morienhithwen přečtené 190

Střet králů 1 2001, George R. R. Martin

Hra o trůny 2 2000, George R. R. Martin

Hra o trůny 1 2000, George R. R. Martin

Oheň a krev 2019, George R. R. Martin

Parádní čtení. Něco je zmíněno lehce, něco popsáno do podrobností, něco odvyprávěno v několika verzích, podle toho, jak si to který kronikář upravil. Dohromady to tvoří poutavý, pohlcující obraz možného světa, který je sice trochu odtažitější než Píseň ledu a ohně, ale zároveň to Martinovi zabraňuje být příliš ukecaný a donekonečna odbíhat od tématu. Já jsem spokojená.... celý text

Nadace a Země 1992, Isaac Asimov

Jak už jsem psala u předchozího dílu, byl mi milejší "neosobní" a pragmatičtější styl původní trilogie. Ústřední konflikt/debata Gaia versus individualismus se ústy Trevize a Bliss neustále opakují bez nějaké výraznější gradace nebo změny postojů, a ani se to nedočká moc uspokojivého završení. Navíc tam zase bylo dost momentů, kde jsem si připadala chytřejší než postavy, což u "detektivního" sci-fi příběhu není moc žádané. Co mi ale vadilo úplně nejvíc, jak zastarale tahle budoucnost z dnešního pohledu působí. Existuje spousta (starých) knih odehrávajících se v budoucnosti, kde se autorům povedlo uvěřitelně projektovat budoucnost bez ohledu na to, v jakém stavu byl vývoj společnosti a technologií za jejich života, ale Asimov a jeho pozdní díla do toho tedy nespadají. Zejména způsob, jakým tady jeho postavy mluví a smýšlejí o světě kolem sebe (ale i ta technická stránka, třeba zmiňování toho, že všechny technologické vymoženosti včetně skafandrů jsou kovové nebo že roboti by nemohli existovat bez lidí, kteří by se o ně starali) mi přijde zastaralejší než jeho díla z padesátých let. Škoda.... celý text

Nadace na hranicích 1992, Isaac Asimov

No. Řekla bych, že se Asimov vrátil k Nadaci způsobem, který v mých očích potlačuje to, co se mi nejvíc líbilo na původní trilogii. Dřív uměl mnohem lépe balancovat mezi tím, jak je důležité, aby určité postavy udělaly určitá rozhodnutí, a mezi tím, že v běhu dějin jsou jednotlivci zanedbatelní. Říkám "uměl lépe" a zároveň si nejsem jistá, jestli se tady o to vůbec snaží. Jeho vyprávění zkrátka je najednou o něčem trochu jiném a já preferuji ten starší způsob. Věcem určitě nepomáhá, že téměř všechny zvraty jsou předem uhodnutelné/jsem předem uhodla.... celý text

Druhá Nadace 2010, Isaac Asimov

Možná si to v klíčových momentech až příliš libuje v mluvení a překomplikovávání, ale i tak jsem na sebe byla velmi pyšná, že jsem uhodla, kde se ta Druhá Nadace nachází.... celý text

Nadace a Říše 1991, Isaac Asimov

Následovnictví první Nadace je tam zřejmé, ale zároveň autor přináší i něco nového, tak má správné pokračování vypadat. Knihu jsem "spolkla" během pár seancí a hned jedu dál.... celý text

Nadace 2001, Isaac Asimov

Celou dobu jsem se snažila rozhodnout, jestli je hnací síla za takovým příběhem spíš optimismus nebo spíš pesimismus, ale ani konec mi nepomohl k definitivní odpovědi. Jako čtenář jsem si musela chvíli zvykat na to, že stejně jako Hari Seldon při předpovídání budoucích událostí i já mám vnímat příběh jako celek a nikoliv soustředit se na jednotlivé postavy, které se v hledáčku míhají jen na chvíli a hned mizí v propadlišti "dějin". Postupně to do sebe všechno zapadlo a chystám se pokračovat dalším dílem (zatímco například u Duny mi první kniha stačila a dál jsem nešla).... celý text

Listopád 2021, Alena Mornštajnová

Zjišťuji, že pro mě není úplně lehké popsat, co si o knize myslím. Nejspíš to bude tím, jak do sebe naráží to, že koncept představené alternativní historie mi přijde velmi zajímavý, a způsob, jakým autorka svůj příběh vypráví, mi přijde extrémně nezajímavý. Nebo možná ne extrémně, ale určitě nevyužívá představený potenciál naplno, a taky to není jenom tím stylem, ale i příběhem samotným. Určitě mi už trochu pije krev, že každý český autor či autorka, o kterém se píše nebo kterému se dávají ceny, píše jenom o utrpení a mučednictví a marastu a bahně. Listopád není žádnou výjimkou, a zvlášť v případě mámy je to celé takové prvoplánové a jednorozměrné. Hrdinkou je žena žijící v "tamtom" světě, ale přijde mi, že o ní autorka píše až moc z pozice někoho z "našeho" světa a nový řád tak působí jenom jako hra a předstírání, chybí mi důkladnější prozkoumání. V případě dcery se pokus o ponoření do nového světa dostane mnohem dál a chvílemi dokázal i zamrazit, ale... jak to říct? Většina situací je tak důkladně nasvícená, popsaná a dovysvětlená, že ztrácejí veškeré kouzlo, které se v nich mohlo skrývat. Je to moc doslovné, málo sofistikované. A ke konci ještě k tomu moc uspěchané. Možná byl záměr velkými skoky v čase a velmi stručným popisem posledních událostí uštědřit čtenáři pár finálních úderů do solar plexus, ale na mě to působilo spíš opačným způsobem: protože se to (aspoň podle mého vnímání) natolik lišilo od zbytku knihy, která sice taky skákala v čase, ale co už zobrazovala, to popisovala vždy do velkých detailů, tak mi to spíš připadalo, jako by i sama autorka o látku ztratila zájem a tak vše uzavřela spíš ledabyle. A co mi tam paradoxně chybělo, byla krutost. Mám na mysli krutost autora ke svým postavám, odstup autora od příběhu, nikoliv krutost mezi postavami v rámci příběhu. Absence této krutosti měla podle mě velký podíl na tom, proč ten konec nefungoval. Autorka se moc snaží hrát na city v situaci, kdy bych ji raději viděla bezskrupulózní a nestrannou.... celý text

Marťan 2015, Andy Weir

Čtivé jako bič. A je ještě u toho člověk může přemýšlet, jestli je tolik vynaloženého úsilí k záchraně jediného člověka vrchol privilegovanosti, a nebo jestli je to výsostně humanistické. (Anglicky.)... celý text

Růže pro Algernon 2016, Daniel Keyes

Taťka mi to dal přečíst kdysi dávno (po poslechu Brichtova alba Růže pro Algernon), dokonce si říkám, jestli jsem tehdy nečetla spíš tu povídku než tu novelu. Každopádně slzičky. Skvělé využití ich formy, i když si říkám, jestli ten konec nebyl trochu uspěchaný. Respektive nevadilo by mi, kdyby se v tom autor ještě chvíli rochnil. (Anglicky.)... celý text

Pád Anne Boleynové 2015, Alison Weir

Fantastické čtení. Styl psaní autorky si mě okamžitě získal, mám dojem, že bych dokázala "vdechnout" cokoliv z jejího pera na jakékoliv téma. (Anglicky.)

Hadí doupě 1988, Agatha Christie

Mám dojem, že jsem tím proletěla tak rychle, že jsem si pořádně nestihla utvořit názor, jestli se mi to vůbec líbilo. Když jsem tam neměla pro zabavení Hercula nebo Marplovku, tak jsem měla víc kapacitu si uvědomit, že mi trochu vadí to zastaralé stereotypní smýšlení o ženách a mužích.... celý text

Příběh mladšího bratra 2008, Ludmila Vaňková

Velmi jsem se napřemýšlela, co mi na této knize podvědomě vadilo, ačkoliv mám historii ráda. Pořád si nejsem úplně jistá, ale asi to bude tím, že nemám rada tento druh polidšťování dějin. Občas nepřehledné poskakování mezi různými vypravěči, místy a časovými linkami tomu taky nepomáhá. A stoprocentně nechci číst o zacházení s ženami jako s věcmi, jako by to bylo nějaké dobrodružství, jakkoliv se všichni vždycky hájí tím, že tenkrát to tak bylo.... celý text

Vejce a já 2004, Betty MacDonald

Co na to říct. Rasismus, příšerný manžel, struktura, kde je začátek přehnaně detailní a konec vyšumí do prázdna, jako kdyby mu chyběly poslední kapitoly... Tuto knihu jsem si neužila. A ještě jsem celou dobu musela myslet na to, že se odehrává na stejném místě jako Twilight, dokonce taky jeli na výlet a oběd do Port Angeles.... celý text

Šikmý kostel 2020, Karin Lednická

Nemůžu se rozhodnout mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami. Kniha je velmi dobře napsaná, postavy jsou rozmanité, témata komplikovaná a nečernobílá, zdánlivě není co vytknout, ale stejně jsem se tomu neodevzdala takzvaně celým srdcem. Nejspíš to bude tím, že tam není žádná magie, jen práce a bída. I bůh je jen formou dalšího útlaku. Delší ponoření do tohoto světa je velmi ubíjející. Před druhým dílem si musím dát pauzu.... celý text

Pláň Tortilla 2007, John Steinbeck

Myslela jsem, že si k tomu budu jen obtížně hledat cestu, ale Steinbeckův styl psaní a svět, který tak obratně modeluje, si mě získal okamžitě. Plus mi hned připadalo, že se to všechno velmi podobá Slovácko sa nesúdí:D... celý text

Když umřel Bowie 2023, Andrea Rourke (p)

Traumátka. "Předstírá lítost nad tím, že ji od něho dělí různé překážky, po pravdě si jej však vybrala právě proto, že mezi ní a jím žádný skutečný vztah není možný. (...) Dívka nalézá v takové lásce alibi, které jí umožňuje vyhnout se konkrétním zkušenostem." -Simone Beauvoir --- Byla bych raději, kdyby byl jazyk trochu spisovnější a kdyby bylo orámování Davidem silnější a účelnější, ale to jsem já. Taky se přiznám, že jsem úryvky z Knihy mrtvých sice četla, ale skoro vůbec nevnímala.... celý text

Mistr a Markétka 1969, Michail Bulgakov

Dokonalá kniha. Moje nejoblíbenější kniha. (Spolu se Sto roků samoty, nenuťte mě vybrat jenom jednu.) Akorát jsem s nelibostí zjistila, že existuje ještě jeden český překlad, kde si Ivan říká bezdomovec, jeseter druhé jakosti tam vůbec nezazní a i všechno ostatní najednou postrádá svou břitkost a údernost, působí to jako úplně jiné literární dílo. Takže mám potřebu dodat, že mám ráda ten starý překlad, kde je Ivan Bezprizorný a jeseter druhé jakosti je zkažený! (A Boris Jirků!)... celý text