niknikita komentáře u knih
Zajímavý, trochu překombinovaný příběh, který se asi v polovině knihy nějak zasekl...naštěstí jsem s knihou nesekla já a dočkala jsem se překvapivého konce.
Tak tentokrát to byl opravdový úlet, ale na to jsem byla předem připravená panem autorem. Dědeček je prostě jedním slovem na zabití a babky s taškama na kolečkách varováním pro všechny zralé a zralejší dámy.Příběhy jednotlivých postaviček se na sebe postupně nabalují, aby ve finále skončily v Hulínově a přilehlých čtvrtích, kam bych já osobně nerada zabloudila ani omylem. Celá kniha je plná bezvadného vtipu a nadsázek, takže jasná oddechovka. Jenom mi schází na obálce ten Che Guevara na kapotě kabrioletu...
Četla jsem od začátku do konce jedním dechem a už po pár stránkách jsem tušila, že Sally bude Byronův šílený průšvih, ale že tu hysterku budu až skoro nenávidět? Vím, je to jenom knižní postava, ale dokonale zpracovaná. Bravo, pane Myrer! Opět další skvělá kniha plná lidských osudů.
Páni, to byl koncert na lidskost!
Chantal je neuvěřitelná a nádherná žena a často mi mluvila z duše - vážně jsem si neměla v úmyslu lichotit...
Doba ve které mladý, divoký a emotivní Václav IV. usedl na trůn nebyla jednoduchá a jeho vzácný otec ho bohužel dostatečně nepřipravil na úlohu krále. Přesto se panu Bernardovi podařilo vnést do potemnělé historie trochu světla a já jsem si tuto knihu oblíbila natolik, že si o ni napíšu Ježíškovi.
Tisíce planoucích sluncí je jedna z knih,kde je každá věta důležitá.Nádherný, strhující a mrazivý příběh o lidské odvaze v místech, kde bychom se nechtěli narodit a ještě teď mám husí kůži, když si to uvědomím.
Tak tohle nedočtu a nebudu litovat, protože nemá cenu ztrácet čas, ale líbilo se mi chvilku pobýt v Paříži. Jenom netuším, jak mohlo autorku bavit psát pořád dokola o nepoučitelné zoufalce, když to spoustu čtenářů nebaví ani číst.
Je to to nejlepší, co kdy bylo napsáno o vztazích mužů a žen a mistr Maupassant tady nelichotí nikomu z nich.Nikdy mne nepřestane tento skvělý příběh bavit, ani jeho poslední filmové zpracování s Robertem Pattinsonem v roli Miláčka.
Opět skvostná kniha z pera Josefa Bernarda Prokopa, za kterou moc děkuji. Měla jsem pocit, že se mne životní osudy Karla IV. osobně dotýkají a navíc jako každý rodič, ani tento moudrý muž se nedokázal vždy chovat kriticky ke svým potomkům, což je typické a lidské.
Francie je moje láska a navíc uctívám vinnou révu ve všech podobách. No a Cédrik, tak ten byl krásný bonus tohoto milého příběhu.
Ten krásně mužský pohled Christiana Greye se mi líbil a pomohl mi pochopit nepochopitelné.
Ani nevím, jak hodnotit tolik informací? Stačila by polovina stránek, takže jsem se trénovala v přeskakování - bez většího nadšení.
Přiznávám, že ta čtvrtá hvězdička je tak trochu z protekce, protože Tess Stimsonová je moje oblíbená spisovatelka. Tentokrát mám ovšem svoje ALE, protože takhle nevěra nefunguje a vím o čem mluvím.
Na co slova? Přečte si to každý jedním dechem. Tohle tvrdím, ač nejsem čtenářka detektivek, ale Lisu Gardner si začnu vyhledávat častěji.
Ano, dá se to číst už jenom proto, abychom si udělali představu o lesku a bídě Francie, kterou mám tak ráda. Ale příběh sám se točil kolem tvrdohlavé Hermíny a ta mi k srdci nijak nepřirostla.
Asi si dám od svého oblíbeného autora pauzu. Opravdu jsou tady ploché a zbytečné dialogy, první dvě třetiny jsou jako z červené knihovny a tak jedině poslední část příběhu má trochu smysl, ale i tak je to už jiný Nicholas Sparks.
Asi v polovině jsem myslela, že asi stačí, protože díky filmu vím, jak všechno skončí, ale Stephenie Mayer se prostě čte sama. Ale přiznávám, že jsem tentokrát musela občas pár stránek přelistovat.
Četla jsem knihu Bez naděje v opačném pořadí, totiž až po přečtení druhého dílu, při kterém jsem byla k vyprávění Deana Holdera doslova přikovaná. Možná proto jsem už tentokrát cítila menší napětí, ale to nic nemění na tom, že se jedná o nevšední a naprosto skvělý příběh.
Ač detektivky čtu jenom mimořádně, tahle autorka je mimořádně dobrá a zábavná :-)