morienhithwen přečtené 203

Brány vnímání 1996, Aldous Huxley

Přečetla jsem to s krátkou přestávkou dvakrát po sobě, protože jsem si nebyla, a nejspíš stále nejsem, jistá, jak se k tomu postavit. Nejspíš mi to přijde příliš stručné na to, abych si z toho něco doopravdy odnesla. Autorovy osobní poznatky jsou zajímavé, vědecký kontext taky, ale všeho je tam tak málo a tak stručně nastřeleného, že než vůbec pořádně začnu přemýšlet, autor už skočil někam jinam. Nejvíc jsem si asi zapamatovala myšlenku, že když obdivuji náboženskou ikonu, tak z devadesáti procent obdivuji chumel nakreslené bavlny a jen z deseti procent vyobrazeného svatého. Připomnělo mi to film Altered States, kterému jsem taky dala tři hvězdičky balancující mezi rozpačitostí a genialitou. (Anglicky.)... celý text

Jana Eyrová 2025, Charlotte Brontë

Miluji ten styl psaní, neustálou introspekci, bohatou slovní zásobu, miluji tu gotickou romanci. Trošku lituji, že je poslední třetině příběhu věnován tak velký prostor, protože tam dosavadní pnutí polevuje, příběh je nadnášen deus ex machinami a St. John Rivers je jednou z nejnesympatičtějších knižních postav, jaké držím v paměti. Ale chápu, že Jane se musela osamostatnit a získat nějaký nadhled. A nekonečné dilema je, jak se vyrovnat se šílenou ženou na půdě. (Anglicky.)... celý text

Jeden den Ivana Děnisoviče 2000, Alexandr Isajevič Solženicyn

Po Souostroví Gulag skoro "procházka růžovým sadem". Myslím, že bych si teď ráda našla nějakou ženskou autorku, která o tomhle píše.

A ještě něco... 2010, Eoin Colfer

Těžké dilema. Skoro nic se tam neděje, místo toho se autor věnuje postavám a jejich bizarním vlastnostem, tak jak si člověk pamatuje z prvních dvou knih. Jsem ráda, že jsem si to přečetla, protože to převážně smazalo pachuť, kterou po sobě zanechalo chování postav v minulé knize, na druhou stranu je to jen takové legrační plácání se na mělčině... Nicméně Zaphod konečně dostal prostor opravdu zazářit. A ještě něco, přišlo mi velmi zvláštní, jakým způsobem autor píše "skupinové scény", například v jednu chvíli spolu ten zelený a Trillian vedou dlouhý dialog a pak najednou čtenář zjistí, že Artur a Random a možná i Ford byli v místnosti taky, akorát prostě celou dobu mlčeli a nic nedělali? Hm. A nebo jsem možná já sama ulétala myšlenkami jinam? Každopádně bych určitě řekla, že zvlášť s Arthurem si autor nevěděl moc co počít a také se Arthur nejmíň podobal sám sobě z předchozích knih, což je u hlavní postavy dost blbé. Člověk nemůže mít všechno. (Anglicky.)... celý text

Převážně neškodná 2019, Douglas Adams

Tak tenhle příspěvek do série mi připadal hodně zbytečný. Sice to na konci všechno hezky zabalil, ale to, jak se autor zachoval ke svým postavám, mi přijde hrozné. Zvlášť Trillian, její přístup k mateřství, dcera... nějak mi to v tom absurdním kontextu zbytku vesmíru přišlo příliš chladné a kruté. A to ani nemluvím o tom, jak byla z příběhu odstraněna Fenchurch a tím byla celá předchozí kniha o Arthurově vnitřní proměně úplně znesmylněná a zezbytečněná. (Anglicky.)... celý text

Sbohem, a díky za ryby 2018, Douglas Adams

Docela zásadní odklon od osy, kterou obíhaly předchozí díly, ale za mě celkem vítaný. Tím, že autor tolik neskáče od tématu k tématu, získává čas se dokonce k něčemu pořádně vyjádřit (i když odbočky k Fordovi byly takové samoúčelné). (Anglicky).... celý text

Život, vesmír a vůbec 2016, Douglas Adams

Tento díl mě z celé série zatím bavil nejvíc. Přišel mi nejvíc dějový a pořád proklatě zábavný. (Anglicky.)

Restaurant na konci vesmíru 2015, Douglas Adams

Začíná mě frustrovat, jak je to stručné. Jak jsou jednotlivé kapitoly hrozně krátké. Jak to neustále skáče od jednoho k druhému. (Anglicky.)

Země snivců 1947, Alfred Kubin

Dobrý bože. Jakkoliv jsem velmi chtěla, aby se mi Země snivců líbila, přece jenom je ale vidět, že autor je ilustrátor a nikoliv vypravěč. Sem tam se mu podaří zábavná nevzrušeně cynická poznámka (hlavně ze začátku, vlastně ještě před příchodem do Snové země), ale jinak dost (zcela) selhává v tom, dát své neskutečné obrazotvorné fantazii nějaký řád, strukturu a smysl, jako to obvykle dělají literáti. S knihou jsem nakonec bojovala několik měsíců, protože čím víc jsem ji četla, tím víc my bylo jasné, že se mi na konci nedostane žádné odměny za její dočtení, kromě toho, že už to konečně budu mít za sebou. Takže co se týče Alfreda Kubina, dál budu obdivovat jeho vizuální tvorbu, ale "druhá strana" se mi bohužel do srdce nezakousla.... celý text

Stopařův průvodce Galaxií 2015, Douglas Adams

Je to velká sranda, ale tak trochu jenom sranda. (Anglicky.)

Herkulovské úkoly pro Hercula Poirota 2006, Agatha Christie

Myslím, že premisou téhle knihy bylo blýsknout se řemeslem vybroušeným za celý život trénování a pěstování všech potřebných souvisejících disciplín, a to nejen ze strany Poirota, ale hlavně ze strany samotné autorky. Speciálně se mi líbilo, jak dokáže na základě několika málo rozhovorů s několika málo postavami vykreslit a obsáhnout celý příběh povídky i s nápovědami pro nevyhnutelný twist, že nebylo všechno tak, jak se to od začátku jevilo.... celý text

Šťastné a nejhrůzostrašnější: Třetí antologie štědrovečerních hororů 2023, * antologie

Příjemné "lehké" počtení, zajímavý mix různorodých spooky příběhů. Paradoxně ta Lovecraftova (který je ze zahrnutých autorů asi nejznámější) povídka mi připadala nejslabší. Nejvíc se mi líbily Kroky od E. F. Bensona, tomu říkám začátek, prostředek a konec, panečku. Ilustrace na obálce fantasticky atmosférická, i celková grafická úprava knížky podporovala tu správnou náladu pro ponor do strašidelna.... celý text

Carmilla (převyprávění) 2018, Josef Pepson Snětivý (p)

Tento příběh jsem poprvé četla v útlém dětství ve staré a tlusté antologii hororových povídek, který jsem našla v zahradním domku mojí babičky. Netroufnu si tvrdit, že to je úplně nejlepší možný způsob, jak se poprvé setkat s touto novelkou, ale určitě patří do tak nejlepších tří. A taky že ano - poté, co jsem si ji tímhle způsobem přečetla, jsem byla nenápravně pozměněna. Ke knize jsem se nyní vrátila po mnoha, mnoha letech, abych zjistila, jak si na tom bude stát po zkoušce časem, ale teď si vlastně říkám, že když zvládla být skvělá po více než století, tak těch pár desítek let sotva něco změní. (Česky i anglicky.)... celý text

Vánoce Hercula Poirota 2008, Agatha Christie

Chm, další agathovský případ, kdy byla filmová adaptace upravená tak efektivně a zábavně, že pro mě bylo čtení předlohy proti mé vůli mírným zklamáním.

Balada o ptácích a hadech 2024, Suzanne Collins

Možná, že jsem si tuto knihu užila ze všech Hunger Games knih nejvíce, ale taky je pravda, že bez původní trilogie by to nešlo. Krásná studie toho, jak osud protagonistovi nabízí jednu pomocnou ruku za druhou, ale on je vždycky uchopí tím špatným způsobem. Trochu mě překvapuje, že (stejně jako Katniss) Snow vlastně není nijak zvlášť inteligentní/chytrý/moudrý?, a že ve své výchozí pozici se nachází jako nevinná oběť okolností a lidí ho obklopujících. Nikdy se ale nepovznese sám nad sebe a boy oh boy jakými rozhodnutími zpečetí osud svůj a milionů ostatních. -"In a few years, there would be a vague memory that a girl had once sung in the arena. And then that would be forgotten, too. Good-bye, Lucy Gray, we hardly knew you." (Anglicky.)... celý text

Síla vzdoru 2011, Suzanne Collins

Nevím, jestli si za to můžu sama, že jsem to zhltla moc naráz, ale až mě zaskočilo, jak rychle to uteklo. Nakonec mi celá trilogie přirostla k srdci, všechno, co mi ve filmech připadalo nesmyslné a nedodělané, dává v knize s patřičným kontextem smysl. To, co mi nejvíc vadí ve filmu, je nicméně přítomné i v knize, a totiž že se tolik Katnissina vnitřního děje točí kolem jejího přání zemřít a potenciální sebevraždy. Už v době, kdy jsem byla sama young adult a viděla poprvé filmy, mi to přišlo v látce cílené na mladistvé jaksi nepatřičné, a i teď, když jsem se konečně dostala ke knihám, to pro mě v příběhu zanechává nepříjemnou pachuť (jakkoliv chápu, proč to tam z vypravěčského hlediska je a co to má vypovídat o Katnissině duševním stavu). Přece jen by tu depresi šlo určitě popsat trochu jinak, jinými slovy. (Anglicky.)... celý text

Vražedná pomsta 2022, Suzanne Collins

Mottem zřejmě bude "i tajemství mají tajemství". Líbí se mi, že autorka nezapomíná, že její hrdinka je mladá, traumatizovaná, nevzdělaná, ale stejně zároveň najde způsob, jak udělat Katniss schopnou a nebezpečnou, zatímco autorka předkládá stopy a nápovědy pro čtenáře, které si Katniss neumí správně vyložit. Další příjemné zjištění je, že autorce zřejmě nestoupá sláva do hlavy a tak nemá potřebu psát každé další pokračování delší a nafouknutější jako někteří jiní. (Ehm. J. K. R. ehm.) (Anglicky.)... celý text

Aréna smrti 2019, Suzanne Collins

Zajímavý přístup k vyprávění, kdy autorka zůstává striktně s hlavní hrdinkou a čtenář se všechno dozvídá pouze skrz její úhel pohledu. Mimo jiné to extrémně motivuje běžet zhltnout další díl a dozvědět se víc o tomto světě. (Anglicky.)... celý text

Húrinovy děti 2007, J. R. R. Tolkien

Ach ano. Povídat si s mečem na konci všeho. (Anglicky.)

Pád Gondolinu 2019, J. R. R. Tolkien

Nechci znít nevděčně nebo drze, ale je opravdu vidět, že Christopher Tolkien není autor, ale jen organizátor/editor. Začíná prostředkem, pokračuje začátkem, a následně to ukončí pokračováním prostředku. Chápu, že tím sleduje historický proces, kterým J. R. R. tento příběh vyvíjel, rozšiřoval a obohacoval, ale krucipísek, jestli to není extrémně frustrující takhle to číst.... celý text