niknikita komentáře u knih
Po první stovce stránek jsem došla k závěru, že dál nebudu ztrácet čas. Řekla bych, že ani v kategorii červené knihovny se nenajde taková hloupá "slaďárna". Takže nevím, jestli si od autorky Půlnočného rituálu, který se mi docela líbil, ještě něco přečtu...
Tak do půlky se to zdálo docela hezký, ale pak se v příběhu nakupila spousta nepodstatných epizod a postav a poslední kapitoly, ty jsem jenom prolistovala. Přitom si autorka dala opravdu práci se studiem skutečností...
Tak jsem tu tlustou knihu nakonec přece jenom dočetla. Jenže nic se nezměnilo na tom, že jsem nedokázala uvěřit příběhu, který tak podrobně Liane Morarty vykonstruovala...a v tom je ta potíž.
Optimisticky naladěná a plná energie...takové pocity ve mně vyvolal tento příběh. a proto dávám pětihvězdičkové hodnocení :-)
Divné téma, ale nedalo mi to a prolistovala jsem se až do konce...pár posledních stránek se už autorce povedlo mnohem lépe.
Testovala jsem vánoční dárek pro vnuka a věřím, že se bude bavit aspoň tak, jak jsem se bavila při čtení já.
Koupila jsem Šíleného profesora pro našeho desetiletého vnuka a tak jsem ji s potěšením "prolustrovala". Myslím, že se bude líbit a taky obálka s ilustracemi určitě zabodujjí.
Jedním slovem: SKVĚLÉ. Možná se nesetkám se všeobecným nadšením, ale podle mne to je naprosto úžasná sonda do událostí dvacátého století a způsob, jakým se s tím autor vypořádal je jedinečný.
Nějak si neumím poradit s hodnocením, ale nakonec jsem to odhadla na průměr a řekla to za mne už mobelka. Znám lepší knihy od Barbary Woodové.
Bavila jsem se celou dobu až do konce a navíc v tom příběhu nechyběla spousta otazníků. A já mám taky jeden otazník. Jak to C.D.Payne udělal, že dokázal psát v ženském rodě tak zatraceně přesně?
Fakt nevím, co si počít s hodnocením. Nejspíš ten příběh zařadím do tuctového tématu každodenního života. Je sice pravda, že občas jsem tam našla něco osobního, ale některé momenty byly docela na pár facek. Ale vděčné čtenářky si tato kniha asi najde.
Opět vtipné, zábavné a čtivé ale ubrala bych nějaké stránky...v polovině jsem se začínala docela nudit...
Hodně temné a depresívní čtení, které jsem musela asi v polovině přerušit, abych ten příběh "vydýchala". Každopádně si tuto autorku ještě vyhledám.
Tak jsem to nepřečetla, ale přeskákala a to jenom proto, abych zjistila co se stalo s Ladislavovým synem. Historické skutečnosti jsem si přečetla v doslovu, bohužel tu obrovskou snahu kterou autor vynaložil ani neocením.
Naprosto jedinečná oddechovka, plná vtipu a taky vzpomínka na časy "malin nezralých". Sympaťák Colm se nádherně plácá ve svých citech a láskách a nelze ho nemilovat :-)
Tohle čtení jsem si opravdu užila a to nepatřím k těm, kteří hltají historické romány. Jsem moc zvědavá na pokračování osudů Richarda III., kterého tak příjemně rehabilitovala Sandra Worth.
Mám ráda citlivý styl, jakým Jiří Hájíček vypráví obyčejné příběhy z jihočeského venkova. Díky jeho poetickému jazyku jsem se stávala součástí postav v obnošených svetrech v krajině, která voní kvetoucími loukami.
Další čtivá kniha Julie Garwoodové. Nevadí, že příběh bohaté dědičky a jejího osobního strážce Aleca je trochu málo reálný, ale to autorce ráda odpustím protože tady nechybělo ani napětí, ani troška erotiky napsané s vkusem, jak to paní spisovatelka umí.
Tak nevím jak hodnotit a neublížit? Prvních pár stránek jsem četla docela se zájmem a našla tam i něco k zamyšlení, ale pak se objevila spousta zbytečného balastu a moje pozornost šla do háje. Dát hlídacímu psu jméno Stalin bylo vtipné a tak je to jedno z mála, co se mi po přeštení uložilo do hlavy :-)
Snad bude "Muž, který chtěl být šťastný" lepší volba.