nelcisko
komentáře u knih
Normální lidi
Sally Rooney
Na úvod bych řekla, že kniha se netváří nijak důležitě, prostě pojednává o mladých lidech a jejích pocitech, myšlenkách, problémech mladých atd, takže takové pohodičkové čtení na víkend...
Každopádně autorka ale píše s takovým citem, že i těm nejprimitivnějším myšlenkám dává váhu a vzbudila ve mně pocit, že právě ty nejobyčenější věci jsou kolikrát ty podstatné a jsou to právě ony, které nás formují.
Kniha je psaná s lehkostí, zároveň se vás ale dotkne... za mě jedna z nejlepších knih, jaké jsem doposud četla.
Gala & Dalí: Nerozluční
Sylvia Frank
Knihu beru jako hezkou oddechovku na dovču. Bavilo mě to, napsáno je to čtivě, a i když se občas vyskytovaly popisné pasáže, nebyly nudné. Ráda bych věřila tomu, že příběh je pravdivý. Za mně super.
A pokud můžu podotknout, koho nebaví historie nebo umění, ale přesto se chce něco dozvědět v nenásilné formě, pro toho je takhle kniha jako stvořená!
Kde jsi, když nejsi
Radka Třeštíková
Uf, tak to zase bylo něco.
Kolem knihy jsem chodila rok a toužila si ji koupit, jak mě přitahovala, ale jméno autorky mi našeptávalo, ať to nedělám.
No nic, nakonec jsem tomu stejně podlehla a během pár dnů taky přečetla.
Na úvod musím říct, že je to velmi čtivé a fakt tam nikde nejsou zdlouhavé nudné pasáže, přestože má kniha přes 300 stran. Autorce se musí nechat, že si zvolila velmi těžké téma a místy brilantně zachytila dialogy a atmosféru rozpadajícího se vztahu. Ale to je tak jediné, čemu tleskám, plus krásné obálce.
Co mě ale rozčilovalo od začátku knihy až do konce, bylo množství sprostých slov. Jakože pardon, není mi ještě ani třicet, takže se stále ještě pohybuju mezi mladou generací a musím říct, že i když sprostá slova slyším denně, není jich tolik, ani mi tolik nevadí. Tady to ale řvalo. Troufám si říct, že kdyby autorka ubrala o polovinu, dalo by to knize jakousi jiskru, takhle to ale kazilo celý dojem. A pak taky zklamání v celé knize, jak byla pojatá. Když jsem četla obálku s tím, že se jedná o vyprávění o rozchodu, asi jsem čekala trochu něco jiného. Vždyť to nemusí být vždycky jen o tom, že ten druhý je blbec a já se teď budu tahat s druhým... ale ok, když si to autorka chtěla napsat, budiž. Jen jsem se asi vnitřně těšila na něco víc, a on to byl jen dobrý marketing...
Dávám 3 hvězdy z 5 za snahu a krásnou obálku, ale od autorky si už bohužel nic nepřečtu. Kdysi jsem sáhla po Bábovkách a to jsem ani nedočetla, jak jsem nesouznila. Tady alespoň jde vidět, že autorka ze sebe dala maximum a svou tvorbu posunula na vyšší level, můj šálek kávy to ale není.
Ztracená nevěsta
Bella Ellis (p)
Naprosto miluji sestry Brönteovy a jejich romány, už dávno jsem jim propadla, a tak nápad napsat knihu s jejich osobami zasazených do detektivky, mi přišlo jako skvělé, ale odvážné. Bála jsem se, jak kniha celkově dopadne a jestli autorka nešlápne vedle. Ale mé obavy byly zbytečné.
Kniha je nejenom skvělá detektivka, ale naprosto bravůrně popisuje rodinu Brönteovu, tak i 19. století, okolí Anglie a i vybraný jazyk je sám o sobě velmi zajímavý.
Za mně 5 hvězd, těším se na druhý díl!
No Filter
Pavlína Pořízková
Tohle bylo za mně skvělé! Negativní komentáře nechápu, ale budiž, každý z nás může mít rád rozdílné věci, včetně literatury.
Za mně to je skvělá, krátká kniha, přečtená jedním dechem.
Pavlína se nepokouší napsat rozsáhlý román. Píše svůj život svýma očima v krátkých esejích. Jsou tam zachyceny její myšlenky, názory, ohlédnutí se zpětně do minulosti. Popisuje svůj život očima dítěte, dospívající dívky a ženy v pokročilém věku. Poukazuje na to, jak se formovala ona jako bytost. Líčí těžké životní milníky, jak je zvládala tehdy, a jak se na ně dívá dnes. Co jí to dalo a vzalo. Není to klasická autobiografie, spíš bych řekla, že je to jakýsi náhled do minulosti s nadhledem. Dodává odvahu, naději. Říká, že stárnutí je dar, zároveň je to určitá proměna, a že nemusí být nutně špatná.
Já hodnotím tuto knihu velmi kladně a klidně bych si ji přečetla znovu.
Dva roky spolu
Jiří X. Doležal
Knihu jsem si přečetla, protože Alex jsem kdysi znávala a měla jsem z ní vždy dojem velice úspěšně a dobře se chovající ženy, a tak mě zajímalo, jak píše. Jaký vedla život ve svých 25 letech, jaký měla pohled na svět, jak celkově uvažovala. Některé pasáže mě pobavily, u některých jsem si říkala, že to snad nemyslí vážně, některé mě vůbec nepřekvapily. Náhled do kontroverzního manželství a odvyprávění druhé straný samotným Doležalem byl pro mně jako bonus. Knížka je to útlá, je to hodně odlehčené čtení. Za mně nic extra, ale to jsem ani nečekala. Určitě může pobavit, rozhodně neurazí, pokud jste alespoň trochu člověk "nad věcí" :)
Co tě nezabije
Aňa Geislerová (p)
Knihu jsem si koupila na nějaký vnitřní impulz, který mi říkal, že to bude stát za to. A taky, že jo!
Od Ani jsem nikdy předtím nic nečetla, a tak jsem neměla žádná očekávání.
Byla jsem mile překvapená. Ačkoli povídky moc nemusím, tady mi to nevadilo. Naopak jsem ocenila, že je to oddychové čtení a teď před Vánocema při tom shonu, se mi kniha náramně hodila. Přestože se povídky nesly v temném duchu, určitě se k nim zase někdy ráda vrátím zpět.
Beladona
Adalyn Grace
Kniha mě ihned zaujala svou obálkou a ořízkou, jak vyčnívala z polic, a tak jsem si ji rozhodla koupit. Nikdy to takhle nedělám, kniha mě musí zaujmout obsahem.
A taky že to bylo naposledy.
Naprosto nerozumím, proč má kniha tak dobré hodnocení?
Zápletka nic moc, ale dejme tomu, že kdyby děj byl popsaný lépe, bylo by to čtivější. Když mě kniha nebaví, nechávám tomu čas a většinou se to pak někde protne a stojí to za to. Ale tady nikoli. Jen jsem četla a četla a nic... už jen samotný text mě rozčiloval, ale říkala jsem si, že to třeba je takhle napsané schválně, autorka píše pro mladé, tak se snaží použít jednodušší jazyk...
no, knihu jsem ani nedočetla, takže nemůžu říct, jak na mně kniha udělala dojem celkově, ale prvních sto stran fakt ne... knihu bych maximálně doporučila young adults, kterým je také určená. Tuto skupinu by to možná mohlo ještě bavit. Možná mě to taky nebavilo, protože do této kategorie nespadám.
Odloučeni zjara
Mary Westmacott (p)
Knihu jsem tentokrát četla podruhé, asi po dvanácti letech, možná delší době. Tehdy jsem velmi souznila s Rodnym, tentokrát jsem stála někde uprostřed ve zvláštním rozpoložení. Hlavní postava mě zprvu děsně prudila, pak jsem s ní po delší době začala mít konečně sympatie, až mi ji bylo i líto. Vnímala jsem ji jako ženu, která chtěla blaho pro ostatní, i když si neuvědomovala, že je činí nešťastné. Poslední kapitola skončila přesně tak, jak jsem si myslela (knihu už jsem si od prvního přečtení moc nepamatovala), ale epilog mě překvapil. Poslední věta je naprosto odzbrojující, až směšná, jak je život občas matoucí a zároveň tak jednoduchý... troufala bych si říct, že dílo je existencionalni dílo nebo realismus, nebo alespoň má k tomu hodně blízko.
Za mně skvělá četba, možná se k ní zase někdy za pár let vrátím.
Cizinec
Albert Camus
Na tuhle knihu jsem dostala doporučení od své učitelky češtiny na střední. Prvně jsem si měla přečíst knihu "Kafka na pobřeží" od japonského spisovatele, a až pak "Cizince". Musím uznat, že obě knihy jsou naprosto odlišné. Kafka je tlustá kniha s velkými filozofickými myšlenkami a dlouhými popisy, když to Cizinec je krátká úzká knížka, která sice v sobě nese taky popisné pasáže, ale jsou svižné, jednoduše napsané. Přesto obě knihy mají stejný podtext, a to lidskou existenci a její význam, Kafka je k tomu fantastický realismus.
Cizinec jako existenciální dílo jsem přečetla během chvilky a nemohla jsem se odlepit. Z počátku působí jednoduše a velmi flegmaticky, pak nabírá na obrátkách a konec je třešnička na dortu. Skvěle napsáno, doporučuji! Já sama se k tomuto autorovi určitě vrátím.
Kafka na pobřeží
Haruki Murakami
Celou dobu při čtení jsem nevěděla, co si mám o téhle tvorbě myslet, a nevím to ani teď, když jsem knihu dočetla. Rozhodně se k ni nebudu vracet, nebylo to něco, co by mě vyloženě nadchlo, zároveň musím uznat, že ještě nikdy jsem nic podobného nečetla. Nedokážu pochopit, jak jeden člověk dokáže do tak tlusté knížky nacpat tolik myšlenek a filozofických otázek. Mnohdy jsem se už v tom ztrácela. Nevím, zda to byl záměr, ale možná, že i autor sám se občas ve vyprávění ztrácel, nebo naopak je možná mistr ve svém oboru.
Pro mně určitě tato tvorba ne, i když pravda, kniha to byla pozoruhodná. Jsem ráda, že jsem u ni vydržela a dočetla do konce, některé autorovy myšlenky byly skvělé. Postavu pana Nakaty a Hošina jsem si zamilovala okamžitě, slečna Saeki a pan Ošimo se mi posléze dostali pod kůži taky. Bylo zajímavé sledovat vývoj každé z postav. Jako bonus vnímám líčení Japonska, určitě si ráda přečtu zase něco s touto tématikou.
Hedvábné oči
Françoise Sagan (p)
Pokud máte rádi styl Saganové, budou se povídky líbit. Její styl je neotřelý, přece ale může začít po nějaké době nudit... ať už delší nebo kratší povídky vždy končí stejně, a tak nemohou překvapit. Každá postava si prochází jakousi existenční krizí, svůj život přežívá a svých snů se vzdává. Řekla bych, že je tam hodně krutosti, ale zároveň hodně reality. Přestože Saganová své povídky psala už dávno, myšlenky postav jsou stále aktuální. Za sebe spíše doporučuji si přečíst román "Máte ráda Brahmse..." kde je větší spád a napětí, než tuto knihu povídek, kde jsou si děje velmi podobné.
Mánie – Životní příběhy beatniků-bouřliváků a buričů, kteří stvořili novou uměleckou generaci
David Skover
Divoké, bujaré, odvážné, nebezpečné, pomíjivé životy neskutečných spisovatelů, básníků a filozofů, kteří po sobě zanechali nádherná díla. Stojí za přečtení.
Podivuhodný případ Benjamina Buttona / The Curious Case of Benjamin Button (dvojjazyčná kniha)
Francis Scott Fitzgerald
Musím uznat, že po shlédnutí filmu jsem čekala literární zázrak a ono se tak bohužel nestalo. Trochu mě kniha zklamala, ale nemůžu zase vytknout nějaké pasáže, které by mně snad nudily.
Máte rada Brahmsa...
Françoise Sagan (p)
Od Saganové jsem přečetla už jednu knihu a teď čtu další. Styl psaní knih je všude stejný, ale mám pocit, že každý příběh je naprosto jiný. Jakoby autorka žila tisíce životů a v každé knize zmínila jeden. Kniha Máte ráda Brahmsa je velmi čtivá, lehká, přesto dokáže velmi zaujmout a vtáhnout do děje. Řekla bych lehce melancholická, romantická, ale bez naivity.
Královna mrtvol
Heather M. Herrman
Dokonalé!!! Pokud mám doporučit velmi jemně hororové scénáře, napětí, pátrání po zločinci, příběh o přátelství až za hrob (doslova) a to vše zasazené do 19. století, doporučím jedině tuto skvělou knihu!
Letuška z economy aneb Co na Instagramu neuvidíte
Petra Jirglová
Moc nerozumím tomu, proč knížka má tolik negativních recenzí tady na webovkách. Nikde se neuvádí, že je to cestopis. Jednoduše je to svižné počteníčko třeba na dovču, do vlaku atd. Je to komicky napsané, má pobavit, ne poučit. Pro mně, pro člověka, který několik let pracoval ve službách, to bylo naprosto skvělé čtení, jelikož jsem se viděla v mnoha situacích a hlavou jsem přitakávala úplně u všeho. Za mně skvělá kniha, u které se člověk zasměje! Nutno brát s nadsázkou ;)
Pět jazyků lásky
Gary Chapman
Doporučuji snad úplně všem, bez ohledu na to, pokud jste ve vztahu nebo sami. Filozofie této knihy se skrývá v porozumění svých tužeb, našeho vlastního vnitřního hlasu, který nám říká, jak chceme být milování. Pokud ve vztahu jsme, poukazuje na to, jak pochopit to, jak chce být milován náš partner.
Neumím tančit po špičkách
Emily Dickinson
Jedním slovem skvost. Autorka měla velký talent, píše s lehkostí, i když to má hloubku.
Poselství od protinožců
Marlo Morgan
Pro domorodce nemá jednota určitou velikost, tvar ani váhu. Je to podstata, tvořivost, ryzost, láska, neomezená a nespoutaná energie. .
Nádherná kniha založená na pravdě. Pro každého, kdo hledá vnitřní klid, víru v sebe, v lidstvo, ve vesmír, v Boha. Víru v lepší zítřky, v naši planetu, v přírodu a vše živé. V lásku, smích a naději.
V poklidné umírání. V lepší, zdravější budoucnost. V proměnu. V pozitivní energii.
