morienhithwen komentáře u knih
Nechci znít nevděčně nebo drze, ale je opravdu vidět, že Christopher Tolkien není autor, ale jen organizátor/editor. Začíná prostředkem, pokračuje začátkem, a následně to ukončí pokračováním prostředku. Chápu, že tím sleduje historický proces, kterým J. R. R. tento příběh vyvíjel, rozšiřoval a obohacoval, ale krucipísek, jestli to není extrémně frustrující takhle to číst.
Úplně nesouhlasím s anotací, není to ani rekonstrukce příběhu z mnoha verzí, ani úplná podoba příběhu s komentářem. Možná naivně jsem si myslela, že v hlavní roli bude příběh sám, a nikoliv historie jeho vzniku sestavená ze zastaralých "neplatných" verzí. V Nedokončených příbězích mi poznámky editora k fragmentům práce autora připadaly zajímavé a obohacující, ale tady mi přijde, že kniha neobsahuje nic jiného než poznámky k příběhu, který ve své "konečné, úplné podobě" v knize vůbec nezazní. Kdyby někdo neznal příběh o Berenovi a Lúthien ze Silmarillionu a přečetl si jenom tuhle knihu, tak dost pochybuji, že byl byl schopen vlastními slovy převyprávět, co se jim a v jakém sledu stalo, a nebo si vůbec užít tu epicky intimní, tragickou krásu. (Anglicky.)
Všichni, co říkají, že je Silmarillion náročný na čtení, se nejspíš nepokoušeli číst Nedokončené příběhy. Navzdory tomu jsem byla ráda za každou další informaci nebo variaci ze světa Středozemě. Občas z těch poznámek mám pocit, jako kdyby si to Tolkien nevymyslel, ale jako kdyby se i jemu samotnému postupně zjevovala pravda. (Anglicky i česky.)
Přemýšlím, jestli náhodou Silmarillion není moje nejoblíbenější Tolkienova kniha. Hobit je fantastický mimo jiné kvůli svému humoru, Pán Prstenů je Pán Prstenů a netřeba dalších slov, ale moje srdce asi nejvíc hoří pro sutbu Noldor, Fingolfina, Berena a Lúthien, Belega, Túrina, Nienor.
-"Sbohem, země a obloho! Vděčím ti přece za mnoho, ty požehnaný severní kraji, kde bílé nožky přebíhají Lúthien Tinúviel, té nejkrásnější, již kdo zřel. I kdyby svět se v zkázu zřítil a propadl se do nebytí, přece je dobré, že byl stvořen – večer a úsvit, země, moře – neboť byla i Lúthien."
(Česky i anglicky.)
Kde jsou ty časy, kdy jsme si to s rodiči četli nahlas před spaním. Snad se s mojí maminkou znovu shledám v síních čekání. (Česky i anglicky.)
Už notnou chvíli přemýšlím, co k Návratu krále napsat, zatím jsem ale přišla jenom na to, že jsem beze slov. (Anglicky i česky.)
Tentokrát jsem se při čtení soustředila hlavně na postavu Gluma a všeho, co s ním souvisí, a snažila se všímat si detailů, které bych zamlada přehlédla nebo nepovažovala za důležité.Tolkien to skutečně naplánoval tak, že bez hobitů by to nešlo, že? (Anglicky i česky.)
Člověk pozná, že je cílová skupina, když u čtení brečí dojetím, ještě než hobiti odejdou z Kraje. (Anglicky i česky.)
Dávám plné hodnocení, i když mi kniha přišla o něco "rutinnější" než její předchůdkyně. Spousta informací se tam opakuje, a to ne jednou. A konec byl velmi náhlý, nějak jsem po předchozí podrobnosti očekávala od závěru trochu víc. Z pozdějších let také tak trochu úplně vypadla Halka, nebo já jsem aspoň měla dojem, že její příběh "nebyl dovršen". Nicméně i tak jsem autorce za její dílo vděčná a jsem ráda, že jsem díky její románové kronice mohla zapřemýšlet nad věcmi, které by mi jinak jen těžko přišly na mysl.
-"Zdá se mi, že vycházím z módy. A co je nejhorší: ONOSIL JSEM SE SÁM!" --- Když jsem četla knihu poprvé, na střední škole, velmi mě zasáhla. Způsobem, jakým byla napsaná, i o čem. Potom jsem si ale přečetla v rozhovoru, že Karel Dobrý nesouhlasí ani s konceptem její existence, a ke knize se vrátila, a musím říct, že to druhé čtení bylo mnohem nepříjemnější.
Užívám si, že autorovy knížky nikdy nejsou stejné, i když by se mohlo zdát, že jejich (a jeho) povaha k tomu svádí. Pořád je to trošku taškařice, ale taková dospělejší.
Na gymplu pro mě byla tahle kniha důležitá. Dnes po pár (skoro desítkách) let už si nejsem svými pocity - vůči knize - jistá. Sama jsem dost zklidněla, a jak v životě, tak v umění teď dávám přednost jinému druhu projevu. Detailní popis nejniternějších pocitů mi skoro přijde jako něco až "nadbytečného". Říkám to s nadsázkou, ale taky trochu bez nadsázky.
Poprvé jsem tuto knížku četla na střední a tehdy mi to připadalo příliš mužské na to, aby mě to bavilo. Teď, po necelých dvaceti letech, jsem si říkala, že tam třeba najdu nějakou skrytou vrstvu, kterou jsem tehdy neodhalila, a najdu si ke knížce cestu. Nestalo se.
Půlka příběhů o tom, jaká sranda to je znásilňovat ženy, druhá půlka o tom, že všichni muži se jenom snaží navzájem podvádět a okrádat, a autorova pointa na konci je, že muži jsou přirozenými vládci nad hysterickými ženami a měli by je mlátit tyčí za každý "prohřešek" i preventivně. A když je tam náhodou nějaký příběh o šlechetnosti, tak spočívá v tom, že muž před svojí manželkou předstírá, že nechal zavraždit obě jejich malé děti a že ji zapudil a chce ji nahradit nějakou mladicí, because reasons? Knihu jsem stěží dočetla, protože od toho povýšeného tónu autora se lze oprostit jen těžko. Nejzajímavější mi tak přišel úvodní popis morové rány a potom taky myšlenka, že už ve čtrnáctém století bylo normální si myslet, že organizovaná církev je jenom banda zmetků.
Pane bože. To je tak nesnesitelná, nerealistická, překombinovaná kniha, že vůbec nechápu její úspěch. Film udělal prakticky nemožné, a totiž že se mu podařilo tento příběh upravit do přijatelné (přijatelnější) podoby odstraněním těch nejšílenějších telenovela elementů. U Šifry jsem měla podobný pocit, ale tady je to mnohem silnější, protože Andělé jsou mnohem horší. Navíc nesouhlasím se základní premisou: je směšné si myslet, že jakýkoliv úspěch vědy vymýtí víru/organizovanou cirkev. (Říkám jako odpůrce organizované církve.) (Anglicky.)
Pro fanoušky HP knih určitě zajímavé obohacení, ale obecně jsem byla spíš zklamaná, že je knížka tak stručná a nikde se nejde doopravdy do hloubky. (Anglicky.)
Zajímavé myšlenkové cvičení, snažit se probrat všemi vrstvami a nánosy a vůbec se rozhodnout, jak moc velký manipulátor vs upřímný vypravěč Arnold je.
Jsem si vědoma, že se vůči knížce dopouštím mírného faulu, když ji srovnávám s filmovým zpracováním s Geraldine McEwan, ale já si nemůžu pomoct. Protože jsem film znala dřív než knihu, tak jsem si při četbě neustále říkala "a tohle ve filmu vyřešili líp, a tohle ve filmu dávalo větší smysl, a touhle postavou navíc je film hned zábavnější" a podobně. Samozřejmě by filmaři bez Agathina solidního základu neměli na čem stavět, ale už je to tak, že jsem si tím pocitem četbu trochu zkazila, respektive neužila tak, jak by to nejspíš šlo.