nevermore3
komentáře u knih
Sněhulák
Jo Nesbø
No, nejsem vůbec fanda detektivek - a super!
Ten týpek ví, jak to prodat - zvraty, detaily. Sněhulák mě jinak zasáhnul názorem, že 15-20% (možná jen tam) dětí má jiného otce, než se většina lidí kolem něj domnívá. A jak mantru to opakujem pořád dokola.
Yuck!
Skvrny na Slunci
Jaroslav Vrchlický (p)
Jarda, jak ho neznám, optimismus nechal stranou a celkově je zamračenější. Tato sbírka možná leckoho překvapí. Nemám k Vrchlickému, kdovíjak blízko, jeho psaní na objednávku je sice obdivuhodné, ale mně to moc neimponuje. Skvrny na slunci proto mile překvapily.
Armády smrti
Ian Livingstone
(SPOILER) Armády smrti, se přiznám, patří k jedněm z těch opravdu těžších záležitostí. Tady se nehraje na druhé šance, snad třetina odkazů vede na smrt. Navíc musíte opravdu nalézt veškeré artefakty (bez nich se dál nedostanete), jít na správná místa a k tomu navíc porazit minimálně dva nepřítele s UB 10. Štěstí se pokouší taky velmi často, takže tady si s nízkými výchozími hodnotami vystačíte jen při velké náhodě. Já měl zrovna kliku. Ale je to docela zábavné. Novinkou je přítomnost armády, která bojuje v tzv. šarvátkách, takže se přidává nový typ boje.
Vliv: síla přesvědčování a manipulace
Robert B. Cialdini
Vliv poodhaluje, jak na nás působí některé manipulativní taktiky a proč jim podléháme. Některé věci mi přišly zajímavé, spousta příběhů a příkladů moc podrobných a zbytečných. Styl mi celkově spíš nesednul. 60%
Jak získat hodinu denně navíc
Ray Josephs
Dnes už zastaralá publikace, plná obecných tipů, na které přijdete sami bez nějakého velkého hloubání.
Aneb jak praví Parkinsův zákon: "Práce narůstá tak, aby vyplnila všechen čas, který pro ni máme k dispozici."
Nemoc jako cesta
Ruediger Dahlke
Zajímavé, neříkám, že všemu bezmezně věřím, ale jako názor opravdu nevšední. Toto dílo působí jednu věc, která spoustě čtenářů nebude po chuti. Zkrátka, dává odpovědnost za Vaše zdraví jen a pouze Vám. Už nejste kolečko v soukolí, ani nejste zmítaní od zdi ke zdi nepřízní "osudu", oběť okolností, nic z toho. Vlastně je to v podstatě surové čtení.
Citadela chaosu
Steve Jackson
(SPOILER) Citadela je precizně propracovaná, různé cesty ale v hermeticky uzavřené časové době, to mi zaimponovalo.
Kolega se asi nedostal přes Gándžís, jsou jen 2 řešení jak přes ně, buď amulet (ale pak je obtíž s hydrou, když člověk nemá rouno - kvůli tomu, že Direovu nabíječku neobšťastníte hřebenem) anebo po nich mrsknout léčivou mast (u ohňa na dvorku).
Je tu legrační herna, kuchyň s opečeným trpaslíkem, nemrtvá pradlena, Skauti (ha), ale hlavně sympatickej záporák, jenž vypadá, jak mladý Hulk Hogan.
No prostě, příznivci gamebooků, zkuste to. Dá se projít s jakýmkoliv UB, když znáte cestu.
Já, hráč
Martin S. (p)
Této knize dávám za 5 třebas i proto, že je takových knih potřeba.
Proč doporučuji. Dočíst to, je očistec. Tolik promarněných šancí a snah, až čtenář lituje slabošství gamblerů a sílu a pouto hazardu. Smutné jsou ty statistiky, že jsme měli v ČR víc heren a kasin než ve všech ostatních státech EU dohromady, v Praze bylo přibližně 3x více heren/kasín než v mnohem větším Londýně apod. Tušil jsem, že to je špatný, ale že až tak moc.... Takže já za tuto knihu v podstatě děkuji, nějak se začít musí.
Gotická duše a jiné prózy
Jiří Karásek ze Lvovic
Jsem rád, že je někdo nalazen podobně. Gotická duše je přesně to, co jsem teď potřeboval přečíst. Bez výrazného děje s neuchopitelným "hrdinou".
Že nihilismus je zásadní "životní a postojový" styl, který převládá pravděpodobně pořád u většiny Čechů.
Podpořme Gotickou duši 5* :)
Její pastorkyňa (drama)
Gabriela Preissová
Gazdina roba byla přijata, ale Její pastorkyňa byla moc drastická pro soudobé obyvatelstvo. Vadila "amorálnost a nevkus". Gabča už poté skorem nechtěla dělát žádnou velkou divadelní kulturu. Naštěstí se líbila Leošovi a ten ji znova vyvrhl na ten nevděčný lid. Pak byly Dušičky (znáte tu Janáčkovu Putující? - skvělá, atonální) konečně v peří.
Veronika se rozhodla zemřít
Paulo Coelho
Po Slečně Chantal a Záhiru, mám pocit, že Veronika byla lepší, nicméně... Vyústění s doktorem až trapně předvídatelné.
Navíc já tomu Coelhovi už po Alchymistovi (ten mi přišel kdysi opravdu fajn) prostě tak nějak nevěřím. On vysloví tezi, pak na to práskne nějaký příměr, přirovnání z historie, a následně si to podobností sám potvrdí. Čtenář si pak pravděpodobně má říct: aha, to už bylo i v bibli/za krále/za císaře/stalo se dozajista v latinské Americe, na tom něco bude.
Coelho není "ďábel", možná že to je jen lišácký vykuk s dobrým marketingem :) Jsou však i větší čímani.
Čaroděj z Ohňové hory
Steve Jackson
(SPOILER) Ten gamebook znám z paměti. Rozhodně se NEJEDNÁ o jeden z nejobtížnějších. Důležitý je sundat Železnýho kyklopa a Minotaura, tam jsou správné klíče. Je to jediná možná cesta. Jinak závěrenou truhlicu nejde otevřít. S čarodějem ani drakem není nutné jít na meče, dají se pokořit bez boje. A ten labyrint, jestli si zakreslíte, tak to fakt není žádné peklo. Řekl bych, že je možno projít s jakýmkoliv UB, páč proviant se dá baštit kdekoliv. Daleko těžší jsou ty tituly, které můžete mít zmapované jak chcete a přesto je takřka nemožné je poctivě ukončit (za všechny např. Černokněžníkova krypta, případně Masky zmaru - to je rozhodně o několik levelů jinde než toťto)
TOP pro mě je mentální souboj s čarodějem v zrcadlové místnosti a pavouk, který na vás skočí, potom co chcete prubnout boty pevně držící v zemi . Jaká past :)
Opráski sčeskí historje anep fšichňi Zmikunďi národa
Jaz
Já jsem jednoznačně pro. Super záležitost.
"Gutwald, vížco se rímuě s Klemend?"
"Nwm, Sláncki..."
"DEMEND!!!"
"Hahahaha iti kujóne!"
(**Šibenice**)
Zářivé hlubiny a jiné prózy
Karel Čapek
Náš český Titanic. Na pár stránkách se oddáte lesku plavby a hned potom zmrznete v hluboké nicotě.
Tak řka bard českého humanismu: "... má duše se probudila, nic není tak hodno života jako život slabosti potřebný ochrany a slitování, není čistší než pohled bezbranných."
Stříbrný vítr
Fráňa Šrámek
A co že je to ten stříbrný vítr? Takové poselství nějaké krásné, slibování mámivé odněkud zdaleka... ne říci se to nedá. Já už stříbrný vítr neslyším.
Newtonův mozek
Jakub Arbes
Nehorázné dílo. Připomíná mi trochu Weissovy knihy horečných stavů. Cesta na zámek i cestování časem bylo velmi dobře podáno. Nudná pasáž, o které CarolineS nejspíš mluví (pravděpodobně proslov před závěrečným eskamotérským kouskem) si myslím, že byla dobře skousnutelná a hlavně nezbytná. Já jsem z posledních cca 20 stran vykolejený ještě teď. Ten výčet všech možných historických bitev se mnou, coby historikem, zacloumal v nejlepším slova smyslu. Arbes je kanón.
Svatý Xaverius
Jakub Arbes
Arbesova Romaneta jsou krátká, čtivá a kvalitní. Arbes umí geniálně vylíčit atmosféru. Já toho Svatého Xaveria viděl, jak bych tam byl taky. 80%
O moc a štěstí
Sigrid-Maria Größing
Zaujaly mě příbehy Pedra II., který vyšvihnul Brazílii, vraha Sissiny, tedy Luige Lucheniho a dále téměř neznámých Ludvíka II. Bavorského a Rudolfa - syna Franze Josefa. Jinak mi v knize přece jen chyběly portréty nebo nějaké ilustrace , celé to je navíc napsáno zvláštní, populárně-naučnou formou. Nic moc. 60%
Jak žít dlouze a zdravě
Michail Tombak
Jak žít dlouze a zdravě je zajímavá sbírka plná tipů pro lepší zdraví. Některé jsou lehce proveditelné (spát na tvrdým, PRÝ nejíst maso, nemíchat kombinaci potravin co k sobě nejdou) na některých by člověk musel zamakat (několikrát denně si připravit koktejly ze syrové zeleniny a ovoce, pít rozpouštěnou vodu z mrazáku atd.) Pro mě bylo docela zajímavé, že kombinace masa a brambor vytváří v žaludku solanin, a to je velkej průser.
Jinak klasiká, v kostce: mlíko a farmaceutika jsou špatné, mookay? dýchejme pomalu budeme žít déle, jaké jídlo-taková naše nálada, otužujme se pravidelně, sauna je kamarád apod.
Nikomu se nic nestane, když si to přečte, i když Vám z toho (stejně jako mě) uvízne jen zlomek, tak furt lepší než nic.
Jan Maria Plojhar
Julius Zeyer
... maturitní čtivo? Aha...
Zeyer je u mne básník prózy. Jeho větná skladba a příměry mi velmi sedí. Rád čtu výrazy jako "pravděnepodobný". No, a co se Plojhara týče. První půlka knihy je strhující a dalece před tou půlkou druhou, která už se hodně babrá v hodnocení vnímání, přesto stojí za to.
Mně zajímavé přišlo, jak se mi na mé literární pouti i v "obyčejném románu" odkryjí myšlenky typu: "Nad všechny světy duše větší jest; ta nedotknuta, neboť jsoucnost jich z ní temení, bez ní by nebyly. Kdo chtíčů nezná, strach kdo přemohl, kdo smysly vládne, pokoj ducha má, ten v klidném pravdy světel uzří ji, svou duši věčnou, jistou velebnou!" - nádherné povzbuzení k vnitřní meditaci.
Tedy (slovy jiných) - i toto "maturitní čtivo"- ve mně něco docela fajn zanechalo.
