Nicki komentáře u knih
Sběratel kostí má vše, co od detektivky chci. Osobité postavy, které mimo jiné i chybují. Zajímavý děj, který je především o případu, a i přestože se v něm vyskytují další dějové linie, nenarušují detektivku samotnou, pouze ji doplňují. A v neposlední řadě, kniha se příjemně četla. Určitě sáhnu po dalších knihách série.
Knihu jsem četla na základě doporučení. Obě povídky byly zajímavé a čtivé i přes autorčin styl, který mi nevyhovoval. Motiv první povídky mi byl povědomý, nechci říct neoriginální, ale pro mě ne tolik lákavý. Naopak druhá povídka mě zaujala mnohem víc – svojí nejistotou v to, co je skutečné a jaké vzpomínky jsou umělé...
Kniha, která je určitě užitečným pomocníkem, když chceš člověk udělat krok vpřed. Souhlasím s ústřední myšlenkou knihy – vše je závislé na přístupu, myšlení a odhodlání. Pokud si je člověk vědom toho, co chce, je možné toho dosáhnout. Rozhodně oceňuji příběhy jako důkaz/motivaci, i přesto, že by jich v knize mohlo být méně. Bohužel se kniha spíše, než okolo čehokoliv jiného, točila kolem toho, jak získat finanční bohatství.
U mě se jedná o srdeční záležitost. Tato kniha mě před lety, když jsem ji četla, přivedla mezi nové spektrum knih a nalákala mě k další autorčině tvorbě. Samotná kniha mě bavila, byla čtivá, zábavná, se zajímavým dějem, který mě nutil prožívat různé emoce, sympatičtí hrdinové i prostředí. Pro mě je to ideální "odpočinková" kniha.
Ke knize jsem přistoupila s očekáváním, které bohužel nenaplnila. I přes zajímavý a netradiční výběr hlavních hrdinek, který oceňuji, mi kapitoly jimi vyprávěné přišly stylově podobné a pletly se mi - což je škoda, protože mi toto z velké části kazilo zážitek z knihy (ale může jít jen o osobní problém). Děj knihy byl podle mě zajímavý, i když jsem byla lehce v rozpacích, jestli uvěřit tomu, jak vše dopadlo.
Musím se přiznat, že jsem si ke knize vybudovala silný vztah na základě myšlenky/hloubky, kterou jsem si možná sama vytvořila. Kniha mě bavila ne jen pro samotný děj a jeho znázorňování vztahů, ale i proto, jakým stylem byla kniha psaná.
Příběh plný smutku, ale i lásky. Příběh o opravdových hodnotách s hlubokými myšlenkami a o tom, že ne vše je takové, jaké se na první pohled zdá. Emoce jsou v knize vykresleny něžně, až s dětskou nevinností, ale se silou, kterou skutečně mají. Šťastný princ podle mě skrývá něco pro každého čtenáře.
Když se za touto knihou ohlédnu, vybaví se mi především vývoj hlavní (což je zajímavé sledovat skrze deníkové zápisky) a to, jak se narodila Flo.
Kniha je zajímavá, i když trochu šílená a svébytná (snad za to mohou postavy samotné). Ale bohužel mě nenalákala k přečtení dalších knih od autorky.
Jde o první knihu, kterou jsem od autora četla. Mnoho myšlenek (a rad), které jsou v knize zmíněny lze podle mě využít i v dalších oblastech života, a ne pouze u partnerských vztahů. Kniha se četla hezky, plynule, a to i díky příběhu mladíky, který všechny "poučky" spojuje a čtenář tak sleduje jeho vnitřní vývoj. Jediné, co mi čtení znesnadňovalo, je myšlenka, že žena potřebuje muže a muž potřebuje ženu (chybí mu tu určitá možnost individuality ve vztazích atd.).
Malý princ mě okouzlil svojí a dětskou nevinností, se kterou odhaluje pravdy, na které s dospíváním zapomínáme. Jedna stránka za druhou odhalovaly další a další myšlenky, které se stojí za to, aby se k nim člověk vrátil.
250 zákonů lásky se mi zdálo hodně. A asi i bylo. Některé zákony mi přišli nadbytečné, opakující se. Nemohu říct, že by mi kniha nic nedala. Rozhodně jsem byla nucena se občas zastavit a zapřemýšlet o vlastním postoji. Ale nejsem ztotožněna s autorovým rozdělením můžu a žen (i u jiných knih). Tady se to projevilo u kapitoly o egu (pro muže) byla o respektu k ženě za to, že rodí děti. Naopak kapitola pro ženy na mě působila, jako by říkala, že má žena muže následovat. Kapitola o výchově na mě také působila jako návod, jak dítě vychovávat, a ne jak se na výchově shodnout. Bohužel to za mě na knihu vrhá nehezké světlo.
Babička asi není kniha, o které by někdo neslyšel. Možná proto jsem se jí i já roky vyhýbala. Musím ale přiznat, že jsem byla nakonec mile překvapena, jak lehce a přirozeně se kniha četla, čišela z ní atmosféra klidného venkova, přijetí a teplo domova/rodiny. To vše velmi oceňuji stejně jako prožití roku spolu s tradicemi. Toto příjemné čtení bylo ale v kontrastu s emocemi, které ve mně vyvolávala samotná postava babičky – což bylo způsobeno spíše mojí povahou a pohledem na některé věci.
Navzdory tomu, co se o knize říká, nemyslím si, že se jedná o knihu, která by nadchla každého (stejně jakákoliv jiná kniha). Nemá děj, kde by se neustále něco dělo, jde spíše o volný tok života a toho, co přináší i odnáší. Nemá mnoho různorodých postav, u kterých by nás bavila jejich interakce, ale má rodinu. Atd.
Zajímavá kniha o tom, jak si vyprávěním (ať už v mluvené nebo psané formě) přivlastňujeme věci kolem nás - v knize konkrétně při setkávání dvou kultur. Kniha také ukazuje, jaká tato přivlastnění jsou.
Pro mě bylo poznávání Prahy skrze jiné příběhy, jejich postavy a vzpomínky autorky zajímavé a jedinečné.
Knihu jsem četla na doporučení a jsem za to jedině ráda. Krásný a jemný příběh a příjemnou atmosférou.
Tato série mě nadchla. Nový a originální příběh, zajímavé postavy, mytologie a propracovaný svět. Pro mě se v této knize posunula autorka zase o kus dál.
Když jsem ji četla, byla jsem nadšená, protože to bylo najednou něco jiného než červená knihovna pro dívky. Najednou bylo v příběhu více než jen láska a vztah. Bylo to o životě. I s odstupem času si na Martu, její muže, děti, strasti i radosti ráda vzpomenu.
Krátká, čtivá (snad i milá) kniha, která popisuje stejný princip jako mnohé jiné, obohacena o osobní zkušenost autora. Pozitivní myšlení, přístup, trpělivost... v tom je kouzlo.
Kniha o tom, jak ke štěstí vždy chybí ještě jeden krok. A stejně jako i jiné lidí se hlavní postava honila za něčím jen proto, aby smíření našla jinde.
Ke knize se asi už nevrátím, protože ve mně nezanechala hlubší dojem.
Jeden z málo románu od Lanczové, u kterého se nestydím za to, že jsem ho přečetla. Zajímavé postavy a překvapivý děj, který v sobě má o něco víc než jen "ona a on spolu navždy".