něcosivymysli
komentáře u knih
Útočiště
Jérôme Loubry
Ano, miluji Sebastiana Fitzeka a Chrise Cartera, ovšem Jérôme Loubry v Útočišti dle mého předvedl neskutečnou hru se čtenářem při které se tajil dech a na kterou dlouho nezapomenu a u které i po pár hodinách po přečtení cítím lítost nad tím vším.
Poslední, kdo zůstal
Riley Sager (p)
Rozhodně to nebyl špatný thriller a na to jak strašidelné domy nemusím jsem si Poslední, kdo zůstal vychutnala, ovšem vím, že to nebude literární zážitek který by ve mně zůstal. I tak ji ale řadím jako druhou autorovu nejlepší, první Zamkni poslední dveře se však nemůže rovnat.
Než potkala mě
Julian Barnes
Neřekla bych, že by Než potkala mě byla špatná knížka, ale do měsíce si jen stěží vzpomenu na víc než na kostru příběhu. Osobně bych knížce klidně i pár stran přidala a pak bych dala i vyšší hodnocení
Jedináček
Mie So (p)
U Jedináčka jsem opravdu pevně věřila v to že naplní sliby na obálce, ale bohužel to je nakonec velmi nudný psychothriller a nenašla jsem ani jeden prvek kterým by dnes nějak vynikal
Zatímco spíš
Alberto Marini
Já nemůžu jinak než chválit, tenhle příběh škodolibého vrátného je mou srdcovkou a jeho knižní podoba je neskutečná pecka. Pokud stojíte o těžký psychologický teror s hlavním záporek jako vypravěčem, Zatímco spíš má za mě jasné doporučení
Pasažér 23
Sebastian Fitzek
Asi by bylo vhodné říct, že anotace je tak dvacet stránek z knížky, pan autor to totiž jako vždy pořádně zaplete a čtenáře tak přiková je stránkám. Já osobně s tím tedy problém nemám, je to něco, co od Fitzeka čekám, ale varuji, že je to skutečně zamotané a přeplácané (myslím to dobře, jen nemám lepší slovo) a to jednoduše nesedne všem. Přiznám se, že to i na mě občas bylo trochu moc a soustředit se na všechen ten děj chtělo trochu práce, ale ve výsledku mohu autora zase jen chválit.
Kdo zabil mého otce
Édouard Louis (p)
V životě bych neřekla, že se na tak málo stran dá vměstnat tak ojedinělí literární zážitek. Autor jde přímo k věci, nelituje se, jen stručně a bolestně upřímně shrnuje takovým způsobem, že jsem se občas přistihla, jak mám husí kůži, zejména k závěru.
Propast
Jozef Karika
Bohužel mě zklamala druhá část knížky, která je sice velmi dobře napsaná a atmosférická, ovšem na můj vkus moc dlouhá. Ano, knížka má jen něco málo přes 200 stránek, ovšem tomu ději by dle mého slušel menší počet a byla by to fajn hororová povídka. Takhle to už bylo trochu moc táhlé a občas mě to příliš nebavilo, a to mám autorovu tvorbu moc ráda.
Jákobovy barvy
Lindsay Hawdon
Já jsem se skutečně snažila začíst do knížky, vážně jsem si to přála, ale nešlo to. Postavy byly dobré (respektive tedy Jákob, jeho matka a Marcus, ty mě skutečně zajímaly), ale celý ten koncept přeskakování kapitol označených pouze zemí a rokem byl pro mě dopředu prohraný boj. Autorka píše velice pěkně, sice ne moc čtivě, to by mi ovšem nevadilo, jen bych musela dostat trochu času. Ten mi ale nikdy nedopřála, protože už je konec kapitoly a jdeme jinam za jinou postavou, Ve výsledku tedy přiznávám, že jsem knížku jen tak prolétla očima
Děti nade vše
Delphine de Vigan
Delphine de Vigan se povedlo to, co málokteré autorce či autorovi, a to perfektně rozložit příběh a propracovat postavy takovým způsobem, že knížku nebudete chtít odložit z ruky a donutí vás k zamyšlení. Pro mě osobně je společně z Vděkem nejlepší knížkou autorky.
Koralina
Neil Gaiman
Vím, že mnoho lidí mělo z verze od Henryho Selicka noční můry, ale za mě je tedy knížka o dost děsivější. Samozřejmě že i film má něco do sebe, ale předloha bez Hubíka a knoflíkové panenky mě asi zaujala a znepokojila o něco víc. V knížce taky proběhne pár sakra děsivých věcí které film úplně ignoruje a o kterých jsem si musela znovu přečíst, abych se ujistila že správně vidím. Koralinu jsem si jako hlavní hrdinku dost oblíbila, ačkoliv se autor příliš nezaměřuje na její postřehy a názory, spíš nám jen přes ní zprostředkovává děj. Celý příběh má takovou znepokojivou atmosféru která mě nutila číst dál a dál a odhalit tak celý svět druhé matky. Parádní knížka se skvělými ilustracemi, kterou vám mohu maximálně doporučit!
Host
Andreas Winkelmann
Já se dostala jen ke stránce 100 a dál už ji číst nehodlám. Asi měsíc se tu s ní už trápím a musím přiznat, že jsem se do ní musela vážně nutit a ani omylem se mi ji číst nechtělo. Čekala jsem něco trochu thrillerovějšího, dostalo se mi dost nudné a nevýrazné detektivky. Hrdinové příběhu mi přišli velice nesympatičtí a nereální, nakonec se mi mezi sebou i pletli. Dějově to také není žádná výhra, celé se to dost vleče, je to předvídatelné a má jediná zábava byly části vraha, jediný moment, kdy jsem trošku zpozorněla.
Bird Box
Josh Malerman
Je sice pravdou, že upřednostňuji thrillery a psychothrillery před horory, ale i tak jsem jich pár četla a proto mohu právě Bird box zařadit mezi ty nejlepší. Knížka je napínavá tak, že jsem ji celou de facto četla jeden den na jeden zátah. Obvykle nejsem pro příběhy, které nechávají mnoho otazníků, ale tady autor tuto taktiku zvolil naprosto perfektně a příběhu to sluší. Asi není tajemstvím, že se v Bird boxu nedočkáme přesného popisu toho, co lidé vidí po otevření očí, ovšem to je právě to, co mě baví a proč tento příběh hodnotím lépe než třeba Tiché místo. Jediné minus které bych v knížce mohla najít je, že bych ji trošku natáhla a ještě víc rozvedla všechny ty události v domě, protože to byla část které mě velice bavila a o které bych se ráda dozvěděla trochu více, občas mi totiž přišlo, že autor zbytečně jede po povrchu a mohlo to být ještě intenzivnější :).
Za dveřmi tma
Anna Bailey
Anotace působí poměrně běžně a mohli byste ji s lehkou obměnou dosadit k dalším 50 knížkám, ale věřte, že autorka i tak zvládla příběh pojmout originálně. Celé je to znepokojivé asi jako obálka knížky a čím více se dozvídáme o minulosti města, tím děsivější knížka je. Někteří čtenáři si stěžovali na množství postav a nepřehlednost, ale já s nimi neměla žádný problém a poměrně brzy jsem si vztahy ve městě urovnala. Taky některým vadí pomalé tempo, s tím se ale také neztotožňuji, knížka sice nemá zvrat na každé stránce, ale nudná a vleklá rozhodně není, jen je zaměřená na životy a pocity jednotlivých postav. Snad jediné malé minus které v knížce vidím je trošku uspěchaný závěr, ke zbytku se mi to příliš nehodilo a trochu bych ho ještě natáhla.
Cizinec
Harlan Coben
Zpočátku mě knížka neskutečně bavila a dokonce bych ji srovnala s mým milovaným Fitzekem a pravdou je, že čtivost tomu nechyběla až do konce. Pan autor navíc umí čtenáře udržet v neustálém napětí a to tudíž knížku prakticky nedoložitelnou. Hlavní hrdina mi byl poměrně blízký, až mě to trošku děsilo . I tak tu mám ale jednu výhradu a tou je počet jmen a celkově informací v příběhu, přičemž téměř vše je nutné si zapamatovat pro závěr. Já bohužel nejsem schopná tohle všechno udržet v hlavě a možná by bylo lepší volbou číst příběh na jeden zátah.
Cesta domů
Sebastian Fitzek
Podle anotace se nic moc nedozvíte, ale věřte, že vše je tu úplně jinak než se zdá a ani čtenář s tou největší představivostí nemůže autora prokouknout. Fitzek každou skutečnost může v knížce převrátit třikrát a vy mu to pokaždé hltáte, zejména když nějaký vážně velký zvrat ohlásí jen tak mimochodem. Takhle to možná zní komplikovaně, ale věřte, že když už knížku čtete, jste do ní absolutně celí ponoření a pamatujete si vše co autor napsal. Zároveň jsou Fitzekovy thrillery vždy návykové, neznám jiného autora, který by mě dokázal pro svou knížku tak nadchnout. V jeho případě jsem nadšená i z poděkování (tentokrát tu nechal i vzkaz všem, kteří kritizují nereálnost jeho příběhů) ;).
Žena v okně
A.J. Finn (p)
Po stranu 120 je knížka absolutní nuda a jsou to stránky téměř bez obsahu. Autor nás seznamuje s postavami, ale toto seznámení by klidně mohlo být shrnuto v pár stranách, protože hlavní hrdinka je tu pouze jedna a děj opravdu není tak komplikovaný, aby se tak dlouho musela chystat půdička pro rádoby napětí. Když už se ale autor slavnostně dostal k nějakému ději, bylo to zdlouhavé a velmi průhledné, tu kostru příběhu jsem měla dešifrovanou za minutku. Také se mi příliš nelíbil závěr příběhu, to je ale čistě můj problém a chápu, že někdo takové zakončení může mít rád.
Druhá tvář
Ashley Audrain
Knížka Druhá tvář je velmi podobná Musíme si promluvit o Kevinovi, ta je ale jednoznačně lepší a propracovanější a Druhá tvář proti ní působí velmi ploše. Začátek knížky bereme jen tak z rychlíku, asi v polovině tempo trochu zvolní, ale i tak máme celý příběh poměrně rychle za sebou. Možná i díky tomu mi nebyla hlavní hrdinka až tak blízká, potřebovala bych asi trochu víc stran pro její pochopení. To samé platí i o dalších charakterech, jen u hlavní hrdinky jsem potřebu poznat ji logicky vnímala nejvíc. Na druhou stranu bych ale chtěla pochválit úplný závěr knihy, takové konce já můžu.
Chlapec v parku
Ashley J. Grayson
Knížka mě ve výsledku mile překvapila a věřím, že se mnohým bude velmi líbit, zejména těm, co se s touto pointou ještě nesetkali nebo běžným nečtenářům žánru. Já ji tedy měla z části vyzrazenou, ale i tak jsem si příběh poměrně užila a hodnocení zde mi přijde zbytečně přísné.
Vrány
Petra Dvořáková
Vrány vlastně vůbec nejsou špatné, jen jsem měla podle recenzí obrovská očekávání, a tak jsem trošičku zklamaná. I tak by ale dle mého bylo nespravedlivé dát knížce méně než plné hodnocení.
