Niky Coffee komentáře u knih

Kniha je výjimečná tím, že se jedná o pozorování arktických vlků z přírody. Hodně jsem proto i ocenila fotky z přírody. Některé informace, které mě zaujaly jsem si vypsala, ale bylo jich málo.

Věřím, že autor je z vlků nadšený, ale díky jeho jazyku jsem nedokázala sdílet jeho entuziasmus.

Dnes jsem dočetla, asi jsem měla přehnané nároky na tuto vychválenou knihu, ale tak nějak mě zklamala. Jazykem a "informacemi", které jsou lidem všeobecně známé, od takovéto publikace bych čekala prostě víc.

Třetí hvězdu jen za fotky ...

1 29.06.2015

Koupila jsem si jako odpočinkovou četbu z Levných knih za pár kaček a tak bych jí i hodnotila. Nenadchne ani neurazí, spíš naštve. Celkově nešlo o vydařené literární dílo, ať už stylisticky (žádný květnatý sloh či přímá řeč) nebo motivem.

!!!POZOR SPOILER !!!
U toho motivu bych se zastavila, lidi tu knihu tady chválí a konec je dojímá, mne ne, říkám si, jak stupidní ta šakalice byla. Kdyby vlče zabila, tak se najedla, měla by nádherného a věrného partnera s kterým by vychovala spousty svých mláďat. Takhle přišla o partnera, možnost mít štěňata, zchromla a byla závislá, potom dočasně přišla o své doupě a vystavila se nebezpečí, protože v jejím teritoriu se začli objevovat vlci, přátelstvím vlčici také připravila o partnera a vysilovala a ohrozila jí a její vlčata, protože musela více lovit, jednak za chybějícího druha a kvůli zchromlé šakalici a nemohla je bránit. A celé to skončí tak, že díky tomu se vydá do vesnice, kde riskuje svůj a tudíž i život mláďat a šakalice se kvůli tomu obětuje.

To není kniha o přátelství, ale o šílenství! A to má být poučný příběh pro děti?? OMG!!

1 18.04.2015

Já jí přečetla za cca tři a půl hoďky - vím , že to není soutěž :-P u knihy jde o něco jiného a to něco mi tu moc chybělo. Nepatřím mezi čtenáře, kteří na posezení zhltnou knihu, ale proč se mi to povedlo u téhle? Asi proto, že jsem s nadějí doufala, že to něco bude na další stránce nebo na další stránce a najednou jsem byla na konci a to kýžené něco tam nebylo.

Docela mne na tuto knížku navnadila má kamarádka, Dungla znám jako ilustrátora i autora pár článků v časopise PŘÍRODA, takže jsem se docela těšila, ale o to víc jsem zklamaná.

Shrnu-li to do jedné věty, tak se snažil najít bifurkaci řeky Baria, tu našel a po vážném zranění člena posádky jel zase rychle domů.

Ač jako holka mám ke geografii hodně blízko, někdy jsem se ztrácela a výčet názvů řek mě až nudil. Asi jsem nedokázala sdílet autorův směr či nadšení pro bifurkaci.

Chybělo mi tu nějaké vysvětlení, proč hledá, co hledá, ať už z odborného nebo osobního hlediska . Čekala jsem od cestopisu úplně jiný ráz. Vysvětlení cesty, počáteční nejistoty, dobrodružství s konečnou euforií. Přišlo mi to úplně naruby, bez vysvětlení motivace či smyslu cesty, přes počáteční jistotu v kramflecích, po dosažení cílu nijaká velká radost a ke konci knihy akorát narůstající deprivace z ať fyzického vysílení, počasí nebo komárů aj.

Typicky psané pro masy, které chtějí dobyvatele či objevitele něčeho nového v neznámém prostředí, plné hrůzy a krás a doslovného prosekávání se mačetou džunglí (což ani jinak nejde, když proplouváte neznámá ramena řek)....od cestopisu v dnešní době bych čekala něco jiného.

Nehledě na to, že tu nebylo nastíněno ani trošku fungování tak neuvěřitelného ekosystému jako je deštný les nebo vztahů zvířat a rostlin v něm, které se shrnulo jen na výčet pro mudly nejznámějších druhů.

Řekla bych, že jsem náročnější čtenář, takže mi vadil i amatérský styl psaní - nezaujal. Navíc mě iritovaly věty, které stylisticky nedávaly smyl, i když to člověku samo dojde, trnem do oka byla i špatně vyskloňovaná slova, což si myslím, že v dnešní době je naprosto zbytečnou chybou.

A tak nějak se mi nelíbil postoj autora - viz kořalka po ránu a místo důležitého vybavení propašování lahví vína a rumu....nevím, no.

Na první pohled kniha zaujme vizuálně, na druhé pokoukání už ne. Fotografie jsou docela rozmazané - asi kvůli velkým rozměrům na stránce, ale kazí to celkový ráz knihy, která je cestopisná a v dnešní době s technikou, která je po ruce mi to opět přijde neprofesionální.

Dungelovy kresby se mi líbí, ale možná, že až s touto knihou jsem v nich začla vidět kýčovité obrázky pro děti, které byly vytvořené k obrazu svému. Jako biolog (a i v knize je to zmíněné) v pralese většinou velké savce či ptáky neuvidíte, max. na chvilku. Zvířata vám nebudou pózovat, aby jste si nakreslili obrázek, z čehož usuzuju, že buď byly překresleny z fotografií nebo, jak bylo i v knize přiznané podle mrtvých zvířat - viz ocelot. Zrovna na této kresbě je vidět, jak si jí autor předělal k obrazu svému, z mrtvého ocelota ležícího kdesi - nádherná profilová kresba zvířete. Nějak mi to vzalo to kouzlo z jeho "kreslení zvířat v divočině".

Nehledě na to, že se tu pojednává o nejznámějších druzích zvířat, která jsou omýlaná dokola. Což by ani nebylo na škodu, pokud by tu byla k nim alespoň malinká zmínka k tomu jak žijí, jak jsou ohrožení, čím jsou zajímaví. Popis, viděl jsem tohoto ptáka, tak jsem ho nakreslil..od zoologa bych čekala více.

Pokud chce někdo zajímavou knížkou spestřit svůj nudný život a číst klišovité dobrodrůžo, proč ne, ale jestli se chcete opravdu něco dozvědět o deštném lesu, jeho obyvatelích, rostlinách a zvířatech - šáhněte raději po knize Procházka amazonským pralesem od Moravce.

Ale abych nebyla jen pesimista. Je tu cítit i autorova láska k této zemi a jeho enthuziasmus je téměř hmatatelný. Líbí se mi, že i vnímá jakousi "prapodstatu" deštného lesa a nevnímá ho jen čistě exaktně.

Také mu děkuju za to, že mi svým způsobem otevřel oči v tom, jak můžou toky v Amazonii vypadat, což by mě nikdy předtím ani nenapadlo. Celkově mě styl neuchvátil, ale našlo se tu tak sedm "citátů", které učarovaly.

1 12.06.2014

Knihu jsem si moc přála a měla radost, když jsem jí výhodně získala, protože mě vždy fascinovaly zajímavosti ze světa zvířat.

V knize je ale spousta chyb, které mě iritují, s každou stránkou jejich počet stoupá.

3* za pěkné fotografie a jako odkaz pro informace, které si musím vyhledat ve věděckých publikacích, protože věrohodnost faktů v knize mne zklamala.

1 09.04.2014

Knížku od Mayra jsem si vyhledala sama, díky poznámce o něm v předmětu biogeografie. A také proto, že se nám předmět Evoluce vyhnul obloukem a chtěla jsem si doplnit mezery, abych mohla lépe pochopit látku.

Když porovnám čtení Zamrzlé evoluce od Flegra a Co je evoluce od Mayra, který byl pokládán za předního evolučního biologa 21. století - došla jsem ke stejnému závěru. Knihy se mi četly špatně. Ne kvůli obsahu, ale formě. Ne každý, kdo se ve svém oboru vyzná, umí podat informace tak, aby je pochopila i široká veřejnost. I když oba autoři to o sobě tvrdí, jako čtenář můžu potvrdit, že se jim to nepovedlo.

Souhlasím s TheRaven: neuvěřitelně mě iritovalo, jak se Mayr k některým tématům v knize vracel a to zcela zbytečně. Říkáte si pak, jestli má špatnou paměť on nebo Vás pokládá za blbce. Místo, aby byla informace o něčem rozepsaná na jednom místě v knize, je rozkouskovaná a nebudí pak dojem ucelené informace.

Stejně mi už lezly krkem i neustále opakované vpisky pod čarou od Flegra o Orrorinovi a S. tchadensis.

Nelíbilo se mi také, že při několika pohledech na nějakou problematiku si Mayr vybral jen ten, který sám považoval za nejpřijatelnější. To pak ale neslouží k tomu, aby se čtenář vyznal v problematice a různých teoriích, ale pasivně přijímá jen ty Mayrovo a to se mi nelíbí. Je to defacto ovlivňování.

Nelíbí se mi ani slovníček pojmů. Některé cizí výrazy, které Mayr v knize používá v něm chybí nebo naopak jsem v něm našla takové, které v knize použité nejsou (např. aberantní x filopatrie), přijde mi to zcela nelogické a ve svém důsledku i nepraktické.

Mayr používá ve své knize obrázky či grafy přetisknuté z jiných zdrojů, což je super. ALE! Na grafech jsou značky, které nevysvětluje v žádné legendě nebo naopak popisky, které nevysvětluje ani pod čarou, ani v textu a nenajdeme je ani v slovníku cizích pojmů, př. : str. 228 dva grafy týkající se získání znaků dvojdyšných po vzniku Dipnoi.

Knížka je prezentovaná jako soubor informací, které by měly široké veřejnosti alespoň přiblížit evoluci, ale v tomto ohledu kniha u mne selhává. Jaký má význam něco nevysvětlit do podrobna nebo zahlcovat obšírnějšími Informacemi, které nedovedu do konce?

Od knihy jsem hlavně očekávala pochopení speciací. A výsledek? Jsem z toho zmatenější více než před přečtením knihy. Když dvě odlišné speciace definuje sice jinými slovy, ale významově stejné, př. : dichopatrické x peripatrické. V prvním případě jí popíše jako izolaci způsobenou vzestupem zeměpisné překážky, která oddělí dříve se stýkající části určitého druhu; u druhé jí vysvětluje tak, že zakladatelská populace je izolována od hlavní populace nevhodným terénem - OMG!

Knížka se mi četla špatně, některé souvětí jsem musela číst několikrát, abych pochopila význam.

Jediné, co oceňuji je kapitola variační evoluce díky níž jsem dříve jen suše omílané definice a pravdy pochopila v souvislostech a za to mu patří velký dík!

1 18.02.2014

Kniha je zajímavá a pro čtenáře lákavá , protože autor je veterinářem exotických zvířat a poutavě píše o svých radostech a strastech při cestách po Africe a Jižní Americe.

V knize je i plno fotografií.

Takový novodobý Herriot okořeněný exotičností zvířat, které ošetřuje.

To jsem se "dozvěděla" novinky - hadi slyší, haterie se dožívají "až" 15-ti let a spoustu dalších pikantností, které jsou naprosto lživé!!

Takto to dopadá, když si v dnešní době může psát každý, co chce, i když danému tématu nerozumí a plká doslova blbosti!!

Titul MUDr. ještě nezaštituje kvalitu knihy, což by si palackého univerzita měla uvědomit, je to ostuda, že VŠ podpořila vydání takto nekvalitní publikace.

Vyhněte se této knize obloukem, doufám, že si pan Mudr. Hontela přečte tento komentář a v budoucnu bude raději šetřit lesy a neplodit takový brak !!!!

Tato kniha by neměla chybět v žádné knihovničce teraristy. Pan Voženílek byl přední herpetolog ČR, který se zabýval hlavně chovem zmijí. Byl špičkou ve svém oboru a mnoho lidí na něj s respektem a v kamarádství vzpomíná.

Mrzí mne, že jsem ho nepoznala osobně, víceméně to byl rodák. Ale "seznámil" nás s ním náš vedoucí přírodovědného kroužku pan Jaroslav Tišer díky snímkům z Voženílkovy pracovny a jeho zmijí ve stole či zateplených ubikací na balkoně. Pan Voženílek se i o svém kamarádovi Jardovi ve své knížce zmiňuje.

Navíc měl pan Voženílek neobyčejný talent vyprávění a dokázal vždy rozesmát.

1 15.02.2014

Knížku jsem si přečetla díky milé slečně ze swapu, která mi jí s důvěrou půjčila a s ní i Dlouhej špacír. Fascinuje mě, že někdo cizí vám dá důvěru. Za to jsem byla vděčná, protože v knihovně bych se k ní nedostala snad nikdy. A za pár dní mě čeká hike v ČR s kamarádkou, na který se moc těším :) Četla jsem i Divočinu, knížku od Moniky, Dlouhej špacír...ale tahle se mi líbila pro svojí deníkovou formu každého dne. I když ty dny jsou v celku stereotypní pro všechny hikery, tak jsem si PCT mohla s Lůcou projít a těšila se na každý den/kapitolu díky její osobnosti. Jediné, co mi vadí celkově, že holky mají potřebu ze sebe dělat nešikovné Belly ze Stmívání, co znají jen růžovou a jdou na PCT absolutně nepřipravené. Jít tak náročnou trasu s tímhle přístupem mi přijde jako šílenost. Lůca měla štěstí na lidi kolem sebe, což jí přeju, ale z její spolujízdy s divným týpkem mě fakt zamrazilo. Je sice pěkné, když všechno dobře dopadne a lidí se tomu pak zasmějou, ale tenhle přístup mi přijde docela dost šílenej.

15.06.2021

Na jednu stranu se musí nechat, že to jsou stručně popsané problémy i s nastinem řešení. Pak už jsou jen ale. Clovek si musí uvědomit, že knížka bude za rok už dvacet let stará, neni aktualni, psaná německým autorem, s prekladem, který nemá žádné informace pod čarou k tématu u nás v ČR. Velke mínus je, že brožura, pokud něco tvrdí nemá uvedené absolutně žádné zdroje, které by tvrzeni potvrzovaly, stylem byla jednou jedna studie. Pokud se někdo tématem zabývá, nenajde v ní nic novéhoho a jako čtení pro začátečníka vnímám jako hodně nebezpečné, že nejsou k informacím dodané zdroje a druhak, co mi nejvíc vadí, že ač je to brožura zabývající se ochranou zvířat, obsahuje fakticky nepravdivé informace, napr. že kočka je sociální druh a potřebuje k sobě parťáka, dokonce nabádá ke koupi zrní morčatům... morče neni křeček a je to pro něj absolutně nevhodná strava, tvrzeni, že ještěrky a želvy nepatří do bytu, i když v terariich je člověk naopak mnohem více schopny zajistit biotopove podmínky, že antibiotika podávaná prasatům poté konzumují lidi až po maličkosti jako je zoologicky nesprávně používány název leopard. Fakticky se mi nelíbí, že nebyla pod čarou informace definice pokusu v CR, mezi tzv. pokusy např. patří kroužkování ptáků, které slouží k jejich ochrane, pokus neznamená, jak se předkládá jen kapání chemikálií do očí králíkům. Informace ohledně GMO nepřesné a nepravdivé. Až po vysloveně nucení lidí k veg stravě. Nemůžu si vybírat jako autor informace, které se mi hodí k podpoře svojí víry, pokud reknu a, musím říct i b, jinak je to manipulace, kterou opovrhuju. Proto tak nízké hodnocení. A to píšu jako veg, který tímhle tématem ohledně ochrany žije.

19.10.2020

Poznala jsem díky fb, tak jsem po knížce v knihovně hned chnapla. Za mě ale zklamání. Psáno, jak pro děti, ilustrace pastelkou se mi nelíbily, protože jsem sama takovyma vytvorama děsila "pancelku". Naopak bych tu o to víc ocenila fotky. Vzhledem k tématu odpadu mi potom takova knížka svou vyrobou spis prijde jako produkování odpadu. Autorka vyzývá k sbírání plastu hlavne z moře, na pláži, tak se asi úplně nehodí pro naší zemi, ale pokud byste chtěli udělat dobrý čin, 19. září je celosvětová akce Uklidme Česko a můžu doporučit českou skupinu Trash Hero, my sbíráme odpadky celoročně, všechny a potom máme nějaký společný program, kde je možnost se skamarádit s lidmi na stejné vlne. Nechapu, proč autorka své nálezy sbírá. Je to pak hromadění odpadu doma. A zamrzela me věta, že radeji do knihy nebude davat fotky zvířat, která díky plastu trpěla. Lidi potřebují vidět, aby je to zasáhlo, aby s tím něco udělali, ne další detskou knížku, kde nekdo sbírá ty fujky plasty...

16.09.2020

Narazila jsem na ni v knihovně náhodou. Zaujala mě obálka, krátký text a to, ze autorka je z Argentiny, protože jsem se začala učit španělsky. Bylo to napinave, bylo to tísnivé... nemám ráda knihy/serialy, co to rozehrajou asi jako The Lost a pak prostě nic... mám z této knížky úplně stejný pocit. Ztráta času.

28.05.2020

Chichi, kdyby tu někdo nenapsal, že v knížce jsou dvě krysy a potkan, tak bych si to neuvědomila O:-) Sice mě knížka donutila si najít, co znamená "ogar" a líbilo se mi v každé kapitole opakující se souvětí:".. a pustily se do raní hygieny. Vyčistili si zuby kartáčkem na ruční pohon, osprchovali se vodou z konvičky, nechali se vyhřebelcovat myčkou z kuchyňského robota a nakonec si dopřáli mydlinkovou lázeň ve staré výlevce." Příklad nejen pro děti, že si mají čistit zuby, ale i pro dospělé, protože si myslí, že potkani jsou čuňata, i když nejsou. Semtam padla pěkná věta a byl milý styl humoru, viz kartáček na ruční pohon. Líbily se mi vpisky do kroniky z každého dne, pro děti takové shrnutí ponaučení z příběhu a přišly mi vtipné poznámky na konci knihy. Shlédla jsem díky knize i jeden díl večerníčku, ale Krysáci nejsou šálkem mého čaje, bohužel. Už v první kapitole se krysák shání po pravé valašské trnkovici na lepší náladu: " Hubertovi bylo jasné, že musí Hodana rozveselit. Probudit v něm chuť do života. Hodila by se kapka pravé valašské trnkovice, která zahání smutek..." - možná nějaký moravský smysl pro humor, který jako seveřan nechápu, ale do knížky pro děti - vážně? A první ponaučení pro děti, které je i zvýrazněné v textu, že je chvályhodné podvádět a lhát, abyste někomu udělali radost: "Hubert zfalšoval pozdrav od Edy, ale proč? Aby Hodanovi udělal radost, a to je, kamarádi, chvályhodná věc."...na mě asi moc moderní, já prostě vyrůstala na Broučcích. Další kniha, která mě přesvědčila o tom, že než svým budoucím potomkům budu číst nebo jim půjčím knihu, budu jí muset sama přečíst :-/

15.06.2017

Vyčerpaní rodiče neocení tak dlouhé kapitoly, ale dětem se určitě budou líbit, protože jsou zajímavé, není to taková ta klišovitá pohádková klasika na kterou jsme zvyklí. Líbilo se mi, že ke každé kapitola byla stránka s popisem vynálezu, jako malá jsem tyhle popisky milovala a na konci kapitoly je komiks, což knihu trošku oživí. Celkově se mi ale ilustrace nelíbily a není to kniha ke které bych se vracela, nejsou v ní ani žádná ponaučení pro děti, taková nemastná, neslaná.

09.06.2017

Neměla jsem potuchy, že Pratchett napsal nějakou knížku o kočkách do té doby než jsem jí dostala. Jsem ostuda, protože i přes jeho celosvětově známou ságu Zeměplochy je to první knížka od něj, a i když jsem se u knížky místy musela uchechtnout (ta pobaví snad i nekočkaře, i když ti jí ocení víc, protože vše znají z praxe), Pratchettovo humor někdy až na sílu není šálek mé kávy - sorry.

31.01.2017

Tato knížka je na českém trhu (protože p. Voženílek byl českou herpetologickou špičkou) a možná i na světovém trhu jedinečná, protože informace o krokodýlech jsou tu ucelené a hlavně v šírších souvislostech na rozdíl od většiny knih, kde je pojednáno jen o jednom druhu a jeho výskytu. Doporučuju k ucelení informací o krokodýlech všem nadšencům :-)

Sháněla jsem nějakou pěknou knihu pro malé děti do českošvýcarské rodiny. Měla jsem radost, když mě moje kamarádka upozornila na tuto knížku. Učarovaly mne nádherné kresby a vsadila jsem jistotu na Žáčka. Kniha mě ale zklamala ve chvíli, kdy jsem jí začla dětem předčítat. Bajky by měly hlavně dětem předat nějaké ponaučení, která mi tu ale přišly docela hodně drsné. Ani se mi nelíbila stylistika v knize, např. věta: "Pokud ten masakr přežili..." Příště si pár kapitol přečtu a nenechám se učarovat ilustracemi a známým jménem.

Ke knize jsem se ještě nedostala, tak nedokážu posoudit její kvalitu, ale zaujala mne na ní recenze, kterou jsem sem přidala.

Prvotně ale jako kočkomil takovou publikaci oceňuji. V dnešní době barfování psů a nespočtu příruček pro jejich majitele, někdo konečně myslí i na kočky :-)

Pamatuju si, že jsem z knihy a jejího přebalu byla nadšená, když mi jí bratr přinesl. Ze začátku jsem se nemohla prokousat, protože mi to přišlo jako takové krafání éémeričanek, ale teprve snad v půlce nebo možná za ní, bylo opravdové vyprávění o delfínech a o jejich pozorování. Jsem ráda, že jsem knihu neodložila a dostala se k nim, nektěré pasáže si pamatuju dodnes a v myšlenkách se k nim vracím.

17.07.2014

Na knihu jsem narazila díky přednášce v rámci předmětu Biogeografie. Chtěla jsem si ucelit a rozšířit jen kusé encyklopedické informace o tomto ostrově v širším měřítku, proto byla tato kniha pro mě skvělou možností, jak toho docílit. Líbilo se mi, že autorem je uznávaný český vědec.

Vývoj tamních obyvatelů a kulturní zvyky byly zajímavé, přesto bych více než antropologický pohled ocenila pohled očima zoologa - ekologa (když už se jedná o knihu našeho nejúspěšnějšího vědce). Ale ono se asi lépe čte o najatém asistentovi, který si bere volno kvůli kmenové válce než rozebírání složité ekologie hmyzu v tropech :-)

Opět se tu setkávám se stejným fenoménem jako u Mayra a to je neustále opakování stejné informace stokrát jinak, což mě během chvilky omrzí (viz jazyková bohatost). Raději bych si přečetla o složitějších vazbách místní fauny a flóry. Autora ale omlouvá to, že výtisk je vlastně sbírkou fejetonů a ne ucelenou knihou.

Líbily se mi kresby v knize, ale zároveň mi chyběly nějaké fotografie, např. z terénu, stanice, jak vypadá město, tamní lidé...nemyslím si, že by v dnešní době byla fotografie nějakým technickým problémem.

Nejzajímavější pro mne bylo asi autorovo srovnání tamních obyvatel a jejich zvyků s těmi našimi. A pozitivní pro mne zůstává, že i přes moderní výdobytky, které se dostávají více a více do hloubi lesa, se jimi Papuánci nenechají ovlivnit tak rychle a intenzivně, jak bych očekávala.

Informace z knihy stačí na pár řádků a dostala bych se k nim rychleji na netu, kniha je opravdu asi jen na dobrodružné a úsměvné čtení doma v pracovně nad hrnkem kávy.

30.03.2014