Nielada
komentáře u knih

Autorka ve svých poznámkách v závěru knihy prosí čtenáře, aby četli a povídali někomu o třech statečných státech, Litvě, Lotyšsku a Estonsku, které prožily strašnou okupaci Stalina i Hitlera a teprve v roce 1991 získaly samostatnost. Po přečtení této knihy získaly i mé sympatie - před Solí moře a V šedých tónech jsem o jejich osudech neměla ani potuchy. Příběh se Sibiře mi vzal dech, mrazilo mě z něj - a nejen z krajiny. Opět doporučuji starším čtenářům na druhém stupni a všem starším. Líbil se mi snad ještě více než Sůl moře a to je co říct. A tak doufám, že alespoň trochu odpovím na autorčino naléhání a pošlu to dál, protože to v sobě prostě nejde udržet.


Sůl moře mi pomohla odhalit jeden z méně známých kusů skládačky zvané 2. světová válka. Jsem za tu knihu moc ráda - je skvěle napsaná. Její čtyři výrazné hlavní postavy poukazují na události pokaždé z jiného úhlu pohledu a mají svá tajemství - ta udržují napětí čtenářovo až k prasknutí. Vřele a obzvláště doporučuji vyzrálým dětem na druhém stupni (četla ji i moje dcera už v 7. tř. a byla nadšená) - pokud jim nevadí vážná témata a zajímá je trochu historie. Ovšem i dospělý si na knize přímo pošmákne.


Tématika čtenářství mě přirozeně zajímá, ale mám dojem, že v této publikaci je podána dosti nezáživně. Autorka k problému přistupuje velmi vědecky. Možná až moc. Nevím, jestli je to mou nechápavostí či zbytečnou rozvleklostí stylu, jakým je napsána, ale nedokázala jsem ji dočíst. Jistě se v ní dá najít ispirace, hlavně pro učitelky mateřských škola a rodiče malých dětí. Ještě jsem nedokoukala celé CD, které je v knize přiloženo - tak třeba mě to příjemně překvapí. Pro ty, kteří se o čtenářství zajímají, doporučuji, ale asi bez ní přežijete.


Slavík je pro mě jedna z nej knih. Zprvu jsem se bránila propadnout jejímu kouzlu, zdálo se mi, že autorka až trochu prvoplánově líčí nádheru francouzského veknova. Brzy jsem však byla vyvedena z omylu. Nic v této knize není náhodou. Kudy chodím, tudy si to přehrávám znovu - ty scenérie, osudy, napětí a ach jo, přála bych si žít v tom domě a během svých krátkých pobytů v Paříži bydlet v tom bytě, ale někdy úplně jindy. Ale co bych si vzala hned, by byla odvaha obou hlavních hrdinek. To čtení jsem násilně odkládala a chodila spát. Ráno jsem se k němu vrhala. Je to mimořádné, podmanivé. Je to skvělé.

Po Pánovi prstenů jsem si přála přečíst něco úplně jiného - tak jsem začala a brzy s knihou skončila. A sáhla po Hobitovi. Nedalo se nic dělat, nic jiného mě prostě nebavilo. U Hobita jsem si náramně odpočinula. Chvílemi jsem měla pocit, že jsem opět malá holčička a při čtení jsem zažívala nepopsatelný pocit štěstí. Je to kouzelné, okouzlující až kouzelnické. A i když se jí říká fantasy, pro mě Je to jedna z nejkrásnějších pohádek.


Byla to již naše třetí "Jirkovka" a opět jsme byli spokojeni. Jejímu humoru více rozumí má desetiletá dcera než tak osmiletá - pro tu je to trochu ještě složité a někdy nechápe, že je to legrace. I tak se nám příběhy moc líbily a obzvláště ten poslední, kdy Jirka hraje Shakespeara, mi přijde prostě geniální.


Již třetím rokem mě okolo Vánoc najednou popadne nálada na Dickense. A tak jsem po Davidu Copperfieldovi a Vánoční koledě letos sáhla po Oliverovi. Raději jsem neměla ten roman číst:-) Ale myslím to výhradně pozitivně. Asi se ze mě stal milovník Dickense, přes někdy příliš dlouhé popisy či občas až naivně vylíčené kladné hrdiny. Lebedím si v jeho bohaté slovní zásobě, skvěle vylíčených charakterech, zhuštěnému vyprávěcímu stylu. Když to chci popsat, tak se mi vybaví skvělý kořením vonící perník politý tmavou kvalitní čokoládou a plněný pikantní marmeládou, zapíjený ještě voňavější silnou kávou se smetanou. Všechno je to hutné, poctivé a dělá mi to dobře. A tak sedím u krbu, směju se, dojímám a trnu nad osudy hlavních hrdinů, také jsem příšerně napnutá, jak to dopadne. Ono to dopadne opět dobře a já si vydechnu. A pak se mi po nich stýská. Nějak mi v naší moderní době s knihami vyprávěné novátorskými způsoby občas taková klasika a starý styl přijdou k chuti. Nebo možná, že už jsem na ně dost stará já.


Mám tyhle básničky moc ráda. I když mi přijde, že jejich poetiku ocení spíše dospělí, většině z nich mohou rozumět i děti - snad proto se často objevují v čítankách. Před nějakým časem jsem knihu zakoupila domů a ráda se k ní čas od času vracím, také díky kouzelným ilustracím Jiřího Trnky.


Krátký příběh s krásnými obrázky, chutná jednohubka vhodná i pro čtění s dětmi v čase Vánoc.


Z knihy jsem naprosto nadšená. Je napsána jednoduchým a přesto poutavým stylem, kterému velmi svědčí střídání vypravěčů. Autor skvěle popisuje prostředí skládky a života nejchudších obyvatel Brazílie. Zápletka je strhující, ale kniha nabízí mnohem více. Například zamyšlení nad tím, jak peníze vládnou světu. Nebo nad tím, jak je možné, že jedna skupina lidí je označována za odpad, protože je nemá, a jiná za elitu, protože je vlastní. A přitom to může být právě naopak. Moc doporučuji všem starším dětem (tak od 12) a rozhodně i dospělým. A těším se na film.


Já nechápu, jak to ten pan Tolkien dělal, ale celé tři díly mi promlouval skrze různé postavy do duše a vysvětloval různé situace v mém životě. A to mě vůbec neznal! S těžkým srdcem jsem se rozloučila se silným, bohatým příběhem, který navždy poznamenal mé literární vnímání. Děkuji, pane Tolkiene.


Po prvním díle jsem se strašně bála, že už mě to nebude tak bavit, když se hlavní hrdinové na konci rozdělili. Ale opak je pravdou. Bavilo mě to snad ještě mnohem víc, děj byl svižnější, akčnější a pln různorodosti. Již v prvním díle jsem se platonicky zamilovala do Aragorna a ukázalo se, že to byla dobrá volba...Je to pro mě jedna z nej postav.
Mám tedy dočteno a už se zas bojím, že mě nebude bavit Návrat krále:-)


Je to první "Jirka", kterého jsem kdy četla - tedy četly jsme ho společně s dcerami (8 a 10 let) před spaním a náramně jsme se u toho bavily! Humor autorky i překlad mi naprosto sedí, zápletky jsou chytré, děj svižný a jazyk bohatý. Jednotlivé kapitoly jsou spíše povídky vztahující se k tématu Vánoc, dají se číst odděleně a v jakém pořadí chcete. Moc doporučuji. My už si brousíme zuby na další díly.


Jednou v létě o prázdninách jsem se při procházce městem zatoulala do antikvariátu (jak jinak - tak to dopadne vždy). A narazila jsem na tuto knihu (starší vydání). A vzpomněla si, že mi toho autora už někdo doporučoval. A koupila si ji. A přečetla. A zamilovala se. A od té doby si v antikvariátech kupuji a poté čtu každou knihu tohoto autora a pořád mě to baví.


Kniha mě překvapila, protože po přečtení několika cestovatelsko - přírodovědno - homorně laděných durrelovských knih jsem narazila na naprosto beletristický příběh. Nu a nebyl vůbec špatný! Pokud máte chuť na odpočinkové, vtipné a zároveň chytré čtení s poselstvím, tak mohu knihu jen a jen doporučit. Myslím, že starší děti (8. třída), by ji už zvládli, i když se v ději nejednou objeví několik milých prostitutek :-), takže člověk musí zhodnotit, zda ano či ne. Já jsem ji dala ke čtení své dceři (13 let) a uvidím.


Knihu jsme si četli s mými dětmi (8 a 10) před spaním a řechtali jsme se u toho všichni. Když si odmyslím poněkud nechutné barvité popisy všeho okolo prdění, bylo to dokonalé. Ovšem - právě o to prdění tu šlo a právě toto ožehavé téma bylo zdrojem mnoha podařených vtípků. Jsem nadšená z Bulíka - chytré hlavičky, takové postavy miluju. A moc se těšíme na další díly.


Kniha bez textu pro nejmenší čtenáře, kteří ještě číst neumí. Každá miniepizoda je rozdělena do pěti políček a končí nějakou překvapivou pointou - jsou to v podstatě kreslené vtipy. Já tuto knížku považuji za geniální - čtu ji se svým téměř tříletým synem a v podstatě si spolu na základě obrázků povídáme příběhy. A můj syn se učí vyprávět! Je nám u toho spolu moc dobře.


Tak tuhle knihu jsem si zamilovala. Moc se mi líbí spojení slova úchvatného Františka Nepila s obrazem neméně úchvatné Heleny Zmatlíkové. Taková skrz naskrz česká, kvalitní, milá a obohacující tvorba. Oceňuji jazykový humor a také to, že některá slova a slovní spojení se musí dětem vysvětlovat, což rozvíjí slovní zásobu. A také povědomí o časech minulých a dřívějších zvyklostech. A hlavně to, že je vám i vašim dětem při čtení tak dobře.


Kniha je skvělým rádcem pro všechny pedagogy, především pro učitele slohové a komunikační výchovy. Je přehledná, pěkně vysvětluje problematiku komunikačních dovedností dětí a mládeže, nabízí spousty návodů, her, příkladových hodin a projektů. Vychází z praxe. Je vážně skvělá. Doporučuji.


Pán prstenů mě konečně potkal. Tedy konečně jsem se s ním po mnoha výzvách sešla. A nelituji. Je mi jen líto, že jsem ho nečetla dřív, protože by můj vnitřní život obohatilo množství tak zajímavých postav! Zároveň jsem ráda, že ho čtu až teď. Pěkně mi dokresluje některé osobní životní zkušenosti a prožitky, mám poci, že chápu hloubku tam, kde bych ji před několika lety neviděla. Příběh ke mně mluví a dokresluje mi situace z vlastního života. Dojímají mě postavy, které bojují o svůj charakter, které dají přednost někomu jinému, když je potřeba, a které nedají na řeči ostatních, ale raději se přesvědčí na vlastní oči a uši, jak se věci mají. Jde to až do morku kostí, nutí mě to přemýšlet. A jak je to úžasné při čtení pozvolna propadat do té čarokrásné krajiny a nechat se unášet. Ještě že jsou dva další díly, dost by se mi stýskalo.
