morienhithwen přečtené 190

Mrtvá v knihovně 1983, Agatha Christie

Trošku zmanipulovaná filmovými zpracováními jsem jako vždy překvapená, jak málo se slečna Marplová v knize v rámci příběhu vyskytuje, ale to nic nemění na tom, že Mrtvá v knihovně je fantastická klasická mňamka, která se čte jedním dechem.... celý text

Rozbřesk 2009, Stephenie Meyer

Dodnes si pamatuji, jak jsem byla naprosto v šoku z filmové sekvence/scény Bellina těhotenství a porodu. Vůbec jsem nechápala, proč se nějak víc nemluví o tom, jak naprosto out of place a wtf scéna to je v porovnání se zbytkem celé ságy. Kdyby byl Twilight součástí nějaké subkultury, ke které macabre a gore patří, tak by mi to asi přišlo v pohodě, ale najít detailní popis něčeho tak totálně divného a matoucího v rámci mainstream YA beletrie... Lidé si víc stěžovali na to, že při scéně porodu blikají barevná světla navazující záchvaty podobné epileptickým, než že je tam těhotenství připodobňováno něčemu bolestivému a destruktivnímu, při čem musí nastávající matka nelidsky a poslušně trpět i za cenu vlastního života. Nějaká celebrita si stěžovala, že její jedenáctiletý syn v kině u této scény zvracel. Proč by vůbec někdo takovému příběhu vystavoval jedenáctileté dítě?! A teď už tedy vím, že to bylo doslova převzaté z knihy a tak jsem v šoku i nadále a říkám si, že ačkoliv mám ráda svobodu slova, tak některé věci mají být určitě zakázané. Pachuť této sekvence mi znemožňuje pokusit se nějak "objektivněji" zamyslet nad zbytkem knihy. Kritici Breaking Dawn označovali za "temnější a dospělejší" než zbytek ságy, ale osobně to tam příliš nevidím. Spíš je opravdu deprimující vidět, jak je Bella čím dál víc uvězněná v okolnostech, které jí nikdy nedovolí dozrát. Myšlenka svatby se jí nelíbila, a ačkoliv jsem nesouhlasila s popisem obřadu a toho, jak ji ostatní "pro její dobro" do všeho nutí, místo aby se jí zeptali, jak by se jí ta oslava její lásky líbila, tak musím uznat, že Bella potom měla trochu času se nad tím zamyslet a s překvapením zjistit, že si užila i něco, co si předtím nedovedla představit, a že lidský život po Edwardově boku by nemusel být tak špatný a že by mohla třeba zkusit i vysokou a tak... tzn. bylo tam i ze strany autorky svoleno, že Bella měla nějakou šanci/naději stát se sama sebou (a skutečnou postavou s vlastními pohnutkami a cíli)... ale tragicky se k tomu kvůli uměle (a v podtextu nábožensky) vyhroceným okolnostem nikdy nedostane. Ale ani to by mi asi tolik nevadilo, kdyby prostě nebyla ta prostřední pasáž tak bizarně graficky nechutně popsaná, protože poslední třetina knihy je vlastně skoro až zajímavá. Proč, ó proč tam musí být detailní popisy toho, jak týpek svými zuby rozkousává dělohu své ženy. (Anglicky.)... celý text

Zatmění 2008, Stephenie Meyer

Ach jo, proč jenom se všichni chovají čím dál hůř. Jeden by čekal, že budou v průběhu času jako postavy dospívat, ale ono ne. Ty skryté i očividné manipulace, gaslighting, lhaní, ponižování, ó bóže. Ale kdy už jsem to vydržela až sem, tak to dočtu do hořkého konce. (Anglicky.)... celý text

Nový měsíc 2008, Stephenie Meyer

Je to celkem k uzoufání, muset sledovat zrovna někoho jako je Bella tímto příběhem. Jak může po všem, co zažila, pořád nemít žádné sebevědomí. (Anglicky.)

Stmívání 2005, Stephenie Meyer

Tak jsem si ze zvrácené zvědavosti přečetla Twilight a pomalu nevěřím svým očím. Protože to, v uvozovkách, "nakonec nebylo tak strašné, jak jsem čekala". Ano, Bella je mix opravdu nesebevědomé/sebe nenávidící puberťačky a špatně napsané, nezajímavé postavy, ale někde v jádru ten nápad setkání dvou duší a hledání cesty, jak se navzájem nezahubit, není tak špatný. Z tohoto pohledu mi teď přijde, jako kdyby filmovou adaptaci natočil štáb lidí, který tu knihu z celého srdce nenávidí, respektive jako by se každý potenciálně trapný a cringe moment z knihy rozhodli udělat desetkrát horší. Nicméně protože z filmů vím, jakým asi směrem se bude příběh dál ubírat, mám podezření, že každá další knížka už bude jenom horší, protože poháněčem děje budou čím dál víc různé insecurities hlavních postav místo jejich dospívání a zrání. A protože jsem magor, tak si to půjdu ještě ověřit. (Anglicky, nevím, jestli bych český překlad vůbec zvládla strávit.)... celý text

Piknik u cesty 1985, Arkadij Strugackij

Best book ever. Jak je to napsané, přístup k námětu, využití kapitol, profesorova teorie, konec! Jsem v lásce. (Jediná výtka by byla v přístupu k ženským postavám, toho se dobové stigma/poměry pohužel dotkly.)... celý text

Malé ženy 2009, Louisa May Alcott

Vůbec jsem nečekala, že ve mně Malé ženy vyvolají tolik rozporuplných pocitů. A už vůbec ne, že mi skoro "znechutí" film Malé ženy (1994), který jsem měla doteď velmi ráda. Onen film i všechny ostatní adaptace mi ve srovnání s knihou najednou přijdou jaksi bezvýznamné a zbytečné. Film oproti knize vždycky bude omezen objemem informací, které do své stopáže dokáže pojmout, a zrovna v případě Malých žen mi přijde, že celá ta knížka a její pointa je právě ve zdánlivě nekonečném sledu detailně popsaných událostí běžného života, což je něco filmem nepostižitelné. Všechny filmové adaptace se ve výsledku soustředí jen na tu vztahovou rovinu a s kým skončí Jo a Teddy, a ani to nedostává tolik času, kolik by potřebovalo. Knížka si mě vzala jako rukojmího, ze začátku mi ani jedna sestra nebyla sympatická, ale právě proto, že kniha obsáhne tolik detailně popsaného času a vývoje, jsem ji nakonec byla schopná docenit a přemýšlím nad ní snad i víc než běžně nad přečtenými knihami přemýšlím. Mám ale potřebu napsat, že mi silně vadilo, že výchova děvčat ze strany matky byla "dobře míněným" útlakem. Ať už k ní přišly s jakýmkoliv problémem, její hodnocení a rada byly: "Chyba je v tobě. Potlač v sobě autentickou reakci a zdravé řešení, místo toho buď poslušná a hodná." (Anglicky.)... celý text

Kdo chytá v žitě 2010, J. D. Salinger (p)

Jsem ráda, že jsem knihu nečetla ve svých telecích letech (i když jsem se k tomu tehdy chystala), protože jsem si celkem jistá, že bych ji tehdy spíš neocenila. Rozhodně ne tolik jako teď, kdy mi imponuje, jak nenápadným a podvratným způsobem Salinger vykresluje svůj masterpiece. Fascinující použití obvykle filmového pravidla "show, don't tell", protože čtenář může/musí sledovat nejen to, co Holden dobrovolně sděluje, ale také (a hlavně) co zamlčuje a co skrývá mezi řádky. (Anglicky.)... celý text

Jméno růže 2005, Umberto Eco

Myslím, že po dvou přečtených knihách pasuji Eca na svého nejoblíbenějšího spisovatele. Způsob, jakým pomocí znalostí, fantazie a slov vytváří svůj vlastní nový svět je opravdu fascinující. A nezapomínejme na humor a smích. -"Pak ale," opovážil jsem se poznamenat, "jste pořád ještě daleko od řešení." -"Řešení jsem velice blízko," řekl Vilém, "jenže nevím kterému." -"To znamená, že nemáte na všechny své otázky jednu jedinou odpověď?" -"Kdybych ji měl, Adsone, vyučoval bych teologii v Paříži." -"V Paříži mají vždycky správnou odpověď?" -"Nikdy," odpověděl mi Vilém, "zato však pevně věří ve své omyly."... celý text

Knížka o postelích a dvě pohádky navrch 2015, Sylvia Plath

Pýcha a předsudek 2008, Jane Austen

Jsem až v šoku, jak moc jsem si tuto knihu užila oproti Emmě (což byla první, a pokud si dobře pamatuji i jediná kniha, kterou jsem zatím od Jane Austen četla). V Emmě byly všechny třídní předsudky součástí narativu a vývojem příběhu jen upevňovány, zatímco v Pýše se přeskakují a zpochybňují a člověk je hodnocen na základě svých skutečných vlastností. Už jen kvůli tomu, do jaké míry detailu jsou vyobrazeny postavy jako pan Collins, paní Benettová, pan Wickham, Darcyho teta a celá ta myriáda dalších, bych skoro řekla, že to víc než jako romanci vnímám jako společenské drama. Ani to mi nicméně nezabrání přiznat, že mě absolutně dostalo knižní zobrazení pana Darcyho. Knižní Darcy je velmi, velmi hot, určitě tomu napomáhá to, jak ho autorka popisuje kombinací toho, jak se jeho chování jeví pozorovateli zvenčí i popisem jeho vlastních vnitřních pochodů. Žádné z jeho filmových nebo seriálových ztvárnění, které jsem viděla, mu nesahá ani po paty. Paradoxně bych řekla, že mojí představě, kterou ve mně evokovala kniha, nejvíc odpovídá Sam Riley z Pýcha, předsudek a zombie. Nikdy bych nevěřila, že by někdo mohl ohrozit pozici pana Rochestera, ale Darcy je nyní dosazen na pozici dream goth husband. (Anglicky.)... celý text

Vánoční koleda 2010, Charles Dickens

Žltá tapeta 2020, Charlotte Perkins Gilman

Během četby jsem si představovala, že dělám pěstí díru do zdi. Tisícletý vztek. (Anglicky.)

Tanec s draky 2012, George R. R. Martin

Mno, na začátek mám potřebu říci, že k seriálu jsem měla spoustu výhrad od prvního dílu první série do posledního, vždycky mě v něm bavily jen určité pasáže/postavy, a během čtení předloh jsem si uvědomovala spoustu věcí, které si scénáristé vymysleli sami a které stály úplně za prd. (Často sex a násilí a znásilňování, a tak.) Zároveň jsem ale během (zatím) posledních dvou knih stále silněji vnímala, že celkový příběh autoři seriálu uchopili, respektive adaptovali lépe, než jak se zatím vyvíjí na stránkách. Vynechali milion slepých a nezajímavých uliček a oblíbené a nosné postavy přenesli k sobě a do centra dění místo těch bizarních izolovaných solo storýček, kam je žene Martin. Proč například v sáze jako jeden z "hlavních hráčů" figuruje Victarion dodnes nechápu a asi nepochopím, ani kdyby to Martin náhodou dokončil. Všechny jeho kapitoly jsou jenom zbytečné nabobtnávání už tak značně objemného textu a doposud se to nijak nedotknulo ostatního hlavního děje. I události v Dorne zůstávají nadále nerelevatní jak bič. Chápu, že to je tak trochu pointa Doranovy postavy, že čekal příliš dlouho a všechno jeho ovoce je už přezrálé a měkké, ale i přesto je částečně frustrující a částečně nudné číst o tom, jak s někým o něčem donekonečna mluví, místo aby se to člověk dozvěděl skrz nějakou akci či činy. Kupříkladu Mladý Griff je do příběhu přiveden mnohem organičtěji. A Dany, to mě opravdu přivádí k šílenství. V seriálu sice taky zvažuje manželství, aby mohla zajistit nějakou stabilitu osvobozeným, ale události jsou tam poskládané jinak a lépe než v knize, na stránkách se to celé odehrává, jako kdyby se ona i všichni její nejbližší rádci pomátli, a s ohledem na budoucí plány nic z toho nedává smysl. Ale abych nebyla jen negativní, tak co se Martinovi v rámci Tance draků povedlo byla Theonova dějová linka, respektive jak se stal ze Smraďocha opět Theonem. Všechno se to člověk dozvídá skrz jeho vnitřní monolog a smyšlení sám o sobě, to a samozřejmě věci na Zdi byly moje nejoblíbenější pasáže. Česky i anglicky.)... celý text

Úsměvy smutných mužů 2014, Josef Formánek

Myslím, že jsem svému čtenářskému zážitku hodně uškodila tím, že jsem si sedla a na jeden zátah zhltla knihu od začátku do konce. Při dávkovaném čtení během delšího časového úseku bych měla prostor se víc zamyslet nad minimalisticky naznačenými životy jednotlivých mužů, a potom bych knihu asi i ocenila blíž tomu, co si zaslouží. Žel, už to mám za sebou, a vracet se k textu nechci. V práci se s alkoholiky a feťáky potkávám docela často, a nad tím, jak jejich životy vypadají mimo to krátké okno mého setkání s nimi, jsem se napřemýšlela dost na to, abych si k tomu přidávala ještě i tyhle "fiktivní".... celý text

Hostina pro vrány 2012, George R. R. Martin

Už u předchozí knihy jsem začínala mít pocit, že Martin to celé směřuje do míst, která mě vlastně vůbec nezajímají (a že člověk jakž takž zná cíl ze seriálu taky věcem nepomůže), a tady se to stoprocentně potvrdilo. Cersei je jedna z mých nejmíň oblíbených postav (víc nenávidím už jenom Catelyn Stark) a tak mě kniha točící se hlavně kolem její samolibosti a hlouposti přirozeně zajímá nejmíň ze všech. Kdyby tady byla přítomna ještě Dany, respektive její politicko-náboženské pletky v Essosu, tak Hostina pro vrány obsahuje všechno, co mě na Písni ledu a ohně baví nejméně. Kromě Brienne v knize nefiguruje žádná z mých oblíbených postav (Varys, Davos, Bran, Tyrion, a řekněme, že i Jon), naopak jsou tu dlouhatánské pasáže ze Železných ostrovů a Dorne, které mi přijdou úplně zbytečné, protože nemají žádné pořádné napojení na hlavní konflikt, který od začátku vnímám jako Starkové (feat. Baratheoni) vs Lannisterové vs Targaryenové. Kdyby se dějová linka z Dorne, která se započne a skončí, aniž by k něčemu vedla, úplně smazala, tak bude celkový příběh ságy i této knihy pořád stejný, respektive lepší, protože zmizí to zdržování. Železné ostrovy s sebou přinášejí pouze nenávist k ženám, hádky o vládnutí a náboženské fanatiky, tzn. nic, čeho by už v příběhu nebyl dostatek až nadbytek, protože to všechno jsou klíčové motivy v hlavní dějové lince, a roli válečné moci ohrožující pány ze Západozemí z oceánu by měla hrát Dany a ne banda pirátů, zase je to jen takový mezistupeň a zdržování. Chtělo by to, aby měl pan autor nějakého editora, který by mu bez ustání kladl otázku, o čem chce doopravdy vyprávět a jestli je to a ono doopravdy nutné a nebo aspoň zajímavé a dostatečně odlišné od zbytku dějových linek, aby to stálo za zařazení do kánonu. Kdyby totiž neustále neodbočoval do všech koutů Západozemí, tak už to ve čtvrté nebo páté knize mohl dovyprávět až do konce. Stejně všechny (nebo aspoň mě) zajímá hlavně sever. Takže teoreticky je tato část příběhu cesta, kterou je nutno projít, aby se člověk dostal ke rozuzlení, ale vzhledem k tomu, že Martin poslední dvě knihy nejspíš nikdy nevydá, je to vlastně jen dost nudná a zbytná slepá ulička. (Česky i anglicky.)... celý text

Emma 2007, Jane Austen

Myslím, že to je první knížka, kterou jsem od Jane Austenové přečetla, a myslím, že si přečtu i Pýchu a předsudek ("z povinnosti"), ale jinak nevím, jestli se budu pouštět do dalšího zkoumání. Z nějakého důvodu mám problém vyrovnat se s tím neustálým posuzováním všech postav podle třídního původu. Některé konkrétní momenty jsou zábavné a zajímavé, ale nemůžu nijak zvlášť obdivovat knížku, jejíž hlavní hrdinka považuje někoho za vulgárního jenom proto, že se narodil lidem, kteří pracují rukama. Možná jsem málo vzdělaná na to, abych pochopila nuance, které do toho Austenová dává, (a taky se nejspíš za těch pár století změnil způsob, jakým vnímáme význam některých slov) a ono asi částečně je pointou tohoto příběhu, že takové předsudky jsou pitomé, ale i navzdory tomu kniha končí tím, že přátelství Emmy a Harriet musí skončit a změnit se na pouhé sousedské styky, protože si "nejsou rovny". (Anglicky.)... celý text

Bouře mečů 2011, George R. R. Martin

Pořád mě to velmi baví, ale zároveň se začínají vkrádat i obavy. Martin ukazuje jednoznačnou absenci vůle cokoliv dokončit nebo spíš vypointovat, pořád jen přidává nové postavy a nové zápletky do té míry, že z toho začínám mít pocit, jaký má vlastně smysl sledovat příběh, když jsou jeho původní hybatelé mrtví, znehybnění nebo totálně proměnění a kde jde už o něco zcela jiného než na jeho začátku. Je to pocit, jaký jsem měla ze seriálu (velice frustrující, když se rozběhlé události úplně zastaví, aby Dany mohla sedět několik let v pyramidě a "nic nedělat", nebo aby se najednou v Králově přístavišti řešili nějací fanatici, o kterých v první polovině celé ságy nepadlo ani slovo - nebo možná tak tři slova), a teď vidím, že to je problém, který je hluboce zakořeněný už v předloze. Protože jak se tak dívám na jména kapitol v následujícím díle, tak se to bude jenom zhoršovat. (Česky i anglicky.)... celý text

Bylo nás pět 1979, Karel Poláček

Střet králů 2011, George R. R. Martin