něcosivymysli
komentáře u knih
Host
Andreas Winkelmann
Já se dostala jen ke stránce 100 a dál už ji číst nehodlám. Asi měsíc se tu s ní už trápím a musím přiznat, že jsem se do ní musela vážně nutit a ani omylem se mi ji číst nechtělo. Čekala jsem něco trochu thrillerovějšího, dostalo se mi dost nudné a nevýrazné detektivky. Hrdinové příběhu mi přišli velice nesympatičtí a nereální, nakonec se mi mezi sebou i pletli. Dějově to také není žádná výhra, celé se to dost vleče, je to předvídatelné a má jediná zábava byly části vraha, jediný moment, kdy jsem trošku zpozorněla.
Druhá tvář
Ashley Audrain
Knížka Druhá tvář je velmi podobná Musíme si promluvit o Kevinovi, ta je ale jednoznačně lepší a propracovanější a Druhá tvář proti ní působí velmi ploše. Začátek knížky bereme jen tak z rychlíku, asi v polovině tempo trochu zvolní, ale i tak máme celý příběh poměrně rychle za sebou. Možná i díky tomu mi nebyla hlavní hrdinka až tak blízká, potřebovala bych asi trochu víc stran pro její pochopení. To samé platí i o dalších charakterech, jen u hlavní hrdinky jsem potřebu poznat ji logicky vnímala nejvíc. Na druhou stranu bych ale chtěla pochválit úplný závěr knihy, takové konce já můžu.
Rez a záře hvězd
Tammy Greenwood
Příběh malé Sally mě samozřejmě zasáhl a její osud je hrozný, ovšem mám pocit, že to jediné knížku táhne a stejně znechucená bych byla i po pár minutách na Wikipedii. Autorka sice píše čtivě, ale po dočtení jsem si rozhodně neřekla, že potřebuji její další knížky. Na druhou stranu se Rez a záře hvězd četla skoro sama a po dočtení mě donutila hledat další informace o případu (na konci navíc najdete soupis všeho, co si autorka vymyslela, to je super).
Dárek
Sebastian Fitzek
Tahle knížka by neměla uniknout žádnému fanouškovi thrillerů, je jednoduše skvělá. Za mě možná Fitzkova nejlepší :)
Playlist
Sebastian Fitzek
Je to Fitzek, takže je to skvělý. Na druhou stranu musím přiznat, že Playlist nebudeme mým favoritem od něj a společně s Dárkem patří k mým nejméně oblíbeným od autora (což je ovšem pořád solidní thriller), protože že na mě už byly až moc vyhnané do extrému. A to jsem čtenář, kterému nevadí, když autor trochu přepálí děj, vůbec, jen Playlist překročil i mou hranici.
Znamenitá mrtvola
Agustina Bazterrica
Začnu chválou, prohlášením, že tato kniha je plná brutálního násilí jsem nepřikládala velkou váhu, ale je tomu skutečně tak a autorka se nebála popisů, což se mi moc líbilo. Oceňuji též dějovou linku se samicí, čekala jsem, jestli se autorka nepustí do klasického klišé, ale k mé velké radosti to napsala velmi vkusně a vhodně k příběhu. No na druhou stranu se nemůžu ubránit pocitu, že myšlenka světa lidských jatek měla mnohonásobně větší potenciál a autorce se úplně nepovedlo nadchnout mě pro děj natolik, abych i po zavření knížky myslela na její dílo, což bych u tak skandálního příběhu určitě očekávala.
Vzdělaná
Tara Westover
Na dotisk se skutečně vyplatilo čekat, jedna z nejlepších knih kterou jsem kdy četla.
Poslední, kdo zůstal
Riley Sager (p)
Rozhodně to nebyl špatný thriller a na to jak strašidelné domy nemusím jsem si Poslední, kdo zůstal vychutnala, ovšem vím, že to nebude literární zážitek který by ve mně zůstal. I tak ji ale řadím jako druhou autorovu nejlepší, první Zamkni poslední dveře se však nemůže rovnat.
Jedináček
Mie So (p)
U Jedináčka jsem opravdu pevně věřila v to že naplní sliby na obálce, ale bohužel to je nakonec velmi nudný psychothriller a nenašla jsem ani jeden prvek kterým by dnes nějak vynikal
Kdo zabil mého otce
Édouard Louis (p)
V životě bych neřekla, že se na tak málo stran dá vměstnat tak ojedinělí literární zážitek. Autor jde přímo k věci, nelituje se, jen stručně a bolestně upřímně shrnuje takovým způsobem, že jsem se občas přistihla, jak mám husí kůži, zejména k závěru.
Jákobovy barvy
Lindsay Hawdon
Já jsem se skutečně snažila začíst do knížky, vážně jsem si to přála, ale nešlo to. Postavy byly dobré (respektive tedy Jákob, jeho matka a Marcus, ty mě skutečně zajímaly), ale celý ten koncept přeskakování kapitol označených pouze zemí a rokem byl pro mě dopředu prohraný boj. Autorka píše velice pěkně, sice ne moc čtivě, to by mi ovšem nevadilo, jen bych musela dostat trochu času. Ten mi ale nikdy nedopřála, protože už je konec kapitoly a jdeme jinam za jinou postavou, Ve výsledku tedy přiznávám, že jsem knížku jen tak prolétla očima
Cizinec
Harlan Coben
Zpočátku mě knížka neskutečně bavila a dokonce bych ji srovnala s mým milovaným Fitzekem a pravdou je, že čtivost tomu nechyběla až do konce. Pan autor navíc umí čtenáře udržet v neustálém napětí a to tudíž knížku prakticky nedoložitelnou. Hlavní hrdina mi byl poměrně blízký, až mě to trošku děsilo . I tak tu mám ale jednu výhradu a tou je počet jmen a celkově informací v příběhu, přičemž téměř vše je nutné si zapamatovat pro závěr. Já bohužel nejsem schopná tohle všechno udržet v hlavě a možná by bylo lepší volbou číst příběh na jeden zátah.
Dcery jezera
Wendy Webb
Krásný, magický a tajemný příběh, ale to slovíčko thriller je zavádějící. Postavy mi byly velmi sympatické, romantická linka byla pěkná a vkusná a ten konec byl opravdu pěkně zvládnutý, popravdě jsem ho nečekala :).
Krvavý květ
Louise Boije af Gennäs
100 dobrých stran na konci knihu o skoro 400 stranách nezachrání.
Odpusťte mi, váš Leonard
Matthew Quick
Knížka mě neuvěřitelně zklamala, na trhu najdete mnohem lépe pojaté knihy o této tématice
Z popela
Alex Schulman
Asi si za to mohu sama, ale opravdu jsem se díky anotaci těšila na velké a temné rodinné drama, což mi bohužel autor plně nenabídnul. Ne že by ve mě Z popela neprobudila vůbec žádné emoce, ale po dočtení už jsem si na tři bratry a jejich osud vzpomněla jen párkrát. Mým největším problémem však jsou časové linky a postavy, z nějakého důvodu mi poměrně dávalo zabrat se zorientovat a pravděpodobně způsobily to, že jsem si knížku neužila tak jak jsem doufala. Na druhou stranu se autorovy moc povedl závěr, vůbec jsem nečekala, že by si pro čtenáře mohl něco takové připravit a trochu mi tím připomněl mou milovanou Musíme si promluvit o Kevinovi.
Kde se skrývá ďábel
Craig Russell
Velká radost přišla v podobě násilí a surovosti, čekala jsem, že se autor bude držet, ale kupodivu se pustil do slušných jatek (to, že bych osobně klidně přidala už je vedlejší). Příběh samotný se jen těžce hodnotí bez spoilerů, zejména, když se váš názor na knihu skoro celý odvíjí podle vašeho názoru na závěr. Za mě nebyl sice úplně nečekaný (možná proto, že jsem ho na jiný způsob už párkrát viděla), ale i tak mě jistým způsobem překvapil a líbilo se mi, jakým způsobem zůstal otevřený, přičemž autor na pár věcí odpoví, ale zároveň donutí čtenáře k pár minutám zamyšlení.
Je mi tak nějak jasné, že za týden už z knížky nebudu mít tak intenzivní zážitek, ale určitě ji mohu doporučit, je velká škoda, že na našem trhu tak zapadla, když je z naší domoviny :).
Než potkala mě
Julian Barnes
Neřekla bych, že by Než potkala mě byla špatná knížka, ale do měsíce si jen stěží vzpomenu na víc než na kostru příběhu. Osobně bych knížce klidně i pár stran přidala a pak bych dala i vyšší hodnocení
