niknikita komentáře u knih
Pěkně promyšlená zápletka, kterou pan Coben propletl spoustou postav a možná trochu dost celý děj zkomplikoval. Nebýt toho, že jsem v polovině četby ztrácela pozornost, hodnotila bych ještě výš. Závěr zato nabral pořádný spád, takže Nikomu ani slovo je dobrý příběh, který se hezky čte.
Rozečteno a nedočteno...ani pauzy , které jsem si naordinovala nepomohly a zbaběle jsem tu depresívní záležitost zabalila.
Nečekejte klasický životopis. Tentokrát se do zmapování posledních dnů Jana Palacha pustil francouzský spisovatel, který se narodil šest let po Palachově smrti.
Přijede do Prahy, bez znalostí českého jazyka a pokouší se hledat fakta a svědectví o událostech, které hýbaly dějinami naší země.
Je to nezaujatý a jak sám autor říká, trochu zprostřovaný pohled zvenčí. Pohled, který je reálný a podle mého názoru pravdivý.
Je bez sentimentu a dokud jsem se nedostala k poslední kapitole, měla jsem pod kontrolou všechny emoce - a nebylo jich málo.
Helena a její výpověď mě rozsekala na kusy.
Krásná kniha a plná bolesti.
Mám co jsem chtěla...nemyslet a nechat se jen tak unášet. Nic mi to nedalo ani nevzalo a asi jsem jen potřebovala vypnout.
Každopádně si umím představit, že se zamilujete úplně špatné a právě proto jsem sáhla po příběhu, který byl předvídavý a jednoduchý.
Bez pointy, bez překvapení a bez emocí.
Bretaň, tajemná a drsná, země pověstí a mýtů, země, která bude napořád v mém srdci
Proto jsem sáhla po knize, plné bájných příběhů a majáků, které jsou jednou z mála jistot, pro odvážné obyvatele nejnebezpečnějšího pobřeží Evropy.
Tak mi nijak nevadí, že kriminální zápletka je v tomto příběhu tak trochu stranou, ačkoliv jde o závažné téma naší doby.
Přesně tohle jsem čekala a taky dostala a kdo touží poznat atmosféru Bretaně, tomu vřele doporučuji.
Otevřená a hodně osobní zpověď, příběh, který si určitě přečtu znovu.Kniha se četla sama a pátá hvězda je za Floridu a za moje vzpomínky na krásné dny prožité v Ráji.
Těžké téma. Nechtěla bych žít v takové společnosti, ale snad je to opravdu jen sci - fi...
Zajímavý příběh, ale na můj vkus hodně překombinovaný a trochu únavný. Kdyby neměla kniha tak krásnou obálku, možná bych byla v hodnocení i přísnější.
Humor Vladimíra Renčína a jeho kresbičky jsou lepší než Meprobamat. Tato knížka je u nás doma hodně ohmataná.
Stačila mi polovina těch dialogů, které mne nijak neuchvátily, tak jsem tentokrát příběh nedokončila a snad jsem zase o tolik nepřišla.
Nejraději bych taky rozpůlila i třetí hvězdičku.
"Přečteno"
přiznávám, to jsem hodně nadsadila...nedalo se to přečíst.
Beďary mi připomněly Bradavice a odtud už jen kousek ke kouzlům a podezření k inspiraci skvělou sérií Harry Potter. Tady však podobnost čistě náhodná končí. Česká "hydra"
si zaslouží dostat na zadek, ale tentokrát se množství slov hodně míjí s účinkem.
Měl to být humor, ale se mnou se prostě taky míjel...
První polovina příběhu byla skvělá a doslova jsem knihu hltala. Harlan Coben v ději nikam neodbíhal, ani nemátl čtenáře množstvím postav a podobně znějících jmen. Škoda jenom překombinované druhé části s neuvěřitelnými situacemi, ve kterých Jake Fisher jako zázrakem pokaždé přežil.
Celkově to byl ale víc než průměrný čtenářský zážitek a těším se na další knihy autora, kterého jsem si oblíbila.
Tak jestli se vám vybaví žena s pistolí, zapomeňte. Vaší zbrani jste
především vy. Nikdy nesmíte nikomu dovolit, aby poznal, že se bojíte. Musíte mít duševní převahu.
To je důležité, aby se člověk mohl bránit.
Násilí je faktický fenomén doby, ve které žijeme a tato kniha mi to krutě připomenula.
Kateřina Janouchová mne mile překvapila a ráda se k jejím knihám vrátím.
K hodnocení jsem si musela dát časový odstup, ale pořád mám stejný pocit. Bez pochyb jsou Márovi úžasní a obdivuhodní, to na prvním místě.
Ráda bych poznamenala, že nepatřím k dovolenkovým plážovým povalečům, přesto bych cestování v jejich podání nebyla ochotná podstoupit ani zadarmo.
Z knihy mám rozporuplné pocity. Především nepochopitelná kalvárie v podobě ujetých kilometrů - jediný řidič v posádce vzbuzuje respekt, ale jde o ústa :-O.
Náročná cesta Márových ve mně nechala pocit hledání benzinových čerpadel, levných noclehů a popis encyklopedických poznatků z náročného cestování po krásné Austrálii.
Korektury raději nebudu řešit, ale výraz "okurek" v mužském rodě mne straší ještě teď.
Publikace slušná, ale jakoby uspěchaná.
Příběh romantického a citlivého muže je napsaný krásnou a kultivovanou češtinou, kterou paní Marta Devouze precizně vládla.
Tentokrát je v její knize spousta nostalgie a smutku a stejné pocity mne neopustily ani když jsem dočetla poslední slova. Bylo to krásné a k zamyšlení i nad mým vlastním životem.
Tato moudrá dáma bude české literatuře scházet.
R.I.P.
Trošku jako deník, trošku jako varování ekologické aktivistky...
Nemůžu přesně tuto knížku zařadit.
Chvílemi jsem se ztotožnila s autorkou, protože s životním prostředím na zemi lidstvo přímo hazarduje.
Právě tato myšlenka dává smysl jinak ne zrovna povedené knize bez napětí a bez emocí.
Není to literární skvost, to přiznávám, ale i přesto jsem ráda, že jsem mohla nahlédnout do života člověka, který má pevné místo v mém srdci.
"Co si člověk neodžije, to nikdy plně nepochopí."
Mimořádná osobnost a nádherný chlap. Valach, kterého nejde nemilovat. To je Radek Brzobohatý ❤️
Je to osobní, omlouvám se...
Není důležité, jak bude tento příběh hodnocený, protože důležité je to, že se stal. Je to především výpověď o lidských emocích, o síle lásky a pochopení. A taky šokující brutalitě, které je schopný ten nejbližší člověk.
Jde o osobní výpověď autorky a tím tento příběh dostává další rozměr.
Ten příběh někoho zasáhne osobně, někoho pobouří, ale jisté je, že nikdo nezůstane lhostejný.
Malá kniha, plná myšlenek a pocitů.
Byla jsem z té melancholie trochu v rozpacích.
Cituji:
"Někdy přijde konec a lidé si ho že setrvačnosti ani nevšimnou.":