Mynny komentáře u knih

Hodně povedené. Winterberg se mi zaryl do paměti, až mě mrzí, že nemám s kým sdílet jeho hlášky. Uvažoval jsem mezi 4 a 5, ale k dokonalosti něco chybí a groteskně abstraktní mě na rozdíl od zbytku knihy za srdce nechytil.

3 03.07.2022

Skoro dokonalé. Poslouchal jsem jako audioknihu a několikrát se rozchcechtal nad autorovými vtípky, většinu času obdivoval jeho hru s jazykem a napjatě sledoval detektivní příběh, který vás protáhne nejrůznějšími zákoutími Prahy i Mexikem a představí širokou škálu postav a postaviček. Zmatený a celkově nepovedený závěr mě přesto donutil uvažovat o čtyřech hvězdičkách, nakonec ale za pět. Určitě doporučuji.

3 27.05.2016

Nebýt ploché vedlejší linky s Wennerströmem, především nudného dojezdu knihy, dal bych určitě pět hvězd. Wennerström je taková "neosoba", která se v knize pořádně neobjeví, jeho mafiánské impérium je v příběhu přítomné jen proto...proč vlastně? Sám nevím, bohužel. Detektivní linka naopak strhující a navíc méně překombinovaná než u jiných autorů.

3 17.01.2014

Některé knihy příběh nepotřebují, ale asi nikdy jsem nečetl knihu, do které autor příběh zapomněl přidat. Po výborných předchozích dvou dílech jsem trochu v šoku. Připravte se na 400 stran podivného a dost nudného epilogu, kde se v podstatě nic nestane, zakončeného zmateným závěrem bez napětí. Doufám, že autor nechá tuhle sérii spát a zkusí něco nového.

2 22.07.2023

Odložil jsem přibližně ve čtvrtině, místo děje jen zoufalé blouznění o lásce a náboženství, které nikam nevede, občas proložené historickým faktem nebo postavou. Se skvělým Egypťanem Sinuhetem má bohužel společného jen autora.

2 26.07.2019

Temné čtění. Drsný detektiv, zoufalí feťáci, zkorumpovaní policajti, děvky, hrající si na femme fatale - ať si v rámci moderního noir žánru vzpomenete na cokoli, v téhle knize to najdete. Jako by si autor jen odškrtával položky, které nesmí vynechat. Výsledek je trochu ve stylu kočičky a pejska, když pekli dort. Břicho vás sice bolet nebude, ale druhý den si asi nevzpomenete.

2 22.06.2019

Obdivuju / lituju každého, kdo tuhle knížku vůbec dokázal přečíst. Námět velmi zajímavý, styl automatického psaní a přímá řeč bez interpunkce se prostě nedaly vydržet. A že by mě děj pohltil, to se taky říct nedá. Odloženo cca ve čtvrtině.

2 05.06.2019

Skvěle vykreslené postavy prožívají ve fantasticky zvoleném prostředí neobyčejně nudný a utahaný příběh. Vraha znáte prakticky od začátku, napětí je nulové a vedlejší zápletky za moc nestojí (ta kolínská obzvlášť). Závěr je pak vyloženě snůška nejhorších klišé. Zaujala mě postava "Buddhy", který má být legendou mezi vyšetřovateli, ale mluví a chová se spíš jako retardovaný ochutnavač koláčů. Maličko nad hranicí ztraceného času, ale ne moc.

2 16.03.2019

I mistr elektrikář se občas usmaží hořícím drátem. J. Deaver patří mezi nejoblíbenější spisovatele, ale tady zbyla z jeho klasického receptu jen ubohá kostra - nudný příběh s necharismatickým padouchem a otravně tápajícími vyšetřovateli. Nikomu nefandíte, o nikoho se nebojíte, je vám úplně jedno, jak to skončí a závěrečný zvrat mizérii jen završí.

2 10.08.2018

Příběh židovské rodiny, která na sklonku Sovětského svazu konečně může emigrovat, je zajímavý, i když Američanům asi musí připadat více šokující. Autor má smyl pro detail a píše čtivě, tempo drží až téměř do konce. Na posledních 50 stranách už se věnuje své nedávné minulosti na vysoké škole v USA a vnitřními pochybám o židovství, což mě úplně nezaujalo. Celkově však můžu doporučit.

2 15.01.2018

Něco mezi Matrixem a průměrnou epizodou Black Mirror, trochu nepochopitelně natažené na 400 stránek. Postavy mi připadaly relativně dobře zpracované, naopak neustálé honičky s Driverem jsou naprostým selháním autora, něco tak zbytečného jsem dlouho nečetl. Celkově mám z knihy rozporuplné dojmy, dočetl jsem, ale ani závěr za to nestál, nemůžu bohužel doporučit.

2 19.10.2017

Petr Stančík je definitivně mým nejoblíbenějším současným českým spisovatelem, stačil k tomu "jen" Mlýn na Mumie a Andělí vejce. Parádní kniha, takhle nějak by vypadaly Svěrákovy roztomile naivní povídky z dětství, kdyby je psal temný a zvrácený, ale poetický cynik. Jazyk, styl, obsah, všechno se mi neuvěřitelně líbilo. Opět mě trochu zklamal závěr, ale to je velmi subjektivní, věřím, že někoho jiného nadchne. Každopádně doporučuju každému něžnému cynikovi :)

2 03.12.2016

Určitě doporučuji přečíst, myšlenky v knize jsou originální a mnohé příklady chyb v úsudku vás překvapí. Souhlasím ale s uživatelem "nickym", je zbytečně natažená a opakuje se (podobně jako Talebovy knihy) na 50 stránkách působí jako pětihodinový film. Proto jen 4*.

2 27.05.2016

Vynikající kniha, napínavá a čtivě psaná. Je škoda, že po tomhle námětu nesáhl režisér Ondříček při úvahách o filmu "Ve stínu", protože kniha má podobného hlavního hrdinu, ale nesrovnatelně propracovanější děj.

2 24.05.2015

Forma ve většině příběhů vyhrála nad obsahem. Kniha se mi četla skvěle a líbila se mi víc, než film (hlavně proto, že z antiutopického příběhu o Sonmi udělali tupou střílečku), ale polovina příběhů byla velmi jednoduchá. Vezmu to příběh po příběhu:

Adam Ewing - tak trochu nuda s nejasným smyslem, kterou film podává lépe

Dopisy - vynikající, člověk nemusí mít skoro žádnou představivost, aby před ním ten floutek Frobisher i ostatní nesympaťáci ožili. Zároveň podle mě literárně nejlepší díky hudbě prostupující Frobisherovým psaním.

Záhada Luisy Reyové - vyloženě hloupá. Mám rád knihy Jeffreyho Deavera a Eda McBaina, nejen ve srovnání s nimi působí Luisa Reyová jako umaštěný rodokaps za desetikorunu a to i v částech, kde to evidentně nebyl autorův záměr. Zvrat střídá zvrat a čtenář jen vrtí hlavou

Slooshův brod - velmi zajímavě psaný i poutavý příběh, škoda jen, že i tady působí spojitost s ostatními násilně

Sonmi - jednoznačně nejlepší, nebojím se tvrdit, že předčí Krásný nový svět. Jen ten konec je na facku :-(

Timothy Cavendish - ucházející, ale až na začátek příliš obyčejný a ne tak vtipný, jak si autor myslel

Možná to tak ze slovního hodnocení nevypadá, ale přesto doporučuji, myslím, že bude bavit velkou většinu lidí :-)

2 05.02.2014

Velmi podařená prvotina Maria Puza s nesympatickým, ale o to lidštějším hlavním hrdinou a zajímavým prostředím poválečného Německa.

2 22.12.2012

Velmi temná, absurdní a zároveň šíleně vtipná "epizoda South Parku", psaná neuvěřitelně bohatým jazykem (doporučuji číst v originále). Až na ne úplně zvládnutý závěr prakticky dokonalá. Pro mě osobně kniha roku, ale nedivím se ani opačnému hodnocení.

1 09.05.2020

Čtivá, ale rozporuplná kniha. 635 stránek zhltnete jako nic, literární styl se však bohužel nedá srovnat ani s českou špičkou žánru (např. Rychlopalbou), tím méně se světovou. Příběh je napínavý, ale neškodilo by mu "méně všeho":

1/ postav - v Martinových spolupracovnících a kamarádech jsem se ztrácel, Tůma i Palát byli taky úplně zbyteční, stejně jako jejich sekretářky a další policisté
2/ násilí - nemyslím mučení, na kterém příběh stojí, ale vražd je v knize opravdu hodně a ubírá to na věrohodnosti, každá další má menší dopad než ta předchozí
3/ zkratek - mnoho zásadních událostí včetně úmrtí je odbyto dvěma větami, některé časové skoky jsou dost náhlé a dlouhé.

Porevoluční část už je i přes další stupňování napětí nudná, s výjimkou úplného závěru nic nepřináší. Zamrzí také dost základní anachronismy (zmínky o Poučení z krizového vývoje v roce 69 nebo o perestrojce v 70. letech). Přesto se přikláním ke 4 hvězdičkám a můžu doporučit zájemcům o povrchní, ale působivý pohled na temnou minulost naší země.

1 08.05.2020

Chtěl jsem o té knize měsíc po dočtení napsat hodnocení a musel jsem hodně vzpomínat, jaká byla zápletka, postavy, rozuzlení. Škoda, u jiných knih se mi to nestává. Všechno bylo celkem ok a realistické, ale zároveň nemastné neslané, jako televizní detektivka, kterou vysílají ve všední den odpoledne.

1 15.07.2019

Vydržel jsem prvních sto stran a bohužel odkládám. Záměrně působí jako buditelské dílo, psané v době, kdy se děj odehrává. Neustálý popis lidových zvyků nudí a křečovité vysvětlování je místy vyloženě směšné:

"Katynka zapomněla na měšťanské vychování a prohlásila, že má "vlčí hubu". Tomu jsem se zasmál, načež řekla jasněji: má strašný hlad."

Vůbec se nedivím, že je Urban miláčkem češtinářek, ale já takové veledílo fakt nezvládám. Dobovými reáliemi a jazykem je potřeba knihu jemně okořenit, ale ne s nimi házet po čtenáři jako kamenem.

Škoda, že podobně zajímavý námět nezpracoval Petr Stančík nebo kdokoli schopný psát bez tupého učebnicového vysvětlování.

1 26.11.2017