nevermore3
komentáře u knih
Radúz a Mahulena
Julius Zeyer
I "my" máme pohádku "mytologickou", vďaka exotickému ptáku české literatury - Juliu Zeyerovi. Strhující naturalita seslání kletby však byla nad rámec pohádkové ohrádky. A to je super.
Leonardo da Vinci
Leonardo Da Vinci
No cením proloženost nejznámějšími malbami. Nicméně tento typ biografií je už za zenitem. A to ani nemyslím kecy o italské buržoazní revoluci, spíš takové to nekritické glorifikování - krátkého rozsahu a superlativů plné. Možná je to literatura pro dorost. Not sure.
Noc na Karlštejně
Jaroslav Vrchlický (p)
K Noci na Karlštejně jsem choval mírný despekt skrz ten muzikál z roku 1973. Ovšem drama je daleko lepší, možná jedině až na příliš "tatíkovsky" hodného Karla IV.
Svítání na západě
Otokar Březina (p)
Hm... mé první setkání s naším nejobtížnějším básníkem. Tento typ symbolismu je mi jak poezií pro poezii, a to je větší než já.
Utrpení mladého Werthera
Johann Wolfgang Goethe
Hodnotit Werthera dnešní optikou není jednoduchá věc. Ale vidím, že někteří se toho opět zhostili s grácií jim vlastní. Chápu, že toto dílo dnes vskutku není pro každého (ani mě nezaujalo na 100%), ale napálit Goethemu hodnocení Odpad! apod. mi přijde podobné jako skákat na Mozartově hrobě (ano, vím, že byl hromadný) s Kanye Westem ve sluchátkách, a řvát, proč jen byl tak sentimentální, když se teď o něm musím učit :)
A těm, co vyčítají Wertherovi stále dokola sebelítost a ukňouranost nezbývá než poblahopřát k jejich vnitřní nezlomitelnosti! ;) Rád bych to měl jako vy, přátelé!
Radosti života
František Gellner
Četl jsem ve vynikající edici, doplněné o Gellnerovy kresby z roku 1974, tu fakt doporučuju. Nevím jinak, co bych dodal, snad jen: " Příteli, bratře, pojď se oběsit!"
Okna v bouři
Jaroslav Vrchlický (p)
Temný, řekněme zhrzený, a životem zkoušený Vrchlický, je mi velmi blízký. Přesto, že mi jinak, tento - jeden z našich nejproduktivnějších básníků, zase tolik blízký není.
Diagnostika karmy 1 - Soustava autoregulace pole
Sergej Nikolajevič Lazarev
Všichni si neseme hříchy svých rodičů. Nelitovat nemocných, protože si tím vyrovnávají karmu a spoustu dalších asi dost unikátních myšlenek. Zajímavá novodobá filozofie. Nepochybuju o tom, že spousta lidí ji po pár stránkách odhodí jako nabubřelý žvást.
Lyrika lásky a života
Antonín Sova
Lyrika lásky a života je poměrně rozsáhla, mírně deprimující, sbírka plná skvělých básní. Za mě je vrcholem Autopanychida, Cena života, Život, Hymnus ušlápnutých, Kresba zimního večera a Hrdá bolest.
Podzimní noci:
"Ze slunečnic načernalých
se zrní sype a drolí.
Po častých bolestech malých
už srdce nezabolí."
No není to, nádherné?
Podkoní a žák
neznámý - neuveden
Já nevím, mně to přijde dostatečně čitelné i v originálu. A satiry právě naopak jsou můj šálek kávy. U této se mi líbí právě to, jak se při obhajování třeba podkoní ještě více shodí tím, že dozná jiné své útrapy, takže ve finále na tom vlastně v této polemice o tolik lépe není.
Kalibův zločin
Karel Václav Rais
Na tak přesvědčivě odporný příběh, který zhnusí zákonitě každého, se mi hodí slova jedné z postav, výměnkáře starého Kaliby: "Ságo, co se u nás děje, mohlo by se číst leda v knihách, a ani tam by tomu jeden nevěřil!" Gratuluju Raisi, mě si otrávil dokonale :)
Evžen Oněgin / Евгений Онегин
Alexandr Sergejevič Puškin
"Ó lidé! jak jste po Evě
náchylní k pokušení, slabí:
co máte, to vás netěší,
a had čím dál tím lstivější
vás k tajemnému stromu vábí,
ráj zdá se vám dost žádoucí
jen v zakázaném ovoci."
- Jak přesné, včera i nyní.
Naši furianti
Ladislav Stroupežnický
Jediné propálené dílo páně Stroupežnického, já osobně mám pro něj slabost. "Taškářství, furianti, komedianti..." Kousek z těch vesničanů je v každém z nás. Děj je prostý a předvídatelný... samozřejmě, ale nemyslim si, že je prvořadý.
Kříž u potoka
Karolina Světlá (p)
Pohádka pro dospělé. Ale bohužel to pohádka nemá být, a tak nemohu jít s hodnocením výše. Jak já ty typizované, černobílé (ať už kladné nebo záporné) ale hlavně nereálné!! postavy nemám rád. V Kříži u potoka mi navíc chybělo napětí, není vůbec těžké dovtípit se, jak se příběh bude dále vyvíjet, neřku-li jak skončí. Dočetl jsem opravdu jen z úcty k českému folklóru, ale takovýto vesnický román bych tam neskromně nezařadil. Vedle Raise, za Máchou... ... ?
Mastičkář
neznámý - neuveden
No, nebudu, při hodnocení přihlížet k čitelnosti. Lze sáhnout po tranksribovaném textu do soudobé češ. Já stará česká imperfekta zbožňuju :)
"Kdo je boden nebo sěčen, neb snad palicemi měčen,..." Měčen!! Krása :)
Hrobník
Karel Sabina
PURE ROMANTISM! Máj za poezii, Hrobník za prózu. Měsíc, hřbitov, lebky, smrt, archaické jazykové prostředky a geniální kompozice. I na jazyce je poznat, že toto je podstatně starší dílo (o 30-35 let) než zbytek Sabinovy tvorby a časem jsme tak při konci 30. let 19. stol.
Pobavilo mě: "Jestiť to přirozená slabost pohlaví ženského, že spíše k ODŘEKNUTÍ se obrátí, nežli by se snažily DOSÁHNOUTI, a to jen proto, aby se z navyklého pokoje a z přiosobené domácnosti nevytrhly."
A tu podstata:
"Tu člověk člověka se straní, ku přírodě se ulíkaje, a háje, kvítka i obloha bývají svědky citu jeho. Tu hledá zříceniny a hroby, a pustými krajinami zanáší se žal jeho; neb divoká krajina a zpráchnivělý život hrobů zničenému srdci se podobají, v jehožto hlubokosti se kryje svět, k věčnému toužení, boji a bolesti odsouzený." - *****
Prodaná nevěsta
Karel Sabina
(SPOILER) Nedivím se, že kolem Prodané nevěsty lítala sinusoida velkého rozpětí, chvilku +, chvilku -. Pro mě je to literárně jen sladká limonáda. Ale jedna věc by mě zajímala, když se všichni domnívali, že starší Míchův syn je voják v cizině, protože tam tak dlouho nebyl, jak je možné, že se znal s tou svojí prodanou nevěstou takovou dobu, až si ho z toho všeho chtěla vzít. To si ho tam jeho otec za celou dobu nevšiml? Koho chtějí napálit :)
Muzikantská Liduška
Vítězslav Hálek
Ač Muzikantská Liduška dramatem není, přesto jsem ji nejprve viděl ve vynikajícím divadelním provedení (včetně skvělé hudební režie) šumperského Severomoravského divadla před 150 lety. Utkvěla mi v hlavě jako 5hvězdičková záležitost. Teď po oněch 150 letech jsem se dostal k originálu a samozřejmě tak silný zážitek už se dostavit nemohl. Nicméně ****
Oživené hroby
Karel Sabina
Zrádce národa a jeho nejproslulejší titul s cynicky vtipným koncem (já vím, nemá to být směšný, ale mně to tak přijde) a nejlepší postavou 19. st., doktorem Schauberkem. Schauberkova definice románu: "Co je román? Historie nějaké lásky s překážkami, látka je lež a provedení také. Ve mně to všecko budí jen smích. Jenom as pět listů čtu, abych věděl, kdo se tu chce ženiti, ostatní stačí okem přelétnout." BLBSTVÍ ftw.
Paličova dcera
Josef Kajetán Tyl
Paličova dcera nádherně odkrývá klepy a odsouzení, které lidé velice rychle mohou přijmout za své, ačkoliv jinak o věci vědí úplné ho*no. Jen by mě zajímalo, zda až takto marní skutečně lidé byli nebo vůbec mohou být. Přenášení špatného jména z rodiče na dítě? Pff, kdyby to tak fungovalo a z mýho fotra se na mě přenesly jen střípky pošramocení, tak už bych si v takový vesnici asi ani neškrtl (jak trefné slovo).
Jinak Paličova dcera pro mě není ničím nějak extra zajímavá, přesto, že to je k dnešnímu dni asi to nejlepší co jsem od Tyla četl. A skoro bych zapomněl na Krvavé křtiny...
