narcisonanis komentáře u knih

Pratchett nezklamal, opět královsky pobavil. Tentokrát si vzal na paškál fotbal, který na Zeměplochu přenesl dokonale. Nenáviděl jsem tamější hooligans stejně, jako je nenávidím i v reálu. A miloval jsem vyvolanou atmosféru při popisu fotbalu, jako ji miluji i naživo v našem světě.

Nevídaní akademikové je jedna z posledních knih britského fantastického humoristy, kterou napsal (a která mi chyběla do kompletnosti mé sbírky "přečteno"). S jejím dočtením jsem si uvědomil, že mi tento pán bude velmi chybět, až tu na světě nebude. Ale aspoň to jeho úžasné dílo tady s námi přetrvá navěky. Tak hodně zdraví, pane Pratchette! A stále plodnou a bystrou mysl.

P.S. – románky Haštal/Julie a Sráž/Gystýna jsou perfektní. Milé a vtipné. A konečně jsme se dozvěděli něco o lady Morgolottě :)

3 27.07.2014

Na základě doporučení od známého jsem bral do ruky Tufova dobrodružství s mírným skepticismem. Ó jak jsem se mýlil :D Bravurně a vtipně napsané příhody klidného a vyrovnaného milovníka koček mnohonásobně předčily mé očekávání. Knihu jsem přečetl na jeden zátah, tak mě celého pohltila. Co na ní bylo tak výjimečného?

Tempo, jakým kniha odsýpá. Žádné zbytečné a nudné pasáže, naopak se Martin rozepisuje o tom, co je pro čtenáře zajímavé. Sympatický hrdina, kterému budete v jeho zapeklitých problémech vždy fandit. No a samozřejmě komické i ne vždy tak legrační situace, které vám však vždy vykouzlí úsměv na rtech a budete se divit, jak to nakonec všechno dopadlo. DOPORUČUJI, královsky se pobavíte :)

3 07.07.2014

Má první kniha od Márqueze s tím, že jsem neměl žádná očekávání ani názory od přátel a podobně. Šel jsem pouze po doporučovaném jméně a po zajímavém názvu knihy. Při čtení jsem se až divil, že mi ani kouskem mysli není nepříjemné pomyšlení, že devadesátiletý stařec prahne po mladém čtrnáctiletém těle panny. Příběh je tak jemně a citlivě podaný, že jej čtenář lehce akceptuje a chápe počínání hlavního protagonisty. Samozřejmě je nasnadě, kolik lidí je schopno si v takto pozdním věku uchovat duševní vitalitu, ale pro potřeby knihy se snese všechno.
Jsem příjemně překvapen Márquezovým literárním uměním.

3 02.01.2014

Eh, uh... na rovinu – kdybych se ke knize nedostal v rámci volně stažitelných e-knih od Bookportu, po takové literatuře bych nesáhl. Na druhou stranu, o tom tak trochu Čtenářská výzva je, že jo. Dostat se i k žánrům a knihám, které bychom normálně ignorovali.

Tady to jednoduše tak úplně nevyšlo. Oceňuju autorovo sesbírání příběhů lidí, osobně však postrádám takové to literární něco (nechci být zlý, ale ten řemeslný um), co dodá šmrnc. A to „něco“ je to, co odděluje spisovatele od obyčejných pisálků typu blogger apod. (aniž by to slovo mělo jakkoli urážet; je to zkrátka jiný styl psaní).

Závěrem držím palce v nelehké době a doufám, že pan taxikář unese chudé týdny a měsíce bez pořádného rita :/

P.S. – Přece jen si trochu ještě rýpnu. Lehce mi vadilo, jak se přepočítával charakter člověka podle toho, kolik dal dýško (trochu to zjednošuju, vím). Možná to na mě jen tak působilo, ale když se to opakovalo u vícero minipříběhů, přišlo mi to zbytečné zdůrazňovat... howgh.

2 26.03.2020

Mňau... mňau... MŇAU!

2 15.01.2016

Bacha na uprchlíky! Ups, pardon, na zombíky... :D

Geniální dílo strhujícím způsobem popisující (doslova) válku lidí se „zetkama“, se zombie. V čem se kniha liší od jiných hororů podobného ražení a proč si ji přečíst? Dvěma slovy – propracovanost a originalita. Formou krátkých reportážních příběhů přeskakujete z míst po celém světě a dozvídáte se, jak epidemie propukala a co podnikali jednotliví lidé či celé národy pro to, aby si zachránili holé zadky. Překvapí vás neskutečně vykonstruované situace, dechberoucí osudy a zkrátka všechny nápady, které se Brooksovi podařilo do svého téměř apokalyptického díla vměstnat. Ačkoli kniha svým rozsahem není zrovna nejmenší, po dočtení jsem zalitoval, že toho není ještě víc. A to je přece ta nejjasnější známka kvality pro jakoukoli literaturu!

P.S. ke vtipu na začátku komentáře – Ve světle posledních dní se musím smát, jak reportáže okolo situace s uprchlíky vypadají velice podobně některým příběhům ze Světové války Z :D

2 26.06.2015

Když jsem se rozhodl, že si knihu přečtu, věděl jsem, že to nebude úplně tak podle animovaného trháku... ale to vůbec nevadilo! Film z původního příběhu by asi nebyl tak úspěšný a hollywoodsky nablýskaný, ale Bezzubka skutečně bez zubů a škyťák ještě větší ňouma mi byli mnohem bližší a sympatičtější než protagonisté kasovního trháku (nic proti němu, taky mě bavil). A draci velikosti psa? Super, každý by chtěl takového mazlíčka! :)

2 16.11.2014

Coelha zatím můžu, ale už trochu chápu jeho odpůrce, kteří nadneseně tvrdí, že z každého rozšlápnutého mravence dokáže udělat historku s filozofickým nádechem konečnosti života a nesmírnosti jeho naplnění. Ano, takto doslova.
Některé myšlenky jsou k zahloubání, některé zajímavé, některé zbytečné a de facto motivem často se opakující. Každý si asi vybere to své (mě třeba nadchla taková Duna). Víc jak jednou bych to však asi číst nemusel.

2 03.11.2014

Pro mě o něco nezáživnější čtení, než jsem čekal. Chápu autorův záměr osobního vyzpovídání se a dodání hávu jakéhosi příběhu, chyběl mi však spád, dynamika děje, všechno to na mě působilo plačtivě a příliš melancholicky. Asi bych musel být větší autorův fanoušek, abych takové dílo ocenil. Vzletná přirovnání a lyričnost jazyka mi v takovém případě připadaly lehce laciné a nedokázal jsem je docenit, jak by se asi patřilo. Bohužel jsem nebyl ten pravý čtenář.

2 20.10.2014

Asi se budu dost opakovat s ostatními komentáři, ale Vlahoš přinesl Zeměploše něco nového. Napravený grázl, kterému všichni fandí. Stále dokola v knize omílaná schopnost Vlahoše obtočit si lidi kolem prstu se nakonec převedla i do reality čtenářů a myslím, že každému je hlavní postava novopečeného bankéře neodolatelně sympatická.
Nejvíc mě z celé knihy bavily scény s Grácií... ženský golem čtoucí červenou knihovnu? Perfektní!

2 20.10.2014

Má druhá kniha od Murakamih a nemůžu si pomoct, ale vidím v nich jasnou autorovu stopu, kterou bych skoro nazval "opakováním se". Dvě dějové linie, náznak jakéhosi druhého (vnitřního) světa, výrazní hrdinové, zabíhání do zdánlivě nepodstatných detailů, silná postava vypravěče, opakované rozvíjení jednoho motivu podobně jako sklaby klasické hudby, které japonský autor ve svých knihách často adoruje.
Jenže mu to fuguje a klape to a funguje to. A čte se to. Tak proč se neopakovat, když to můžeme dát do všeospravedlňujícího hávu slov "autorský styl" :)

Otázka do pléna... proč vypravěč při osobním setkání Mjú vykal a ona jemu tykala? Bilo mě to do očí a neviděl jsem důvod.

2 17.10.2014

Divím se, že v hodnocení kniha není vynesená do výšin, vždyť Pelíšky miluje každý Čech – a Hovno hoří není nic jiného než film v knižní podobně obohacený o další vtipné historky. Nemůžu si pomoct, bavil jsem se královsky. I po druhém čtení, i po třetím čtení...

Btw. hovno hoří – ale musíte mít s sebou benzinový vařič.

2 08.10.2014

Já nevím, zkrátka McCarthyho můžu. Násilí, deprese, beznaděj, to vše se na nás valí z jeho knih. Tahle země není pro starý se tomu sice trochu vymyká, není to takové to typické negativní čtení – na konci knihy jsem dokonce snad zažíval pocit radosti a satisfakce, že ne všechno se v literárním světě (opět) posralo. Taky mi oproti jiným knihám amerického spisovatele přijde, že se více zaměřil na samotný děj, což je všeobecně dobře :)

Jednu hvězdu ubírám za nepřehlednost při dialozích – kvůli oné všemi zmiňované absenci přímé řeči se čtenář skutečně někdy zbytečně v textu ztrácí, hledá, kdo co vlastně řekl... a podobně. Vždyť ty pitomé uvozovky není tak těžké udělat. Ale chápu, umělecký záměr :D Tak jo.

--

"Protože většinou dyž někde vykládám, jak se svět řítí do pekla, tak se lidi jen usmívaj a říkaj mi, že už sem starej. A že starý lidi to takle viděj dycky. Já si ale říkám, že dyž někdo nevidí rozdíl mezi znásilňovánim a vražděnim a mezi žvejkánim žvejkačky, tak má teda mnohem větší problém, než mám já."

P.S. – Mám rád šerifovy promluvy.

2 20.09.2014

Knihy, ve kterých jako hlavní hrdinky vystupují samotné knihy, jsou mi sympatické. Vesměs skrývají totiž něco tajemného, dobrodružného až mystického. Nejinak tomu je u prozaické prvotiny Jaroslava Pížla, který čtenářům ukázal, že to umí nejen s básničkami. Ve Sběratelích knih jsou nám předkládány dvě dějové linie, dvě prózy v jedné knize.
A to není všechno. Svým vyzněním čtenářům do konce knihy vlastně není jasné (či to není jisté), co to mají v rukou. Detektivku? Dobrodružný příběh? Sci-fi? Nebo co sakra vlastně? Asi opět – všechno v jednom. Nechte se unášet zajímavým námětem a užívejte si tenhle povedený český román :)

2 07.09.2014

Důkaz, že ne vše, co je spojeno s úspěšnou knihou, musí být stejně kvalitní. Připomíná mi natočené čtvrté a páté filmy různých sérií, které jsou vytvořené spíše kvůli výdělku než pro nějakou přínosnou hodnotu. Dostala se mi nyní podruhé do rukou a tak si říkám... škoda peněz. Ale pro to pobavení to nebylo tak hrozné.

2 07.09.2014

Perfektně napsaná a vtipná kniha, u které se vždy vrátím do dětství, když jsem Bylo nás pět poprvé četl a také sledoval seriál v TV :) Svět kluků-uličníků, kteří vnímají vše kolem sebe jako pomůcky a kulisy pro své rošťárny a výplody fantazie... to je zkrátka úžasné. Dětská mysl nemá omezení a Poláček to dokázal ve své humoristickém románu skvěle vyobrazit.

Jednu hvězdu ubírám za "snovou" sekci. Neskutečně mě nudila a byla zdlouhavá. Je ale zajímavé, že pocity "ať už to sakra skončí" jsem měl nyní stejné, jako jsem zažíval tehdy před 14 lety, kdy jsem držel knihu v ruce poprvé. Celkově to však nepokazilo můj výborný osobní dojem :)

2 24.06.2014

Má druhá kniha od tohoto již zemřelého světového velikána současné literatury (shodou okolností skonal ten den, kdy jsem začal knihu číst). Zaujalo mě Marquezovo literární zpracování skutečné události, byl jsem zvědav, jak se s tím popere – s takovou zdánlivě "neakční" situací, jako je přežití 10 dní na moři. Člověk by si řekl, že přeživší přeci jen pomalu umírá ve člunu a čeká, než ho někdo zachrání. Není tomu tak. Příběh jsem doslova hltal očima! Když jsem stránku po stránce obracel knihu a čekal, co dalšího se přihodí hlavními hrdinovi.

Pokud mohu doporučit, je to perfektní kniha na cestu – ne moc dlouhá ani složitá, poutavě napsaná, ale dobře rozčleněná, takže je možnost se v ději zastavit a neztratit nit. Pět hvězd.

2 06.05.2014

Vian nahlíží na všední svět nevšedním okem. Obyčejným situacím dodává absurdní příběh a vyústění, běžným věcem dodává neskutečné vlastnosti a vymýšlí jim nový účel použití. Leknín na plících? Kouzelná představa, a přitom v knize tak ďábelsky smrtonosné. Postmodernu mám rád. Nejsem si jist, jestli by se takto dal Vian charakterizovat, minimálně k ní má však velmi blízko. Pěna dní mne velmi překvapila, jestli mile, nevím...

2 24.11.2013

Pratchett opět rozehrál své mistrovské umění, australský předobraz naplno využitý, našinec možná ne všechny narážky pochopí, avšak číst knihu v originále - to by snad byla vražda :) Jedna z nejlepších knih s Mrakoplašem a mágy.

"A jak je na tom knihovník, pane Ctibume. Má své pohodlí?"
"To byste měl nejlépe vědět vy, pane," odpověděl mu Rozšafín. "Poslední tři čtvrtě hodiny na něm sedíte."
Výsměšek se podíval na své lehátko. Bylo pokryto ryšavou kožešinou.

2 29.08.2013

Jaké překvapení, když u mé oblíbené knížky z dětství vidím pouze jedno hodnocení, které ji navíc uvrhlo do ucházející úrovně modré, a dokonce žádný komentář. To je tento můj nostalgický skvost tak málo známý? Hned jsem knihu našel a znovu ji s chutí přečetl. Ale! – také s chutí poznání, kolik u čtenáře dokáže udělat to, že knihu miluji od dětství. Snažil jsem se podívat objektivnějšíma očima a musím uznat, že mi už rukama prošla kvalitnější díla dětské literatury. Takže kromě citové vazby asi velkou roli hraje to, že se hlavní hrdina jmenuje jako já. Což si říkám, že by nebylo od věci se v záplavě těch stejných Honzů a Jiříků zaměřit na méně oblíbená, avšak neméně hezká jména! Třeba jako FILIP :D

1 30.10.2020