něcosivymysli
komentáře u knih
Jestli to řekneš...
Gregg Olsen
Jestli to řekneš nelze brát jako klasickou beletrii. Můžu sice s poměrně čistým svědomím uznat, že autor umí psát a příběh rozložil poutavě, i tak ale knížku netáhne on, ale Knotekova děvčata, která mají historii tak šokující, že by (s odpuštěním) mohlo být na obalu jméno kohokoliv a na čtenáře by příběh dopadl stejně. A nový rozměr pro mě celá kauza dostala při zjištění, že během mého čtení už je ''Shelly'' Knotek na svobodě...
Playlist
Sebastian Fitzek
Je to Fitzek, takže je to skvělý. Na druhou stranu musím přiznat, že Playlist nebudeme mým favoritem od něj a společně s Dárkem patří k mým nejméně oblíbeným od autora (což je ovšem pořád solidní thriller), protože že na mě už byly až moc vyhnané do extrému. A to jsem čtenář, kterému nevadí, když autor trochu přepálí děj, vůbec, jen Playlist překročil i mou hranici.
Životní terno
Fredrik Backman
Jako klasicky, už od první stránky vás dostane pocit nostalgie, je to přesně ten Backman kterého tak milujete a nechápete, jak jste mohli zapomenout. Pak pokračuje a jste zavaleni obří škálou emocí. Jenže tentokrát autor ještě víc dupnul na plyn a už jen námětem musíte tušit, jak smutný, ale přitom velmi lehce psaný příběh vám leží v rukou. No a závěr, ten musí rozhodit i největšího cynika.
Vypravěč
Dave Grohl
Není lepšího pocitu než přečíst první kapitolu a vědět, že tohle je ta kniha kterou budete milovat a dvakrát lepší to bylo u Vypravěče. Grohl psát samozřejmě umí a dokonce si myslím, že knížka bude díky svému lidskému pojetí a přirozeně střelenému humoru autora bavit i ty, kteří nejsou prvoplánovými fanoušky, protože Vypravěč není další nudnou ódou na sebe sama, ale skvělý příběh, který pobaví i dojme.
Hlad / Žízeň
Jozef Karika
Jestli něco opravdu nemusím, jsou to povídkové sbírky, přiznám tak, že jsem panu Karikovi tentokrát moc šancí nedávala. No ale ve výsledku ani nemůžu říct, jestli tohle vůbec nějaké povídky byly skrz to, jak propojeny spolu jsou a jak společně tvoří celý obraz mrazivého šílenství. Mimochodem, právě šílenství je slovo, který celý můj dojem z knihy vystihuje a popsáno je tak mistrně, že mohu prohlásit, že si mi po dlouhé době dostalo něco temného pod kůži. Samozřejmě, ne všechny příběhy mě zaujaly stejně, na druhou stranu žádný bych neoznačila za vyloženě slabý a dohromady je to dle mého skvělý a přesvědčivý příběh.
Černá smrt
Franck Thilliez
Nenapadá mě lepší srovnání než s tvorbou Sebastiana Fitzeka. Knížka je totiž návyková, ovšem docela zamotaná a pro mnohé i přeplácaná. Na druhou stranu si nemyslím, že by to bylo tak náročné čtení, kdy byste s autorem nedokázali udržet krok, jen občas to vyžaduje trochu soustředění a pauzu na zorientování ve všech tě postavách. Každopádně určitě to stojí za to, protože děj je nepředvídatelný a subjektivně mě velmi potěšilo finální rozuzlení a celkově téma, kterého se tím knížka dotkla, protože je mi to jednoduše blízké. Pro čtenáře-detektivy si v poděkování autor navíc připravil poslední šifru, což moc recenzí nezmiňuje a je to škoda, protože je to skvělý "detail". Takové malé rýpnutí možná půjde do postav, které mi nepřišly nějak výrazněji propracované.
Únikovka
Marc Meller
Já mám koncept únikovek moc ráda ve filmech a toto je asi poprvé, co ho vidím (minimálně čtu) knižně, navíc se autorovi skvěle povedlo popsat každou místnost, ačkoliv byste v tom při podrobnějším zkoumání a pitvání našli pár trhlin (to tedy platí pro celou knihu). Díky tomu je knížka velmi návyková a stačilo mi pár hodin na její přečtení. Na druhou stranu, když vynechám pasáže s experimentem a budu se soustředit na dějovou linku okolo toho, byl to docela těžký podprůměr, zejména pak těžkopádný závěr.
Pokud jste však běžnými čtenáři, kteří chtějí u knihy relaxovat, pak si myslím, že vám Únikovka bude bohatě stačit, protože i přes má předchozí slova ji nemohu odepřít originalitu, zábavnost a fakt, že si její čtení užíváte. Jsou to tedy sice nakonec "jen" 3/5, ovšem s tím, že ji mohu doporučit.
Malý život
Hanya Yanagihara
Bylo toho tolik, že nevím, jak začít. Z počátku jsem nebyla úplně nadšená, musela jsem se trochu zorientovat, ale potom...Pecka. Autorka píše o ději docela neosobně, že ani nevěříte, z jakou lehkostí vám láme srdce, ale pak se vrhne na dlouhý a hluboký popis emocí a já poraženě přiznávám, že jsem knížku musela kolikrát zavřít a prodýchat ji. Hanya Yanagihara má na toto totiž velký dar, až takový, že je snad nemožné, aby příběhy všech postav neprožila. A ano, mohli bychom tu debatovat o tom, jak dlouhá knížka je a jak moc je zbytečně protahovaná, když je jasné, že tohle nikdy nemůže dospět do šťastného finále, ovšem já ji miluji přesně tak a možná bych se nebránila ještě delší verzi s více částmi o DžejBím, protože v některých momentech bych ráda znala jeho úhel pohledu.
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Hned jako první se musím zastavit nad faktem, že ''Ove'' je autorova prvotina, což mi naprosto vzalo dech a myslím, že takhle velkolepě debutovat se povedlo jen pár autorům v historii. Už od první stránky jsem totiž Backmanovým slovům propadla, stejně tak hlavnímu hrdinovi, který je sice dost komplikovaná povaha, ovšem nejde ho nemilovat. Zejména, když na nás autor už v první kapitole vybalí scénu z obchodu, kterou jsem se celou prosmála. Nenechte se ale mýlit, Backman vám sice umí vykouzlit úsměv na tváři, ale taky vám ho v sekundě umí vzít a nechá vám jen lítost.
Izolovaný
Sebastian Fitzek
Izolovaný mě moc bavil a snažila jsem se na něj soustředit mi občas dával děj zabrat (v tomto ohledu musím pochválit filmovou adaptaci Odříznutí, která mi přišla přehlednější). Lze se v tom ale zorientovat a Fitzek už napsal komplikovanější příběhy, například Dárek, ovšem asi poprvé za dobu co jeho knihy čtu jsem se musela vracet k předchozímu ději. I tak jsem ale s knihou spokojená, je to klasicky svižné a napínavé. Moc bych si přála, aby se jí znovu někdo ujal a vyšlo druhé vydání, určitě má potenciál!
Spřízněné duše
John Marrs
ředem říkám, že tahle knížka není vůbec sci-fi, a i přesto, že je na tom postavena celá kniha se příběh kolem DNA vůbec nemotá, jde tu jen o ty vztahy které párováním vzniknou. Je tak možné, že někomu, kdo očekával hodně vědy zpracování nesedne, ovšem mě to udělalo radost, protože vztahová dramata mohu. Díky tomu bych ani neoznačila titul za thriller, za mě je to skutečně jen soubor dost nešťastných osudů, za to ale velmi povedený a těch téměř 500 stránek uteklo na jedno posezení rychleji než voda. Od začátku je i přes větší množství postav děj přehledný a jednotlivé příběhy jsou stejně napínavé (ačkoliv během čtení se mi osobně nejoblíbenější linky měnily podle zvratů). Snad jediný problém vidím ve faktu, že se příběh v tom nejnapínavějším utne a čtenář musí přečíst všechny ostatní charaktery než se probojuje k rozuzlení.
Z popela
Alex Schulman
Asi si za to mohu sama, ale opravdu jsem se díky anotaci těšila na velké a temné rodinné drama, což mi bohužel autor plně nenabídnul. Ne že by ve mě Z popela neprobudila vůbec žádné emoce, ale po dočtení už jsem si na tři bratry a jejich osud vzpomněla jen párkrát. Mým největším problémem však jsou časové linky a postavy, z nějakého důvodu mi poměrně dávalo zabrat se zorientovat a pravděpodobně způsobily to, že jsem si knížku neužila tak jak jsem doufala. Na druhou stranu se autorovy moc povedl závěr, vůbec jsem nečekala, že by si pro čtenáře mohl něco takové připravit a trochu mi tím připomněl mou milovanou Musíme si promluvit o Kevinovi.
Znamenitá mrtvola
Agustina Bazterrica
Začnu chválou, prohlášením, že tato kniha je plná brutálního násilí jsem nepřikládala velkou váhu, ale je tomu skutečně tak a autorka se nebála popisů, což se mi moc líbilo. Oceňuji též dějovou linku se samicí, čekala jsem, jestli se autorka nepustí do klasického klišé, ale k mé velké radosti to napsala velmi vkusně a vhodně k příběhu. No na druhou stranu se nemůžu ubránit pocitu, že myšlenka světa lidských jatek měla mnohonásobně větší potenciál a autorce se úplně nepovedlo nadchnout mě pro děj natolik, abych i po zavření knížky myslela na její dílo, což bych u tak skandálního příběhu určitě očekávala.
My proti vám
Fredrik Backman
Pokud jste první díl četli zejména kvůli hokeji, možná vás zklame, že autor začíná (zejména na začátku) rozehrávat politickou hru a sport šel do pozadí. Osobně mi to ale ani trochu nevadilo, po čtenáři to sice vyžaduje dávku soustředění a pozornosti, mě si však všechny postavy v knize a jejich osudy získaly natolik, že bych příběh jen tak přelétnout očima nedokázala. A celkově pan autor mě v této knize ujistil o tom, že má neskutečný spisovatelský dar a příběh pod jeho rukama doslova ožívá.
Kde se skrývá ďábel
Craig Russell
Velká radost přišla v podobě násilí a surovosti, čekala jsem, že se autor bude držet, ale kupodivu se pustil do slušných jatek (to, že bych osobně klidně přidala už je vedlejší). Příběh samotný se jen těžce hodnotí bez spoilerů, zejména, když se váš názor na knihu skoro celý odvíjí podle vašeho názoru na závěr. Za mě nebyl sice úplně nečekaný (možná proto, že jsem ho na jiný způsob už párkrát viděla), ale i tak mě jistým způsobem překvapil a líbilo se mi, jakým způsobem zůstal otevřený, přičemž autor na pár věcí odpoví, ale zároveň donutí čtenáře k pár minutám zamyšlení.
Je mi tak nějak jasné, že za týden už z knížky nebudu mít tak intenzivní zážitek, ale určitě ji mohu doporučit, je velká škoda, že na našem trhu tak zapadla, když je z naší domoviny :).
Medvědín
Fredrik Backman
Stačila jedna kniha a už teď jsem Fredriku Backmanovi propadla. Ti kteří čekají zvrat za zvratem museli být skutečně zklamáni, příběh ale nic takové v mých očích nepotřebuje pro to, aby fungoval. Už od začátku je nám představeno poměrně velké množství postav, všechny si však lze jednoduše zapamatovat, protože i přes jejich množství autor při psaní neodbyl žádnou z nich a ačkoliv většinou nejsou obyvatelé Medvědí žádní dobráci, se všemi budete v jistých momentech souznít a jejich špatné stránky z nich dělají něco uvěřitelnějšího než jen potištěný papír. Také jsem si zamilovala autorův styl psaní a jeho schopnost popsat skvěle jakoukoliv situaci či emoci, tu bohužel postrádám a ta ji vždy obdivuji :).
Nepříliš šťastná rodina
Shari Lapena
Od autorky nelze čekat nějakou knihu pro náročné, ale čtenáře jako jsem já její knihy určitě příjemně zkrátí odpoledne a nakonec s přivřeným okem mohu říct, že i Nepříliš šťastná rodina tento účel splnila. Celé to ale závisí na stylu psaní, když se ale zamyslíte jen nad dějem a postavami, nepochopíte, že jste něco takového skutečně dočetli
Ohníčky všude kolem
Celeste Ng
Za anotaci by se dalo úkryt cokoliv, a tak jsem byla i přes velmi dobrá hodnocení spíš skeptická. Z počátku mě navíc příběh moc nevtáhl, ačkoliv se mi četl asi nejlépe že všech Odeonek. Naštěstí autorka nezklamala a dál se to ubralo dobrým směrem. Ve své podstatě je příběh velmi jednoduchý, zároveň však čtenáře vede k zamyšlení a postupné rozvíjení zápletky zvládla autorka na jedničku. Postavy si dokážete živě vybavit, chápete každou a postupně měníte svého favorita, což mám na knihách moc ráda.
Auris
Vincent Kliesch
Pro všechny fanoušky pana Fitzeka, kteří se bojí knížku vyzkoušet-tohle určitě stojí za to! Auris je klasicky napínavá a plná zvratů a mám-li být upřímná, kdyby Vincentovo jméno nebylo na obálce, přiřadím ji jen Sebastianovi. Každopádně oba autoři odvedli skvělou práci, nikdy jsem nechápala, jak více autorů může pracovat na jednom příběhu :).
Vzdělaná
Tara Westover
Na dotisk se skutečně vyplatilo čekat, jedna z nejlepších knih kterou jsem kdy četla.
