je super a stojí za přečtení, pokud se k Přátelům ještě jednou chcete vrátit i jinou cestou než je náš milovaný sitcom.
Kaštánek je kniha, která nabízí pomalý rozjezd. Na začátku jsem měla problém se začíst a krátké kapitoly tomu vůbec nepomáhaly. Měla jsem zmatek ve velkém množství jmen a ztrácela se v poněkud kostrbatém překladu. Zhruba od poloviny ale začíná pořádná akce, která se ale bohužel v konečném efektu moc táhne a ubere to knize napětí. Jako obrovské plus vnímán nápad s kaštánky a celkově motiv vraha. Jen je škoda, že autor nedává možnost čtenáři si vytvořit vlastní konspiraci, protože vrah je pořád napřed a mezi řádky ho prostě odhalit nelze, protože autor žádná skrytá vodítka neposkytne. Rozhodně si ale myslím, že Kaštánek stojí za přečtení. Navíc obálka knihy je skvostná.
Kniha Na hraně noci ve mně vyvolává rozporuplné pocity. Na jednu stranu je to silný a krásný příběh o Antonu Starzmannovi. Ale na druhou stranu musím zmínit to, že styl psaní autorky se mi příliš nelíbil, i když se kniha dobře četla. A po dočtení doslovu mám pocit, že autorka se snažila z Antonova příběhu udělat něco, co není a to jen proto, aby kniha byla zajímavější (jak sama autorka uvedla) a lépe se prodávala. Kniha je založena z větší části na popsání pocitů Antona a přiznejme si, že ne každému může vyhovovat číst myšlenky exmnicha. Když pomineme neustále opakující se myšlenky o Bohu, nevyužitý potenciál děje či nepřesné historické události, jedna věc se tomuto příběhu musí nechat. A to je sám Anton. Kniha nám možňuje nahlídnout na válku očima Němců. Děj se přitom nemusí odehrávat v koncentračním táboře, ale stačí pro to jedna malá zapadlá německá vesnička a jedna neobvyklá rodina, která se do našeho srdce zaryje a my ji fandíme. Jsem ráda, že příběh dopadl tak, jak dopadl, a že autorka nám mohla příběh předat. Protože Anton Starzmann možná udělal ve svém životě pár chyb, ale ve skutečnosti to byl jen člověk. Neskutečně silný člověk, který si zaslouží, aby jeho příběh byl slyšen a vyprávěn.
Autismus a Chardonnay je kniha, která se člověka dotkne. Protože pojednává o nelehkém tématu, a to neskutečně lehce, přirozeně a hlavně lidsky. Mluví vtipně o veselých příhodách, které jsou ve skutečnosti docela smutné. Tedy jako smutné je vnímá společnost, ale možná bychom je takto vnímat neměli. Možná bychom neměli sklánět zrak, když kolem nás projde skupinka autistických dětí. Možná bychom se měli ze života radovat přesně jako oni a nebrat ten život tolik vážně.
Knihu doporučuji, mám pocit, že je to takový malý průvodce lidskostí. Pravděpodobně ji přečtete za jeden večer, ale určitě o ní budete přemýšlet ještě hodně dlouho. A to je to nejmenší, co my pro takové děti můžeme udělat.
A je to tady. Další díl převelice úspěšné série, další rok v Bradavicích a další rok Harryho dobrodružství. Až si trochu říkám, jestli ten kluk nemůže mít klid alespoň jeden rok. Nemůže. O čem bychom asi potom četli, že?
V tomto díle se nám z hezkého povídání pro děti stává temnější příběh, protože Voldemort "konečně" povstal. Já sama sérii o Harrym nepovažuji za knížky pro děti, sice ta kniha o jednom dítěti je, ale pojednává o strašných časech a některé věci jednoduše nejsou pro děti.
Moc se mi líbí scény mimo Bradavice, můžeme tak kouzelnický svět poznat o něco více. Zajímavé byly i další školy, které se účastnili turnaje a přivedly do toho našeho typického školního prostředí svěží vánek. V tomto díle jsem postrádala jediné - Harryho emoce. Když se tohle všechno stane puberťákovi, musí nějak reagovat, a ne jen sedět a dívat se před sebe. Ale to už může být jen můj subjektivní pocit, že ve vzniklé situaci by skutečný puberťák jednal jinak. O tom, jak dobrá je zápletka a konečné rozuzlení asi ani psát nemusím. Už jenom vysoké hodnocení knih naznačuje, že Rowlingová prostě umí psát. Stručně tedy: doporučuji, velmi pěkně napsáno (ale z prvních čtyř dílů mi tento přijde o kapičku slabší).
Nejkrásnější dárek je kniha dvanácti vánočních povídek, které nám říkají, že každý vnímá a slaví Vánoce trochu jinak. Že Vánoce nemusí být jen šťastné a veselé, ale pro některé mohou být také smutné, sentimentální nebo nadobro zapovězené. A to se mi na knize líbilo. Potkáme spoustu lidí a lidských příběhů, a alespoň na chvíli s nimi jejich vánoční momenty můžeme prožít. Můžeme prožít Vánoce vícekrát, více způsoby.
Ne všechny povídky byly dobré, většina byla dobrých a jsem si jistá, že pár jich bylo dokonce i více než dobrý, takže dohromady vznikl příjemný celek. Kladně hodnotím, že i neznámí spisovatelé dostali možnost napsat povídku a hlavně miluji, jak se děj odehrává v tom našem typicky českém prostředí. Pokud se tedy chcete naladit na vánoční atmosféru o trochu dříve, přečtěte si tuto knihu. Slibuji Vám, že pokud budete mít oči a duši otevřenou, po přečtení se na Vánoce budete dívat trochu jinak, tak nějak víc s pokorou. A hlavně budete se na Vánoce těšit ještě o něco více.
Konečně kniha, kde hlavní hrdina vyloženě není přeborník v nějakém oboru. Není nejkrásnější, nejstatečnější, nejchytřejší, zkrátka není nej. Konečně kniha, kde hlavní hrdina prostě je. Takový opravdový, skutečný. A o hodně více sympatičtější než všichni ti hrdinové, u kterých nám je jasno, že to v sobě prostě mají. Protože u Kellena celou dobu přemýšlíte, jestli to v sobě má. Tu odvahu, čest, magii. Jestli v sobě někde hluboko má opravdového může. To se mi na knížce líbilo - vývoj Kellena. Sledujeme, jak se z chlapce se stává muž a tolik mu držíme pěsti, aby to konečně vyšlo.
"Když si chceš vymyslet příběh, vždycky je nejlepší takový, kterému lidi uvěří."
A tak tu máme další kouzelný svět, kterého chceme být součástí víc než jen tím, že ho budeme číst. Proč? Protože lidé tu mají magii, na kůži mají vytetovaný kouzelný pásky, které se jim jednoho dne rozzáří. A nebo taky ne a to nás možná ještě více přitahuje. Také protože v lese jim běhají extra zábavný kočkoveverky, potuluje se tam jedna ironická zrzka a karty tam mají větší význam, než jaký se nám na začátku může zdát. Tohle všechno a ještě víc vám může Divotvůrce nabídnout.
Tatér z Osvětimi je neskutečně silný příběh o muži, který měl velké štěstí v obrovském neštěstí. A o ženě, která potkala tohoto muže, který ji zachránil život, čímž ji ten život úplně změnil. Příběh vypráví taky o nekonečném množství lidí, kterým bylo vymazáno jméno, odebrána identita a odcizena rodina v těch nejstrašnějších dobách lidských dějin. Překvapujeme mě, s jakou lehkostí a citem je kniha napsána, a jak rychle se čte. Když jen pomyslím jaké hrůzy se tu odehrávaly před sedmdesáti lety, běhá mi mráz po zádech a pociťuji neskutečný smutek a úzkost.
"Pokud se ráno probudíš, pak je to hezký den."
Ale nebojte, kniha není jen o všech těch hrůzách, strachu, bolesti a lidském neštěstí. Je také o naději, odvaze, víře a lásce. "Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v té nejstrašnější situaci."
Co když jsme to my ... a jenom my?
Milá kniha o dvou mladých klucích, kteří mají své životy teprve před sebou, na pozadí nezapomenutelného New Yorku se špetkou broadwayských muzikálů. Kniha vůbec není špatná, jen tomu něco chybí. Četla jsem, četla jsem a stále to nebylo ono. To něco, co chybělo, mě nikdy nenechalo se ponořit do příběhu naplno. Ale co to bylo?
"Všichni máme plnou hubu keců, jako by si nás vesmír schovával pro něco epickýho, a pak všechno skončí."
Od této knihy nečekejte převratné dílo, které vás nenechá spát. Zasmějete se, možná si pobrečíte, možná zatoužíte mít přátelství jako postavy v knize nebo vás oslní romantická gesta těchto kluků. Budete navedeni na pár jiných děl (díky moc, teď mám nutkání jít číst Harryho P.). A já doufám, že najdete to něco, co mně chybělo a kniha vám i třeba nedá spát.
Továrna na sny je teda něco. Pohlazení p(r)o duši i oko. Váš společník do nepohody, pro zasmání. Mně dokonce i slza ukápla. Ta kniha je nedokonale dokonalá. Tolik lidská, čistá, milá, prostě opravdová. Na nic si nehraje. Přirozenou cestou vás nutí se zamyslet nad vaším životem a vaší budoucností. Přitom si můžete knihu dotvořit podle svého a tak se každá Továrna na sny může stát originální.
"Jediné, co potřebujeme k životu, je život sám."
A já si říkám, že zítra na to vše jdu jinak. Nepůjde to hned, nebude to stejné, ale budu se snažit. Otevřít se a víc poslouchat. Víc se smát. Víc snít. Víc milovat. Víc žít.
Děkuji, Anie. Za tu knihu, za ty rady, za tu inspiraci, prostě za tebe a tvoji odvahu vystoupit z davu a jít.
Jít žít.
Hamlet se mi neskutečně špatně četl. Četla jsem, najednou bylo 50 stránek pryč a já vlastně ani nevěděla, co se v příběhu právě děje. Na čtení potřebujete naprostý klid a ticho, označila bych to proto za složitější dílo. Co se mi ale moc líbilo, byly myšlenky a citáty. Já mám totiž ráda, když po přečtení knihy z ní něco máte.
Těším se až si dílo jednou přečtu znovu, za jiných podmínek, jiná já a doufám, že pochopím, proč se Hamlet řadí mezi jednu z nejlepších tragédií.
„Pochybuj, hvězda že plane,
pochybuj, slunce že žhne,
pochybuj o pravdě samé,
jen o mně, o mně ne!“
Stařec a moře je neuvěřitelně silné dílo o lidské vůli a vytrvání. Bohužel Hemingwayova metoda ledovce mi vůbec nevyhovuje, jak jsem se už jednou přesvědčila u jiné jeho knihy. Ale když se nad tím zamyslím, napsat knihu, kde popisujete převážně lov, to chce odvahu. A aby se poté zalíbila lidem, na to potřebujete talent a i trochu štěstí. Rozhodně stojí za přečtení.
Kulička je klasické dílo ukazující na vrstvy ve společnosti, co s námi udělá touha po vlastním pohodlí a kam až lidská povrchnost může zajít. Vyšší vrstva je povýšená nad tou nižší vrstvou a přitom ti z vyšší vrstvy nesahají svými charaktery ani po kotníky některým v té nízké vrstvě. Smutné to tenkrát bylo. A ještě smutnější je, že společnost se vlastně od té doby příliš nezměnila.
Je až mrazivé, jak Kafka vystihl podstatu tohoto díla - ze dne na den se i z toho nejmilovanějšího člověka může stát někdo úplně cizí. Někdo, kdo je nám lhostejný a na koho se ani podívat nemůžeme. A napsal to takovou formou, že to celé působí jako absurdní vtipná povídka, ale ve skutečnosti je to další nestárnoucí nadčasové dílo.
Smrt krásných srnců je na jednu stranu typická česká literatura 20. století, ale na druhou stranu se od těch typických až příliš liší. Je napsána s neskutečnou lehkostí, s vtipem, ale i s ohromným smutkem. Povídku Králíci s moudrýma očima jsem tolik prožívala a cítila tu lidskost z ní. Stejně jako z celé knihy.
Nejedná se o příliš převratné dílo, ale má v sobě určité kouzlo, takže určitě stojí za přečtení.
Nadčasovost s kombinací lehkosti psaní pana Čapka tvoří geniální dílo o moderní technice, ale nejenom o ní. Ta nadčasovost mi nahání husí kůži. Velmi povedené, velmi čtivé.
Upřímná poezie. O životě. O pravdě. Pokud se v díle najdete, budete mít pocit, že vám Gelner mluví z duše. Pro vaši duši. A budete to všechno cítit. V sobě. A bude to nezapomenutelné.
S tímto dílem pociťuji, že ta poezie přece jenom nebude tolik špatná a nesnesitelná, jak jsem si myslela. Bravo.
Líbilo se mi to. Líbila se mi změna prostředí, vyvíjení postav a vztahů mezi nimi, líbil se mi Valentýn jako nepřítel, charakteristický vtip autorky, nečekaně očekávané zvraty, poodhalení minulosti, nové postavy.
Neseděla mi Clary- celkově jako osobnost. Ale takhle to bylo ve filmu, v seriálu i v předešlých dílech knih, takže žádná novinka. Avšak tento díl mi Cassandra ukázala, že Clary může být ještě o něco více nesnesitelnější. Ale stejně jako v životě, ne každého máme rádi a ne každý má rád nás. Naštěstí ostatní postavy se postaraly o vylepšení skóre celkového dojmu.
Jelikož se tato série liší od všeho, co tu bylo předtím, stává se velmi originální a povedenou, a já se nemůžu dočkat dalších dílů.