nef7
komentáře u knih

Nádherná magickorealistická atmosféra příběhů z rodinné historie. Isabel Allende román směřuje politickými cestami, které protínaly historii Chile a nádherným způsobem postupně opouští jakoukoliv politickou vyhraněnost a rozpouští ji v lidských problémech a jednotlivých osudech. O tom, jak věci nejsou černé ani bílé...


Ačkoliv tato kniha zřejmě připraví mnoho (nejspíš převážně mladých) lidí bojujících proti současnému konzumerismu o iluze, určitě bych ji všem doporučila. Ne snad proto, aby byli přesvědčováni nebo odrazování od svých postojů (takto se kniha určitě ani nehodlá působit - ačkoliv si autoři mnohdy neodpustí pronést některou ze sarkastických poznámek na účet rebelů), ale zkrátka jen pro obohacení názorů. V čem je totiž tato kniha dle mého názoru opravdu výborná, to je její nevšední náhled na všední věci.
Mnoho bolestí současné společnosti se stalo již tolikrát omílaným tématem, že nás to přivedlo k otupělosti a letargii. Autoři ovšem na mnoho těchto problémů nahlíží ze zcela nové perspektivy. Celou podstatou knihy by mohly být označeny dvě otázky: Skutečně může kontrakultura změnit masovou společnost? A nelze tyto problémy řešit jinak?
Tato kniha byla pro mě velmi obohacující. Bylo příjemné vést s autory vnitřní dialog a porovnávat jejich názory se světem kolem sebe. Kniha pro mě byla natolik inspirující, že se k ní jednou určitě ještě vrátím.


Tato kniha ve mně vzbuzovala pocit, že se za každou cenu snaží najít společného jmenovatele všech problému v jednom jediném, a to v kapitalismu a neoliberalismu. Naprosto souhlasím s problémy dnešní společnosti, které kniha nastoluje, ale nesouhlasím s tím, co Fischer označuje jako příčiny. Od knihy jsem očekávala něco jako střízlivý pohled. Místo toho se mi do rukou dostal jakýsi jednostranný manifest levice. Kniha se tváří nezaujatě a kriticky a místo toho jde o jakousi levicovou politickou agitku, která je vůči své podstatě zcela nekritická. V podstatě autor dělá sám to, co u dnešní kapitalistické společnosti zavrhuje, jen s tím rozdílem, že to dělá na druhém názorovém břehu. Ani by mi nevadil autorův názor na to, jakým směrem by se společnost měla ubírat. Přece jen má každý právo na názor, ale vadí mi manipulativní nádech knihy, který se pomocí nejrůznějších kliček a přesmyček snaží dobrat toho, čeho si předsevzala, i kdyby v průběhu své cesty zjistila, že se možná mýlí. Autorovy teze, že zdrojem všeho nepříjemného na světě je jen Kapitál, mi přijdou skutečně místy přemrštěné a až absurdní.


Na této Murakamiho knize se mi nejvíce líbila závěrečná strana. Co se týče příběhu a psychologie postav, je to pořád to stejné - jako v ostatních knihách tohoto autora. Místy jsem mívala pocit, že jsem už Murakamim přejezená. Jako kdyby se vše drželo pořád stejného schématu. Stejných nálad. A pak, dle mého názoru, plno autorových tahů pro co největší zaujetí čtenářů. Ano, myslím, že právě v tomto spatřuji ten největší problém. Z příběhu na mě vyzařovalo více autorova kalkulu než skutečných pocitů či myšlenek, které by chtěl skutečně předat dál. V mých očích alespoň rozhodně ten kalkul převažoval. Mrtvé dítě Šimamoto, samotná Šimamoto zahalená tajemstvím... přišlo mí to už příliš. Konkrétně u těch tajemství mi často připadalo, že ani sám autor vlastně neví a podivuhodné okolnosti kolem této postavy střílí jen od boku pro efekt. Nemohu říct, že bych od této knihy někoho odrazovala, pro odpočinkové čtení je to příjemná věc, avšak zřejmě teď hledám už něco jiného. Dala bych knize tak 70 procent.


Zajímalo by mě, jak se na tuto knihu dívají lidé z oboru. Přestože vím, že od jejího vydání už uplynulo mnoho let a dnešní poznatky jsou už zase bezesporu dál, na mě "scénáře" většiny uvedených her působily příliš černobíle a tak zjednodušeně, že snad v běžném životě se v tak banálních formách ani nemohou vyskytovat.


Tohle je skvělá kniha. Když jsem ji zrovna nemohla číst, musela jsem na ni stále myslet. Myslela jsem na Amadea, jak mi chybí, ačkoliv jej neznám. Žasla jsem, jak autor umí do slov perfektně zachytit pocity, které často mám, ale nedokázala bych je slovy vyjádřit. Dala bych knize pět hvězdiček, ale dám jen čtyři. Kniha je totiž tak moc vyšperkovaná, až se mi místy zdálo, že cítím závany komerce.


Kniha není vůbec špatná, čtyři hvězdičky dávám pouze kvůli velice nepříjemné atmosféry, která na mě z knihy dýchala.Tísnivý pocit spojen s velmi sugestivním popisem zdravotních problémů vojáka 1. s.v. na mě zapůsobil tak silně, že k této knize bych se už skutečně nikdy nechtěla vrátit. Což je tedy také možno hodnotit pěti hvězdičkami, protože byl zřejmě účel této knihy ukázat utrpení pokud možno v té nejreálnější podobě. Pokud patříte mezi slabší povahy, pak tuto knihu skutečně nedoporučuji. Hlavní hrdina zde přichází o všechny končetiny a zůstává z něj pouze jakýsi nehybný pahýl, který není schopen komunikace se světem, protože, pokud si dobře pamatuji, při zasažení granátem se stal také hluchoněmým a slepým. Přesto má schopnost vnímat a přemýšlet, a proto touží v tomto stavu po smrti. Eutanázie není možná a sebevražda také ne. Voják zůstává uvězněn v tomto světě jako věc.


Líbila se mi první povídka a také schopnost autorky držet čtenáře neustále ve střehu. Jinak mi však trochu vadil styl psaní - krátké úsečné věty, které mi často navozovaly pocity čtení ze slabikáře. Ačkoliv chápu, že ústředním tématem bylo zmizení (ztráta někoho z rodiny), ke konci knihy mi trochu překáželo opakování se neustále stejných motivů mezi povídkami (všude špatné sourozenecké vztahy, všude je otec alkoholikem atd...) Kniha je však čtivá a první povídka velice silná...


Anotace knihy vypadala až příliš slibně. Místy přicházelo zklamání, místy jsem byla až popuzená z primitivního zpracování. A nemyslím si, že autor by neuměl psát, ale spíš knihu odbyl a nepromyslel. Vykreslit totiž psychologii hlavních postav a z postav vedlejších udělat prvoplánové a nahlouplé karikatury (jak bolestivě a trapně nahlouplé!), to je podle mě u takto vybraného námětu humpoláctví. A to i za předpokladu, že tak učinil vědomě pro odlehčení. V mých očích je tím celý příběh degradovaný. Místy mi přišlo, že namísto slibovaného citlivěho příběhu se setkávám jen s nějakou črtou trapného českého sitcomu. Linka se zestárlou herečkou tomu pak výtečně sekundovala jako nebetyčný kýč. Škoda, ten námět měl vážně perspektivu. Tři hvězdičky vlastně jen za to, že se to utrpení dalo přečíst rychle.


Z knihy mám ještě neustálený a nevstřebaný pocit. Každou stránkou se její příchuť a atmosféra neustále měnila a neustále mě dostávala do rozpaků. Nečekejte žádný vtahující příběh. Pouze jakási konstatování o životě jednoho člověka... Útržky vzpomínek, resumé za uplynulými roky. Vlastně význam knihy dost možná docela dobře vystihuje citát sv. Augustina, který celou knihu otevírá: Poznávám sebe, abych poznal tebe. Autor v této své autobiografii skutečně provádí jakousi sebereflexi, která s sebou nese trpkou příchuť socialistického Slovinska. Možná až příliš mrazivé a svírající čtení na jarní dny... Knihu nehodnotím, protože jednak si myslím, že tato věc je nehodnotitelná, jednak bych byla na rozpacích.

literární LSD... a já jsem pod vlivem Gertrude Steinové... jak těžké je střízlivění... Slova s novou podstatou v neočekávaných rolích, v nečekaných obrazech. A za vší tou nesmyslností se ukrývá malování slovy
"Bleděmodrá a ta samá rudá s nachovou něco změní. Což značí, že je to bez chyby. Každá růžová to dokazuje a velmi pravděpodobně to zní i rozumně. Velmi pravděpodobně není lákavějšího luxusního daru. Jistý nárůst znamená pohromu, a to je nejlepší příprava na tři a více pohromadě. Trocha klidu je tak obyčejná a v každém případě je v tom něha a taky trochu toho.
Pečeť a sirky a labuť a břečťan a oblek.
Skříň, skříň se nespojuje pod postelí. Páska,pokud je bílá a černá, ta páska má zelenou nit. Výhled, celý ten výhled a malý sten skřípění, co dělá z krácení tak pěkné pění zkrácení a rudo není kulacení ale bílení, červená a bílo na ní.
Potupa není v nedbalosti, ba ani v šití, přichází bůhví, bůhví odkud."
Hodnotit si netroufám, s ničím podobným jsem se nesetkala. Obrázek si udělejte sami...

Řekla bych, že zajímavý nápad.. nejvíc se mi asi líbily některé "záběry"... protože některé popisy vypadaly skutečně jako filmovy záběr a bylo to boží. Na druhou stranu, větší část knihy působila, že se klouže jen po povrchu. Že by šlo z toho dostat něco mnohem víc. Ale možná měl tento styl posílit dojem odcizení... Bohužel jsem si však nemohla pomoct a nedokázala jsem se odprostit od jakéhosi pocitu odbytého textu, který je zatím jen nějakou črtou... s horšími a lepšími pasážemi. A nepopírám, že může jít jen o můj čistě subjektivní dojem... A tak prostě... tři hvězdičky...


Rudiš se v této knize opakuje. Mrzí mě to. Vůbec jsem se už nedokázala soustředit na obsah. Jen na to, jak pořád používá stejnou formu psaní. Jak v textech používá stále stejné mechanismy, které se mu už jednou osvědčily. Stejný styl vyjadřování postav, stejné všechno. Je mi líto, že se neodváží někam se zase posunout. Že si vytvořil schéma, do kterého vpasovává vždy jen slova s trochu větší, nebo menší obmněnou.


Vím, že tam někde je, ta údernost, kterou má Ouředník ve zvyku vyzdvihovat lakonickými větami. Jsem však již zhýčkaná jeho Europeanou.


Takovou měrou, jakou mě dokázal Liessmann nadchnout Teorií nevzdělanosti, takovou mě také dokázal zklamat Estetikou každodennosti. Nemohu si pomoct, ale eseje mi připomínaly jen slepeninu již stokrát propíraných témat bez jakéhokoliv záblesku inovace. Jako kdyby se Liessmann snažil udělat z kamenů diamanty... Nemohu si pomoct, ale připadá mi, že autor se jen pokusil napufat triviální myšlenky, které určitě každého z nás napadly už tisíckrát, a pokusil se povýšit je na stupínek jakési jedinečnosti. Jsem touto knihou hořce zklamaná. Dvě hvězdičky za dvě pěkně napsané eseje. Víc asi nic...
