niknikita komentáře u knih
Velmi osobní zpověď jednoho z nejvšestranějších sportovců mne příjemně překvapila svojí otevřeností a pravdivostí. Radek Jaroš se nebránil odpovídat na žádnou otázku a odhalil o sobě víc, než by se dalo čekat.
Má odvahy na rozdávání a zážitků a zkušeností na sto životů.
Taková oddechovka není občas špatná a když jsem zkusila tolerovat jednotlivé postavy, tak se to dalo číst. Ale možná bych nejvíc ocenila, že velká část příběhu se odehrávala ve Francii a v mé oblíbené Bretani.
Ovšem Evie měla fakt štěstí, že neměla jazykovou výbavu z totalitního školství mojí generace. To by mohla na svých cestách narazit tak akorát na potomka Oněgina...
Pokud nečekáte od knihy strhující děj, dostanete plno informací z italské kuchyně a taky poznáte některé výtvarné a kulturní skvosty světového umění.
Autorka je každopádně velice činorodá a cílevědomá osobnost a má bohaté cestovatelské zkušenosti o které se dělí se svými čtenáři. Nebylo to vůbec špatné, nechat se líně unášet Toskánskem, ale některé kapitoly byly až zbytečně rozsáhlé, jenomže to musí posoudit každý sám.
Moje srdeční záležitost jsou tyto autentické osobní vzpomínky pana Ladislava Špačka na prezidentské období Václava Havla.
Vracím se k této knize hodně často a přála bych si, aby se aspoň některé příběhy dostaly do čítanek.
Připadám si jaksi narcisticky a sotva věřím tomu, jak málo čtenářů má Okouzlený satyr.
Myslím, že za mne by stačilo, kdyby Max Švabinský namaloval jenom "Splynutí duší". Přitom je to nesmírně tvořivý umělec, který ještě deset dní před svou smrtí, podepsal svoje poslední litografie.
Když zabloudím na Vyšehrad, vždycky se zastavím na místě jeho odpočinku.
Ale třeba je to jenom moje osobní melancholická vazba na Kroměříž, kde se Švabinský narodil a kde jsem dlouho žila taky já a taky, že mám ve svém srdci místa, která nás oba okouzlila.
Nádherná publikace, a nejen to. Tato kniha je krásná ukázka celoživotní práce Josefa Vágnera.
Výčet údajů a informací o Africe doprovází úžasné kresby a fotografie, takže někdy stačí jen listovat a žasnout.
Nelze jinak, než chválit a obdivovat. Nádherná kniha, kterou nutně musím mít doma.
Dlouho jsem si tak krásně čtenářsky neužila - bezchybné a čtivé slohově i obsahem a všechno korunují fotografie, které berou dech...a mně se nedostávají slova.
Děkuji s pokornou úctou k autorce, že naplnila všechny moje smysly a neuskutečnitelné touhy.
Zajímavé téma, ale...ALE!
Tolik slov a slovíček? Nechápu, proč se někteří autoři snaží napsat tlustou knihu o ničem. Naštěstí krátké kapitoly trochu rozbíjejí nudu, která z příběhu vylézá na všechny strany. Občas jsem našla pár pěkných slovních spojení a přirovnání, ale děj a napětí se nějak ztrácelo.
Zkusím zjistit, co s tím udělali filmaři.
Moje závislost na knihách Harlana Cobena se umocnila.
Naprosto jedinečný příběh je tato Smrt v zádech a další slova jsou zbytečná...
Dobře rozehrané zápletky se spoustou postav, ale s otevřeným koncem. Jestli nás Enzo potřebujete zmást, v mém případě se mu to povedlo.
Kdo vlastně byla Anna?
Tak tohle mi moc nesedí a taky proto nedávám stoprocentní hodnocení.
Krásné čtení, plné emocí a bolesti, ale krásné.
Těch nádherných metafor bylo bezpočtu a pokaždé pohladily moje čtenářské ego , ale samotný příběh to nepřekonalo.
Ten příběh je totiž jedinečný.
Cizinka je dobře namixovaná směs historie, erotiky a cestování v čase. Zaujala mne hned na samém začátku a přestože jsem jí měla už v polovině docela dost, musela jsem ten obsáhlý příběh dočíst až na konec. Přes všechna svoje "ale" jsem si Claire a Jamieho oblíbila, možná pro jejich spontánnost a živočišnost a taky odvahu porvat se se životem.
Peter May opět rozehraje koncert a zasáhne lidskou strunu, kterou nechá rezonovat v celém příběhu. Na pozadí krimi servíruje plynule a v souladu s dějovou linkou historii osidlování Kanady. To mne prostě dostalo.
Nikdy nikdo neví kolik dnů má před sebou a tohle poselství je v tomto krátkém příběhu umocněné krutou ironií osudu, kdy na smrt nemocná dívka přežije svého přítele...
Mám pocit, že všechno o tomto jedinečném románu už tady bylo napsáno, takže jediné, s čím nemůžu souhlasit je komentář pod pseudonymem Ivaksa.
Erich Maria Remarque si označení "značka" prostě nezaslouží...
Nemůžu jinak a dávám plný počet.
Za silný příběh.
Za překvapivě vyzrálé zpracování textu.
Za nezadržitelný smutek...
Kniha, která by si zasloužila více pozornosti, to především. Její obsah je nabitý informacemi, ze kterých mne občas až mrazilo a všechny jsem doslova hltala. Možná se někomu nemusí líbit, že jsou zkratkovité a neseřazené chronologicky, že fotografie jsou zařazeny náhodně, ale jde o vzpomínky a ty k nám přicházejí stejně neuspořádaně.
Za sebe musím vyjádřit obdiv a díky tak odvážné ženě, jakou je v mých očích Pavla Jazairiová. Její osobní zkušenosti a poznávání světa mají obrovskou hodnotu a troufám si tvrdit, že by se od ní mohli učit i takoví, kteří rozhodují o budoucnosti nás všech...
Skvělý návrat a vím, že není poslední. Harlan Coben je můj velký oblíbenec a mistr slova , vtipu a příběhů. Setkání s ním si pokaždé užívám - tak trochu závislost...
Příjemně jsem se odreagovala a pobavila.
Povídka "Attenzione!" je naprosto skvělá a mohla by posloužit jako námět pro další film autora.