Mýša komentáře u knih
Ke knize jsem se dostala náhodou přes deskovou hru. Nic jsem od ní nečekala a o to víc jsem byla příjemně překvapená. Moc zdařilý historický román, nevím, co by někteří chtěli, Je potřeba si uvědomit, jak má vypadat historický román. Je obdivuhodné, že se v dnešní době ještě někomu podařilo jej napsat se vším všudy. Bravo.
Kniha se mi dostala do rukou náhodou, tak proč ji nepřečíst. Nic jsem od ní neočekávala, a tak jsem nemohla být zklamaná. Můj šálek kávy to není, ale kniha se čte téměř jedním dechem. Vyprávěcí styl je zvolen zajímavě a netradičně pro tento žánr. Ovšem, je to "detektivka" - nic víc, nic míň.
Bravo. Nemohla jsem přestat číst. Výborná kniha s tajemnými postavami, s tajemným prostředím a tajnými spisy.Na pozadí příběhu hlavní hrdinky Dory, která se vytrvale snaží rozluštit svoji minulost, se rozkrývají životní příběhy bohyň tak, aby se v závěru knihy vše protlo a kletba mohla být naplněna. Výborně jsou v knize použity spisy z minulých dob, které jsou odlišeny i grafickou úpravou, jazykové vyjadřování je perfektní. Opravdu kniha roku!
Některé knihy čtenáři buď uchvátí, nebo znechutí, nic mezi tím. Sto roků samoty rozhodně patří mezi ně. Já patřím do tábora čtenářů, které kniha naprosto uchvátila. Vůbec mi nevadí, že je v ní mnoho postav (i se stejným jménem), vůbec mi nevadí, že děj (můžeme-li mluvit o ději) je chaotický a že kniha působí jakoby zdlouhavě. Pro mě je to románová kronika, která je napsána naprosto fantasticky, prolínání světa reálného a magického je zvládnuto mistrovsky. Prostě typický příklad magického realismu.
Upřímně se musím přiznat, že jsem ke knize přistupovala se značnou nedůvěrou, ale šeredně jsem se zmýlila. Kniha se opravdu čte jedním dechem. Autorovi věříte vše od první stránky do poslední. První jsem viděla film a poté četla knihu. Vhledem k tomu, že jsem spíše milovník knih než filmů, stojí kniha o něco výše, i když Marlon Brando jako Don Corleone je opravdu vynikající. Všem vřele doporučuji knihu přečíst, myslím, že málokdo bude úplně zklamaný.
Kniha je plná laskavého humoru. Je hezké vědět, že nemusí být v povídkách sex a sprostá slova, aby pobavily. Navíc coby bývalý učitel čestiny má skvělé vyjadřovací schopnosti a to oceňuji. Když čtu jeho povídky, říkám si, jak je český jazyk bohatý a krásný.
Je pravdou, že v dnešní době již takto obsáhlá díla netáhnou, ale pro mě jsou to vrcholy psané literatury. Jedná se o monumentální dílo zachycují ruskou šlechtu a společnost v době napoleonských válek . Zobrazení obého se autorovi povedlo a čtenář dostane ucelený obraz, kde samozřejmě nemohou chybět rozsáhlé popisy, přesto kniha nenudí. Jazykové vyjadřování je perfektní a nepřestává mě fascinovat. Autor dokázal vykreslit různé typy mužských a ženských postav, mnohdy protikladných. Co říci závěrem - skvělá kniha.
Knihu jsem četla na doporučení, a tak jsem asi očekávala více. První půlka byla dobrá, krutý život v divočině umocněný naprosto nepřipravenými jedinci, kteří se domnívali, že jedou na "dovolenou". Bylo zajímavé sledovat jejich osud, naprosto neočekávaný zvrat na konci první půlky byl překvapující, ale tím to také končí. Druhá půlka mi přišla vykonstruovaná, jakoby autor tak trochu vařil z vody, některé pasáže mi přišly umělé, zbytečné a přemrštěné. Je pravda, že trudný život autora asi pochopit nemůžu, ale druhou částí jsem byla přímo zklamaná. Upřímně přiznávám, že nejsem příznivcem tohoto druhu literatury.
Kniha napsaná v 19. století asi v dnešní uspěchané době příliš mnoho lidí nenadchne, ale pro mě je téměř dokonalá. Jedná se spíše o románovou kroniku, kde nejde ani tak o děj jako o vykreslení života lidí v 19. století. Popisných pasáží zde není málo, ale přesto si je s chutí přečtu znovu a znovu. Není špatné se oprostit od všech a všeho a nechat se unášet tímto dílem. Vracím se k ní zas a znova a stále mě nepřestává bavit a uchvacovat.
Autora příliš v oblibě nemám, ale jako prázdninovou četbu jsem si řekla proč ne. Nenáročná kniha, která se sice docela dobře četla, ale rozhodně mě nenadchla a mnoho po ní v mé mysli nezůstalo. Některé postřehy mi přišly zajímavé, ale to je na knihu "renomovaného" autora málo.
Svíce dohořívají je kniha, ke které se člověk vrací a vrací. Je to něco nesdělitelného. Autor je v našich končinách poněkud neznámý, o to více mě překvapil. Stále čtete a čtete a ptáte se, jak to vlastně opravdu bylo a ptáte se doteď. Autor dokázal naprosto mistrovsky zobrazit setkání dvou stárnoucích bývalých (současných?) kamarádů. V jejich monolozích a dialozích je řečeno mnoho důležitého, a přesto máte pocit, že se potřebujete dozvědět více. Bravo! Zhlédla jsem i divadelní zpracování slovenským Národním divadlem a bylo neméně zajímavé.