Nielada komentáře u knih
Hana je bravurně napsaný příběh. Při čtení jsem si užívala, jak se postupně odhalují nová fakta, která dosud čtenář neměl a dělal si proto mylné úsudky o postavách a dalších událostech. Jak se to posupně rozuzluje, jak vás při tom mrazí a jak si přejete, aby alespoň na chvíli zasvítilo slunce. Ale ono prostě ne a ne vyjít. A tak s okouzlením ale v mém případě i docela s depresí dočtete a i ta poslední věta vám vyrazí dech. UF! Hano, Vy jste mi dala. Aleno, to se Vám tedy opravdu povedlo.
Slavík je pro mě jedna z nej knih. Zprvu jsem se bránila propadnout jejímu kouzlu, zdálo se mi, že autorka až trochu prvoplánově líčí nádheru francouzského veknova. Brzy jsem však byla vyvedena z omylu. Nic v této knize není náhodou. Kudy chodím, tudy si to přehrávám znovu - ty scenérie, osudy, napětí a ach jo, přála bych si žít v tom domě a během svých krátkých pobytů v Paříži bydlet v tom bytě, ale někdy úplně jindy. Ale co bych si vzala hned, by byla odvaha obou hlavních hrdinek. To čtení jsem násilně odkládala a chodila spát. Ráno jsem se k němu vrhala. Je to mimořádné, podmanivé. Je to skvělé.
Prostě a jednoduše - já jsem si tu knihu zamilovala!
Tak tohle se opravdu povedlo. Knihu bych doporučila všem už klidně od 12 let, protože je skvělá, skvělá a ještě jednou skvělá. Nádherné ilustrace (dílo autorky!!!), velmi čtivé, psáno s nadhledem i vtipem, nabízí mnoho souvislostí a poznatků a člověk si ani neuvědomí a je na konci, až je mi to líto. Už jen držet tento vydavatelský počin v rukou je něco. Chtělo by to nějakou cenu!
Po komplet přečtené Klevisové a Nesserovi jsem konečně opět našla detektivku podle mého gusta. Znáte to - takové ty zdržovačky a okecávačky, které mnohé čtenáře detektivek štvou, protože zpomalují děj. Pro mě však znamenají bohaté líčení krajiny, vykreslení charakterů postav a malou sondu do kanadské společnosti. A k tomu ten sympatický lidský komisař! Nadšeně se tedy vrhnu do dalšího dílu. Ještě že jich je tolik!
Knihu jsem si vyloženě vychutnala. Nutila mě, abych ji četla pomalu, abych ji neodbývala a pěkně si prožila ten bravurně napsaný příběh. Protože pokud například stojíte před skvělým obrazem nebo posloucháte neuvěřitelnou hudbu, také nechcete jen tak rychle odejít. Možná se k tomu obrazu ještě jednou vrátíte a tu hudbu si pustíte znova. Tak jsem si já několikrát četla různé části a věty a nechala se unášet jejich krásou. Autorka má skvělý dar vyprávět a to co říká, má hlavu a patu. Moc doporučuji.
Jsem Iloně Borské vděčná za knihu o neobyčejné Češce .- vynikající lékařce Vlastě Kálalové, o které málokdo ví. Jako Češi si potřebujeme uvědomovat, že z našeho národa vyšlo mnoho statečných, neobyčejných lidí, kteří byli ochotni do konce sil bojovat za svou věc. Škoda jen, že život je nespravedlivý a mnohdy připraví těm nejúžasnějším to nejtěžší. Ale já doufám, že si to v životě "potom" vyberou...
Moc doporučuji. Verše Radka Malého mám prostě moc ráda. Srozumitelné a snadné na čtení pro menší děti, zároveň velmi poetické, s hloubkou, která zasáhne člověka každého věku. Nejsou to prvoplánová slova, ale vedou děti k přemýšlení a novému pohledu na svět. Tak si představuji kvalitní poezii pro děti.
Miluji tuto knihu, četla jsem ji už dvakrát a tuším, že ještě nějaké potřetí přijde. (což se mi od mé zlaté éry Pipi dlouhé punčochy stalo jen u opravdu málo knížek:-)) Leon Uris je výborný vypravěč i historik, na pozadí silných osobních příběhů se seznamujeme s historií pronásledování Židů a vznikem státu Izrael. Před jejím přečtením jsem vůbec netušila, kolik toho museli Židé po 2. svět. válce ujít a že jejich cesta ke svobodě sice začala osvobozením, ale zdaleka jím neskončila. Knih o holocaustu vychází spoustu, ale o tom, co bylo potom, zas tolik ne (nebo o nich možná nevím). Moc, moc a ještě jednou moc doporučuji.
Od knihy Vypravěčka jsem toho hodně očekávala, během čtení však ve mně bojovalo několik pocitů najednou a ne všechny byly pozitivní. Chvílemi jsem měla pocit, jako když jíte napohled lákavý dort, ale po prvním kousnutí zjistíte, že je sice plný různých příchutí a lákavých ingrediencí, jenže je toho až trochu moc, jaksi přeplácané. Takže se brzy přesytíte a říkáte si, že se to mohlo bez spousty těch věcí klidně obejít a chutnalo by to lépe. Pro mě osobně byl příběh Sage a jejích přátel jako z přehnaného hollywoodského filmu, mnoho bombastična, aby čtenář valil oči, jak je to hluboké, promyšlené a propletené. Další věc, která mi nesedla, bylo místy až hororové líčení určitých událostí, které mi opět přišlo zbytečné. Knih o holocaustu jsem už přečetla dost, a vím, že silný zážitek se dá navodit i bez všech těchto přehnaností. Také jsem měla několikrát chuť knihu odložit, ale neudělala jsem to. Lákalo mě zjistit, co bude dál. A prostřední část je vážně skvělá (když se tím dortem tedy prokoušete, najdete lahodný nugát nebo marcipán:-). Oceňuji postřehy o tom, jak to chodí při hledání válečných zločinců, to jsem zatím nikde jinde nečetla. Závěr mi však opět ztěžkl v ústech. Vytrhla bych prostě prostředek a bylo by to mňam:-)
Doporučuji fanouškům Stranger Things + dobré literatury. Děj se nejprve odvíjí pomalu, což o to. Pravdou však je, že se díky tomu skvěle dostanete do nálady knihy a ta je prostě báječná a příšerná zároveň (jak se dá od hororu čekat).
Pro mě kniha, která nemá chybu. Jsem z ní unešena. Od začátku mě rozesmívala, dojímala, nutila přemýšlet a unášela nádherou slova i postav. Nejvíc ze všeho si cením jejího poselství a myšlenek o rasové i prosté lidské nesnášenlivosti, o laskavosti, zlobě, moudrosti a hlouposti.
Já nechápu, jak to ten pan Tolkien dělal, ale celé tři díly mi promlouval skrze různé postavy do duše a vysvětloval různé situace v mém životě. A to mě vůbec neznal! S těžkým srdcem jsem se rozloučila se silným, bohatým příběhem, který navždy poznamenal mé literární vnímání. Děkuji, pane Tolkiene.
Pán prstenů mě konečně potkal. Tedy konečně jsem se s ním po mnoha výzvách sešla. A nelituji. Je mi jen líto, že jsem ho nečetla dřív, protože by můj vnitřní život obohatilo množství tak zajímavých postav! Zároveň jsem ráda, že ho čtu až teď. Pěkně mi dokresluje některé osobní životní zkušenosti a prožitky, mám poci, že chápu hloubku tam, kde bych ji před několika lety neviděla. Příběh ke mně mluví a dokresluje mi situace z vlastního života. Dojímají mě postavy, které bojují o svůj charakter, které dají přednost někomu jinému, když je potřeba, a které nedají na řeči ostatních, ale raději se přesvědčí na vlastní oči a uši, jak se věci mají. Jde to až do morku kostí, nutí mě to přemýšlet. A jak je to úžasné při čtení pozvolna propadat do té čarokrásné krajiny a nechat se unášet. Ještě že jsou dva další díly, dost by se mi stýskalo.
Napsáno srozumitelně, poutavě, napínavě a řekla bych skoro "foglarovsky". Obdivuji autora, jakou práci a pečlivost věnoval sestavení příběhu, vyhledávání informací a také za to, jakým způsobem se věnuje dětem. Příběh je informacemi doslova nabit, někdy trochu na úkor reálnosti (některé části příběhu působí účelově - aby na nich autor něco vysvětlil, poukázal - tento pocit jsem nedokázala při čtení vypnout, trochu mě to rušilo) Uričtě doporučuji čtenářům na druhém stupni, dcera v 8. třídě byla nadšená, ale i mě jako dospěláka to bavilo.
Mám tyhle básničky moc ráda. I když mi přijde, že jejich poetiku ocení spíše dospělí, většině z nich mohou rozumět i děti - snad proto se často objevují v čítankách. Před nějakým časem jsem knihu zakoupila domů a ráda se k ní čas od času vracím, také díky kouzelným ilustracím Jiřího Trnky.
Knihu jsem začala číst s tím, jestli náhodou není pro menší děti. Tak to tedy není. Čím déle jsem četla, tím jsem věkovou hranici, od které bych ji doporučila, posouvala výš a výš. Celý děj je protkán mnoha jinotaji, náznaky a filosofickými úvahami. Chvílemi pozastavují děj a činí ho možná pro děti až nečitelným. Taková je ovšem i druhá hlavní postava - Vlaštovčí muž. Celou dobu zahalen spoustou otázek bez odpovědí, muž, který má své kouzlo, ale zároveň také svá temná tajemství. Anna je naproti tomu přehledná a milá dívka, se kterou se lze snadno ztotožnit. V příběhu byla místa, která jsem si četla několikrát a místa, která bych raději ani neviděla. V závěru se atmosféra velmi zatemňuje, až se mi nechtělo dál číst. Nakonec ovšem opět vysvitne slunce.
Knihu bych doporučila pro přemýšlivé děti tak od 13ti či 14ti let. Nejsem si jista, nakolik je pro čtenáře tohoto věku atraktivní, jestli je děj dokáže vtáhnout. Myslím si, že své stoupence si najde, ale nebude jich asi příliš (ale možná se mýlím:-)). Kniha pro mě nepatří mezi ty nejlepší o holocaustu, ale musím ocenit krásu vyjadřování a slohu - co do stylu mi to trochu připomínalo Zlodějku knih a Jsou světla, která nevidíme. A jak se tak dívám na komentáře a čtu si po sobě ten svůj - jedno se musí té knize nechat - vzbuzuje rozporuplné emoce a mnoho otázek (to by byl autor asi rád).
Je to opravdu skvělé. Originálně řešené postavy, kdy různé druhy zvířat znázorňují rozličné národnosti, prolínání současností s minulostí, úžasná grafika atd., atd. Příběh byl pro mě zvláštní i tím, že to byl prostě převyprávěný život autorova tatínka a částečně i Arta Spiegelmana. Nepřinesl pro mě rozřešení, upokojení, smíření - naopak, vyvolal spousty otázek, zneklidňoval. V celém příběhu je zjevné, že utrpení holocaustu prostě nevymizelo roku 1945, ale jeho oběti si ho v sobě nesou po celý život. Pro děti to tedy rozhodně není, ale myslím, že nějací zralí "týňáci" na konci ZŠ by si s tím už poradili.
Ta kniha se mi moc líbí. Je přečtena za malou chvilku, ale zanechá dojem na dlouho. Jednoduchý text a na každé straně krásné ilustrace, silný příběh i poselství. Moc doporučuji pro děti třeba už od devíti let, ale i pro starší a dospělé. Podle předmluvy jsem pochopila, že se příběh skutečně stal. Ať tak či onak, přečtěte si to:-)
Zlodějka knih se mi opravdu moc líbila. Ačkoliv jsem s vlekým očekáváním viděla dříve film, který na mě působil poněkud mdle, při čtení jsem místy téměř nedýchala. Atmosféra filmu i knihy se shoduje, ale jak už to tak bývá, ta kniha je prostě lepší a silnější. Sílu příběhu, kde se to hemží postavami, které si musíte zamilovat, umocňuje netypický úhel pohledu vypravěče - smrti. Také fakt, že se v ději skáče a vy se často dozvíte, jak to skončí, dříve než je příběh odvyprávěn, vám nabízí možnost nahlédnout na události s nadhledem - jakoby shora tak, jak se na ně dívá "smrt". Když dojde na nejhorší, nejste už tolik šokováni, máte možnost se připravit a také jinak ohodnotit jednotlivé okamžiky. Téma války prožité v nacistickém Německu v super podání, viděno nečernobíle. Vypravěčský styl senzační. Nemám co vytknout ani co dodat. Mohu jen doporučit.