niknikita komentáře u knih
Poměrně složitý sloh Patricka Whita je plný metafor a velkého množství postav.Samotný příběh se opírá o skutečné události z období objevování Austrálie, kdy většina expedic prošla doslova peklem.Musela jsem se občas tak trochu prokousávat k závěru knihy, který se povedl nejlépe - a tady jsem si konečně udělala jasno ve spletitých vztazích protagonistů.
Moc dobrá biografie o malíři, jehož tvorba je jedinečná a bohatá.Ludvík Páleníček vybral do své knihy všechno podstatné, včetně obrazového materiálu a ukázek z korespondence a podal poměrně ucelený obraz o životě Maxe Švabinského.Každému, kdo má k umění blízko, mohu tuto publikaci vřele doporučit.
Kroměříž je právem hrdá na svého rodáka, který zde má například svůj rodný dům, muzeum Maxe Švabinského, nebo jeho slavné lunety.
Nejprve se mi zalíbila obálka natolik, že jsem si s chutí přečetla celou knížku...nesnáším, když se dostanu do role "čekanky", ale tahle hrdinka to zvládla s grácií.
Zpočátku jsem se musela zorientovat v ději a časových posunech, ale pak se mi četlo lehce a za první polovinou jsem se musela dobrat ke konci na jeden zátah...a zůstal ve mně pocit smutku...
Mám tak trochu rozporuplné pocity a musela jsem si při čtení dělat přestávky. Naprosto shodně s mým názorem se vyjádřila ve svém komentáři "džej", tak bych se nerada opakovala.
Skvělé pokračování Čokolády, za které bych autorce ráda poděkovala.
Krásně jsem si dva dny relaxovala, i když jsem se ocitla v trochu vyšší společenské vrstvě, než Mimi Tulipanová, ale bavila jsem se.
Zlákala mne vůně nové knihy, ale bohužel jsem ji nedokázala přečíst celou. Nevím, jestli toto nové vydání bude doceněno dnešními čtenáři.
Omlouvám se , ale nudila jsem se a to jsem vážně chtěla být tolerantní. Takže jeden bod pro autora, který ve mně v mládí představoval prince na bílém koni - no co, jsem romantička. A druhý bodík za snahu.
Jsou to fragmenty, nebo mystifikace? Každopádně jde o vzpomníky na pestrý a bohatý život a na dobu, která je naštěstí minulostí.A jen tak mimochodem podotýkám, že i já mám svůj Lodní kufr...
Viděla jsem seriál dřív, než se mi dostala do rukou kniha, tak jsem byla překvapená odlišnostmi, ale je to nakonec skvělé, že se scénář nedržel předlohy zuby nehty.
Obojí je zábavné a řekla bych i žensky poučné, a já si tento příběh tří úspěšných žen pokaždé užívám.
Tak tohle ne! Je s podivem, že se dá dívat na stejnojmenný serál.
Ano, životní příběh Adiny Mandlové je nesmírně zajímavý, ale literární sloh byl pro mne přinejmenším kostrbatý. Omlouvám se, pane Přibský, je to můj pocit.
Napínavý děj, nádherně vylíčená divočina africké krajiny a k tomu romantika - co si víc přát?
Tohle asi sotva někdy dočtu...tak divně a nudně rozpitvaná jediná věta, která je současně názvem knihy, to se hned tak nevidí.
Asi to není kniha určená pro mne. Nikdy si totiž neřekneme všechno a pokaždé v nás zůstane hluboká jizva, když náš vztah krachne, takže žádné kecy to nemají šanci spravit.Snad mi pan Rory Dunlop promine, jestli jsem neměla trpělivost ho pochopit.
Začínalo to jako svěží letní příběh...postupně jsem se dostala do společnosti jakési smetánky, kde se neustále jedlo a pilo to nejlepší z nejlepšího.Když se člověk přejí, přestane jíst, s pitím a knihou to bývá stejné.
Zajímavé myšlenky člověka tak mnohostranného, jakým Jaroslav Dušek je. Nad jeho názory jsem se častokrát zamýšlela a brala je za své.
Jiří Boudník mne překvapil neuvěřitelným množstvím informací, které do své knihy nashromáždil.Některé jsem měla tendenci přeskakovat, protože mne odváděly od hlavní myšlenky.Věděla jsem, že realita tragédie, která otřásla světem 11. září 2001 je krutá, ale po přečtení tohoto příběhu vím, že si ji neumíme ani v nejmenším představit.