MorriconeTheGod
komentáře u knih

Solidní kuchařka, rozhodně jedna z těch lepších, které jsou o české kuchyni k dostání. Velmi se mi líbí hlavně pokec, který je přítomen u každého jídla a vysvětluje pozadí a konkrétní důležité body postupu.


Opravdu krásně napsaná kniha, která mě okamžitě pohltila. Byla pro mě jako pro skalního fanouška Iliady a řeckých bájí obecně povinností a požehnáním. Jsem nanejvýš šťasten, že autorka knihu pojala opravdu "mytologicky" a nesnažila se o nějaký trapný realistický pohled - a vzala to opravdu za úžasný konec. Klobouk dolů.
Popisy zjevu hrdinů na začátku byly tak přesné, že jsem poznával, o které jde, ještě než autorka vyslovila jejich jména, při popisu Tethys jsem úplně cítil hrůzu, která z ní čiší a krajinami v knize jsem proplouval, jakoby se mi zjevovaly ve snu. Jazyk překladu je nádherný, plynulý, honosný.
Někdy mě trochu vadily příliš dlouhosáhlé a opakující se pasáže toho, jak Patroklos prožívá Achilleovu krásu a někdy až příliš rozsáhlé nimrání v jeho citovém prožívání každého okamžiku a slova - a taky erotické pasáže nebyly zrovna moje "gusto" - ale to jsou drobnosti, které zcela zaniknou v jinak naprosto skvělé a nesmírně čtivé knize.


Kdysi byly tyto knihy o řeči těla velmi oblíbené, než se přišlo na to, že to je v zásadě blbost. Ale různých pseudovědních oborů se lidi nikdy nenabaží.


Překvapilo mě jak exotické ingredience kolikrát používala. Ostatně spousta, neřku-li většina, i samotných receptů působí dnes už velmi exoticky.


Dost mě to nadchlo, je to nesmírně obrazotvorné se silnou atmosférou a i napínavým, archetypálním příběhem o boji s vlastními démony. Dost se to vymyká současnému fantasy, které v podstatě s různými obměnami omílá světy Tolkienovitého typu. Pokud potřebujete k životu elfy, trpaslíky a obrovské kupy zbytečných žvástů a omáčky nebo další podobné srandy, tak budete zklamaní - pokud chcete silný příběh, který si jasně jde za svým cílem a popisuje jen to nezbytné - potom zklamaní nebudete.
P.S. Jako soundtrack doporučuji Ararat od Mychaela Danna ...po delším hledání mi to k tomu neskutečně sedlo.


Na začátek možná pár pro někoho alespoň trochu inspirativních postřehů. Od cca 5 strany (včetně přebalu) už je zjevné, že jde o další banální vejšplecht z tohoto zprofanovaného, komerčního žánru s jediným cílem...


No, nebylo to špatné. Ta epizoda s liškou a lodí byla dokonce vysloveně stylová a hororová jak se patří.


Hartl mě zaujal u Krause, tak jsem si řekl, že něco od něj zkusím. Musím nicméně říct, že jsem zklamaný. Je to vlastně dost velká krávovina, i když na druhou stranu nehorázně chytlavá a čtivá. Připomíná mi to nějakou Ulici nebo podobnou pitomost cílící na nejnižší pudy, nicméně celkem zábavné to je.


Fascinující a nádherné. Nepopsatelná atmosféra, kterou dýchají irské báje, pohádky a zkazky. Jedna z mých oblíbených knih.


Je to psané tak chytlavě, že to skoro balancuje mezi literaturou faktu a beletrii. Autor se nezabývá jen suchým výčtem letopočtů a událostí, ale noří se do dané doby hlouběji a popisuje její charakter, způsoby boje, hodnoty atd. Velice dobré


Základní stavební kámen nejen antické, ale veškeré evropské kultury. K tomuto dílu nelze snad nic dodat. Tím čím je pro křesťany bible, tím je pro mě Iliada.


Začátek je nesmírně slibný, ale jak kniha ubíhá, stává se méně a méně překvapivou a stále více spíše nudící. Solipsista Klíma udržuje snahu čtenáře soustavně šokovat (ale význačnějších myšlenek je pořídku) - a to není možné... po šoku přichází útlum, mírná nebo větší frustrace a nuda. Opakování stejného podnětu neznásobuje (alespoň v tomto případě) účinek. Některé hlášky ale stojí fakt za to.


Tato kniha mi velmi uvízla v paměti a rád bych se k ní vrátil. Výborná atmosféra.


Naprostý souhlas se "zlovlkem". Jen si nejsem jistý, jestli je autor typ:
- Tak teď naservíruju lidem přesně to, co chtějí slyšet, zabalené v kýčovitém a co nejvíc prostoduchém příběhu, který se bude ale tvářit nesmírně alegoricky a filozoficky - a to se zlaťáky pohrnou
- anebo je to prostě jen zastuzený hipík, který tomu vážně věří.
Jedna hvězda protože mám rád magický realismus.


Srdcovka z dob, kdy filozofie ještě sloužila skutečnému životu. Pro mě je se Senekou Epiktetos zdaleka nejlepší představitel stoicismu, oproti Senekovi používá však ještě lidovější jazyk a své myšlenky představuje s takovou čirostí, na jakou už by se dnes nikdo nezmohl. Krásné dílo, které dokáže změnit život. Samozřejmě, čas už se na ní podepsal a mnohé pasáže, myšlenky atd. zní až naivně, ale chytrému stačí napovědět a jako inspirace jsou tyto spisy zlatý důl. Zejména pak první část, kterou považuji za mnohem významnější a hutnější. Postupně už to dostává trochu rozměry omáčky k již snědenému masu.


Kniha je jakýmsi nepříliš systematickým souborem autorových myšlenek. Jakýchsi esejů. Zřejmě se v knize snažil vyjádřit vše, co je pro něj důležité. Ale stalo se to tak trochu volným spádem. Od mravenců se skáče k mimozemšťanům od nich k náboženství od něj k neurologii... Jeho myšlenky jsou někdy nejen zmatečné, ale i přímo rozporuplné. Autor nezřídka zastává názor, který sám vyvrací. Ostatně hezky to na konci shrnul Jan Havlíček v dodatku. Wilsonovo vidění na mě působí velice úzce a zjednodušeně, někdy až naivisticky. V knize je pár zajímavých informací a myšlenek, ale dala mi méně, než bych chtěl či doufal.


Parádní pohádka, která má nápad, vtip a šmrnc a taky parádní atmosféru. Bohužel zapadla a je málo známá, rozhodně je to škoda, doporučuju.


První díl dokázal zaujmout svou přímočarostí, byl velice chytlavý a i docela drsný. Ale druhý díl už rozvíjí telenovelovitost a v podstatě louhuje už tak dost jednoduchou myšlenku první knihy. Nastává ta situace, kdy se kvůli prachům rozhodnou producenti z dobrého filmu udělat nekonečný seriál nebo aspoň remake, aby osvěžili zisky a ještě o něco dýl se povozili na vlně úspěchu. Končívá to špatně...v tomto případě to sice naštěstí není vyložená tragédie. Tempo zůstalo a kniha dokáže zaujmout, ale je to prostě podruhé zalitý logr.


Mám pocit, že Sapkowski by byl lepší dramatik než spisovatel, jeho knihy i povídky jsou statické, dějově řídké a zcela postavené na dialozích, které často přecházejí v nekonečné monology nesoucí takřka veškerou naraci... jeho romány bych se daly shrnout tak, že...někdo někam přišel, tam se dlouho žvanilo, šel o kus dál, zase se dlouho žvanilo, někoho rozsekl, další žvanění...nějak tomu nepřicházím na chuť a radši si dám zaklínače herního.
