Morisa komentáře u knih
Vnitřní hlásek mi šeptal, že tahle knížka bude skvělá.
Řekla bych, že vnitřní hlásek to úplně neodhadnul. Protože Vnitřní hlas je sakra vymakaný příběh. Neotřelý, nevšední, často vás vodítky svede jedním směrem a na druhém konci vyplave skutečnost.
Užívala jsem si každou stránku, pociťovala jsem strach, zoufalství, byla jsem vyděšená i docela ohromená.
Vnitřní hlas má všechno, a ještě spoustu navíc, co by měla soudobá dobrá detektivka mít.
Rozhodně vás ani chvíli nenechá oddechnout. Ani potom, co dočtete.
Výborné a já se těším na další autorovy knihy.
Ou, tak tohle bylo luxusní pošušňáníčko!
Já věděla, že mě Hračkář bude bavit - stačí pohled na obálku. Protože přiznejme si, ta obálka je geniální!
A u obálky genialita nekončí. Netušila jsem, že kabaretní kouzelník může takhle skvěle psát. A umí psát, protože při čtení jsem se vážně bála. Absolutně jsem nevnímala realitu a stala jsem se součástí příběhu.
Tohle nedokáže každý spisovatel. Takže klobouk dolů! Klidně i s příčeskem.
Hračkář je hodně uvěřitelný, hodně propracovaný a já ho ještě pořád vstřebávám. A počítám, že mi to ještě pár dní bude trvat.
Vynikající.
Sen většiny dnešních feministek!
A přiznejme si, realita zas tak odlišná není. Sice muži po stovkách nevymírají a ti přeživší nejsou "pod ochranou", nicméně být dnes mužem (potažmo heterosexuálním bělochem), je skoro trestný čin.
Velice znepokojivá kniha, která úzce koresponduje s dnešní dobou. Sexistické myšlenky, které nebyly nikdy vyřčeny, špatné pohledy, pohyby! To jsou neodpustitelné prohřešny a příkoří pachaná na dnešních ženách! Těmi zvrhlými, falocentrickými šovinisty s mrzkými myšlenkami - muži, jež třeba ženě otevřou dveře, nebo jí pomůžou do kabátu.
Možná že je Merleho kniha zařazená mezi sci-fi, ale mně bohužel přijde až moc odrážející současnost.
My je rozhodně povinností! Pro všechny.
Nedokážu pochopit, že takhle knížka je z toku 1920. Respektive nedokážu pochopit, jak Zamjatin dokázal tak přesně předpověděl budoucnost. Z toho člověku až mrazí...
Na to, jak malá knížka to je, je nahuštěná takovými děsivými pravdami dnešní doby, že jen stěží vyvolá jiné emoce, než bázlivý úžas.
My právem patří do svaté trojice antiutopistických románů minulého století. A patří mu čestné místo! Protože nebýt téhle knihy, nejspíš nebude ani 1984 ani Konec civilizace.
Tohle budu ještě chvíli vstřebávat...
Příjemná jednohubka, která vám nejednou přivodí úsměv nebo chychotání.
Možná že se některé termíny v pohádkách opakují, to je taky důvod, proč nedávám plný počet hvězdiček, ale přesto je kniha povedená. A hlavně zábavná - o což v prvé řadě jde.
I když na druhou stranu, knížka vlastně ani tak vtipná není. Vždyť dneska to s tou korektností opravdu tak je. A teď se dopouštím duševní újmy na nejdenom živočichovi!
V každém případě já jsem velice spokojená a termín "alternativně inteligentní" zařazuji do svého slovníku!
Věděla jsem, že to bude dobré - všude jsem to četla, všichni mi to říkali. No, mám pocit, že se všichni pletou. Metro není dobré, Metro je geniální!
Prostě geniální, jiná slova nenacházím.
Možná mi chvíli trvalo, než jsem se začetla, než mě děj docela pohltil. Teď mě má tenhle příběh pevně ve své moci.
A já tu nemluvím ani tak o samotné dějové lince, která je bezesporu výborná s dechberoucím koncem, mě dostala ta filozofie. Hluboké myšlenky a úvahy jsou totiž něco, co mi v novodobé literatuře, zvlášť pak tohoto žánru, opravdu chybí.
Když jsem se dostala k prvním úvahám o smyslu existence, došlo mi, že Glukhovky dělá čest ruským spisovatelům. Možná mě budete mít za troufalou nebo neznalou, ale já při čtení Metra nejednou pomyslela na Dostojevského.
Metro po všech směrech ukojilo moji čtenářskou duši!
Ach, můj Vlku!
A ach, jak mně se do Talismanu nechtělo! Dva roky mi nepřečtený ležel v knihovně. Nechápu, proč?! Nebo vlastně to vím, odrazovalo mě, že to King napsal ve spolupráci. Nějak nefandím románům s více autory. Teda do teď.
Jak já jsem si Talisman užila!
Vážně! Hrozně mě baví, když je hlavní postava kingovky dítě. Nevím, jestli je to zastydlou pubertou nebo tím, že ve věku, kdy bych měla číst dobrodružnou literaturu, jsem ležela v Shakespearovi a Bítnících, ale děti mě u Kinga strašně baví!
A já nevím, asi nejsem takový odborník a kingolog (i když už mám na kontě hezkou řádku jeho děl), protože já jsem tam pana Strauba prostě nepoznala. Pro mě to byla prostě geniální kingovka, kterou jsem si užila a zamilovala.
A díky které se mi navždycky do srdce vmáčknul Vlk!
No tak to tu zase jednou máme zatraceně povedený debut.
Četla jsem jak splašená a pořád jsem neměla dost. Tahle knížka mě prostě zaujala ihned, jak svojí obálkou, tak i názvem. A potom, co jsem si přečetla anotaci – no to jsem byla víc než příjemně nažhavená.
Tahle skvělá kombinace thrilleru, hororu a detektivky vás dostane, ať chcete nebo ne. A věřte mi, vy budete chtít. Já jsem se prostě nedokázala utrhnout a celý příběh jsem sbodla za jediné odpoledne – stálo to za to.
Oživovatel má všechno, co by taková strašidelná a napínavá kniha měla mít – stěží se mi chtělo věřit, že jde o debut.
Nicméně v každém případě je to svou atmosférou nedocenitelným čtením pro tyhle sychravé dny.
Jsou knihy, které přečtete, usmějete se a jdete dál. Jsou takové, co vás donutí přemýšlet, anebo které zapomenete ještě dřív, než je dočtete. A pak jsou takové, u kterých od první stránky víte, že je budete mít v mysli nadosmrti.
Asi tak nějak bych pospala Ukradené modlitby – jako tu poslední možnost.
Je to knížka, která vás rozesměje i rozpláče, nad kterou budete kroutit hlavou, a kterou nebudete chtít dát z ruky. Je to nevšední příběh z nevšedního prostředí, který vám otevře oči a přiměje vás dívat se na svůj život z docela nové perspektivy.
A to je někdy potřeba – i když je to za cenu rozdrceného srdce.
Ukradené modlitby jsou neobyčejnou knihou a já jsem ráda, že jsem na ně narazila. Díky nim potrvá ještě dlouho, než si zase začnu stěžovat na svůj život!
Původně jsem čekala, že to bude nějaká obyčejná oddechová komedie. Která to nakonec je, ovšem s mnoha dalšími kvalitami. Jinými slovy, byla jsem moc mile překvapená a tuhle Blízkým východem provoněnou knihu jsem si náramně užila.
Nejen že jsem si rozšířila obzory, co se Íránu týká - moje dosavadní znalosti končí tím, že je tam hodně prachu a tepla - ale taky jsem pochopila, že s matkami to chodí po celém světě stejně. Vždycky vám budou kafrat do života a cpát vás do chomoutu s nějakým panem Úžasným.
Jde sice o debutový román, ale kvality výrazně převyšují nedostatky - které pokud nejste hnidopich ani nenajdete. Prostě fajn čtení, které útočí jak na vaše city, morálku, ale taky na vaše smysly.
K odpolednímu čaji jako dělané!
Vůbec jsem neměla v plánu si tuhle knihu pořizovat. Tolik chvály kolem, to mi bylo podezřelé - za srovnáváním se Zmizelou jsem čula jen vychytralý marketingový tah.
No, jenže snáz se to řekne, než udělá, a tak když jsem pak knížku objevila u kamarádky, bylo to jasné. A teď jsem za to ráda! Protože víte co? Protože tahle kniha si vážně všechnu tu ódu zaslouží.
Už na první stránce jsem Případu Amelia propadla a mimo nanejvýš zajímavý příběh jsem si taky sakra užila to prostředí střední školy. Je fajn si zavzpomínat a tady je to navíc naservírované pěkně bez obalu.
No ve všech ohledech musím říct, že i když jde o debut, tak má tahle kniha našlápnuto hodně vysoko a co se týká autorky, no to ani nemluvím. Myslím, že můžeme čekat ještě velké věci!
Každý přece chceme věřit, že smrtí to není definitivní. Nebo teda aspoň velká většina z nás. Prostě to nemůže být utrum, šmitec, finíto - náš esprit, energie, duch jen opustí naše mrtvé tělo a odebere se do vyššího levelu života.
Upřímně doufám, že to tak je - nechci umřít! A to je taky důvod, proč jsem se pustila právě do téhle knížky.
Záhrobí je totiž hrozně neprobádaná area a já jsem ráda, že je aspoň pár lidí, co se jím zabývá.
Tak či onak, ať věříte na posmrtný život, nebo ne, tahle knížka má něco do sebe. Jistěže skeptici uvidí jen utkvělou snahu člověka lpět na své nesmrtelnosti, ale některé ty argumenty stojí za zvážení!
Rozhodně zajímavá publikace a já doufám, že se její autor nemýlí!
Každý občas potřebuje poradit! Proč ne tedy rovnou od duší zemřelých? Ti musí mít přece spoustu zkušeností!
Tuhle tu knížku jsem původně nekupovala sobě, respektive jsem neměla v plánu jí číst - byla pro mou máti, která tyhle věci prostě miluje. Já se spíš považuju za skeptika - který věří na duchy, démony i upíry - a tenhle tip literatury většinou nevyhledávám.
Jenže když jsem doma začala listovat, zjistila jsem, že tu knížku čtu, a že mě sakra baví!
I když se jedná o populárně naučnou literaturu, o vtip a čtivost rozhodně není nouze - a to já mám ráda. Nicméně nejpodstatnější je, že všechny rady, které autor poskytuje, mají hlavu a patu a hlavně váhu.
Určitě není od věci si tohle přečíst a nechat se na cestě svým životem trochu inspirovat. Každý aspoň trochu otevřený "jiným" věcem, si v téhle knize něco najde.
Moje další rande s Coleen Hoover - rande, které jsem nechtěla, aby někdy skončilo. A přitom trvalo jen pár hodin během jednoho deštivého odpoledne v malé zapadlé kavárně.
Lepší čas a místo pro čtení téhle knížky jsem si ani nemohla přát!
Tohle bylo prostě krásný! Miluju poezii - spontánní poezii, poezii bez příkras, bez zbytečných úprav a kudrlinek - a miluju jednoduché příběhy, v nichž se ukrývá samotná podstata života.
Život jedna báseň mi nemohl lépe sednout do noty.
Když tuhle knížku čtete, připadáte si jako byste byli tam, jako by se to všechno dělo vám. Emoce na vás buší ze všech stran, a i když to dost často bolí, přestat nemůžete. Tak nějak podobně, jako když se nešťastně zamilujete - přes to všechno utrpení se jen tak na řeknutí neodmilujete.
Je to silný příběh, který se tak nějak usadí ve vašem srdci a začne si tam žít svým vlastním životem - do doby, než knihu znovu otevřete a objevíte tam to, co jste napoprvé přehlédli.
Do téhle knížky jsem se zamilovala. A i když je to vztah komplikovaný, myslím, že potrvá léta!
Nevěřila bych, že to někdy řeknu, ale ne každá erotická literatura je kravina. Vlastně naopak, co se týká Dívky, tak můžu pět jen samou ódu. Ale to bude asi tím, že on je to v prvé řadě vynikající thriller.
No páni, tenhle Dexter v ženském mě vážně dostal! Otáčela jsem stránku za stránkou a nemohla jsem přestat - dokud jsem knížku nedočetla.
Nicméně musím autorku pochválit nejen za úžasnou hlavní postavu, ale za taky perfektně zvládnuté prostředí tohohle specifického byznysu. Tedy, ne snad že bych měla zkušenosti s prodáváním virtuálního sexu, ale no - zní to věrohodně.
Dívka z 6E si mě získala tím svým zvláštním espritem - tím cosi, co ji dělá výjimečnou.
Fajn, asi budu znít jako ignorant, ale o nějaké Malále jsem se dozvěděla až právě díky téhle knize. No každopádně anotace mě zaujala - a ta Nobelovka ještě víc - a tak mám knížku doma. A... páni... Já… vlastně ani nevím, co mám říct.
Tohle není jako většina příběhů, na které pak píšu komentáře a recenze. Tohle je trochu náročnější sousto. O to víc si ale asi téhle knížky vážím.
Je inspirující, motivující - sakra, jsem o dost starší než Malála a co jsem za život dokázala? Sepsat pár recenzí...
Já jsem Malála je knížka, která vám asi nepřinese jen hezkou zábavu, ale rozhodně vám pomůže dívat se na věci a různé problémy docela jinýma oči.
Knížka si rozhodně svou pozornost zaslouží a Malálin příběh ještě víc!
Víte, po téhle knize jsem sáhla jen tak. Ano, věděla jsem, že je to hit a bestseller, ale to mě na knihách nikdy tolik nezajímalo. Zkrátka, líbila se mi obálka a já si řekla proč ne.
No, kdyby to bylo jen tak jednoduché…
Přinést si knížku s hezkou obálkou a přečíst si ji. Jo, to by bylo fajn, kdyby vám ovšem ta kniha nevyrvala kus duše a nesežvýkala ji jako někde v kapse zapomenuté Pedro. Kdyby vám nerozdrtila srdce na prach a mozek vám neprošpikovala tisícem otázek, na které se jen stěží hledají odpovědi.
Inu, kdybych tohle všechno tušila, snad bych radši vzala nohy na ramena a z knihkupectví utekla…
Ale neutekla jsem a tak mám teď z mozku polívku a připadám si jak lasagne (vážně bych neměla toho Doctora tak hltat!), ale stálo to za to.
Úžasný psychologický román, jehož hodnota se ani nedá pořádně popsat - natož pak v krátkém komentáři. Jednoduše, bylo příjemné přesvědčit se, že jsou autoři, kteří dokážou napsat čtivou a zároveň hlubokomyslnou knihu.
Přečtěte si to a nechte si taky trochu pocuchat nervy. Litovat nebudete!
Přiznám se, Já, Poutník mě dostal tou skvěle napsanou anotací! Většinou aby na mě udělala knížka dojem, je toho zapotřebí víc, než jen anotace. No, tady to stačilo, protože přiznejme si – kdo z vás po jejím přečtení není zvědavý?
No nicméně sama kniha je asi tak ještě desetkrát lepší, než celá anotace. Je to jeden z těch thrillerů, na které se vážně nezapomíná. Není to jen knížka, která vám zpříjemní pár odpolední, je to kniha, která se prohlodá až do vaší duše a tam si udělá pořádný brloh. Je to kniha, která vám vytře zrak, a která vás donutí i přemýšlet.
A samozřejmě že ji ani nechybí to, co by měl každý dobrý thriller mít. Nepředvídatelná zápletka, napínavý děj, čtivý styl, vyprofilované postavy i prostředí.
Já, poutník potěší rozhodně každého milovníka tohoto žánru a možná nejen je. Tady si přijde každý na své!
Tak tohle je víc než obyčejné pozornosti hodná kniha. A když to říkám já, tak to má vážně váhu! Protože, jak moji pravidelní čtenáři jistě vědí, historické romány nejsou moje parketa. Dobře, tady to trochu vylepšuje fakt, že je to z doby války, jenže z té první - a já radši tu druhou!
Ale tohle není obyčejný historický román, a ani obyčejný válečný - má to od obojího a ještě něco navíc. Totiž při čtení vás pohltí spousta pocitů a hlavně uvědomění si vlastní identity - no jo, patriot promluvil.
V každém případě mě tahle knížka překvapila. Přes svoje náročné téma je čtivá, svižná a napínavá, je hluboká a dotýká se celkem citlivých témat - což není na škodu, je precizní, ale není nudná a pokud jste takový válečný neznaboh jako já, tak pak velice poučná.
Sice to nebude brzo, ale vím, že se k Červenobílé znovu vrátím.
Ani v nejmenším jsem nedovedla odhadnout, jak moc mě tahle kniha zasáhne. A ne pro ty jadrné popisy toho, co se dělo v koncentrácích, jako hlavně pro svoji myšlenku.
Zabít, či nezabít? A když ano, je to vůbec trest?
Autorka tu dokázala něco hrozně těžkého, totiž v lidském světle popsat člověka, kterého bychom normálně nazvali zrůdou. Ukázala, že to není a nikdy nebylo tak snadné. Nic není jen černé anebo bílé, spíš jsou to odstíny šedi - chraň bůh, ne tamty!
Tohle je kniha, na kterou se jen tak nezapomíná, která se uhnízdí ve vašem srdci a donutí vás nad svým obsahem ještě dlouho přemýšlet. Není to oddechové čtení, je to čtení pro ty, co si chtějí knihu pamatovat, kteří chtějí, aby jim pár napsaných slov navždy změnilo pohled na svět.
Vážně se mě to niterně dotklo a já za to autorce děkuju. Děkuju jí za ten jiný pohled, děkuju ji za ty nezodpověditelné otázky a děkuju jí za tu myšlenku, kterou protkala celý svůj příběh.
Nemůžu říct, že jsem si to užila - takové věci se neužívají - ale bylo mi potěšením!