niknikita komentáře u knih
Páni, to byl takový sladˇák, že musím ubrat jednu hvězdu a další za "Hrdličku"...uffffffffff.Těch hloupých zbytečností bylo na pár facek, ale chtěla jsem romantiku, tak dobře mi tak.
Nehledejte tady srovnání s Rokem v Provence, ale přesto vás může pobavit mafiánská zápletka. Je jako vystřižená z některých praktik našeho století.
Kresby v prachu bych přirovnala k poezii. Tahle kniha se nečte jedním dechem, ale jednotlivá slova jsou jako malá zrnka písku z rozvalin starověku. Ovšem - není to kniha pro každého, to musím poznamenat.
Občas jsem se přistihla, že mám i já něco s pamětí, ale všechna čest autorce za její postoj ke stáří.
Plno fantazie a poezie na pozadí smutku. Pěna dní byla nádherně zpracovaná v muzikálu s Jankem Ledeckým a Sabinou Laurinovou.
Kniha podle mého gusta. Peter Mayle mne obdařil inteligentním humorem a zavedl do sladké Francie - díky za krásné chvilky :-)
Krásná kniha už svojí obálkou a uvnitř je to koncert myšlenek a slov, která stojí za to, abych se k nim vrátila. Asi jeden z důvodů, proč jsem ji pořídila jako dárek pro svoji dceru.
Potřebovala jsem romantiku, tak jsem občas přivřela jedno oko a vyšlo mi to na čtyři hvězdy...
Asi jsem čekala víc. Trochu připomíná učebnice dějepisu a v těch si čtenář většinou moc neužije.
Ten příběh jde až na dřeň lidskosti a navíc mne, jako skoro každého, dostaly příběhy Luka, který žil s vlčími smečkami. Jodi Picoultová má můj obdiv, jak hluboce tuto tématiku prostudovala v osobě Shauma Ellise, který jí předal svoje zkušenosti.
Je to všechno, co si představím pod slovem"mládí" i s velkou láskou k Waldemarovi. Vlastně ho nikdy nepřestanu milovat...
Když nic jiného, musím panu Vieweghovi poděkovat, jak se literárně svlékl do naha a šel s kůží na trh. Navíc odhodil chlapskou ješitnost a názorovou neomylnost realisty a nebál se to přiznat...
Nedá se spočítat po kolikáté jsem se vrátila ke svojí "srdcovce" a udělám to ještě tisíckrát. Je to jediná kniha, kde mám podtržené některé věty - a nemyslím si, že by mi za to Anton Myrer napráskal na zadek.
Nejvíc mne mrzí, že můj oblíbený Jean - Jean tam pobyl tak krátce...
"Nemůže to být pravda! Jean - Jean je tu, s námi, rozlítnou se dveře a Jean vpluje dovnitř v některé z těch svých bezvadných pruhovaných košil..."
Zpočátku jsem se bavila skvěle, ale když se děj nahustil, musela jsem si dát čtenářskou pauzu. Nakonec jsem se prolouskala historickou mozaikou i snahou kriminálky, jak polapit švédského Švejka. Bylo toho ovšem na dva slušné romány...
Trochu jsem se s tím příběhem musela poprat, to přiznávám. Kdosi knihu nazval humornou, ale většinou mi bylo spíš smutno a jenom občas se mi podařilo se pousmát. Nic to ale nemění na tom, že je to skvělé čtení, i když konec není zrovna veselý, ale je nesmírně lidský.
Docela nenáročné a romantické čtení pro období nemoci, kdy je hlava tak trochu mimo provoz. Věřím ale, že kdyby se příběh neodehrával v Provence, asi bych ubrala na hodnocení.
Waldemar Matuška byl a zůstal fenomén, krásný chlap s velkým CH. Jeho knihy jsou jako když sedíte v jeho přítomnosti a nasloucháte mu...
Ach jo! Několikrát jsem se pokoušela číst a několikrát to odložila...opět"
Napínavé autentické vyprávění obdivuhodného člověka, který se netají obrovskou pokorou. Vychutnávala jsem si každičkou větu a některé i opakovaně a krok za krokem stoupala s Medvědem tajemným a nebezpečným světem nejvyššího místa na Zemi.
Jednoznačně můj nejmilejší autor básní a jeho Balada o námořníkovi je navíc vzpomínka na kluka, který mi ji kdysi dávno recitoval...ale to sem asi nepatří :-)