morienhithwen
komentáře u knih
Poslední přání
Andrzej Sapkowski
Kdyby tam byla ještě Hranice možností, tak je totální zaklínačská kvintesence. Srdíčko.
Pět malých prasátek
Agatha Christie
Asi moje nejoblíbenější Agatha... Nikde jinde mi charaktery postav nepřipadaly mistrovštěji a nuancovaněji popsané.
Frankenstein
Mary Wollstonecraft Shelley
Ať se přihlásí každý, kdo chtěl dát Viktorovi facku při každé jeho druhé větě. (Anglicky.)
Knihovna duší
Ransom Riggs
Nevím, na základě předchozích knížek se mi zdálo, že je Riggs když už nic jiného, tak celkem zručný rutinnérský psavec, ale Knihovna duší se četla, jako kdyby během její tvorby spisovatel dostal mrtvici nebo co. Chytré a zajímavé postavy se najednou chovají zcela nesmyslně (nejvíce mě rozčilovala náhlá nelogičnost a hloupost Emmina chování), minimálně půlka dialogů jsou neustálé hádky a protesty a balast bez obsahu a obecně to celé působí, jako kdyby ze sebe prostě chrlil slova tak dlouho, dokud to nebude dlouhé jako kniha a mohl už skončit. Nejvíc palčivá otázka světa podivných (alespoň z mého hlediska) zůstává nepovšimnuta a nezodpovězena: Je jasné, že se podivní potřebují chránit před nebezpečím, ale proč ymbryny trvaly na tom, že svoje chráněnce ochromují tím, že z nich dělají věčné mentálně nedospělé děti, odmítají se jim svěřovat se zásadními informacemi, a odmítají jím svěřovat jakékoliv úlohy či povinnosti s tím, že je to "práce ymbryn a děti jsou děti a nemají takové věci dělat". Ten konec se přes to tak nějak neobratně přehoupne a "zresetuje hodiny", ale postavy se o tom nikdy nebaví a vědomě nad tím neuvažují. A to je vlastně asi to, co mě ve výsledku zklamalo nejvíc. Že se veškerý děj odehrává v rámci "obyčejného" fyzického dobrodružství, ale psychologie postav se neřeší a nikam neposouvá a nikdo, kromě možná Jakoba, se během toho dobrodružství nikam mentálně neposune, ani ty "dospělé" ymbryny si do svědomí nesáhnou a nepokusí se dětem omluvit.
Podivné město
Ransom Riggs
Za mě je to tedy o něco slabší než jednička (která už tak pro mě byla na úrovni zajímavé slohovky).
Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti
Ransom Riggs
Na první počtení je to možná trochu zajímavé, ale pořád to působí spíš "jenom" jako slohovka na téma "vymyslete příběh, který by spojoval tyto fotky".
Dlouhá trnitá cesta z pekla
Neil Strauss
Úděsný popis toho, jaké to je být inteligentní člověk v ignorantském otupělém prostředí.
451 stupňů Fahrenheita
Ray Bradbury (p)
Tak děsivě skutečná fikce, že si lze těžko představit čas, kdy ještě nebyla nepsána, nebo kdy by její poselství neplatilo. "Nejsme nic víc než ochranné obaly knih..."
Lužinova obrana
Vladimir Nabokov
Ta mechanická chladná odtažitost a řada vtíravých, skoro až podprahových detailů pro mě byla jako pohlazení na duši:D Od Nabokova jsem nic jiného nečetla a nevím, jestli ještě někdy budu číst, každopádně tento čas spolu strávený byl příjemný. "Jenže Alexandr Ivanovič tam nebyl."
Harry Potter a Fénixův řád
J. K. Rowling (p)
Myslím si, že tohle byla první kniha, kde jsem si začala uvědomovat, že Rowlingová ten svůj kolos čím dál více nezvládá. (Anglicky.)
Svět J. R. R. Tolkiena – Středozem očima malířů
J. R. R. Tolkien
Ilustrace, které mi pomohly definovat možné podoby Středozemě. A kvůli kterým jsem měla velký problém přijmout filmového blonďatého Legolase:D
Továrna na Absolutno
Karel Čapek
Dnes stejně tak přesné a aktuální jako kdykoliv předtím.
To
Stephen King
King je ďábel a určitě by to rád slyšel. Nicméně trochu krotit by se měl/mohl. Když například popisuje, jak otec dceru pronásleduje po městě, nemusel by ten kilometrový běh popisovat krok za krokem v reálném čase. Spousta z nás by potom nemusela během čtení zešedivět, ale nikoliv hrůzou, ale tím dlouhým trváním. Nicméně třeba to byl jeho záměr, vytvořit v nás pocit, že jsme tu knížku skutečně četli 27 let.
Kdo dřív
Kåre Holt
Nejspíš to říkám o víc knihách, ale v době, kdy jsem ji četla, to byla ta nejlepší kniha.
Ostrov tučňáků
Anatole France
První polovina je neskutečně výborná, ale v té druhé jsem se začínala ztrácet v pro mě nerozklíčovatelných reáliích a nakonec jsem se musela vyslověně nutit, abych ji dočetla.
