Ninjer komentáře u knih

Cyberpunk 2107: Praha. František Kotleta je slušný pojem mezi milovníky nerdské literatury, takže už bylo na čase, abych od něho něco vyzkoušel. Bez většího přemýšlení jsem sáhnul po téhle kriminálce z budoucnosti.

Příběh se drží různých klasických motivů. Hlavní hrdina je drsňáckej bývalej polda, který se od zdánlivě obyčejného případu dostane až k obrovské konspiraci. A náhodou se u toho vyskytne nějaká ta sexy femme fatale. Tady jich je dokonce více, máme tu totiž takzvané "digitální čarodějky", holky s hromadou elektronických implantátů, kolem kterých se celý příběh točí.

František Kotleta se přes svůj až kultovní status asi jen tak do čítanek nedostane, a to ani ve 22. století, ve kterým se tenhle příběh odehrává. Je totiž hrozně sprostý. Ať už jde o vulgarity, kterými hlavní hrdina a většina postav nešetří, tak o různé co nejcyničtějších popisy upadající civilizace. Kotleta tam nacpal snad každou nechuťárnu, co ho napadla, násilí a sex ve všemožných i nemožných podobách, nefiltrovaně. Svými nechutnostmi možná dokáže šokovat nepřipraveného čtenáře, ale ve skutečnosti je to psáno černohumorně a s nadhledem. Autor se v těch nechutnostech nijak zvlášť nenimrá a sází je s takovou kadencí, že není problém velmi brzy otupět. Mě osobně to nijak nerozrušilo.

Myslím, že autor se nesnaží tolik šokovat, jako spíš co nejvíc svou "politicky nekorektní" zábavou pobavit. Kotleta se prostě hlavně snaží bejt "hustej". Sází tam šílenou akci a drsňácké hlášky tak často, že to je občas až na pokraji parodie. Na druhou stranu píše svižně, čtivě a sem tam se mi nějaký nápad nebo popis opravdu zalíbil. Autor střílí po celým terči, nikdy není úplně mimo a občas trefí i do černého.

Celkový příběh je stejně jako jeho postavy dost obyčejný a vlastně mě ani nijak zvlášť nezajímalo, jak to dopadne. Naštěstí ale situace, které posouvají děj dál, jsou fajn. Je to rychlý, zábavný, prostě takový moderní pulpový román.


Sedm hustokrutopřísných drsňáků z deseti.

5 14.11.2020

Zaklínačovy příběhy pokračují. Opět tu máme realističtější verze známých pohádek a jejich bytostí (dojde například na Malou mořskou vílu), ale ty jsou spíše na pozadí, "vědmák" Geralt nabízí své vlastní zajímavé příběhy.

V jednotlivých povídkách se příjemně střídá prostředí. Geralt si vyrazí s partou na draka, ocitne se mezi smrtonosnými dryádami či řeší ve městě patálie s měničem. Každá povídka je když už ne žánrově jiná, tak alespoň má trochu jinou atmosféru. Dojde i na poměrně vážný a intenzivní romantický příběh s čarodějkou Yennefer... který mi mimochodem seděl víc, než trochu rozpačitá rychlovka s blonďatou bardkou na konci jiné povídky. Z Geralta se všechny holky můžou zbláznit, ale on sám určitě není žádný playboy, spíše je to vážný, romantický typ. Pokud jste hráli jen hry, tak vás to může překvapit, protože tam vám hra nabízí dostat do postele všechno možné, a něco mi říká, že jste právě tomu nějaký ten čas věnovali, a tak jste z Geralta udělali spíše takového druhého Marigolda.

Marigold, kdybyste náhodou nevěděli, je bard, vrchní naháněč sukní a dobrý Geraltův přítel. V této knize se vyskytuje často, a líbí se mi, že dokáže být bezstarostným vtipálkem i vážným věrným druhem. Jednoduše řečeno dokáže ve vhodnou chvíli sklapnout - podobně jako Geralt. Ten je dokonce v mnoha příbězích podstatnou část děje jen mlčenlivým pozorovatelem. Což mi přijde taky moc sympatický.

Jednotlivé povídky se mi líbily přibližně stejně, jen mě trochu zarazila ta úplně závěrečná. V ní skočíme v ději hodně dopředu. Kvůli možným spoilerům nebudu říkat, co se tam přihodí, ale klíčové slovo je "oslava". Sejde se v ní hromada postav z předchozích povídek a oproti předchozím povídkám je velice pozitivní, veselá a komediální. Upřímně řečeno mi to místy připomínalo spíš nějakou fanfikci nebo díl Čtyřlístku. V každém případě to důležitě posouvá děj... a vlastně to bylo nejen zábavné počtení, ale taky to hezky poprvé pořádně propojilo svět Zaklínače.


Osm zaklínačských příběhů z deseti.

5 25.10.2020

Pochmurná knížka o jednom starším chlápkovi, kterého pronásledují jeho traumata a nyní se nemůže vyrovnat s tím, že ho chce město přestěhovat kvůli stavbě dálnice. Podobně jako další knížka Richarda Bachmana (pseudonym S. Kinga) Rage je i Srovnáno se zemí antisystémovou knížkou, ze které je cítit vztek a rozhořčení nad světem. King ale je hodně talentovaný bručoun a svět hlavního hrdiny je poměrně zajímavý. Není to kdovíjak realistický svět, občas to působí trochu stylizovaně, ale nikdy kniha nepůsobí pateticky.

Bart Dawes je často bezradný, ale dokáže být i pěkný hrubián. Jeho labutí píseň je plná absolutní upřímnosti, díky níž si získává hodně nepřátel, ale také sympatie některých vedlejších postav (a moje vcelku taky). Tím, jak Bart Dawes drsňačí a umí mluvit, tak v některých chvílích kniha připomíná detektivku ze staré školy. Ale spíš je Srovnáno se zemí depresivním příběhem muže, kterému připadá, že ztratil vše, a tak chce udělat ještě jednu poslední velkou věc. I když přesně neví jakou a ani proč přesně.

Celkově fajn kniha, která sice nemá až tak skvělý příběh a možná by mohla být kratší, ale čte se dobře, hlavně díky Kingově schopnosti psát zajímavé postavy.


Sedm naštvaných starochů z deseti.

5 03.08.2020

Nejznámějšího dílo mimořádně kontroverzního novináře Huntera S. Thompsona. Hunterovo alter ego se se svým kamarádem právníkem vydává v luxusním fáru do Las Vegas kvůli reportáži a přitom se předhánějí, kdo toho víc vyfetuje. Oba jsou velmi často paranoidní a hysteričtí, ale také dokážou být ve správnou chvíli přesvědčiví a efektivně s lidmi manipulovat.

Hlavní téma je pozorování tehdejší Ameriky, kde tyhle dva magoři můžou fungovat. Kromě toho, že mají velké štěstí a určité konexe, tak dokáží vychytrale využívat, zneužívat a různě obcházet systém. Například si ve VIP půjčovně pořídí drahé auto, které úplně zdevastují, ale protože měli předtím výhodné pojištění za pár dolarů, je jim to jedno. Autor si ale všímá i těch méně šťastných, kteří na nefunkčnost systému někdy tvrdě doplácí (např. kvůli zkorumpované policii).

Thompson si v románu asi příliš nevymýšlí, maximálně jen věci sem tam přifoukne, a tak vidíme provokativní život feťáka až příliš zblízka. Zároveň však možná čtenář trochu otupí, protože Thompson je jako feťák spíše jen pasivní a cynický pozorovatel děje, takže jako bysme někdy dost šílené a odporné věci vnímali přes dvojí filtr. Což nevadí, protože tahle drogová jízda se snaží být hlavně zábavná, což minimálně pro mě určitě byla.

Strach a hnus v Las Vegas je i dnes dost kontroverzní, až šokující kniha, i když kromě zábavného a sem tam zajímavého pohledu na nixonovskou Ameriku toho zase tolik nepřináší.

Sedm bláznivých feťáků, které nechcete potkat, z deseti.

5 25.05.2020

Peter Pan je klasická pohádka, kterou skotský autor J. M. Barrie napsal původně jako divadelní hru před více než sto lety. O několik let později, v roce 1911, pak z ní udělal i román a ten jsem teď přečetl. Na to, že je Peter Pan tak starý, je to pořád velmi čtivé (četl jsem v originále). Především zaujme originální a hravý vypravěč, který třeba "nahlas" přemýšlí, co by vám tak o Petru Panovi řekl, hraje si s vašim očekáváním a tak podobně. To bych v takhle staré pohádce opravdu nečekal.

Co jsem naopak čekal, je nějaká ta hrubost a násilí. Není ho mnoho, jen pár vedlejších postav zemře (a ne na stáří) a Petr Pan je od začátku do konce sobeček. Což ale nemění nic na tom, že jeho postava je velmi zajímavá. Jak asi všichni víte, je to "chlapec, který odmítá vyrůst", ale také je jeho mentalita velice vázaná na přítomnost. Je charismatický, přirozeně vůdčí, často baví ostatní a strhne všechny kolem k nějakému tomu dobrodružství, ale vůbec ho nezajímá, co bylo a co bude.

Nejslavnější animovanou verzi od Disneyho už jsem dlouho neviděl, ale řekl bych, že podstata tam zůstala. To je to okouzlení Petrem Panem a jak spolu s dětmi odletí do Země Nezemě, aby prožívali dobrodružství s piráty a indiány. Nejsem si ale už tak jistý, jestli tam je také takový důraz na to, jak jsou děti i Petr Pan fixováni na "matku". Tu jim musí celou dobu dělat Wendy, jejich starší ségra, které to však nevadí, i to je pro ni hra. Většina jejich života v Zemi Nezemi totiž nejsou půtky s kapitánem Hookem, ale "hraní si na rodinku", kde je Wendy jako jejich matka opečovává, připravuje jim jídlo, dává medicínku a tak. Je pak dost zřejmé, že Petr Pan netouží tolik po Wendy jako takové, ale po "matce".

Celkově překvapivě svěží pohádka, velmi dobře napsaná. Zastaralá jenom trochu, zatímco některé motivy jsou překvapivě zajímavé a hodné hlubší analýzy od někoho chytřejšího a vzdělanějšího než jsem já.


Sedm ztracených dětí z deseti.

5 11.04.2020

Čapka mám moc rád, ale tenhle román byl pro mě místy utrpení. Nápad s náhodně vynalezenou výbušninou, která se může stát neuvěřitelně mocnou zbraní, a tak se o ní přetahují světové velmoci, je super, ale bohužel je tenhle užvaněný román zaměřený z 90 % na romantické kratochvíle hlavního hrdiny. Inženýr Prokop je mrzout, který se vždy zamiluje do nějaké krásné záhadné dívky, tvrdí, jak ona je ta úplně nej, aby na ni v zápětí zapomněl kvůli jiné holce. Celé mi to připadalo takové uslintané a dětinské.

Pět otravně zamilovaných chlapů z deseti.

5 24.11.2019

Knížka Petra Šabacha, ze které trochu čerpá film Pupendo. Stejně jako u Občanského průkazu je hlavní hrdina klučina, který prožívá mládí v komunistické době a snaží si co nejvíc užít tu náročnou dobu, v níž vám kdejaký kádrovák mohl zničit nebo alespoň pěkně znepříjemnit život.

V Opilých banánech se ale tolik politika neřeší. Nevidíme tu tolik konfliktů s esenbáky či dokonce tajnou policií, ale vidíme především různé "klukoviny" hlavní party. A upřímně řečeno jde v mých očích často i o těžký kalibr, když třeba kluci děsí lidi předstíranými rvačkami či utíkají z hospod bez zaplacení. Taky se v knize pořádně chlastá, především táta hlavního hrdinu je těžký alkoholik, který se každou chvíli ocitá v protialkoholické léčebně a je schopný prochlastat peníze na dovolenou v Chorvatsku.

Opilé banány jsou ale hlavně sbírkou různých příhod a historek posbíraných od Šabachových kamarádů, a protože jsou i velmi dobře napsaný, dobře se knížka čte a mnohokrát jsem se u ní dobře pobavil. Možná bych ale uvítal silnější děj a asi i o něco sympatičtější postavy.


Sedm prochlastaných let z deseti.

5 02.03.2019

Asi nejmilejší knížka o psychopatovi, co existuje.

Saturnin je komorník, jenž elegantně, nenápadně a často s humorem terorizuje fyzicky i psychicky všechny, kteří jakýmkoliv způsobem stojí ve štěstí hlavnímu hrdinovi. Ten je zase pro změnu roztomile nevinným a jemným džentlmenem, který se zamilovává do krásné Barbory.

Ale bez nějakého zbytečně hlubokého rozboru - Saturnin je především velice zábavná knížka. Působí originálně, a když už si čtenář myslí, že se bude děj trochu opakovat, začne se v ní úžasně parodovat tehdejší kýčovitá literatura.

Super. Osm nebezpečných komorníků z deseti.

5 22.12.2018

Měl jsem chvilku dilema, jestli se do téhle knížky vůbec pustit. V kontextu dnešní doby (a doby, kdy byla vydaná) se jedná o velice kontroverzní téma - Francii ovládnou muslimové, kteří nastolí v celé zemi konzervativní Islám. Před přečtením jsem si radši trochu zagoogloval, s čím mám vůbec tu čest a jestli jsem si jen omylem nekoupil knihu nějakého konspiračního teoretika z Aeronetu. A ne, autor je docela slavným a uznávaným francouzským pisálkem.

Hodně čtenářů o knize píšou, že je to varování před Islámem (ti rozjetější už mluví o velmi blízké vizi pro Evropu), někteří naopak říkají, že je to pro Islám reklama. Můj názor je takový, že když už, tak spíš tahle kniha zvýší pravděpodobnost, že se nějaká zahalená snědá holka v tramvaji dočká vulgarismů od nějakýho vlastence se sandály a ledvinkou.

Autor popisuje, jak se dostane do čela politiky vychytralý muslim, který dokáže využít politické korektnosti a frustrace moderní generace. Ženy mají sice omezená práva, ale nemusí přemýšlet a mají život jednoduše nalinkovaný, chlapi (i když jen privilegovaná část) si zase můžou užívat mnohoženství. Že by se něco tak jednoduše a rychle rozšířilo, jak je popisováno v knize, mi přijde jako nereálná pitomost, protože takových jednodušších žen a frustorvaných hovad podle mě není. Dokonce ani ve Francii ne.

V každým případě je kniha čtivá a docela dost mě bavilo akademické prostředí a životní cesta hlavního hrdiny, profesora literatury. Je to taky slušnej frustrát, ale zábavnej, hlavně když mluví o francouzských autorech.

Knihu Podvolení beru jako takový zábavný postapo. Místo Islámu by tam mohl být jiný vzrušující/děsivý strašák. Však taky autor měl původně v plánu psát o radikálních křesťanech (hups). V knize jsou zábavní inteligentní hajzlíci a autor umí fakt skvěle psát. Ale jako celek mi to dvakrát sympatický není.


Šest ďábelských muslimů útočící na naše tradiční hodnoty (sic) z deseti.

5 02.05.2018

Spíše delší povídka, podle které vznikl hororový film s ikonickým monstrem přezdívaným Pinhead. Za knihou i filmem netypicky stojí stejný tvůrce - Clive Barker, jenž je považován za jednoho z mistrů hororu.

A určitě ne nezaslouženě. Hellraiser je správně atmosférický a má zajímavý námět. Vidíme mladý manželský pár, kterému to úplně neklape, jak se sestěhuje do nového domku. A v něm tak trochu straší. Ale není to klasický strašidelný dům. Bývalý milenec manželky a zároveň bratr manžela v jejich domku vyvolá odporné bytosti z jiné dimenze (jedním z nich je "Pinhead" - mimochodem v knize je to žena), které mu dopřejí ohromnou rozkoš, ale taky ho přitom tak trochu zabijí. Tenhleten lidský grázlík se ale ještě zuby nehty drží v naší dimenzi jako nějaký duch či Voldemort v prvních Harry Potter knihách. Pomoci mu navrátit se v plné síle může manželka jeho bratra, která po něm stále touží a je pro něho schopná udělat ledacos...

V Hellraiserovi najdete nechutnosti a znepokojivé scény, ale příběhově je to v podstatě tragédie jak od Shakespeara či ještě z dávnějších příběhů, které si lidstvo vypráví odnepaměti. Zrada, zakázaná láska a touha po moci. Taková skoro pohádka z dob, kdy pohádky byly surovější.

Čtivý temný příběh s originálními démony, tzv. "cenobity".


Osm extrémních akupunktur z deseti.

4 06.07.2022

Herečka Sandra Pogodová napsala se svým tátou knížku, ve které se střídají ve vyprávění historek ze svého života. Z knihy to vypadá, že se jedná o dost aktivní a pozitivní lidi, kteří se rádi zasmějou cizímu neštěstí, ale i svému - nic jiného jim také nezbývá vzhledem k tomu, že jak Sandra, tak její tatík jsou docela nešikovní a rádi se vrhají do věcí po hlavě.

Příběhy jsou velmi krátké, stejně i knížka se přečte rychle. Kromě popisů různých nehod na čtenáře dýchne slušný závan nostalgie, hlavně v tátových příbězích, v nichž se vyskytují slavní čeští herci, např. Miroslav Horníček nebo tátův dlouholetý kamarád Jan Kanyza.

Nejdřív mně přišly historky trochu obyčejné. Sandra i její otec mají bohatou slovní zásobu a občas používají různé zastaralé výrazy, a nejen kvůli nim vyprávění občas "drhne". Převládají ale čtivé pasáže a často je to opravdu příjemné počtení. Několik příběhů v knize je opravdu vtipných a celkově se povedly.

Sice jsem se zasmál jen několikrát, ale měl jsem z knihy pocit, že ani jeden z autorů při vyprávění nijak zvlášť nepřehání a ty příběhy se nějak takto opravdu staly, což mi je sympatické. I když mě to taky občas trochu děsilo, protože jejich rodinka občas provádí docela nebezpečné kousky, takže se se divím, že to všechno ve zdraví přežili.


Fajn vyprávění o jedné trochu bláznivé rodince, kterou potkávají různé nehody i milé náhody.


Sedm pozitivních rodin z deseti

4 19.06.2022

(SPOILER) Slavný utopický nebo spíše anti-utopický román. Vize o budoucnosti, kde všechno na první pohled dobře šlape, ale asi by si ji nikdo dobrovolně nevybral.

Budoucnost je tu vyobrazena zajímavě a velmi originálně. Působila nově a neokoukané v 30. letech, kdy knihu vizionář Aldous Huxley napsal, a působivě neotřele i dnes. V této vzdálenější budoucnosti se lidstvo zbavilo břemene minulosti a vymazalo všechny historické knihy, beletrii i jiná umělecká díla. Taky se zde pěstuje promiskuita. Láska a dokonce i rodinné struktury jsou považovány za něco nemravného a ujetého. Lidstvo se rozšiřuje skrz jakési klonování a děti jsou odmalička psychicky manipulovány skrz hypnózu a další prostředky. Lidstvo je rozděleno podle úrovní, a ať už jste přiřazeni do vysoké kasty krásných alfa samců či nízké kasty dělnické třídy, vždy je vám vštěpováno, že právě ta vaše kasta je nejlepší a jste v životě šťastní. V tomto světě se moc nepřemýšlí a jen se pracuje a konzumuje.

Úsměvným aspektem knihy je, že náboženství nahradilo uctívání Henryho Forda, skutečného člověka, který kdysi způsobil revoluci vymyšlením pásové výroby. Zde je z něho hotový mesiáš, což se projevuje i tím, že symbol kříže nahrazuje T-čko odkazující na jeho revoluční auto Ford model T, které bylo cenově dostupné běžnému Američanovi.

Brzy je nám představen pár, který úplně do tohoto světa nezapadá, a vypadá to, že se mezi nimi může rozvinout láska. Možnou paralelu s podobnou zápletkou v Orwellově 1984 ale zařízne druhá polovina, v níž se hlavní pár vydá mezi "divochy" a dva tito "divochové" se následně vydají do moderní civilizace. Tito "divoši", matka a její syn, jsou více spřízněni s přírodou a především u nich funguje koncept rodiny a lásky. Bohužel zápletka s nimi mi nepřišla příliš zábavná. Má své pěkné chvíle a dialogy, ale nejedná se o nic extra poutavého a přestává se nám dostávat dalších informací a zajímavostí k výborně ztvárněnému světu. Spíše se z románu stane taková sci-fi telenovela.

Výborná vize budoucnosti s nepříliš zábavnou druhou polovinou.


Šest zmanipulovaných lidí posedlých konzumerismem z deseti.

4 14.05.2022

Bestseller, který se myslím prodává tak dobře i díky dobře zvolenému názvu. Hodně lidí naláká si něco takového koupit a mrknout, co se pod tím docela provokativním názvem ukrývá, a mnoho lidí napadne, že to může být vtipný dárek pro kamaráda.

The Subtle Art of Not Giving a F*ck jsem si nakonec přečetl proto, že jsem náhodou viděl rozhovor s autorem a překvapilo mě, že jde o člověka se zajímavou minulostí, co už má něco odžito. Není sice tak starý (je mu teprve 38, v době napsání knihy mu bylo teprve 32), ale jeho hledání štěstí ho přivedlo k psaní úspěšného blogu, kde se původně zaměřoval na balení holek, ale postupně se i díky zajímavým odezvám nešťastných lidí začal intenzivněji věnovat méně povrchním hodnotám. No a hlavně je to zábavný vypravěč.

To se zde do knihy promítá tím, že je velice čtivá. Nejlepší pasážemi jsou historky o slavných osobnostech či přímo o něm. Ty jsou pěkně vypointované a mají často "wow" faktor. Co se týče samotných rad do života, tak ty jsou poměrně fajn. Možná v době vydání byly originálnější, ale nyní už nejde o zase takovou překvapivou osvětu, obzvlášť pokud se o tohle téma trochu zajímáte. V podstatě autor obrací naruby různé naše přístupy k životu, které jsou špatně. Nejsme výjimeční - jsme průměrní a to je OK. V hrozně moc věcích se mýlíte - a to je OK. Neustále budete chybovat a dělat věci špatně - a to je OK. Myšlenek je ale samozřejmě mnohem víc a jsou dobře popsané. Navíc je fakt znát, že to ten chlápek nepíše od stolu a rád se svěří i s dost osobními a citlivými věcmi.

Celkově zábavná knížka se sympatickými radami.


Sedm uklidňujících rad z deseti.

4 14.04.2022

Historie Batmana s důrazem na komiksovou předlohu a nerdy, kteří o ní rádi mluví. Sám autor by se určitě podle několika historek k nerdům řadit měl a přesto jeho kniha nerdy neustále popichuje a to už od samého začátku.

Sám jsem přečetl hromadu komiksů, takže jsem si ten pečlivě sestavený souhrn batmanovských komiksů s ohledem na společenské změny i celý komiksový průmysl velice užíval. Díky knize mám však lepší přehled, proč ty komiksy jsou takové, jaké jsou, a jak je tehdejší čtenáři vnímali. Komiksy s Batmanem byly desítky let velice dětské (jako většina superhrdinských komiksů), ale prvních pár let byly temnější a čím dál větší komunita nerdů se dožadovala právě tohoto zachmuřeného svalovce ve stínech. Bylo jim vyhověno až po nějakých třiceti letech v sedmdesátkách, ale na druhou stranu nerdy také rozčilovali například ujetý hraný seriál ze 60. let a filmy Batman navždy a Batman a Robin, které cílily víc na děti (a asi i na gaye).

Marvel i DC má pár kostlivců ve skříni a zde se samozřejmě musí vytáhnout ten, že Bob Kane, jenž je dodnes podepsán u všech komiksů i filmových zpracování jako původní autor postavy, je obyčejný podvodník a grázl. Další klasikou je také kontroverze kolem Batmanovy sexuality, protože v komiksech se Batman obklopuje spíše muži, především chlapeckými pomocníčky. A to nemluvím o tom, že jeden z nedávných prominentních scenáristů Batmana prohlásil, že Batman samozřejmě gay je. Autor Glen Weldon si sice rád z nerdů utahuje, ale i když je jeho spisovatelský styl odlehčený, obě témata zkoumá více do hloubky.

Weldon hodně vtipkuje na účet nerdů, ale zároveň se je snaží až psychologicky zanalyzovat. Bez jakýchkoliv skrupulí vypráví o tom, jak tihle zapálení komiksoví fanoušci (kteří jsou obvykle mnohonásobně starší než je cílovka) vnímají komiksové sešity jako nějaké posvátné jezírko, ale přitom si spíše spokojeně rochni v bažině plné průměrných a podůrměrných komiksů (můžu potvrdit). Autor jde ale ještě dál a říká, že nerdi milují Batmana proto, že - často podvědomě - touží být jako oni, a protože na rozdíl od většiny superhrdinů nemá superschopnosti, věří tomu, že by MOHLI být Batmanem, kdyby dost chtěli (...nedojídat ten další pytlík chipsů... A měli mrtvé, miliardářské rodiče). Když někdo vnímá Batmana jako vtip nebo prostě ne jako takového drsňáka, za kterého ho oni považují, neberou to jen jako útok na svého superhrdinu, berou to jako útok na sebe.

Tyto myšlenky, které jsou tu ještě dále rozvíjeny, se mi dost líbily a věřím, že na nich něco je. Mě osobně vůbec neuráží, protože jsem rozumný, neurážím se kvůli blbostem... a můj oblíbený superhrdina je Spider-Man - a to by si jen zkusil něco proti němu říct!

Těžko říct, jak může kniha bavit někoho, kdo se moc o komiksy nezajímá, protože jsou hlavně o nich. V každém případě je styl knihy mimořádně poutavý. Autorem je novinář a kniha se čte jako nějaký mimořádně dlouhý článek, kde autor nešetří dobrými vtipy. Dokonce mu i nechybí jakési "cliffhangery" na další kapitoly, takže pro mě bylo někdy vyloženě těžké knihu odložit.


Vyprávění Glena Weldona o Batmanovi a o jeho fanoušcích mě opravdu bavilo. Dozvěděl jsem se hodně věcí o (ne vždy tak) Temném rytíři, ale taky něco málo o sobě.


Deset superhrdinů, kteří jsou úplně jako já a jen oni mi rozumí, z deseti.

4 12.03.2022

Genealog Pavel pracuje na zakázce, v níž má za úkol vystopovat rodokmen v jedné malé staré vesničce. Přitom ale odhalí i mnohá nepříjemná tajemství a možná i odolá jiskření mezi ním a mladou holkou z města.

Hlavní hrdina se v rámci příběhu vrací do vesnice, v níž vyrůstal, což je pořádná díra. Potkává v ní různé depresivní existence, které ho moc nevítají zpátky s otevřenou náručí, protože absolutně nechápou a neuznávají ne-fyzickou práci. V knize pak kromě skoro až detektivního pátrání můžeme nahlédnout do života na takové současné vesničce. A fakt to není žádné vzrůšo. Tvrdá práce, bydlení ve starých baráčcích, hospoda, automaty, nezájem o okolí.

V kontrastu s tím ale Pavel taky není bůhvíjaký sympaťák. Zatvrzele pokračuje ve své práci a snaží se být až božsky trpělivý vůči nespravedlnostem, které se mu dějí, a nevyužívat nadbíhání krásné mladé holky, jenže to mu sice možná připíše nějaký body v teoretickém nebi, ale jako hlavní hrdina knihy nic moc. Je s ním docela nuda.

Na druhou stranu je Selský baroko dost čtivé a dobře napsané. Má solidní tempo a stylově rozplétá ty vztahy na vesnici. Když se dostane víc do minulosti, začne to být i zajímavé. Příjemně mě taky překvapil konec, který obsahuje dobře zpracovaný zvrat.

Čtivá kniha o nesympatických lidech na vesnici.


Šest vidláků z deseti.

4 31.12.2021

Havel v Americe nepojednává o jeho slavné návštěvě amerického Kongresu, jak by se mohlo podle názvu a obálky na první pohled zdát. Jedná se o sérii rozhovorů s různými významnými osobnostmi, které rozhodně nejsou žádná interview z lifestylových časopisů.

Dlouhý úvod seznamuje čtenáře s tím, co má čekat, a vlastně nás i ujišťuje o vážném, až akademickém přístupu. To, co slibuje, taky splní, ale taky přitom zbytečně vyzradí celou řadu myšlenek z nadcházejících rozhovorů. Vzhledem k tomu, že některé osobnosti říkají podobné věci, to však až tolik nevadí. Alespoň si to díky tomuto opakování lépe zapamatujete.

V knize jsou rozhovory s lidmi jako Madeleine Albrightová, Goerge Bush senior, George Bush junior, zpěvačka Suzanne Vega či současný populární spisovatel Timothy Snyder, který depresivně varuje před totalitou v knížce Tyranie. Albrightová a Vega nešetří chválou, Bushové profesionálně lichotí a Snyder (ač Havlův fanda) analyticky kritizuje. I když kniha není příliš tlustá, v tématech se jde obvykle do hloubky a je potřeba ji číst pozorněji. Sem tam se vyskytne nějaká ta vtipná historka či postřeh, ale především jsou to vážná zamyšlení nad Havlem a minulým i současným světem. Kupříkladu se zde hodně zmiňuje to, jak Západ vnímal Východ, čímž neobvyklý disident a později prezident Havel dost zatřásl. Snyder potom rozebírá svou myšlenku, že Havel na oplátku nedokázal plně pochopit Západ, který měl tak rád, a mnohem víc rozuměl disidentům v zemích s pochroumanou demokracií.

Havel v Americe je sérií zajímavých rozhovorů, která se snaží zkoumat Havlovu osobnost, význam, jeho možné nedostatky a přenositelnost jeho myšlenek do současného světa.


Osm zamyšlených rozhovorů z deseti.

4 27.10.2021

Knížka o traumatizované introvertce, co se protlouká americkou střední školou.

"Mluv" pochází z konce devadesátých let, takže těžko říct, jestli se za tu dobu v Americe něco změnilo (doufám, že ano), ale zde je střední škola vyobrazována jako pořádně otravné místo plné pokrytectví jak u žáků, tak učitelů. "Hodné holky", které jsou slušně oblékané a věnují volný čas charitě, jsou ve skutečnosti elitářský povrchní klub chovající se hnusně a přehlíživě ke svým spolužákům. Sportovci se nemusí tolik učit, protože když jsou dobří v určitém sportu, téměř všichni učitelé přimhouří oko a dají jim lepší známky než ostatním. Učitelé problémy žáků neřeší, protože mají evidentně spoustu svých, a ty často vybublávají na povrch během výuky.

Pravděpodobně se toho v USA tolik nezměnilo, protože některá témata jsou neustále aktuální, dokonce se o nich i mluví víc než kdysi. Autorka Laurie Halse Andersonová dala do své knížky silné satirické prvky a dělá si srandu z levice i pravice. Vysmívá se politické korektnosti (školní tým se v průběhu roku musí třikrát přejmenovat, protože skoro každý název týmu někoho uráží) či rasismu a fašizujícím se tendencím (učitel tvrdící, že USA měla už dávno zavřít hranice - teda těsně po roce, co se do ní přestěhovala jeho rodina).

Hlavní hrdince Melindě se něco vážného stalo (knížka vám to poví až přibližně v polovině), kvůli čemuž se stáhne do sebe. Téměř nemluví, přichází o kamarádky a její rodiče taky moc nefungují, protože mají své problémy a jsou na pokraji rozvodu. Knížka je tedy slušně depresivní, ale zároveň také díky dobře napsané satiře a celkové kousavosti často i vtipná. "Mluv" se výborně čte. Autorka chce, aby kniha příliš nekázala, ale hlavně bavila, a to i holky a kluky, kteří moc nečtou.


Knížka Mluv se stala obrovským hitem a má i kladně hodnocenou filmovou adaptaci. "Otvírá totiž velmi důležité téma - silné trauma v mladém věku, které se těžko překonává, obzvlášť v prostředí, které nechce nebo neumí pomoci. Autorce přichází od té doby tisíce e-mailů, ve nichž se jí děti svěřují se svými problémy, ale také jim píšou, jak jim kniha pomohla. Mně se naštěstí nic takového nestalo a asi nejsem přímo cílovka téhle knihy, ale to neznamená, že jsem si její čtení neužil.

Mluv je velice silné a důležité dílo, které je zároveň napsáno s lehkostí a vtipem.


Devět lidí, kteří by měli promluvit, z deseti.

4 10.04.2021

Seriál mně kdysi vyrazil dech (i když mě pak některé série zklamaly a zakončení bylo dost strašné), a tak jsem dlouho plánoval přečíst si i knižní předlohu. Mám za sebou první díl a jsem nadšený skoro tolik, jako když jsem v 17 letech viděl první sezónu. Obvykle se tomu snažím vyhýbat, ale v následujících řádcích budu knihu a seriál hodně srovnávat (ale bez spoilerů).

Hlavní hrdina Dexter Morgan, sociopatický sériový vrah, je fakt sympaťák. Dá se mu fandit, protože si uvědomuje svoji situaci a navíc ho jeho nevlastní otec policista naučil dodržovat kodex, se kterým zabíjí jen jiné sériové vrahy, sexuální násilníky a další monstra. Jako vypravěč je perfektní. S černým humorem a svým odstupem někoho, kdo prostě nemá city jako my, umí skvěle hláškovat a někdy je i zatraceně vtipný. V seriálu ho Michael C. Hall (s pomocí scenáristů a dalších tvůrců) vystihl naprosto úžasně, jen místo klasické atraktivity je seriálový Dexter spíše roztomilý a získává si lidi (ať už před televizí nebo přímo v seriálu) spíše tím, jaký je mimoň a nerd. Oba si ale dobře uvědomují, že jim na nikom vlastně nezáleží a vše je pro ně jen jakási hra.

Detektivní příběh se odehrává v Miami, které je stylové v knize i v seriálu. Pod zářivým sluncem a mezi atraktivními opálenými lidmi se skrývá mnoho zla a hnusu, které dokáže málokdo tak dobře vnímat jako vrahoun Dexter. Navíc minimálně v prvním díle je místní policie za slušné blbce. Dexterova nevlastní sestra se marně snaží stát se detektivem, ale neustále jen dělá vábničku, přestrojená za prostitutku. V policejních složkách se hlavně politikaří, v čemž hraje prim detektivka LaGuerta - v knize mnohem hloupější a mnohem větší mrcha.

V Darkly Dreaming Dexter se náš hlavní zabiják rozhodně nenudí. V Miami se objevuje záhadný sériový vrah, který se na rozdíl od Dextera chce svými úlovky pochlubit. Dexter je jím čím dál víc fascinován, přemýšlí, jestli má pomoci ségře ho dopadnout, a začíná dělat chyby...

Příběh knihy je pořádně nabitý. Neustále se objevují nějaké zvraty a vše je doprovázeno skvělými popisy. Z Darkly Dreaming Dexter vychází první série, ale určitě se nejedná o doslovný přepis. Máme tu hodně změn, což jsem očekával a jsem za to rád. V seriálu se toho stane více, což ale neznamená, že to je za každou cenu dobře. Jak je už obvyklé u seriálových adaptací, v televizním Dexterovi se víc řeší postavy a jejich vztahy. Kniha je údernější, temnější a odvážnější, co se týče příběhu. Závěr knihy může být - minimálně pro fanoušky seriálu - až šokující. Ale rozhodně mě to nalákalo přečíst si další díl.

Skvěle napsané a nápadité temné čtení.


Osm sympatických monster z deseti.

4 27.09.2020

Novinář, Američan s izraelskými kořeny, se vydává na cestu po Americe, aby vyprávěl a reflektoval, co tam všechno viděl. Žádná fikce, ale co nejodvážnější popis reality se všemi jeho problémy.

Všechny jejich lži je především zábavná a velice čtivá kniha. Autor nepoužívá žádná složitá slova a dokonce i velice často používá krátké, úderné věty. Samotné téma je taky dost dobré, protože život v USA dnes zajímá kdekoho. Tuvia působí jako docela sympaťák. Tlouštík, který se neschovává za politicky korektní termíny a nestydí se za to, že například kouří cigarety, což je nyní v Americe obrovské tabu (taky tam neustále kritizuje to, jaké mívá v mnoha státech obtíže si dát někde venku jednu cigaretu). Zajímavé je, že rozhodně nespadá do současných škatulek levičáka či pravičáka, či jak mají v USA rozdělené - není ani typický liberál, ani typický republikán. Oba tábory hodně přísně kritizuje, když na to přijde.

Tuvia se snaží vystupovat co nejvíc neutrálně, ale rozhodně má své pevné názory (ať už klidně desetkrát říká, že "neví"). A tady začínám mít vážné problémy. Nevadí mi, že se na některých tématech s ním neshodnu. Neříká to přímo, ale snadno se dá mezi řádky vyčíst, že je spíš konzervativní - nevěří v globální oteplování (přesněji v "klimatickou změnu") a ani moc nefandí sňatkům homosexuálů (i když samotní gayové mu nevadí). To dokážu respektovat, ale některé jeho glosy jsou něco strašného. Například tvrdí, že v New Yorku by ho holka táhla k soudu, kdyby na ni koukal v metru, nebo že v budoucnu liberálové vezmou republikánům všechny zbraně, zatímco gayové jich budou moci mít miliony. Dále se vysmívá klimatologům, když říká, že odborníci ani nedokážou odhadnout, jaké bude počasí druhý den. A nevěřil jsem vlastním očím, když tenhle docela prominentní židovský novinář nepochopil základy statistiky v jedné situaci, když se podivuje nad jednou, která nedává dohromady 100 % (protože nepochopil, že účastníci můžou zaškrtnout více možností na otázku...).

Tohle jsou tedy nejkřiklavější příklady... a vlastně jich tolik ani v celé knize není. Na 350 stranách napsal takových šíleností určitě méně než 10. Také je tu však skutečnost, jak příšerně se tu zjednodušuje. Je docela šokující, jak valná většina všech lidí, se kterými se autor zapovídá, je opravdu hodně hloupá (ať už zastávají jakékoliv politické přesvědčení). Že by USA opravdu byla tak pitomá? Ne, tomu moc nevěřím. Určitě se dostalo do knih mnoho jednodušších lidí, ale taky se baví s různými vysokoškolsky vzdělanými lidmi, zkušenými politiky či dokonce rektory univerzity. Všechny rozhovory jsou ale vždy zkrácené na prostor jen několika vět, nikdy nezaberou více než stránku. Nevidíme, co si řekli předtím a co potom. Dokonce ani přesně nevíme, co říká Tuvia Tenenbom! To, co říká on, se vždy jen zpětně parafrázuje. Většina knih je vlastně na úrovni takovýchtěch videí, kde se smějeme lidem na ulici, kteří ukazují svou stupiditu, když žvaní blbosti na různé politické a společenské otázky. Jen jsou Všechny jejich lži ještě méně důvěryhodné, ještě více "sestříhané".

Tím, jak si Tuvia často získává důvěru a čas všemožných lidí, ať už jde o obyčejnou servírku či místního guvernéra, připomene filmaře Michaela Moorea (ten je však mnohem více politicky doleva). Oba dost fabulují, ale Moore zase dle mého názoru neříká takové hloupé vtípky a připadá mi o něco autentičtější. On se totiž Tuvia vlastně v celém svém díle především Američanům vysmívá. Například se hodně podivuje nad tím, jak mu obyčejní lidé nechtějí říct své politické názory, například koho volili při minulých prezidentských volbách. Říká, že tohle že má být ta "země svobodných a domov statečných" (land of the free, home of the brave)? Sám ale není o moc statečnější, protože si tyhlety úšklebky šetří samozřejmě jen do knížky, v reálu je s nimi velký kámoš. Docela i pochybuju nad jeho empatií, když se občas sám nad sebou až dojímá, že si povídá s černochy v chudé čtvrti, zatímco liberálové jenom o nich někde mluví.

Název knihy Všechny jejich lži odkazuje na to, jak jsou Američani často prolhaní, jak často říkají nejdřív něco jiného, než co si doopravdy myslí. Vypráví různé historky, kde opravdu vidíme různé druhy pokrytectví. Taky je svědkem opravdu mnoha rasismu (většinou ve stylu, že černoši nebo židé jsou pro mnoho lidí v USA někdo, s kým by nebylo vhodné se stýkat). Je to velice negativní pohled na Ameriku, který není nijak zvlášť důvěryhodný a vypráví nám ho také dost pochybný autor, ale určitě na té knize "něco je". A ne, nebudu říkat to hloupé heslo "na každém šprochu pravdy trochu...". V tomto případě ale věřím, že mnoho Tuviových historek opravdu skutečnosti odpovídá, a celkově kniha přes opravdu velké nedostatky nabízí také poměrně zajímavý a čtivý pohled na současnou Ameriku. Jen je potřeba si občas něco domýšlet a občas si trochu povzdechnout či obrátit oči v sloup kvůli autorově hloupé hlášce.


Pět nedůvěryhodných novinářů z deseti.

4 18.08.2020

Toy Story, kde se hračky naštvou a společnými silami zotročí lidstvo. Aneb "Je dobrý nápad implementovat hračkám umělou inteligenci?" Cuddly Holocaust (sorry, ale originální název je o dost lepší) má poměrně béčkovou premisu, která slibuje i slušnou, ujetou zábavu. A ta přichází - ale nejen ona.

V románu sledujeme osud jedné z mála přeživších lidí, holky jménem Julie, která si nechá upravit většinu těla, aby vypadala jako plyšák a mohla se infiltrovat mezi zabijácké hračky a osvobodit svoji rodinku. Carlton Mellick III nejprve přichází s především obrovským množstvím šílené akce. Skvěle dávkuje různé nápady (dojde třeba na lidožravé "starostlivé medvídky" či ohromné roboty s bazukami), ale i když je autor umí slušně napsat, možná bylo na můj vkus akce příliš mnoho a nebyla tak efektivní, jako by byla třeba ve filmu.

Spíše jsem si užíval rozvíjení děje. Naštěstí přibližně od druhé poloviny je Cuddly Holocaust příběhovější, a Mellick umí výborně postupně odhalovat napínavý příběh a to až do úplně nejposlednější strany.

Cuddly Holocaust není nakonec zdaleka taková "prča", jak by se mohlo zdát. Je to velmi často pořádně depresivní čtení plné znepokojujících scén a obrazů. Román si zanechává svoji lehkost a černý humor, ale taky je tu výborně vykreslený svět, díky čemuž může přijít při čtení i nefalšovaná hrůza.


Plyšákolypsa, Cuddly Holocaust nebo třeba Vzpoura hraček (tak bych to pojmenoval já) je nakonec vynikajícím, zábavným i promyšleným hororem.


Osm nas*aných plyšáků z deseti.

4 20.06.2020