nevermore3 komentáře u knih

Docela propracovaný psychologický román. Občas se člověk i uchechtne nějakým reáliím. Zapadlé městečko, plné šedi, nudy a předválečných předsudků je načechráno rudým kohoutem. Nad ním letí největší oblak Odcizení.

2 17.11.2022

Za myšlenky v této knize bych plný počet dal. Forma je ovšem typicky americky motivační, spousta příkladů, a téměř až primitivní sloh, časté opakování a po chvíli jednotvárnost. Nicméně... Doporučuji všem, protože když už nic jiného, alespoň se člověk zamyslí, jestli náhodou na tom, co se tu píše, nemůže být aspoň za nehet pravdy. Já věřím, že je, a na závěr si dovolím několik zajímavých výtažků.

"Úspěšní lidé často nemají větší schopnosti, jen větší odvahu."
"Nespokojenost posiluje problém, který ji vyvolal."
"Sebelítost je jedna z nejhorších vlastností, funguje jako zbytečné znovuprožívání negativních věcí z minulosti."

Dobrý, ne? :)

5 17.11.2022

I když jsem dal jen za 4, v rámci detektivky jde samozřejmě o pětihvězdičkovou záležitost. Mrzí mě jedna věc, že jsem viděl dříve divadelní zpracování. Přesto ale osnova díla je impozantně promyšlená.

12 17.11.2022

Zrcadlo, které se opožďuje považuju za vrchol tvorby Jana Weisse. Nemyslím jen titulní povídku, o zrcadle, které uchovává obraz po nějakou dobu a promítá ho později, čímž vznikají zvláštní situace, ale třeba i povídku "Rádio-Růže-Ruka", o tom, kam jsme schopni za svým idolem/láskou/... až dojít.

17.11.2022

Pro mě zaručeně jedna ze slabších sbírek mistra Weisse, jakoby ztrácel dech a chtěl řešit "člověčenství", jen prostě zrovna tohle umějí jiní lépe.

17.11.2022

Dalo by se říct až úchylná povídka, které prostě nerozumím. (Ne, že by byla k nepochopení) Ale působí, že je jak od chorého mozku :) Spadnuvší meteor v sobě obsahuje nektar, jež vykazuje vlastnosti halucinogeních drog a přitom vytváří závislost, člověk se však navíc po něm smrskává. A dávat svýho strejdu do domečku pro panenky?

17.11.2022

Zaryly se mi dvě povídky. Jedna o podivínovi, který nabízí netradiční práce a potom povídka Bytré oko, což, dalo by se říct, je jakási oslava lidství. Oproti raným Weissovým dílům jsme však kvalitativně dost jinde, řekl bych.

17.11.2022

Weiss je schopen ty zážitky tyfových stavů a stanů tak vystihnout, až to není hezký. Tady se prostě musí prásknout plný počet. Byť jeho pozdější literární tvorba utrpěla, raná tvorba je špička.

17.11.2022

Dr. Perkussi :) a jeho vytříbené dělení všech pomatenců do dvou kategorií. Všichni jsou totiž simulanti: jedni jsou hlupáci, kteří se dřív nebo později prozradí a druzí jsou chytří, kteří svoje "role" hrají dobře. Zajímavé.

17.11.2022

Jeden z průkopníků české scifi Jan Weiss a jeho legendární dílo "Dům o 1000 patrech" se mi konečně dostali do ruky. Takové české 1984, by se skoro chtělo říct, akorát člověk musí brát trošku s nadhledem, řekněme prahové vnímání odmítání bohatství a pochopení pro revoluce. Expresivní, alegorický Dům bych však na přečtení rozhodně doporučil.

4 17.11.2022

Pro mě jedna z nejsilnějších básnických sbírek. Tklivá subtilní poezie, podaná tak lidsky a tak lehce, musí oslovit každého. Jemnými obraty se Seifert verbálně vybrečel z Mnichova a okupace. -{Noc, Stará knížka, Až budeš o nás číst!}-

2 17.11.2022

Fidlovačka aneb chabý děj a pěkná s***ka. Ne, to je samozřejmě nadsázka... Historickou hodnotu má Fidlovačka nepostradatelnou, ale jejími literárními či estetickými kvalitami se mi už v dnešní době nedařilo proplout. Už není tak moc zapotřebí drnkat na nacionální strunu (doufám), takže možná proto mi to dnes už nějak nepřišlo ničím přínosný... Sry, Kajetáne.

2 17.11.2022

Září 1938 je otisk doby, pramen.

"Ať ve Francii zrada lhavá
vyzvání čelně se všech věží:
že kde se vůle zanechává,
tam o poslední vůli běží.
...
To potom bezmoc k nakousnutí
podává z černých chvil ty denní.
Jsou stejně hořké v dvojí chuti:
uražení a ponížení."

Hněvivé skladby, to je myslim, dost trefné.

1 17.11.2022

Tak jsem po dlouhé době zas jednou narazil na velice dobrou knihu, která se současně stává jednou z mých oblíbených. Kdyby radši svět obletěla takováto kniha než nějakých 50 odstínů šedi... Nejskvělejší na ní asi je, jak v první půlce napadá obecnou lhostejnost a intoleranci. Nedejte se odradit vcelku odpudivým přebalem, žádná červená knihovna se tady nekoná.

17 17.11.2022

Společně se Záskokem asi nejlepší Cimrman. Napěchováno kultovními hláškami, které tu nehodlám rozepisovat, protože by ode mě stejně nebyly vtipné.

7 17.11.2022

Čtivá kniha, určená pro mladší/starší dorost, která mě ve finále nenadchla. Byl jsem zvědavý na střet hlavních postav a ten se mi teda těžce nezamlouval. Nepomohlo tomu ani přespřílišné napadání potomka Františka Ferdinanda dívčinou Deryn, často kostrbaté, jen aby to tam zkrátka bylo.

Dery: Co kdybychom seznámili Aleka s mladými huxleyi?
Alek: Kdo je to?
Dery: Huxley není KDO, ty pitomečku, spíš je to co, protože vznikl z větší části z medůzy...

(Jak to měl, probůh, vědět :) ) Atd. atd., podobné jednání tam bylo xkrát a mě to prostě ruší, stejně tak nadměrné užívání slova "odtušil, odtušila" v naprosto špatným kontextu, mimochodem taky v celý knížce.

No nebudu to dál protahovat, zkrátka jsem si to měl asi spíš přečíst, když jsem ještě spadal do kategorie mládež, i proto budu s hodnocením shovívavější, než bych jinak byl.

17.11.2022

(SPOILER) I SPOILER! Překvapuje mě, že tak moc špatná knížka tady má 59%. To je neskutečný. Ani nevím, jestli k tomu mám ještě něco psát, už se tady vyřádilo spousta čtenářů pode mnou. Ale ve zkratce.

I já se nechal zlákat vidinou knihy, co láme rekordy, ale... Někdo LŽE! Fifty Shades of Grey se tváří jako kontroverzní román, nejde ovšem o nic jiného než prachsprostou červenou knihovnu, no vážně. Postavy jsou ploché, jak Země za starého vnímání světa a hlavní postava je natolik tupá, že ji snad nikdo nemůže mít rád. Celou dobu nám dává možnost nahlédnout jí do hlavy (a že je o co stát), kde pořád komunikuje se svou vnitřní bohyní (ta často dělá přemety, nebo se chová jak malé dítě) a podvědomím (v textu poznáte kurzívou). Jak originální.

Celá kniha má navíc velmi slabý sloh, takže i celková literární úroveň je hrůzná. Donekonečna omílané stejné věty. Ana musela mít asi do krve rozkousaný ret, když ji na to během celého románu Christian nejméně 100x upozorňuje; dále o šedosti jeho očí čteme zpravidla na každé desáté stránce, stejně jako vzájemné ujišťování, co všechno je pro ně poprvé.

No a o příběhu, tak to už by bylo lepší snad vůbec nemluvit. O BDSM se nedozvíte nic (jak byste nejspíš čekali), jenom snad to, že se běžnému sexu říká vanilka - autorka s potěšením tuto informaci hojně zmiňuje. A to je vše...
Jinak takové to sci-fi, jako nejkrásnější, nejbohatší muž, který je navíc štědře obdařen, poté co Anu odpaní, jí přivodí hned několik orgasmů (jasně :D). Při konci knihy z ní vytáhne tampón, načež Ana vzrušeně prohlásí "Svatá matko boží!" Stačí vám to takto?
Netrestejte, prosím, nikoho tím, že mu tuto knihu doporučíte, nebo nedejbože dáte jako dárek. Není to nic jiného, než záměrně na 600 stran nafouklá bublina o ničem, pořád se tam jen přemýšlí, rozplývá, dojímá, rozjímá, odtušuje, atd. do ztracena

Ale! jednu věc jsem se dozvěděl, autorka totiž označila Toxic od Britney Spears jako "rytmickou techno hudbu". =D Hotovo dvacet..

Poslední věc. Po tom pekle, co jsem prožíval při čtení, jsem se na konci dozvěděl, že to je konec prvního dílu a čeká nás ještě minimálně jednou tolik stránek jako rozuzlení. Juj. ANI ZA ZLATÝ PRASE bych si nepřečetl víc.

Trhni si Jamesová, a užij si ty peníze, všechnys nás pěkně napálila, nebo mě teda určitě...

Knihu, kterou psal typický americký autor, bezpečně identifikuje opravdu asi každý. Přesto, že příběh je silný a Krakaureovi věřím téměř všechno, co napsal, nemohl jsem si nevšimnout toho typického patriotismu a nadšenectví, které, řekněme v půlce knihy, sálaly opravdu vysoko. Přesto, že mě nějak nenadchly přinejmenším 2 podobné příběhy dalších cestovatelů, chápu, že mělo nějaký smysl, aby o nich Krakauer psal. Ale to, že se Chris tvářil na fotce, kde mu bylo 7 let, se stejným vzdorem ve tváři jako na fotce promoční, či detailní popis toho jak Chrisova sestra zareagovala na jeho smrt, tím že byla hodinu mimo racionální uvažování (to přece není lecjaká zvláštnost), to by mi po vypuštění nějak výrazně nechybělo. Nic proti, jak to říct, americkému soudobému stylu, ale když on je někdy tak předvídatelný. Už při otevření knihy, jsem něco podobného, o čem se zmiňuju výše, opravdu očekával.

Nicméně inspirativní životní příběh...

3 17.11.2022

Podivuhodný kouzelník je sympatická báseň, akorát mě trochu ruší Nezvalovo nekriticky protěžované levičáctví.

"Něco mě přesahuje a něco mi chybí
a komunistický manifest ten se mně strašně líbí".

Díky za odkaz k Havranovi v 6. části, onen Nezvalův tolik známý překlad refrénu "Víckrát ne."

1 17.11.2022

Svěží drama, u kterého jsem se párkrát i lehce pousmál, samozřejmě že komično už je dnes jinde. Ne nezajímavá je však snaha (v závěru) glorifikovat krále (obecně) a jeho duchapřítomnost a moudrost. To bylo potřeba.

17.11.2022