moonell komentáře u knih
Hodně velký posun ve spisovatelském umu autorky, je zábavný to pozorovat. Pořád to narativně kulhá, sklouzává ke klišé a romantická linka příběhu mě neuvěřitelně otravuje, ale těším se, kam se Leigh bude vyvíjet dál.
Ještě nedovyvinutý, syrovější, ale přesto nepopiratelně Fowles. Smyčky v příběhu se střídají tak rychle, že si člověk ani nestihne všimnout, že se mu jedna stahuje kolem krku. Postmodernismus je formou masochismu. Život bolí, ale někdo to má rád.
(SPOILER) Nějak jsem se do ní ne a ne dostat, možná překlad v této knize kulhal více než v jiných? Čekala jsem lepší, čekala jsem víc, ale pouze se to vrstvilo a nedostálo to očekáváním (jakkoliv Bábi na konci byla jako vždy epická).
(SPOILER) První díl přinesl spousty otázek a místy mě nedokázal udržet zainteresovanou v ději, nejasností bylo příliš a občas jsem měla pocit, že autor čeká, že mu čtenář bude číst myšlenky. Pán věže měl oproti tomu pomalý rozjezd a díky změně způsobu vyprávění chvíli trvalo, než jsem se adaptovala, ale v pozdějších pasážích nabral tempo, děj byl řádně našlapaný, bojové scény jaksepatří akční, popisné, budící zdání realističnosti, a mnohé odpovědi byly poskytnuty (nicméně ne natolik, aby člověk ztratil zájem o poslední díl trilogie). Cliffhanger na konci mě donutil dát plný počet hvězd, dobrá práce s textem. Anthony Ryan je příjemným překvapením v bludišti průměrného fantasy současné doby.
(SPOILER) Tak zvláštně bolí a přitom hřeje. Ambivalentní jako sám koncept posledního jednorožce, na kterého nikdo nevěří.
Achich ouvej, konec jako kdyby někdo odsekl. Škoda toho.
Já jsem tak hrozně zmatená, nasraná i nadšená v jednom, že ani nevím, co s tím v závěru udělat. Vlastně si ani nejsem jistá, jestli jsem něco takového chtěla přečíst, nebo jestli jsem něco takového přečíst potřebovala.
Realita léčebny s občasnými upřímně působícími momenty. Pro člověka, který si tím prošel/má někoho blízkého, jež se tam ocitl (případně by měl) určitě zajímavý... dokument. Pro pochopení určitých věcí.
Kniha, která mi pomohla nezešílet ze státnic z české literatury. A smějte se dle libosti.
Z nenápadné satiry se vyklube český Pratchett. Víc k tomu dodat nemůžu.
Konec knihy mě poněkud otrávil a zkazil mi dojem. Ze všech směrů, kterými se autor mohl ubrat si vybral stvořit jen další love story (byť pouze mírně nevkusné). A přitom si tak pěkně našlápl na něco víc.
Moje hlava už v půlce vypovídala poslušnost a odmítala spolupracovat v chápání těch neskutečných protimluvů, které se v záplavě myšlenek opakovaně objevují v celém spisu. Je nekonzistentní, arogantní a sebepopírající. Ne má neochota myslet, ne můj nedostatek intelektu, špatné zpracování autora a jeho vlastní nedůslednost a alogičnost v alogičnosti je problém. K zešílení.
Es muss sein mě bude pronásledovat ještě dlouho. Tahle kniha je ztělesněním úsloví "škoda každé rány, která padne vedle". Bolely mě všechny.
Velice nepříjemný konec v místě, kde jsem ještě čekala tak dalších patnáct stran. Takové ty knihomolské mini infarkty..
Hádám, že pravidlo o přílišném očekávání funguje beze zbytku. Čekala jsem víc, mistře. Čekala jsem duši a nahmátla prázdno bez příběhu, který by stál za zmínku. Něco.. něco tam je. Ale není to ono.
Takovej ten moment, kdy to dočtete a ještě tejden jste celý podělaný z vlastní kočky.
Ač obdivuji v lecčems jazyk Shakespeara a Kateřina je na svou dobu opravdu neobyčejně drzá, jsem nucena ubrat v hodnocení za konečné opravdové zkrocení v podobě závěrečného monologu, který se v dnešní době jeví spíše ponižujícím pro ženu. Nejsem fanatická feministka a vpravdě se kloním spíš na druhou stranu extrému, i beru v potaz dobu, ve které byla hra napsána, leč mým myšlenkám se příčí.
Film mě těžce zklamal, ačkoliv si neumím v titulní roli představit někoho, kdo by prota dokázal zahrát líp. Kniha je to každopádně jedna z nejlepších a pro mě nejcitovějších .)
Popravdě mám strach se do tý knížky vůbec podívat. Připadá mi to jako zoufalej pokus vyždímat ze série maximum prachů. Ale třeba někdy budu mít koule na to se přesvědčit o opaku .)) Po podivným konci pátý knížky by si to zasloužilo trochu víc, než jen deník málokdy zmíněnýho mladšího bráchy.
Jedním slovem Psycho. Při představě, že se skutečně jedná o autobiografický román a nikoliv o fikci se člověku ježí všechny vlasy. Rozhodně doporučuju, pokud máte pocit, že vaše rodina nebo dětství nebylo tak úplně v pořádku :)