niknikita komentáře u knih
Jednoznačně můj nejmilejší autor básní a jeho Balada o námořníkovi je navíc vzpomínka na kluka, který mi ji kdysi dávno recitoval...ale to sem asi nepatří :-)
Krásné a poetické vyprávění, stejně jako je malebná Berounka, která tvoří neoddělitelnou součást příběhu.
Mám moc ráda Francii, proto jsem si druhou polovinu knihy docela užila. Jinak jsem měla pocit, že autorka často zbytečně plýtvala slovy a jméno Heidiny sestry Elysius jsem přímo nesnášela...
Obsáhlé a přitom strhující čtení! Já osobně jsem uvítala rodokmeny a úvodní stránky knihy, protože díky nim, jsem se neztratila v ději a osudech jednotlivých postav.Nenechejte se odradit velikostí ani počtem stran, protože určitě nebudete litovat.
Moje nesmírně oblíbená autobiografická kniha o velikém člověku, který tady moc schází...opravdu neumím napsat jak moc.
Je naprosto nemožné ji sehnat ale nepřestanu , dokud tento skvost nebudu mít doma.
Nejednou mi Ota Ulč pomocí svých knih rozšířil obzory. Tentokrát se mu to povedlo násobit korespondencí s manželi Škvoreckými a rozhodně to stálo za přečtení!
Čekala jsem, že tohle bude neveselé čtení, ale tyto neuvěřitelné a přitom skutečné a drsné příběhy mi nejednou vzaly dech.
Dám nejvyšší hodnocení taky proto, že se autorka opírá o skutečné události a prostředí, které popisuje poutavě a čtivě. Prostě - Vosselerová umí svoje příběhy krásně vyprávět.
To není jenom pro puberťáky, ačkoliv se při četbě Greenových knih vracím do mládí - a vracím se ráda. První polovina příběhu plná vtipu a bezstarostných dnů se během jediné chvíle změní na POTOM a je konec legrace. Jak málo stačí, abychom získali stejnou tragickou zkušenost jako Miles, Plukovník, Takumi a Lara?
Nebudu srovnávat s Madisonskými mosty. Pro mne jsou oba příběhy tak úzce provázané, že se nedají oddělit a věřím, že je v nich osobní zkušenost autora. Robert James Waller mi svým skvělým a nevyumělkovaným vyprávěním připravil krásné zážitky.
Krásný příběh, který je tisíckrát lepší než jeden z mých nejmilejších filmů. Chci Madisonské mosty v knižní podobě mít doma a vracet se k nim, ale možná si koupím audioknihu, tak dík za tip, Randyz 1986.
Příběh tak emotivní, až jsem si chvílemi myslela, že už nemůžu číst dál - tak silně se mne osudy všech postav dotýkaly . Jojo Moyesová je naprosto jedinečná vypravěčka.
Filipka mne provázela celým dětstvím a pročítala jsem ji pořád dokola. Veselé příhody jsem milovala a vyprávění o smutných hračkách mi vhánělo do očí slzy. Je to nádherná kniha a nejen pro holčičky, které mají doma malého brášku.
Jsem z toho příběhu trochu smutná, ale takový je už běh světa, ve kterém žijeme. Každopádně mne to nezklamalo a dalo víc, než jsem čekala.
Kdysi jsem chtěla být archeoložkou, tak jsem se vrhla do čtení příběhu, který asi nikdy nedokážu přelouskat...možná, kdybych byla muž.
Ze začátku docela dobrý, ale jak se objevil na scéně pan manžel, začala jsem mít husí kůži a ukázalo se, že právem. Takové příběhy prostě nemám ráda.
Znovu a stále znovu se k Saturninovi vracím. Kdysi na střední mi tuto knížku půjčil a doporučil kamarád a při první příležitosti jsem si ji koupila. Právem patří ke klenotům české literatury a její filmová verze se mimořádně povedla.
Krásné a přitom docela drsné dobrodružství, které sotva mohlo mít šťastný konec. Užívala jsem si plavbu na trojstěžníku a exotiku tichomoří se vším co autorka čtivě nabízela. Vosselerová umí moc dobře vyprávět.
Viděla jsem několikrát filmové zpracování a tak jsem se konečně dostala i ke knize. Mnohem lépe jsem prožívala dobu, ve které se příběh odehrává a pochopila jsem i to, jak je snadné v životě minout "pana Darcyho".
Snad po sté jsem se k této knize vrátila, nejen kvůli čtenářské výzvě...a je to nejkrásnější příběh o přátelství, jaký znám.A není jen o přátelství, ale to už je na každém z nás, kteří milujeme Remarqua.