Monika1717 komentáře u knih
Jestliže lidé v Anglii a na vřesovištích takhle opravdu žili,tak je upřímně lituji. Celodenní nicnedělání, dohadování, kdo koho miluje, popíjení čaje, neuvěřitelně nudný život. Ani se nedivím, že se k sobě tak chovali. Po knize jsem sáhla úplně náhodou,potřebovala jsem ji do výzvy. Četla jsem ji snad už potřetí a určitě naposled.
Spousta jmen, dlouhé kapitoly a tak trochu zamotaný začátek. Sebevražda nebo vražda?
Erika řeší minulost a přítomnost, sestřinu domácnost, Patrika, je toho na ni moc. Kniha je ale čtivá a děj hlavně ve 2. polovině ubíhá dost rychle. A konec? Takový jsem nečekala.
Knihu jsem dočetla opravdu silou vůle, vraha jsem odhalila před koncem, česká detektivka by byla super, kdyby měla o třetinu stran méně.
(SPOILER) Jednou za čas odložím detektivku a přečtu jedním dechem nějaký ten romantický příběh. Domeček na pláži, v něm čajovna, plno milých vesničanů. Nevím, jestli by Annie dokázala tak rychle opustit svou restauraci a odjet do neznáma.Příběh mile plynul, sem tam ho narušila nějaká prkotina. Jen na konci se to trochu zkomplikovalo,ale dobře všechno dopadlo.Záletný manžel vyhozen, bezdomovec nalezen, odvážný plavec zachráněn. A teď honem zase k nějakému tomu dramatu.
Brali se boháči a stejně se snažili na svatbě ušetřit. Rozbouřené moře, blížící se bouře, zajímavá společnost. Současnost se střídá s retrospektivou, musíte dávat pozor na jednotlivé postavy. Trochu mi to připomínalo jiné knihy. Nakonec se klubko vztahů rozmotalo, všichni odjížděli z ostrova trochu chytřejší. Všichni?
Krásný vánoční kočičí příběh. I slzička mi ukápla. Asi proto, že kočičky jsou moje velké lásky a chlupaté kamarádky.
Knihu jsem dočetla silou vůle. Čerstvě rozvedená atraktivní docentka literatury Marie a její zatrpklá protivná sestra Veronika. Mezi nimi stáří a nemocní rodiče odmítající se odstěhovat z venkovské usedlosti u Krumlova. Marii zbyl po rozvodu krásný pražský byt, auto, úspěšná spokojena studující dcera, která bydlí se svým přítelem. Veronika neustále Marii peskuje,že se o rodiče nestará a všechno je jen na její rodině. Marie tráví tedy léto v Krumlově, dojíždí za rodiči, vozí je po doktorech. Prožije románek se studentem Filipem. Nevím, něco tomu chybělo, Marie pořád přemýšlí, co se životem dál. Je to takové nemastné, neslané, chvílemi mě to nudilo až běda. Ale dočetla jsem.
(SPOILER) Před několika lety mé kolegyni při hodině ulétlo sprosté slovo. Do večera jsme to věděli všichni. Tady vedoucí divadelního kroužku zneužívá po mnoho let svoje svěřence a pořád nikdo nic neví? To nikdo doma nic neřekl? Nebo to bylo všem jedno? Tomu nevěřím. Ano, rodiče jsou vytíženi, někdy nemají na děti tolik času, kolik by mít měli, ale že by se to neprofláklo tak dlouho? To se mi zdá přitažené za vlasy. Jinak se mi kniha moc líbila, seděl mi i styl vypravování, náznaky, které si čtenář musí domyslet. Téma je závažné. Rodiče by si měli prověřit lidi, kterým svěřují svoje děti. Aby se potom nedivili. Divadelní kroužek existoval, vedoucí byl skutečně pedofil. Tolik let. Nechápu.
(SPOILER) Kniha z doby socialistického zdravotnictví, kdy se kromě práce hodnotil také politický postoj sestry. Silvie mi bylo chvilkami líto, mít takovou rodinu a některé nadřízené nebylo žádné terno. A láska k člověku, který byl zadaný nezadaný jí také moc štěstí nepřinášela. Pořád jsem čekala, že se objeví závěť a teta jí odkáže všechen majetek nebo že získá dům zpátky. Čekala jsem a čekala ......... ale nedočkala jsem se.
Osud Emilky mně připomněl osud mojí babičky, která se z hájenky přivdala na statek a od té doby neznala nic jen dřinu na poli a doma. Je neuvěřitelné, jak těžký byl život v tehdejší době. Knihu jsem přečetla jedním dechem, našla jsem tam sice nějaké drobné nedodělky, ale doporučuji všemi deseti.
Skvěle napsaná kniha o požáru v mrakodrapu. Stavební firmy se chtějí ukázat - dům je špatně vyprojektovaný, stavba je ošizená, bezpečnostní opatření nikoho nezajímají. Ale jen do té doby než začne hořet a dojde ke katastrofě, při níž lidé umírají v plamenech.
Dost dlouho se mi pletly postavy. Bylo tam jen 5 chalup, ale trvalo docela dlouho než jsem se zorientovala. Vraha jsem neměla šanci odhalit, mohl to být v podstatě kdokoli a vůbec bych se nedivila, kdyby to byl někdo jiný, motivů tam bylo dost. Kniha se četla pěkně, postavy byly sympatické, zápletky propracované. Ale Kroky vraha se mi líbily víc.
Přečetla jsem několik Herriotových knih. Tuhle mám zatím nejraději. Vždycky jsem chtěla pracovat se zvířaty, nejraději bych v ZOO krmila velké kočky. Rodiče byli jiného názoru. A já musela poslechnout.
Paní spisovatelka měla asi dalekohled a viděla k nám domů. Pak to jen trochu poopravila.
V televizi jsem viděla seriál, a tak jsem byla zvědavá na knihu. Nezklamala mě. Četla jsem a všechny postavy jsem si představovala podle těch televizních. Do vězení se člověk mohl dostat v podstatě za nic. A tam se setkat s těmi, kteří zase udělali cokoli. A žít s nimi na pár metrech čtverečních. Ohromná statečnost.
Kniha i filmové zpracování se mi velmi líbilo. Doporučuji přečíst.
(SPOILER) Kniha se mi moc líbila, i když je to trochu jiný Nesbo než na jakého jsem zvyklá. Chvilku mi trvalo než jsem se zorientovala v množství postav a v tom, kdo na které straně zákona stojí nebo ještě před chvílí stál. Děj je dynamický, akce stíhá akci. A Macbeth sám? Dopadne tak, jako v tom starém dramatu.
Poezii tak nějak nemusím, ale tohle dílo plné emocí a děje mám ráda. Už proto, ze si vždycky vzpomenu na léta strávená na gymnáziu, kde jsme museli umět recitovat dopis Evženovi rusky a zpaměti. A nejvíc mi bylo líto Lenského.
Knihkupectví, ve kterém bydlí kocour. Moc bych si přála, aby mi bylo 10 a mohla bych tam být s nimi.
Kniha se mi moc líbila. Hlavně ta část, kdy paní ředitelka omarodila a děti dostaly nového pana ředitele, který si myslel / jako každý správný chlap /, že když to vezme do ruky on, bude všude super pořádek. On taky byl. Ale děti nebyly šťastné a ani jablka nerostla. A tak když se jim Pralinka vrátila a všechno se vrátilo do starých kolejí, středa jim zase začala chutnat. Nu, počtou si velcí i malí.