nevermore3
komentáře u knih
Steve Jobs
Walter Isaacson
Hutná biografie, ale podaná fajn způsobem, kdy se odhalují jak geniální, tak i démonické rysy Jobsovy osobnosti. Nejvíc mě pobavila Jobsova myšlenka, že někdejším ovládnutím trhu firma Windows vyhrála cenu, navzdory vykrádačce a nevkusu, což je asi to, co lidi chtějí :) Zároveň je jeho smrt (kdy po odmítnutí operace rakovinou stižené slinivky nastupuje léčbu alternativní léčbou, aby posléze přiznal, že udělal chybu) ironicky tristní.
Anděl
Jáchym Topol
Anděl je literárně nasycený roztok, pumpující do nás s každou další kapitolou novou dávku černi, zmaru a to celé v jakémsi temně mlžném oparu. Chce to chvilku na strávení. Ale poučení stejně od vezdejších fetek nepřijde. Tedy "Parental Advisory".
Prolhaná věda
Ben Goldacre
Jednostranej, až žlučovitej canc. Rádoby vtipnej. Napadá homeopatika, detoxikaci těla apod. Dlužno říct, že ne vždy neoprávněně. Psáno je, mně odporným, "americky-článkovým" stylem, prošpikovaným nevtipnými průpovídkami. Ne že by ten týpek v lecčem dozajista neměl pravdu, ale je z něho až moc cítit, že je to příznivec JEN klasické medicíny. Působí pak na mě dogmaticky. Já jsem pro syntézu obého.
Nesnesitelná lehkost bytí
Milan Kundera
Za políček do xichtu komunismu to má u mě ještě další plusové pole navíc. Nedýchatelno v tomto marasmu Kundera hezky zachycuje i když mu o to údajně vůbec nejde a román má být románem. No dobře.
Ondřej Černyšev
Julius Zeyer
A pak že nemáme žádný pořádný historický román.. OD je ten typ románu, kdy i hlavní postava i příběh v podstatě mohla ale nemusela existovat, protože základní historická kostra je přesná.
Mein Kampf
Adolf Hitler
Pobavil mě názor, že Hitler nebyl dobrý spisovatel, protože kniha je nudná. No, tak není to beletrie, ale řekněme vadný světonázor. Toto jsou zrovna naprosto liché výtky, bohužel.
Že nevíte jak a za co hodnotit? Já to vidím takto: jasně že nehodnotit osobnost, ale obsah (což v důsledku vyhodí pravděpodobně stejné hodnocení) a třebas i to, jak se dá z knihy poučit. Negativní věci kolikrát poučí mnohem více jak ty pozitivní.
A že to není objektivní? Ukažte mi byť jen jedno objektivní ohodnocení jakéhokoliv díla. Není. Ve finále se dá zrelativizovat totiž úplně všechno a pak bysme nemuseli hodnotit nic. No ale ke knize.
Přečíst celá lze, ale stojí to trochu přemáhání. Myšlení má Áda zacyklené a jednu věc klidně "vysvětlí" vícerokrát (proč je důležité pořád repetovat, sám rozvádí v kapitole Propaganda). Takže kromě řečí o nadřazenosti, ještě časem začnou lézt na nervy tato opakování.
Mě třeba bavilo sledovat "knižní" změnu vnímání strýčka Dolfiho. V první části si totiž ještě můžeme počíst i pasáže jako: "Židy jsem považoval za Němce, jediný rozlišovací znak jsem spatřoval v cizím náboženství...a odmítal jsem z důvodu lidské tolerance náboženské třenice i v tomto případě." (MK. Praha: Otakar II., 2000, s. 45.)
Čtenář tak sleduje, jak na stránkách postupně nesnášenlivost roste... Nakonec se dobereme k termínům "rasové komise" nebo třeba "tělesní degeneráti" - to jsem zaznamenal vůbec prvně, no a tam už pak pro mě další čtení bylo víceméně ztráta času.
Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
Sám jsem psal závěrečnou práci na téma "vysídlení" Němců (vyhnání ani odsun nejsou přesné výrazy, rád používám termín "vysídlení" Adriana Portmanna, kterého považuji spolu s Tomášem Staňkem za největší kapacity pro danou problematiku), proto jsem byl zvědavý, jak autorka téma uchopí. No, uchopila ho s jasně vyhraněným názorem, jenom přesně z opačné strany spektra (Hubert Šenk to vážně nezachrání). Škoda. Mizí tím polemika a nastupuje fáze předchystání názorů. I když to naštěstí není vůbec tak zlé.
"Divoký odsun" byl zlo nad zla, ale byl vskutku nějakým způsobem vyhnutelný? Češi rádi odpoví: "A co Lidice..." A jsme opět ve slepé uličce. Já vám nevím, tohle bych si nikdy netroufal posuzovat. Nu ale k samotnému dílu a tomu, co mě nějakým způsobem oslovilo. Vyhnání Gerty Snirch chce rozhodně šokovat. O tom není potřeba vést diskuse, první, řekněme třetina knihy, je solidní koncentrace hnusu. Je to jasný záměr, jak si čtenáře navést, kam je třeba. Pochopitelně. Jsem rád, že do toho tématu někdo šlápnul, ale ta jednostrannost mě lehce zlobí. Jenže chápeme se... s více úhly pohledu by to zase nemělo ten kýžený efekt. Za první půlku jsem chtěl ohodnotit 3***, druhá půlka však byla lepší, tam už se dostáváme i k marasmu socialismu s lidskou tváří, a to je dnes důležité pomalu ještě víc.
Ale jednu věc si neodpustím. Beneš mi připadá jako tragická figurka českých dějin (zrovna tak jako Hácha). A co dělal po válce je VELMI rozporuplné. Autorka nechá svoji hlavní postavu promluvit (myslet), že Beneš je "tupec", protože to s Mnichovem "prosral a odjel si sám do exilu". To chápu jako velmi zkreslené vnímání. Takové Gerta samozřejmě mít může, ale když s ní celou dobu soucítíme a ona pak pronáší
historické soudy, je čtenář zpracováván zrovna tak, jako ono těsto, které hněte dle autorčiných slov Beneš z tehdejších Čechů. Já bych si možnou genocidu národa na triko taky vzít nechtěl. Čili "předválečného" Beneše nemůžu takto kategoricky historicky ohodnotit. S tím poválečným už je to jinak. Dejme 4**** ale,... ;-)
Hostitel
Stephenie Meyer
Tak, kde začít? Hostitel je pro holky. Ano... vlastně může být jedině pro holky. Pokud ne, pak je to sakra zlé :) Pánové, admit to me now.
Hostitel je pro holky nebo taškařice nebo obojí. Slečnu spisovatelku (jestli "slečnou" není, tak "slečnou spisovatelkou" je jistojistě) bohužel neznám z Twilight ságy (možná, že je sága dobrá, netuším) ale Hostitel mi nesedl. Mocně. Lákal mě. 90% 650 hodnocení a pozor! nejen od teenagerů. Jak je to tedy možné? Očekával jsem Tequilu sunrise, a dostal jen teplou tequilu pod pořádným Sun Rise. Pokud má být toto to nejlepší, co Štefka napsala, chraň mě, božínku, před zbytkem tvorby.
Příběh je emocemi nasáklý jak houba a rozplizle to přetéká. Čert vem líbání atd. s tím jsem počítal, ale to přemýšlení a vnitřní boje a uboze trapné hádky(CHA!), jenom tohle už víckrát ne :/
Ihned mně došlo, že je velmi obtížné narazit na tak ŠABLONOVITĚ dobrou hlavní postavu, jakou je Wanda. Pokud tedy zrovna nečtete bibli, tam jich pár je. Řeknu Vám rovnou, je to protivný. Při čtení kroutíte hlavou a máte chuť tou knížkou švihnout o zem. Proč to dělá? Proč je tak neprůbojná, proč nekvákne, proč se chová jak kompletní ****
Ono ne že by to s ostatními bylo lepší. Karty jsou rozdané rychle. Ale z Wandy tryská tak mohutný pramen dobroty, až to leptá celý příběh. Opět mocně.
Někdo si obzvlášť ulítává na dialozích: "Promiň." -- "Ne, ne! Ty promiň!!" --- "Ale mně se vůbec neomlouvej." Fajn, já ne.
Zkrátka Hostitel nepohltí, je nepropracovanej, předvídatelnej, jednoduchej, pro mě o ničem. Wannabe Sci-fi Soap Opera. Jestli se na mě za ta slova zlobíte, berte to třeba tak, že jsem jen zapšklej nýmand, co si přečetl něco, co neměl a nedělejte si z toho dál hlavu. Asi to tak bude, vzhledem k percentilu tohoto skvostu.
Kdybych byl holka do 17 let, určitě by se mi to líbilo. No dobře, to taky nelze zaručit.
Hodnotím 2**. Zaslouží si to v ostré vnitrostátní konkurenci podobných děl asi 3***, ale je mi opravdu ze srdce (teď by z mé krystalicky čisté emoce Stephanie i Wanda snad měly radost) líto toho času, co jsem tomu věnoval. Skoro bych nad tím tklivě plakal. Ovšem v koutku stranou ostatních, abych náhodou někomu "nepůsobil strach nebo bolest".
Takže holky, omlouvám se, budou to 2**, (záměrně říkám holky, protože jestli se to líbilo i nějakému gentlemanovi, tak takovému to tedy směřováno býti nemá.) Stejně si tady každý hodnotí zejména po pocitové stránce, co chce jak chce, proč bych nemohl já.
Team
Daniel Hevier
Knihu jsem dostal jako dárek, sám bych do biografie TEAMu rozhodně nezainvestoval. Fakt je, že je podána zajímavě a ne jako "Knihy o.." které jsem doposud četl. Součástí jsou tak třeba i diskuze z Youtube nebo názory odpůrců.
Vytkl bych snad jen někdy až přílišnou podbízivost. Nemyslím si, že je potřeba nějak důrazněji adorovat, beztak to nebude číst nikdo jiný, než komu ta hudba aspoň něco říká.
Do řitě bych nakopal toho, kdo prováděl korekturu. Překlepy, nesmysly (Pieseň pre náročných! :D), dokonce místy i nepřeložené slovenské pasáže, které prostě někdo zapomněl převést (je to strana 131, ak mi niekto neverí). Kurva jednou jsou od toho ty lidi placený, tak dop*dele dělám svoji práci pořádně. Vždyť už se to pak nedá zpětně doopravit. Tohle mě fakt štve.
Jinak docela dobrý... překvapivě. Čekal jsem míň.
Přežitá smrt
Olga Scheinpflugová
Kdysi jsem prohlásil, že mám radši autory než autorky, protože pro mě píší přijatelněji. Vlastně jsem si tento nesmysl i nepřímo potvrdil tím, že jsem tady žádnou knihu od ženy, vyjma jedné, neohodnotil více než 3*** aniž bych se na to zaměřoval. Samozřejmě je to hloupost a jsem rád, že Olga Scheinpflugová napsala tak tzv. "malou knihu o velkém životě" a tím mě definitivně znemožnila :) Na míru padnoucí sloh a ohromné myšlenky.
"Inu, každého baví láska, někdo na ni stále čeká a jiný už ji prožil, tak si opakuje a přirovnává své. Koneckonců city lidí jsou si podobnější než jejich osudy."
Kafka na pobřeží
Haruki Murakami
První literární střet s maratoncem Harukim. Tedy..., asi mi je souzeno opět trochu vybočovat od silného percentilu.
Kniha je konceptuálně (pro mě ale ne už tolik autorsky) vynikající, dává čtenáři možnost projektovat se do příběhu jako málokde, explicitně neodkrývá dále apod. Jenže je zde pro mě spousty rušivých elementů, a jakmile tam cítím jen trošku lichou, nemůžu to na sebe nechat padnout v plné palbě.
V první řadě mě věčné filozofování o životě a, řekněme tomu, "velkých pravdách", stálé odkazování se na alegorii žití, začaly tak od půlky díla připadat příliš četné a zbytné. Pomyslná berlička autora, tak začíná být mentorštější, než do jaké míry jsem schopen tolerovat. Odkazy k reálím západní kultury (nejen) a vlastně spíše evropské, z úst rozličných postav, mě uvrhlo v pokušení položit si otázku, jestli si máme dělat obrázek o kulturním antibarbarství Pana Óšimy (a dalších) nebo obdivovat Murakamiho všeobecný rozhled. Pro mě to mělo punc strojenosti a umělé naroubovanosti. Promiňte mi to, je možné, že se pletu, hm... nicméně...
Ale abych jen nekritizoval - zkomoleniny pana Nakaty mě příjemně pobavily a podobnost japonských mononoke s hlavním ztělesněním zla mile potěšily.
Snad je to fakt jen můj problém, že mám rád cynické hrdiny a temnější autorský styl. Kafka na pobřeží na mě byl, i přes ony naturální výjevy, nejspíš jen moc laskavou knihou, "kočičky" a taky ty - "všichni je máme rádi" - postavy jako pan Nakata a renesanční kočka Mimi. To ne.
Nevím, jak procentuálně hodnotit. Nemám rád kulty, před nimiž sám bezmezně nemlátím hlavou o zem (asi jako každý), prásknul bych sem klidně ty 4****, ale myslím, že moje 3*** Kafkovi, a už vůbec Murakamimu, nijak neublíží. A radši si přečtu něco dalšího od toho Franze.
Born to Run: Zrozeni k běhu
Christopher McDougall
je to docela motivační dílko, ale ten reportážní styl, kdy se odbíhá od jednoho k druhému, propleteme to celé x příběhy už mě rušil u Útěku do divočiny, to je taky kniha, kterou mi to těžce připomínalo. Minimálně tím autorským stylem. Nicméně by ji měl každý přečíst, zvednout p*del a začít se hýbat :) Jo! A mexická narkomafie nesnáší své pop zpěváky ( http://en.wikipedia.org/wiki/Sergio_G%C3%B3mez ), dobrá reálie ne?
Na vlnách TSF
Jaroslav Seifert
Otírat se o Seiferta bylo v kurzu. Ale 75% pro klasicky laděnou poezii (i když asi není tak "klasická jako jiná) je výsostný výkon. Tady ta sbírka samozřejmě jednoznačně upoutá oko kvůli Teigeho práci, a možná i proto se tu zapomnělo na bohužel všeobecnou menší oblíbenost poezie. Slovy Seiferta: "Poezie je umění ztrácet drahocenný čas." :) Napadá někoho něco trefnějšího?
Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945-1951 (díl I)
Tomáš Staněk
Stěžejní mnohasvazkové dílo Adriana Portmanna je biblí problematiky Odsunu/Vysídlení Němců. Statisticky, obrazovým materiálem a informacemi natřískaná edice, ke které mám úzký vztah, snad i proto, že jsem se tématem sám řadu měsíců s chutí zabýval. Tato záležitost, i s odhlédnutím od mé vnitřní kladné předpojatosti, je však, IMHO, nenapadnutelná. 100%
Hrozny hněvu
John Steinbeck
To nejsou Hrozny hněvu, ale Hrozny zoufalství. Ten název by pro tuto čítanku socialistů každopádně seděl lépe. Příběh je v podstatě černobílý a některé postavy mě vyloženě rozčilovaly (např. postava matky Joadové). Nicméně + pro záslužnost ale ne však klasicitu.
Cyrano z Bergeracu
Edmond Rostand
Vrchlického překlad je opravdu špička. Ani jsem nečekal, že se u Cyrana z Bergeracu i několikrát pousměju.
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do XV. století
Svatopluk Čech
Tak Čech chtěl pobouřit soudobé měšťáky, ale povedlo se mu pobouřit evidentně i některé moderní čtenáře. Mě tato satira docela bavila. Fakt je, že pokud, stejně jako já, neznáte Prahu důkladněji, přijdou vám jisté pasáže možná o ničem. Njn, když ono je to právě psáno na ty pražácké pány domácí 19. stol., aby se chytli za nos. Proto třeba i ta postava Domšíka - ukázka měšťáka o téměř 500 let dříve, proto to hanění němčiny atd.
Smrt si říká Engelchen
Ladislav Mňačko
Smrt si říká Engelchen je nejsvětovější slovenská publikace. Poutavý příběh partyzánské skupiny je však psán z pozice reformního komunisty. Často to v románu prosvítá a mě to občas rozčiluje. "Proč by socialistická žena neměla být pěkná a hezky ustrojená?" Nicméně vyjma tohoto, je dílo nenapadnutelné.
Ostrov vyhnanců
Jiří Karásek ze Lvovic
Jiří Karásek ze Lvovic, o mrtvých snící, jenž od živých je navždy vzdálen. Už zaživa to věděl :) Tato sbírka je překrásná. Překrásná pro ty, kteří si libují v temné, mollové poezii plné skepse, marnosti a nepochopení ostatními. Už jen názvy básní jako Vinobraní bolesti nebo Ostrov vyhnanců, v podstatě glorifikující smrt jako vykoupení, hovoří za celou sbírku. Patří rovnou na piedestal.
"Nám o dnu zašlém vypráví, jejž jsme zas navždy promarnili.
Mně vášeň nudou, rozkoší jsou muka.
A teskním za láskou, jež dávno zhynula. Volám ji v poušti své, ač hlas vždy v prázdno šel. Volám ji nevěda, zda jsem ji vskutku měl."
Kde jsi pro mě dnes, Ty, Vyhnaný z ostrova. Jen silou pohrdání já pojím trosky bytí.
Kašpar Lén mstitel
Karel Matěj Čapek-Chod
Téměř až prostý příběh, podaný však náročnou formou, stylem natolik neotřelým, deskribujícím a naturálním, že mě nejednou vyvedl z míry a pozornosti. Ale znovu bych to, děcka, asi nedal. Pražské romány, pražské romány...
