nevermore3 komentáře u knih
Stylová minisbírka poezie o hvězdách, doplněná dřevořezbami ze středověkého kalendáře a dalšími kosmickými vyobrazeními po chrámech, mozaikách, papyrech apod.
Až na jednu Plávkovu báseň s veršem: "komunizmu planéta sa blíži v ústrety!" se mi to líbilo velmi.
Asi bych dal normálně 80%. Přiznám se, že mě kniha zaujala proto, že pojednává o meditaci a přitom ji napsal člověk z Googlu. I když to rozhodně není nejlepší kniha o meditaci, kterou jsem četl, tak tím, že ji vlastně napsal technicky zaměřený člověk, dostává téma zcela nové rozměry. Google je navíc autorita, kterou respektují i lidé duchovnem naprosto netčení. I to je důvod proč dávám max. hodnocení. Věřím, že po setkání (a pár minutách) s dalajlámou by pookřál snad každý člověk. Kniha je protkána humornými ilustracemi, které mně vtipné nepřišly, ale to je asi můj problém.
Za všechny myšlenka: "Empatie, neznamená nutně souhlas. Je možné laskavě chápat druhého člověka v intelektuální i niterné rovině, a přesto s ním zdvořile nesouhlasit."
Už Aristoteles řekl: "Schopnost zabývat se určitou myšlenkou, aniž ji přijmeme, je známkou vzdělané mysli."
Tato kniha, btw., vznikla jako dítě jednoho z četných kurzů, které Google pro své zaměstnance pořádá. Prostě úžasná společnost :)
Naturalismus, ok. Forma, ok. Fabule, ok. Ale mě to nezaujalo a ani to se mnou nehlo. Rád bych, kdyby příběh ještě krátkou chvíli pokračoval. Ale dalšího Šlejhara si už asi nedám.
Kontradiktorní komentáře nechme stranou. Wolker mě ve svojí Těžké hodině nepřesvědčil v takové míře, jak v Hostovi. "Mlád, 24 let" a přesto takový lyrik. Titulní báseň mám rád, stejně tak Věci. Díky Jiří.
Pro mě osobně je to Moliérova jednička. Alcest byl s Ortonem ve své hádce o sonet neskonale vtipný.
V některých bodech překonaná, ale ten obecný náhled z ní nasajete perfektně. Zas tak prudké změny ohledně SEO hned tak nenastanou.
Výborný námět, který kazí schematické sra*koidní pasáže typu: "Socialismus rozvázal ruce i srdce."
Nebýt toho šel bych s hodnocením možná i na plnou. Věřím tomu, že síla divadelního představení této hry musí být značná. Při čtení jsem měl před očima celou scénu.
Pro mě zcela zbytečné čtení. Ani zábavné, ani poučné nebo nedejbože vtipné. Prostě nevermore, Jirásku.
Čekal jsem, že to bude podstatně horší a ideologicky zatížené. Nebylo, Weil obrazy proplouvá přirozeně.
Další kniha, kterou nepřelouská každý, protože je naprosto bez děje a musí se spíše procítit, než dočíst. Poutník rozebírá etapy života, Duši a smrt.
Umění není, nemůže býti nástrojem, kterým se mysl vypíná, zhasíná, vyřazuje z činnosti...
Dyk mě svojí Milou neoslovil, ani jazykovými prostředky ani ničím. v podstatě si lze přečíst to, co tady nějakej koumes zkopíroval do anotace z wikipedie. (kompletní spoiler)
Až na tu glorifikaci Ruska (Moskvy), která mi leze vždycky na nervy v poválečném období (no, vlastně i dnes) se mi tato výmluvná obžaloba vcelku líbila.
Ustupte, přichází Mistr! Nejslavnější básnický zhýralec střílí šípy všemi směry. Věnujte mu klidnou chvíli vašeho večera.
Holana jsem neznal, avšak tato báseň si mě získala. Koncepce je dost netradiční, možná chvíli potrvá, než si na to zvyknete. Ale pokud se Vám báseň podaří sehnat tak těch 10-15 minut na přečtení je záhodno obětovat.
Dle mě, je tohle je jeden z nejlepších Čapkových titulů, přesto že je tolik odlišný. Už jen za povídku Ztracené cesta prostě musím dát plný počet. Kéž by zrovna toto dílo bylo víc "profláklé" :)
Mně se dostal do spárů překlad Villona od Loukotkové a musel bych zase plýtvat superlativy. Francoisův pohnutý život byl opravdu zajímavý.
Mně je fuk, kolik lidí se mi za to bude smát, a co si o tom kdo pomyslí, já prostě dávám plnej počet :)
Kniha se dotýká všeho, a zároveň mi přijde, že dost klouže po povrchu. Nejsem si jistý, komu je určená - pro začátečníky moc motivační ani inspirativní předpokládám nebude, a pokročilí ji zase nepotřebují.
Říká se, že Star Rover je klasika. No, ok. Líbí se mi, jak o duši J. L. přemýšlí a celé to krásně popisuje v příběhu, jenž se neutápí v dlouhých popisech, ale jde tvrdě po ději.
Zase jsem jednou rozšířil řadu svých Oblíbených.
Kniha primárně pro manžele a dlouhodobé partnery, hozená tak trochu do eza. Ale líbí se mi na ní, jak docela polopatisticky vysvětluje, že jinde tráva vskutku zelenější není. A pokavaď si jeden z partnerů řekne něco jako: "s tímhle mi to nejde, tak to se asi k sobě nehodíme, zkusím štěstí jinde", tak téměř s jistotou si to samé řekne i u dalšího a potom ještě jednoho partnera. Zkrátka, že je potřeba začít u sebe (mimo extrémní případy). A za tuhle ohromnou myšlenku, byť mi formální styl knihy blízký rozhodně není, dám velkopansky 4****.