Netopyr07 komentáře u knih
Obávám se, že nepatřím k fanouškům Chatrče. Můj bratr mi naštěstí dal "alibi" v podobě výroku, že "kniha příliš nesouzní s českým člověkem". Do strany 80 to byla čtivá detektivka, pak se to z mého pohledu "zvrhlo". Ale dočetla jsem, jelikož jsem měla Chatrč doporučenou. Uznávám, že obsahuje několik zajímavých (hlubokých) myšlenek. Kdyby ta doporučení člověk dokázal aplikovat ve vlastním životě, zjevně by mohl být šťastnější :-)
Týjo, nejprve jsem se nedokázala začíst, pak jsem trochu úpěla nad chováním hlavního hrdiny, ale začalo se to tak krásně číst a příběh uprašoval, že jsem pak nedokázala knihu skoro odložit. Líbily se mi i "vstupy" s austrálskými legendami. Knihu doporučuji, i když slabší povahy by mohly trpět :-)
Přidávám se k těm, kterým se jeví třetí díl jako nejlepší. Vůbec nic mi tam nepřebývá, naopak smekám před fantazií JR, že dokáže tak barvitě popsat.. vlastně všechno - od krajiny až po morbidní mord :-) Kniha mě chytila tak, že jsem ji dokázala číst přes půlnoc. Akorát se bojím, co provede v dalším díle s hlavními hrdiny. Kdo četl Harryho Pottera, jistě si připomene, že neváhala odstranit jeho kmotra Siriuse. JR se s tím vážně "nemaže".
U ďasa !!! Knihu mi doporučil kamarád a zřejmě má silný žaludek - sorryjako!!! Je to spoiler? Asi... popis, jak se chlapec živil na moři a co vše dělal s těmi zvířátky.. barvitě popsané... musela jsem knihu několikrát odložit... asi jsem vážně přecitlivělá... nezvládám ani guláš z daňka, protože daněk (srnečka) má "hezký vočička" ;-) Ale ten příběh je vážně silný!!! A jak se duchovní otcové hádají, které náboženství je nejlepší a pravé... haha chacha... báječné !!!
Jsem si teda myslela, že nejsu takový "cíťa", ale vážně mě tato kniha dokázala dojmout takřka k slzám :-D Béééé, ztracené koťátko.... :-D V příběhu kocoura se mi líbily i "historické pasáže". A Výzva je splněna... Bylo to kapku dilema - týká se víc knihovny, nebo koček? Mno tak... koček, no...
Už jsem od prvního čtení zapomněla, od kteréhože roku věku začal autor "chlastat". Takže mě to "umrtvilo" (vykrádám Kdo chytá v žitě). To vyprávění je skutečně silný příběh. Cituji: Uvědomte si prosím, že když vyprávím, jak se ze mne stal piják, nejsem ani blázen, ani slaboch... Mé tělo je silné. Obstálo tam, kde slabší lidé umírali jako mouchy. A přece to, o čem vyprávím, zasáhlo mé tělo i mě celého. Jsem skutečnost. Mé pití je rovněž skutečnost... A jak se na to dívám já, dokazuje jen sílu Démona alkoholu, brutálnost, které stále ještě dovolujeme, aby existovala, skutečnost, která je pozůstatkem dávných, šílených a krutých dob a která vymáhá vysokou daň na mládí a síle, na vznešenosti ducha, na všech nejlepších z našeho pokolení.
Nejprve jsem četla Krakauera. Je čtivý... a je to novinář, takže psát umí. Následně jsem sáhla po Výstupu... Co si člověk má myslet? Různé pohledy na jednu expedici. U Bukrejeva žádný pokus o vylíčení "senzace". Skoro mám dojem, jako kdyby Krakauerovi nepůjčil na noc plyšáka a Jon mu to vrací tím, že ho ve svém "Pekle" očernil, jak se dalo. Jo, introverti a samotáři to mívají těžké... Ať dělají svou práci poctivě, jak mohou, nedrží-li přitom ještě někoho za ručičku, někdo začne plkat. V závěru Výstupu je přepis rozhovorů na páscích. Běhá mi z toho mráz po zádech. Asi mám moc bujnou fantazii.
Předpokládám, že když je to prvotina, mohu to šlahnout jako knihu začínajícího autora. Od neteře znám komiks, toto je příběh psaný... A musím říct, že nápad zajímavý. Přirovnání ke Stínadlům taky zajímavé...
Vynikající, úžasná, krásná knížka! Nejradši bych ji rozdala mezi všechny své kamarády :-) Když piju čaj, tak piju čaj :-)
Zatímco v Itálii ve stejné době vyrůstají, žijí, působí a umírají SVĚTCI, v Portugalsku mezi kněžími bují neřest :-)) Tedy, ono to není k smíchu, ale to dílko je znamenité (příšerné). Zajímala by mě, po pravdě psáno, první verze, kde páter Amaro není takový zmetek... Doporučuji všem antiklerikálům, kteří jistě budou na koni. Věrným křesťanům budou vstávat vlasy na hlavě!
Když teď již "něco málo" vím o PTP a 50. létech 20. století, běhá mi z knihy mráz po zádech, i když to má být humoristická literatura - některé hlášky JSOU vtipné, o to nic. Koneckonců - hoši v PTP jistě hýřili humorem sobě vlastním, ale když člověk narazí na odstavec, v němž se velebí socialismus, má kopřivku...
Rozhodně nelituji, že jsem si přečetla i druhý díl :-) Vůbec se nedivím, že se spousta "nečtenářů" na tuto sérii chytí. Taky jsem "chycená" a třetí díl si také půjčím :-) Líbí se mi, že kniha má v sobě, dá se říci, výchovné prvky a může dodat -náctiletým sebevědomí.
Předem musím přiznat, že příběh se čte dobře, takřka se čte sám, dobrá oddechovka... Jenže.. co se mě týče, opravdu nezvládám PSANOU FORMU nespisovného jazyka. V psané podobě je hovorová čeština eklhaft. A některé výrazy... co je "kompl" mi došlo, ale tento neologismus mi zvýšil tlak. Doufám, že se v řeči naší mládeže neujme (parafráze z Cimrmana). Také mě dost dostalo "pot mi stíká po čele" a zdrobněliny u časového údaje "hodinka, půl hodinky, dvě hodinky..." Nicméně výzva splněna.
Tak toto mi dalo zabrat. Rowlingová ovšem umí.. tolik krásných popisů a detailů... že to zabere 700 stran, no bomba. Po lese se s tím chodit nedá :-)) Příběh zajímavý, opět samý psychouš :-)) Akorát mi nějak nedávaly souvislosti citáty u jednotlivých kapitol.
Musím říci, že pan profesor Halík se mi touto knihou velice přiblížil. Pokud k němu máte jakýsi "opatrný" postoj nebo i výhrady, tato kniha vám jeho osobnost může pomoci pochopit. Nemohu jinak, než před ním smeknout a brát ho jako člověka, který je veden Duchem.
Musím se přidat - také se velmi často vracím k Barvě kouzel prostřednictvím audioknihy. Nejvíc asi "žeru" pasáž v chrámu Bel-Shamharotha, jak se hádá Hrun Barbar s Kringem :-)) Meč Kring je vážně skvělý :-))
Laďa Heryán je dobrý člověk. Je to ovšem také biblista. Když píše o nějakém příběhu (podobenství), je pro mě zcela pochopitelný. Jakmile se pustí do biblistického výkladu, jsem v loji :-) Ale i tak jsem ráda, že jsem knihu přečetla. Oslovila mě (aktuálně pro tuto dobu) kapitola o modlitbě za nemocné a prosby za jejich uzdravení a "Bůh jako by neslyší…" Tak to má hodně lidí...
(SPOILER) Tak to je konec.. Tedy, to BYL konec. Že mě hned nenapadlo, že to skončí "nebem" :-)) Omlouvám se za prokecnutí. Samotný příběh je dobrý. Četl se zvláště svižně. Opičákovi nakopat a oslíkovi vytahat ušiska. Je legrační, jak podobně jako v příběhu se občas lidé chovají.
Obdivuji rodiče, kteří zvládají své autistické děti. Obdivuji každého, kdo není "vykolejený" z lidí, kteří jsou duševně postižení a dokáží s nimi jednat normálně (v přátelské, nevyděšené rovině). Tento příběh, vlastně pro děti, mi dal vhled do problémů spojených s autismem (ne, že bych se s ním nesetkala naživo).
O toxikomanech, jak dí recenze na konci knihy, spíše reportážní formou :-) Čte se dobře, nic záviděníhodného. Mentorování v léčebně mi lezlo na nervy a spíš bych řekla, že na just lidi podněcuje k tomu, aby pokračovali v "činnosti". Každopádně literatury na podobné téma, podobnou formou, není mnoho. Takže přeji všem, kdo se rozhodnou číst, dobré počtení :-/