muchomurka komentáře u knih
Krásně zpracované, milé a věřím, že pro děti může být knížka nápomocná.
Začátek vypadal slibně, i celkem vtipně, ale byly to plané naděje. Autorka chtěla být třeskutě vtipná, ale míjelo se to účinkem, kolikrát jsem ani nepochopila, co chce říct. A když už tam cituje Wikipedii - co je to fejeton, měla by se nad touto definicí zamyslet a vzít si ji více k srdci. Dobré fejetony byly dva. Ale pouze dobré.
Nic zázračného, takovýchto příběhů už tu bylo (a tipuji, že ještě bude), ale když se čtou v pravý čas, je to ono, i když to člověk už četl x-krát jinde. Knížka se mi líbila, dobře ubíhaly stránky. Ale snesla bych tu míň sexu a více dialogů, které by příběh posouvaly, vysvětlovaly. Některé věci byly nedovysvětlené (třeba narážka, co dělá Jax. Co dělá? Nebo co chtěl Jared po Tate a ona nechtěla? Já to chci vědět!), některé zkratkovité (ale za to asi může překlad, nevím), ocenila bych více Jareda a Tate. Hlavní hrdinka mi nebyla sympatická, její utíkání o něčem svědčilo. A když se dali v půlce knihy dohromady, děsila jsem se, že to zase bude umělý rozchod, aby bylo co řešit zbytek knihy, ale naštěstí ne, autorka v tomto překvapila. I přes tyto výhrady mi kniha dobře sedla, byl to příjemně strávený čas.
Knížka se dobře četla, mělo to dobrý náběh na napínavý příběh, ale něco tomu chybělo. Všechno jak kdyby klouzalo po povrchu, bylo to uspěchané. Zase na druhou stranu jsem se bála, že se to povleče, takže za mě lepší toto. Ale škoda, čekala jsem něco jako Jurský park (když se to bere jako jeho předchůdce), mohlo to být něco, mělo to potenciál.
Krásná knížka, na kterou jsou narazila náhodou a jsem za to ráda. Moc se mi líbily ilustrace, text mi přišel dobře zveršovaný, měl hlavu a patu a ten závěr, to bylo úžasný.
Zajímavý počin. U některých příhod jsem se hodně nasmála, některé jsem nepobrala, některé nemastné, neslané. Uvidíme, co bude v dalších dílech. Ale celkem příjemné počtení na vleklé odpoledne.
Knížka se mi moc líbila, i když měla pomalejší tempo příběhu. Když už se tempo rozjelo, tak knížka skončila. Škoda, ještě bych si ráda kousek přečetla.
Moc se mi libí nápady, které autorka má. Například sedm krkavců, kteří jsou všichni Hugo. Co mi tady chybělo, pak bylo nevyužití potenciálu, který příběh měl. Některé linky nikam nevedly, jiné se ani nerozvinuly. Škoda, škoda, bylo by to rozhodně zajímavé. Ale vtipné a nápadité to bylo i tak. Jsem spokojená.
Z dětství mám knížku Ema naopak, tak jsem musela nutně mít tuto. Nevím, zda je to tou nostalgií, ale Ema naopak mi přišla lepší. Přesto se mi i tato svým způsobem líbila. Uvidím, co na to naše prďolka...
Ze začátku jsem se bála, že mě knížka nebude bavit. Děj, který se odehrává v roce 1962/1963? To mě nelákalo. Nedovedla jsem si představit, že hlavní hrdinka nebude moci využívat moderní technologie, které nyní běžně máme. Ale kupodivu mi to nevadilo. Naopak, děj byl čtivý a já hltala stránku za stránku. Sice jsem to, jak to asi je, správně tipla za půlkou knížky, ale co už.
Když o tom přemýšlím, tak mi teď nedává úplně smysl to, jak reagovala, když se poprvé probudila v šalvějové ložnici a některé její myšlenkové pochody, ale ve výsledku mi to nevadilo.
A velmi mě překvapilo, jaké bylo povědomí o autismu, jak se s tím hlavní hrdinka snažila vyrovnat a nějak to zvládnout, to bylo celkem drsné. Jsem moc ráda, že měla po boku Larse. To je chlap k nezaplacení. A i přes všechny rány osudu, kterým musela Katharym čelit, se mi líbilo, že to dopadlo dobře.
Milý, oddechový příběh. Bohužel jsem si musela přiznat, že už nejsem úplně cílová skupina, pro kterou je kniha určena. Vzdychání nad dokonalým tělem Johna by mě v 17 asi bralo jako hlavní hrdinku, teďka už ne.
Souhlasím s komentáři zde, bylo v jedné knize příliš mnoho celkem zásadních témat, které autorka nakousla a pak jen klouzala po povrchu. Bylo to celkově ploché, když se něco začalo dít, tak byl najednou konec knihy. Ani ten epilog to nezachránil.
Hlavní hrdinka nebyla špatná, ale trochu mi vadilo, že řekla, že je jí něco fuk a pak to hodně řešila. A John... no, těžko říct, byl příliš dokonalý. Ale aspoň mezi nimi nebyla žádná třeskutá dramata. Díkybohu. Pěkně to plynulo, čas nad knihou nepovažuji za ztracený, ale chtělo to něco málo víc, aby to bylo úplně ono.
Opět velmi napínavé a čtivé. Závěr jsem vůbec nečekala, říkala jsem si, kdo to jen mohl být a proč a pak tohle. Ale celkově se mi na tomto příběhu líbilo minimum nechutných scén a mučení, i když chvílemi se to táhlo a Kate a spol. pořád nic nemohli zjistit. (Spoiler) - ta vsuvka s objevením kostí Daniela Lappa mi přišla zbytečná a docela mi v příběhu vadila. Natahovala ho a moc tomu nepomáhala.
A tak si mimochodem říkám, zda jim někdo v té komunitě amišů zůstane, když se tam děje tolik vražd...
Nápad se mi moc líbil, ale zpracování už méně. I když to bylo napínavé, bylo to neskutečně roztahané. První polovina měla ještě jakž takž šmrnc a dalo se to, ale druhá polovina - děs. To Stevovo šílenství mě nebavilo, už to nebyl hrdina, kterému bych fandila. Také jsem čekala, jaké rozuzlení bude mít čarodějčin příběh, ale ono nic. Jen vágní historie a žádné objevy a zvraty. Jsem doufala ve víc.
Už nejsem cílová skupina pro tento typ příběhů. Bylo to celkem čtivé, chápu srdceboly a další boly hlavní hrdinky, ale nedařilo se mi s ní cítit. Já bych spoustu věcí řešila jinak. Líbilo se mi však, jak se na konci všechno srovnalo, jak pochopila, že věci se mění a někdy k lepšímu, někdy k horšímu a že to tak prostě bývá.
První díl mě nadchl, oslovil, byl jak ze života. Tento mě vyloženě zklamal. Možná to bylo očekáváním, ale ve výsledku snad jen dva, tři dobré, vtipné minipříběhy, jinak nuda.
Skvěle praštěný příběh, až na ty poníky. Jinak super vypointováno a krásně ilustrováno.
Knížku jsem přečetla rychle, ale jen proto, že jsem neměla co lepšího v tu chvíli dělat a chtěla jsem vědět, jak to dopadne. Hlavní hrdinka byla příšerná, úplně blbá. Nejvíc mi vadilo její skuhrání nad tím, jak ji Ed opustil a přitom si za to může sama. Nechápu, jak se toho mohla dopustit, když byl ten pravý a jediný. Tohle nepochopím. Taky její užívání tuny léků zapíjené alkoholem mi pily krev. Konec byl přitažený za vlasy, ale budiž. Tak nějak jsem to tušila. Ale chápu, jak je těžké, když Vám nikdo nevěří a je to jen Vaše slovo a všichni jsou proti Vám a zpochybňují Vaši příčetnost. Stejně můj závěr je - tuto knihu už ne.
Napínavý příběh, který jsem přečetla během jednoho dne. Kim a její tým je mi sympatický, i když Kim by prospělo trochu pokory a poslušnosti. Sice jsem už od cca dvou třetin správně tipla, kdo je vrah, ale to napětí nic neubralo. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, jak to bylo s Beth a Nicolou, ale wau, to jsem nečekala. A ten závěr s Lucy mě dostal, za to body nahoru.
Suprové kresby i příběh a líbil se mi i překlad do češtiny.
Děj začal slibně, napětí, záhada. Ale pak to vyšumělo. Po cca třetině knihy jsem se do čtení musela nutit. Hlavní postavy - Claire a Lyddia mi byly nesympatické, hlavně Claire, která byla strašná - nerozhodná, chudinka malinká. Závěr se aspoň trošku pohnul, ale celé to bylo příliš natahované, rozvláčné. Kapitoly z deníku jejich otce od děje přímo zdržovaly.
Nejdřív jsem si říkala, že tenhle díl mě nebude bavit, protože se část odehrává v Africe, ale spletla jsem se. Hned od prvních stránek jsem byla vtažená do děje a nemohla se od něj odtrhnout. Sice čím víc se blížil konec, tím víc jsem tušila, kdo je vrah, ale vůbec to nevadilo. Jen bych opět ocenila po skvěle rozvíjeném příběhu i méně useknutý konec.
A co mě hodně vytáčelo, byl mužský rod u slova buš. Vím, že je to gramaticky správně, ale mně to tahalo oči.