Nagadir komentáře u knih
Kniha mě zaujala svým tématem byť nejsem přímo věřící člověk (ale ateista také ne), nicméně mě to příliš nenadchlo. Co mi vadilo asi nejvíc je spisovatelův styl, který mi nedokázal přiblížit to co hlavní hrdina prožíval. A když nedokážu cítit to co postavy, nedokážu se do knihy začíst.
Nicméně některé myšlenky se mi líbily, i když mnohé z nich zase byly dost naivní. A spoustu věcí mě docela minulo.
Možná je to tím, že jsem ještě dost mladá a nemám toho tolik za sebou. Možná že za nějakých dvacet let mě tahle kniha zasáhne.
No, byla to síla. Zajímavý náhled do duše psychopata a masového vraha. Oproti krvelačnému vlku Batemanovi, je Dexter jen malý rozkošný beránek.
Jsem ráda za svůj silný žaludek, bez něj bych to asi nedočetla.
Knížka je opravdu po většinu času nudná (i když má nějaké ty světlejší chvilky) a s charaktery jsem se nedokázala vůbec ztotožnit, takže to pro mě bylo takové nemastné-neslané.
Zajímavý příběh, zajímavé postavy, ale i když mě to vyloženě nenudilo, styl byl pro mě tak nějak těžce stravitelný. Občas zmatený.
7,5/10
Konec se mi zdál poněkud uspěchany a nesrozumitelný, ale celkově se pokračování drží standartu první knihy.
Co říct? Strašně se mi líbila originálnost světa a jakým způsobem se příběh vyvíjel a jeho prolínání mezi dvěma světy, nicméně mě mrzí, že jsem nebyla schopna se ztotožnit s postavami. Nemůžu říct, že by byly plýtké, ale prostě jsem si žádnou nedokázala nijak zvlášť oblíbit a nebo znepřátelit.
8/10
Nevím co si mám myslet. Celý tenhle díl mi přišel jako velice špatný vtip na předchozí knihy, které sice taky nebyly světoborné, ale nikdy bych si netroufla tvrdit, že něco trumfne první dva díly, které byly otřesné.
Návrat nemá prakticky téměř žádný pořádný děj, plný prázdných dialogů a nesmyslů. Postavy se chovají dost protichůdně oproti tomu jak byly vylíčeny v předchozích dílech.
3/10 (za to oživení s vraždícími stromy)
Jako milovnici antických mýtů a legend mě Odysseia samozřejmě nadchla. Velice čtivé a rozhodně jsem neměla potíže se slovosledem jako v případě Aeneidy, i když tady možná hrál velkou roli překlad.
Tempo je poměrně pomalé, občas se mi zdálo, že se postavy chovají nereálně.
Tahle kniha byla o něco lepší, především proto, že se zde nevyskytuje Elena (teda v přílišné míře), kterou moc nemusím. Nicméně ji nahradila Bonnie, která mi předtím nijak zvlášť nevadila, ale tady se mi zdálo, že se snaží chovat jako něco co prostě není. Dočkala jsem se některých nečekaných překvapení, nicméně mi pár věcí přišlo trochu tlačených. Už už bych dala téměř 6/10, ale zase to zazdil konec s Elena ex machina + nejsem zastáncem umírání a následného opakovatelného oživování postav.
5/10
Na začátku jsem se lekla a už už jsem si slibovala že budu hodnotit 4/10, nicméně prostředek si to trochu vyžehlil. Byť stále otravné, patetické postavy, příběh je psán poutavým stylem. Nebýt tedy děsného začátku a konce, možná bych hodnotila výš...
Pořád stejné, žádné zlepšení. Děj je místy neuvěřitelně předvídatelný, postavy jsou pořád strašně otravné a vůbec nevěřím jejich pocitům. Na druhou stranu, kniha je napsána poutavým způsobem takže to ubíhá rychle a nečte se to špatně (pokud vypnete mozek, úplně).
4/10
Smithové se podařilo něco co žádnému autorovi předtím. Fakt, že mi hlavní hrdinka byla protivná hned od první stránky. Elena je ten typ holek, které si myslí, že se všechno točí jen kolem nich a jejich jedinou zábavou je být nejoblíbenější na škole, lovit kluky a předvádět se s nima. Bleh. Nedokážu spočítat kolikrát jsem obracela oči v sloup nad jejím chováním.
Jinak nic nového pod sluncem. Holka která přišla o rodiče, tajemnej týpek s hrozivou a smutnou historií který se bojí ji milovat a jeho zlý bratr který ji taky miluje. Jo a oba v Eleně vidí svou dávno mrtvou milovanou. Četla jsem mnohem lepší knížky s takovýmhle základem.
Co se příběhu týče ten je opravdu slabý, nicméně se to čte rychle a díkybohu to ani nemá příliš stránek.
Seriál jsem neviděla, ale po knize si nejsem jistá jestli ho vůbec začnu sledovat.
4/10 (za to, že Stefanova příběhová linka byla o něco zajímavější)
Za mě je tato knížka slabší než předchozí. Děj byl o něco předvídatelnější a charaktery mě občas dokázaly slušně otrávit.
Tento díl mě zpočátku příliš nebavil (hold ta komunikace mezi Millou a Talem mi dělá potíže), nicméně asi po půlce mě to zase chytlo, takže místo chystaných 7/10, dávám opět 8/10.
Druhý díl se mi zdá o trošičku slabší, možná kvůli Mille, která mi ne úplně sedla.
Příběh, který si mě neuvěřitelně získal. Možná je jednoduchý, ale právě to mě na něm baví, a jako vždy si pan Garth Nix vymyslel neuvěřitelně originální svět, který funguje svým zvláštním způsobem.
Rozhodně se nemůžu dočkat jak bude tato minisérie pokračovat.
9/10
Havran je samozřejmě jednou z nejlepších básní této knížečky. Jenom mě mrzí, že tam těch anglických verzí není více, protože ta nádherná Poova hravost se slovy a melodičnost se v překladu bohužel ztrácí.
Gaimanův styl se mi prostě líbí. Příběh odsýpá, všechno funguje. Originální nápad.
Kniha se čte dobře a rychle, tak jako ostatně všechny Reillyho knihy, nicméně i když mě bavila, zarazilo mě spoustu absurdností a klišé. Rozhodně není autorova nejlepší...