Nestorkea komentáře u knih
Od této autorky jsem už četla jednu knihu, takže tato mě svou kvalitou, stylem a čtivostí nepřekvapila. Krásné dílo o smutných osudech.
Myslela jsem si, že mě kniha vzhledem k žánru nebude bavit a bude se číst špatně. Ó, jak jsem se mýlila.. Pohltila mě. Potila jsem se. Běhal mi mráz po zádech. O to víc, že to, co je v knize psáno, není v budoucnu až tak nereálné.
Hodně psycho kniha, měla jsem trochu problém jít v noci na záchod :-)
Začátek byl trochu nemastný, závěr byla hotová smršť. Pro mě první polovina knihy rychlostí kontrastovala s druhou částí, možná až moc. Trochu mi vadilo, jak se pořád všichni cpou práškama, ožírají se a neustále se někam ztrácejí-snad na každé poradě týmu někdo chyběl a nikdo nevěděl, kde je :-D. Celkově se kniha četla poměrně dobře, hlavní hrdinové jsou sympatičtí. Jak ale bylo zmiňováno v některých komentářích přede mnoj-Mia mi zas tak geniální nepřijde, dialogy jsou kolikrát naprosto nelogické a zbytečné, některé dějové linky končí jaksi slepě. Této dvojici detektivů dám ještě šanci vyjde-li další díl, ale doufám, že se trochu polepší.
Dávám tři hvězdy, protože ačkoliv druhá polovina byla celkem čtivá, první jsem musela doslova přetrpět. Moc mi nesedl styl psaní a pár gramatických chyb. Příběh jako takový byl zajímavý, dojemný a děsivý.
Zvlášť závěr knihy byl opravdu psycho. Popis skřeta procházejícího se po opěradle gauče nad mrtvolou mě vyděsil, živě si dokážu tu scénu předatavit. Nevím, jak se mi bude příštích pár dní usínat...
Moje druhá kniha od této autorky. Opět mi chvíli trvalo, než jsem se zorientovala v postavách, ale podařilo se. Zvláště druhá polovina knihy byla skvělá. Série se od jiných odlišuje poměrně intenzivním popisem života hlavních postav, s detektivní zápletkou je to v poměru 1:1. Osobně mi to nikterak nevadí, životy hrdinů jsou samy o sobě zajímavé. Jdu na další díl :-)
Mně se to líbilo. Ze začátku to bylo hororové, čtu po večerech a bála jsem se jít na záchod, abych nepotkala Ohyzdu :-) Celkově tato kniha i předchozí dýchají starým temným Londýnem, hlavní postavy jsou sympatické a jejich možnosti zcela odpovídají době, ve které se děj odehrává.
Milá knížka klasických pohádek a říkadel pro děti s krásnými ilustracemi. Možná se dané říkanky zdají někomu primitivní, ale je to báze, na které každý z nás jako malý začínal. Na Shakespeara ti mrňousové prostě hned nestačí.
Moje reakce na komentář od "whack" : Asi mám jiné vydání, v mém stojí "až se ti ocásek uhne na stranu". Myslím, že by se děti měly odmala setkávat jak s pozitivy, tak s negativy života. Proto se nevyhýbáme pohádce o Otesánkovi, O červené karkulce, písničce Pes jitrničku sežral, Zabijeme komára a podobně. Radši jsme zrušili televizi a čteme masakry v podobě klasických českých pohádek, básniček a písniček.
Kniha poměrně příjemně ubíhala, ale zdála se mi taková povrchní. Za týden už ale asi nebudu vědět, o čem byla. Rozhodně ale neurazí.
Začátek byl slabší, ale část s tetičkou se mi moc líbila. Myslím, že třetí díl Aristokratky důstojně zakončil tuto serii. Jednotlivé díly doporučuji číst s rozrstupem.
Moc se mi nelíbila. Začátek se vleče a v druhé polovině, když to konečně začne být zajímavé, se děj jakoby nuceně zamotává a natahuje. Hlavní postavy mi taky k srdci nepřirostly. Lily je naivní (jako vážně se v pětadvaceti na druhé schůzce zasnoubí, pak se diví, že o manželovi nic neví, vychrápe se v parku s vrahounem a žárlí na manželovy ženské?) Nedospělá Carla se stejně nedospělou mammou si hrají na nezávislé, ale přitom musí živořit z darů těch, kterým platí svojí přízní a tělem. Ed, nezodpovědný umělec s hlavou v oblacích, co myslí jen na sebe.. Joe, to je asi opravdu magor co si hraje na ochranitele a nakonec se ožení se sekretářkou ženy, kterou jakože zbožňuje? Do toho poťachtaný (v žádném případě nezlehčuji jeho nemoc u skutečných osob!!) Liliin syn, bratr a nedonošené Carlino dítě, Davina, Larry, Ruppert.. Sešla se tu opravdu fantastická partička.. Jediná sympatická postava byl Ross, ale ten to bohužel zachránit nedokáže. Celkově na mě kniha působí povrchně, byla překombinovaná a k dočtení jsem se spíše nutila. Nejzajímavější byla "Poznámka autorky" na konci knihy.
Interesantní kniha, moji milí bratři. Místy gražná, místy gud, místy až fírová. Rozhodně nutí jednoho hjumaníka zaměstnat brejn v gulliverovi. Ještě mi bitkově potrvá, než to zpracuju. A to divný tolkování mi dalo bolšácky zabrat.
Nevím proč, ale než jsem začala číst, měla jsem ke knize jistou nedůvěru. Možná proto, že námět slepé dívky za války mi byl trochu proti srsti. Nakonec jsem ale byla příjemně překvapena. Wernerova linka mi trochu připomínala film Napola: Hitlerova elita. Celkově byla knížka smutná, ale hezká. Díky krátkým kapitolám se četla rychle.