Nairren
komentáře u knih
Silmarillion: Mýty a legendy Středozemě
J. R. R. Tolkien
Silmarillion je vlastně soubor povídek v rámci mytologie Středozemě. Tyto povídky později vyšly také samostatně, jako Húrinovy děti, Pád Gondolinu, Pád Númenoru a Beren a Lúthien. A všechny tyto samostatné povídky jsou lepší jako samostatné, než jako součást Silmarillionu. Přesně neumím identifikovat, co bylo špatně. Protože Středozem a vše kolem ní zbožňuji. Tahle kniha se ale prostě nedala číst. Nebo nedala číst souvisle. Možná to bylo zvoleným literárním stylem nebo překladem, nevím. Ale zkusil jsem to dvakrát přečíst a nevyšlo to. Až napotřetí jsem se tím konečně prokousal, ale trvalo mi to měsíce. A udělal jsem to jen proto, abych měl přečteno vše od Tolkiena, co napsal ke Středozemi. Jak říkám, další samostatné příběhy už se dají číst lépe. Ale Silmarillion tím jak (záměrně) postrádal ucelený příběh, který by gradoval, a tím že první část o stvoření světa byla velmi popisná, často dost abstraktní a obsahovala desítky jmen nedůležitých postav, tak jsem musel vyvinout opravdu úsilí, abych to dočetl. A to je špatně.
Zahrada
Jiří Trnka
Je to pěkná kniha, která obsahuje zajímavá dobrodružství. Tvrzení, že je jak pro dospělé, tak pro děti, je však přitažené za vlasy. Je to jednoznačně kniha pro děti. Jednoduchá, pěkná, barevná, zajímavá. Dospělým může dát tak možná chvíli nostalgie nad starými časy, protože si mnozí ještě vzpomeneme na to, jak jsme byli taky zvědaví a vyhledávali dobrodružství. Pro děti na základce je to ale super kniha.
Pád Gondolinu
J. R. R. Tolkien
Na Pád Gondolinu mám v podstatě stejný názor jako na knihy Húrinovy děti a Beren a Lúthien. Jedná se o moc pěkný příběh, takovou klasickou Tolkienovskou romanci, o lásce, o válce, o jasném dobru proti jasnému zlu. Nevím zda by si příběh sám o sobě stojící úplně vychutnali lidé, kteří nejsou fanoušci Tolkiena a Pána prstenů, ale pro fanoušky je to velmi dobré rozšíření mozaiky příběhů ze Středozemě. Co mě trochu mrzí na této knize, i Húrinových dětech a Berenovi a Lúthien je fakt, že do příběhu několikrát vstupují poznámky Christophera Tolkiena, kde obhajuje jakou verzi příběhu si vybral tu a tam, jaké potíže měl s tím dát souvislý příběh dohromady apod. Je jasné, že musí jít o extrémně složitý úkol, jelikož Tolkien za sebou za dobu asi 50 let psaní zanechal často jen nečitelné poznámky na papíře a často měnil názvy, části příběhů apod. Ale Christopher si podle mě měl dát dohromady poznámky ze všech materiálů, které objevil a udělat z toho jeden materiál, který bude dávat dohromady ten nejzajímavější příběh a obhajovat svůj postup jinde, nikoli v příběhu. Četlo by se to lépe, protože by tam nebylo to vytržení z jinak napínavého děje. Ale stále jde o kvalitní tvorbu a pro fanoušky Pána prstenů povinnost.
Beren a Lúthien
J. R. R. Tolkien
Beren a Lúthien je další velmi dobrý příběh, po osudech hrdinů z Húrinova příběhu. Četlo se to pěkně a oceňuji zejména to, že Tolkien dokázal, že umí napsat i romantický epos, baladu o lásce, která hory přenáší, což je asi něco co jsem ve své knihovně postrádal, protože to poskytuje krásný únik ze všední reality. Tento příběh je skutečně takový ryzí, o hrdinství, o lásce, o zradě, je tam jasné dobro a zlo. Když to srovnám s knihami George R. R. Martina, tak tam jsou postavy i děj rozporuplné, kontroverzní a hlubší, u Tolkiena je to prostě takové přímočaré. A oba literární přístupy v určitém rozpoložení potřebuji. Co se mi naopak na díle nelíbilo, bylo to, že dost velká část knihy je protkána vysvětlivkami a komentáři Christophera Tolkiena. Já si vážím práce Tolkienova syna na otcově odkazu a toho, že chce svoje zásahy do tohoto odkazu vždy přesně zdůvodnit. Je na tom vidět, že on sám si otce a jeho díla velmi vážil. Raději bych však ocenil, kdyby se prostě pokusil nedokončená, různě upravována a fragmentovaná díla svého otce zkompletovat co nejlépe jak umí, a svůj postup obhajoval někde jinde než přímo uprostřed knihy samotné. Často mi jeho komentáře přišly složitější než třeba nějaká pasáž děje samotná nebo mi přetrhly gradující pocit napětí z příběhu. Tyto pasáže knihy jsou tedy jediný důvod, proč nedám o hvězdu víc, protože příběh je to skutečně dobrý.
Húrinovy děti
J. R. R. Tolkien
První ze samostatných příběhů Středozemě ve Starých časech je dobrý. Určitě je nadprůměrně dobrý. Nemá však na můj vkus dostatečný tah po celou dobu. Až v závěru knihy jsem cítil z příběhu nějaké napětí, když šlo Túrinovi o život. Do té doby je totiž v knize Túrin vykreslen jako extrémně sebevědomý a čtenář má pocit, že by snad skolil celou legii skřetů sám, což u mě vede k tomu, že se s postavou nedokážu úplně ztotožnit a příběh mě pak moc nebaví. V závěru knihy už však projde aspoň částečnou proměnou a příběh graduje až k dramatickému konci. Knize bych vytkl také úplně mizivou popisnost lokalit, které nám tak krásně vyobrazily filmy Pana prstenů, takže jsem se nemohl ponořit do toho, jak úchvatně musel vypadat Nargothrond, Menegroth nebo Gondolin. Celkově ale byla kniha pěkná.
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
Je to velmi dobrá kniha, s hlubokým mravním ponaučením. Jen cítím, že jsem ji měl přečíst dřív. Přečíst ji jako dítě, dala by mi tehdy mnohem více.
Příběhy tisíce a jedné noci
Eduard Petiška
Tyto příběhy jsou asi nejlepší sbírka pohádek jakou jsem četl. Líbí se mi i orientální, exotické prostředí, ve kterém se příběhy odehrávají a zdaleka nejde jen o Blízký východ, některé příběhy se odehrávají i v Indii nebo Číně. Každý příběh má na svém konci mravní ponaučení. Zároveň se u příběhů nenudí ani dospělí, jelikož většina příběhů není pro děti a velmi často se v nich řeší morální poklesky a dilemata.
