morienhithwen přečtené 190

Tulák po hvězdách 2001, Jack London

Stejným dílem působivě depresivní jako prostě náhodné.

Hra o trůny 2011, George R. R. Martin

Extrémně čtivé a do světa vtahující - už teď mě štve, že to George nejspíš nikdy nedopíše. (Česky i anglicky.)

Šifra mistra Leonarda 2008, Dan Brown

Mám dilema. Na jednu stranu je to napsané tak čtivě, že má čtenář problém knížku vůbec odložit, na druhou stranu se to ani nesnaží přesvědčivě manipulovat "skutečnou" historií a "fakta" si to vymýšlí a ohýbá opravdu přes koleno, včetně nepotřebných "skandálních" orgií a démonických albínů a podobně. A pak ještě ten další problém, že některé věci (a hlavně konec) byly lépe a elegantněji vyřešené ve filmové adaptaci, takže teď knížka působí spíš jako chudý příbuzný, ačkoliv to ve vztazích kniha-film většinou bývá naopak.... celý text

Oznamuje se vražda 2008, Agatha Christie

Chm, jako vždy mám dojem, že to píšu tak k dobré půlce všech věcí, co jsem od Agathy četla, ale tohle je skutečně jeden z mých jejích nejoblíbenějších případů. V jistých momentech to sice působí trošku zastarale (hlavně neustálé komentáře na adresu "cizinců"), ale aspoň to působí jako takové okno do minulosti a může to sloužit jako odstrašující případ pro současného čtenáře. A ty některé od uvěřitelné reality až moc odtržené momenty rozuzlení (schovávání ve skříni a tak) si prostě odmyslím.... celý text

Tajný život stromů 2016, Peter Wohlleben

Vždycky říkám, že nejsem (a nemůžu/nechci) být stoprocentní vegan, protože věřím, že kytky mají taky city. Jsem ráda, že to Peter Wohlleben odborně podpořil a vysvětlil.... celý text

Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii 2017, Ladislav Zibura

Zatím je to mé teprve druhé setkání, nicméně autorova kombinace humoru, poetiky a (z mého úhlu pohledu) naprostá absence pudu sebezáchovy zřejmě vždycky znamená trefu do černého.... celý text

Peníze od Hitlera 2006, Radka Denemarková

Stylisticky pro mě byla tato knížka nesnesitelná. Nevím, jestli jsem taková byla vždycky, nebo jestli se ve mně něco věkem změnilo (pravděpodobně to druhé), ale teď se mi zdá zcela nemístné číst o lidském utrpení, když je to napsáno takovým zdobným, trylkujícím způsobem. U příběhu jsem si říkala, proč se to sešlo tak, jak se to sešlo. A taky si říkám, že asi nemám ráda příběhy, ve kterých se to nejpodstatnější odehrává v dialozích/monolozích. V literatuře (i ve filmu) mám nejraději vyprávění opisem, a k tomu jsou Peníze od Hitlera přesným opakem.... celý text

Citlivý člověk 2017, Jáchym Topol

Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování 2015, Haruki Murakami

Z minulých setkání vím, že styl Murakamiho mi vůbec není blízký, ohleduplně řečeno. Když jsem se kdysi dávno pokoušela číst Norské dřevo, tak jsem byla z knihy/jeho stylu vyprávění/jeho stylu vytváření postav tak rozčílená, že jsem se zařekla, že už od něj nikdy na nic ani nesáhnu. Takže nevím proč jsem se vlastně rozhodla, že to zkusím znova, možná mě napadlo, že jsem se třeba změnila a že by mi mohla další návštěva do jeho světa nakonec něco dát. Nebylo to tak strašné jako to moje první setkání a z velkého odstupu je premisa a příběh docela zajímavý, ale pořád platí, že Murakami není vypravěč pro mě. Něco na způsobu, jakým popisuje lidské nitro, a hlavně lidské nitro postižené psychickými poruchami, mě dráždí a odpuzuje. Nevím, jestli mi to přijde nedospělé nebo nedostatečné nebo co... neodpovídá to zkrátka mojí životní zkušenosti a špatně se s tím vypořádávám. Nejspíš to nebude ani chyba autora, jenom prostě nejsme kompatibilní. Co je mi ale určitě proti srsti a považuji za vadu je, jakým způsobem popisuje ženské postavy. Musí prostě zmínit velikost jejich prsou, že rozhovory s nimi nemůžou být tak stimulující jako s muži, že vadnou po dvacítce a pak už vůbec nestojí za pozornost. A nemám dojem, že by tahle optika byla specifická jen pro hlavního hrdinu, je to prostě způsob, jakým se on sám rozhodl o ženách psát. Bleh.... celý text

Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie 2022, Karin Lednická

Velmi oceňuji autorčin "strohý" styl. Nic jiného se k takovému tématu nehodí víc. A určitě se půjdu blíž podívat na její další tvorbu.

Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel 2012, Jonas Jonasson

Psala jsem to už k filmu, který jsem tedy viděla jako jako první, před pár lety. Kdyby Forrest Gump obsahoval víc smrtí rozsednutím slonem, možná by mě mohl bavit.

Broučci 2004, Jan Karafiát

Jako malým nám to četla mamka před spaním. Tehdy se mi líbily všechny ty drastické pasáže - napadení chlapcem, pohádka o uhořelých kočkách, žluna, ten konec! Dnes z pohledu dospělého nevím, jestli bych to četla svým potenciálním dětem - samozřejmě kvůli té bezhlavé poslušnosti. Pamatuji si, že naše mamka taky říkala, že jí to vadí, ale kvůli souvisejícímu večerníčku, který jsme měly rády, to tak nějak tolerovala). Přijde mi to skoro jako ekvivalent trendu poutat děti do postroje na vodítko, aby jimi rodiče mohli v případě potřeby cloumat.... celý text

Paní Bovaryová 1973, Gustave Flaubert

Nevím, co jsem přesně očekávala kromě nic neříkajícího "klasika, kterou by měl asi každý přečíst", každopádně jsem dostala fantastické vyprávění od autora tak rozkošně odtažitého až cynického, že se mi tomu skoro nechtělo věřit. Přijde mi nesprávné o této knížce hovořit jenom jako o "příběhu úpadku jedné (pitomé) ženy", protože tak jsem o knize dosud různě četla a přijde mi, že ji tak spousta čtenářů vnímá, ačkoliv je šíře toho, co Flaubert popisuje, mnohem rozsáhlejší. Například "šmejd" dodávající "luxusní" zboží a směnky by se dal skoro beze změny přenést do dnešní doby a fungoval by stejně. Autor se nezastaví, aby doslovně vysvětloval, kdo všechno měl na Emmu, vývoj její osobnosti a její rozhodování vliv, ale dodává všechny potřebné informace, aby se nad tím čtenář mohl zamyslet sám, a odsudky typu "za všechno si mohla sama" mi tak přijdou dost líné a nespravedlivé. -"Přece," říkal lékárník, "není přirozené, aby se muž obešel bez ženy. Už se staly zločiny..." -"Ale sak na ryby!" zvolal duchovní. "Jak byste asi chtěl, aby muž žijící v manželství zachoval třeba zpovědní tajemství?"... celý text

Proč bychom se nepotili aneb Jak se chodí po horách 1997, Zdeněk Šmíd

Zdeněk Šmíd je absolutní bůh co se týče vkládání lásky a poezie do textů, které nejsou explicitně o lásce a poezii. I když z jistého úhlu pohledu stejně jsou.

Proč spíme 2018, Matthew Walker

Možná nejdepresivnější kniha, kterou jsem letos četla.

Pěna dní 1994, Boris Vian

Z počátku jsem si říkala, jestli na takový nonsens nejsem už moc stará, ale postupem času se metoda vynořila a Boris zase nezklamal.

Volání na ďábla 2003, Wilbur Smith

Mně tady to koloniální hledání dobrodružnosti v exotice asi moc neláká, po knize jsem sáhla jen kvůli čtenářské výzvě. Přišlo mi to divné, už když jsem četla knihu od Julese Verna odehrávající se v Africe, a ani o sto let později to Smith nepojal jinak. To bizarní zbožšťování bělošských "hrdinů" je strašné, autor dokonce nezapomene zmínit, že má hlavní postava nadměrně veliké přirození, když se koupe v řece. I proto mě mírně překvapilo, jakým směrem se kniha potom vydala, a samotný konec mě vyloženě zaskočil. Sice se nenapravila všechna příkoří, protože to bez pořádné sebereflexe nejde, ale i tak se kniha trošičku vykoupila z toho počátečního znechucení.... celý text

Proces 2005, Franz Kafka

A bude hůř. Nedovedu si představit, jaké to muselo být uvnitř Kafkovy hlavy.

Hastrman 2001, Miloš Urban

Fantastické. Sice jsem se musela pořád vzpamatovávat z těch všech kotrmelců v knize druhé, ale stejně jsem z Hastrmana maximálně nadšená. Na jeho čtení jsem se připravovala poměrně dlouho. Nakonec jsem ještě předtím viděla filmové zpracování, se kterým jsem měla hlavně po filmařské stránce určité problémy. Nicméně vedlo k tomu, že jsem si jako hlavní postavu představovala démonického Karla Dobrého a můj zážitek z knihy tak byl ještě umocněn.... celý text

Harry Potter a Ohnivý pohár 2001, J. K. Rowling (p)

Určitě moje nejoblíbenější kniha z celé série. Perfektní mix všeho, co je na Harrym nejlepší. (Anglicky.)