nevermore3
komentáře u knih
Osamělost prvočísel
Paolo Giordano
Tak vám nějak nevím, na mě Osamělost prvočísel celou dobu působila jak romantická četba pro dívky (nevidím tady nějak nahoře mužský komentář), s atypickými hlavními aktéry, to je pak hned jasný větší tlak na city). Také souhlasím s kolegyní níže, že jsem narazil na nejednu logickou nesrovnalost. Nicméně tím vůbec nechci říct, že by kniha nebyla poutavá (i když mám pocit, že ke konci trochu ztrácela dech), jen nijak zvlášť zajímavá pro mě. Just my opinion.
Sejdeme se v nekonečnu
Jiří Grygar
Vynikající kniha pro všechny nadšence vesmíru, která je i přes své stáří poutavá a v základních věcech snad nepůsobí vůbec zastarale. Polopatistickým způsobem, jeden ze žijících českých géniů - pan Jiří Grygar, vysvětluje fungování kosmu. Je i zajímavé číst jaké vyhlídky měli v roce 1980 k roku 2000.
Zazděná slečna a jiné příhody pro vyražení
Václav Matěj Kramerius
Tady ty povídky ze série knih lidového čtení mi připomínaly v lecčem pohádky pro dospělé. Plné mravokárných poučení a plochých postav. Dnes už bych je četl snad jen kvůli soudobým reáliím.
Záskok
Zdeněk Svěrák
Ať si říká kdo chce co, tohle je jednoznačně TOP Cimrman. Prácheňského role a role zvídavého invalidy je bezkonkurenční a dlouho jsem se tak nezasmál, jak při větě "Chyběls nám tu chlapče zvídavá.... copak by tě dneska zajímalo.."
Život po životě
Raymond A. Moody
Zajímavé čtení, ale pro mě napsáno, jak to říct, typicky "americkým" stylem, spousta příběhů a opakujících se příkladů. Navíc je řada pasáží jako takových poměrně snadno napadnutelná - např. část "Paralely". Paralelu najdete při troše snaze všeho se vším. Tím ale určitě nechci zpochybňovat život po životě, sám na něj věřím. Akorát toto dílo...
Elegie
Jiří Orten (p)
Ortene, jsi správný depkař. Prosáknutá depresí je ve sbírce Elegie, myslím, každá báseň, ale já tě nekdy nestíhám...
Slávy dcera
Ján Kollár
SM: "Pouhý nehřích, bratře, ještě k cnosti
Chrámu nenáleží skvoucímu,
On jen peklu ujde žhoucímu,
Ale v nebi nemá oučastnosti;
Člověk loupí jestli nerozdává,
Nemluvíli pravdu, zlořečí,
Zločincem se nečiněním stává."
Nikola Šuhaj loupežník
Ivan Olbracht (p)
Mě Šuhaj (jako Olbrachtův románový příběh) absolutně nezaujal. A Ivánkův autorský styl, tu - zrovna tak.
Rukopis královédvorský
neznámý - neuveden
Lyrické básně (Jelen, Jahody, Opuštěná nebo Zbyhoň) mi přišly o poznání lepší jak ty epické z bitevních vřav.
Sodoma
Jiří Karásek ze Lvovic
"Vás duše proklíná a zase vámi jásá,
chci s těla svrhnout vás a hned zas výskám prudce,
Že je Vám nápojem krev žhavá mého masa."
A dále "Zelené oči". Líbí se mi tato sbírka.
Odložím to na zítra: Jak si zorganizovat život bez zbytečného organizování
Sascha Lobo
Kniha má pravdivou anotaci, snaží se vám ušetřit výčitky svědomí při prokrastinaci, ale v boji s ní vám pramálo pomůže. Ať se na mě nikdo nezlobí ale např. omlouvat prokrastinaci tím, že se při ní člověk může naučit x věcí, a dělá to, co ho skutečně baví (barvitě to doložit, příklady známých učenců nebo umělců) :) myslím, že je to trochu zavádějící název.
Příklad rady za všechny: Paní se nechce vyklízet sklep, který měla v pronájmu od souseda a odkládá to (prokastinuje). Soused chce svůj sklep zpět a jí nakáže vyklidit ho, ona přesto zbytečné krámy nevyklidí. Nakonec soused do sklepa vnikne a nepotřebné harampádí vyhází sám. Paní dokládá jak se problém může vyřešit sám, aniž by bylo potřeba ho nějak zvlášť řešit a zatěžovat se jím. Apod.
Golem
Gustav Meyrink (p)
No tak vám nevím. Budu trochu mimo zdejší názory, pro mě se Golem často nesl v duchu nepochopitelnosti a nejasných myšlenek. Rozhodně to nebyla oddychovka, a až do části z vězeňského prostředí, jsem se musel do četby nutit. Holt každému vše nesedne..
Jak číst rychleji a lépe
Wolfgang Zielke
Zajímavá kniha, ale je to spíše pracovní knížka plná cvičení, takže potřebujete klid na soustředění nebo třeba měřič času. Některé rady jsou ryze praktické, a lze s nimi hned začít, bohužel na to největší zrychlení potřebujete denně cvičit čtení cca 15 minut. Na tom já jsem pohořel.
Neviditelný
Jaroslav Havlíček
Klenot české literatury. Cynismus hlavního protagonisty mi byl velmi blízký. Navíc detailní propracování hlavně záporných postav probudí ve čtenáři emoce, a tím i neskonalý zájem o knihu.
Tygře, tygře
Margaux Fragoso
Trošku mi chybělo nějaké závěrečné, více hodnotící autorčino stanovisko, kdyby mělo být byť jen v doslovu. V takto silném příběhu je to potřeba.
2001: Vesmírná odysea
Arthur C. Clarke (p)
Začátek a konec knihy je na jasný plný počet, ale ve střední části jsem se lehce nudil a místy ztrácel v komplikovanějších popisech. Myšlenkově je jinak Vesmírná odysea skvělá.
Tracyho tygr
William Saroyan
Podobenství jemné jak satén. Pochopit se dá spíš srdcem než rozumem :) Mrzí mě že jsem ho četl až ve svých 24. Myslím, že se hodí tak pro 15-17 věku plného ideálů, které beztak zpravidla nedojdou naplnění...
Idiot
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Neveřím tomu, co se píše níže, že se jedná o dokonalý obraz ruského člověka (to by mě ani nenapadlo). Typizovaného ruského člověka vidím na hony vzdáleného knížeti Myškinovi.
Jinak co se románu týče, faktem je, že do jistých pasáží je potřeba vložit víc úsilí, než je projdete. Pokud máte rádi/y výborné filmové adaptace, pak nejzdařilejší, dle mě, je ta ruská z roku 2003, desetidílná symfonie, jak z pera Dostojevského.
Doktor Živago
Boris Leonidovič Pasternak
Nejsrdečnější románový boj za život. Kolečko v soukolí co nechce zapadnout. Červení a bílí. Ruský obraz.
Kdyby jen toto se mi vybavilo, vydá to u mě za všechny ty novodobé ságy.
Na Větrné hůrce
Emily Brontë
Emoce. Nejvýstižnější slovo pro tento román. Místy až téměř dívčí knihovna :) Nemůžu, však říct, že by se mi nelíbilo
