Niu
komentáře u knih
Oběť
James Carol
Přečteno za jeden den. Jefferson mi sedl, s Mendozovou jsou komická dvojka. Pokud chcete detektivku, která jde do hloubky psychopatova myšlení, jestli vám až tak nesejde, kdo to udělal, ale chcete být v myšlenkových pochodech Jeffersona, tak směle do toho. Překvapilo mne, že tento díl nemá tolik pozitivních ohlasů. Za mne bych řekla, že byl o něco lepší než Polámané panenky. Zde nebylo tolik otevřeného násilí. Druhý díl se ke mne ještě nedostal, ale pozor, ať si nevyspoilerujete v tomto díle právě druhý díl.
Aktualizace: Po dočtení 2. dílu, který se ke mně dostal až po tomto třetím, jsem trochu zmatená. Kdy se odehrává případ Mendozová a vrah homosexuálů? Druhý díl je úplně o něčem jiném.
Mlha nad Shadow Sands
Robert Bryndza
(SPOILER) Knížka se mi líbila a četla jsem ji jedním dechem. Jen mi tam chybělo v závěru rozuzlování Něco. Možná trošku zapeklitější minulost Bakerových a to, proč jednali, jak jednali. Některé postavy se chovaly dost zvláštně. Zajímalo by mne, jestli se člověk tak dostane jednoduše k informacím, když není soukromé očko. Těším se na další díly.
Záhada na zámku Styles
Agatha Christie
Oproti filmovému/seriálovému zpracování se mi zdají knihy Agathy Christie takové hodně zkrácené. Takové šup šup a je to, případ vyřešen. Autorka záměrně na některé věci nepoukáže, ač je to pro vyřešení případu klíčové a vše se dozvíme až ve finále. A ono finále? Hm, asi se nic nevyrovná tomu, když nastoupí David Suchet a zahraje divadelní představení a všem vyrazí dech a překazí plány. V knize toto bylo velmi krátké. Poirot v knížkách je ale místy vtipnější, záludnější a zlomyslnější :o) Myšleno v dobrém.
Harry Potter a relikvie smrti
J. K. Rowling (p)
Nej nej nej :o) Nemýlím-li se, tak jsem sérii přečetla po osmé v češtině + 1x v angličtině. Myslela jsem si, že mě to přejde, ale autorka věděla, proč uvedla věkové rozmezí čtenářů na samém konci knihy :o) Úplně přesně si pamatuju, když se v kinech objevily oba filmy. Každému jsem chtěla vysvětlovat, jak to bylo přesně v knize a ať si všechny přečte :o):o):o) Pro někoho, kdo knihu nečetl, tak film je super, ale pro ty, kdo znají tajemství odhalená v knihách, je to trochu hr (i když filmy byly dva k tomuto dílu). Těšila jsem se, až budu u konce a Voldemort dostane co proto, ale pak se mi chtělo brečet, že už nemám, co číst. No, ale pak jsem si uvědomila, že vždycky můžu začít znovu :o) Přeji všem podobně smýšlejícím, aby je svět Harryho Pottera bavil i nadále :o)
Dolores Claiborneová
Stephen King
Po dlouhé době jsem sáhla po Kingovce. Pááááni, to byla jízda. Začalo to tím, co Dolores otevřela na straně jedna pusu a skončila vyprávění na té s číslem dvě stě něco. Kdo zná Kinga, tak mi dá zapravdu, že v takovém duchu ještě nepsal. Dolores mě dovedla ke smíchu i k slzám. King zase zvládl vytvořit pouto s hlavními hrdiny, které tak nerada na konci jeho knížek trhám. Na tak málo stranách (na Kinga :o)) jsem žila život od padesátých do devadesátých let, jako bych tam byla. Břitký humor, všechno hned jasně a srozumitelně řečeno. Asi bych Dolores za kamarádku brala. Oba (Dolores i King) mi pomohli projít obdobím únorové chřipajzny. Zas abych mrkla, co jsem od něho ještě nečetla. Doporučuju všema deseti !!!!!!!!!
Doručovatelky
Alex Smith (p)
To byla naprostá pecka! Kolik že má tahle série knih (zatím)?! Moc jsem tomu nedávala, ale chytlo mě to od první stránky a pustilo až na konci. Je skvělé vidět detektiva - muže, otce hned tří "příšerek". Fakt to bylo vtipné. U některých pasáží jsem vyprskla smíchy a smála se nahlas. Já to prostě v detektivkách miluju. Ať jsou sebekrutější, tak správný humor z toho umí udělat něco víc. A další novátorská věc - neznám detektivku, kde by vařili anglický čaj - to mě fakt dostalo :o) Já jsem teda spíš na čaj s citronem (ten s mlíkem od školky nějak nemůžu vystát). Vrtají mi hlavou zapeklité otázky - pořídit si další knihy? Kolik jich zase bude? A to jsem je ani neměla na seznamu. Chjo - to jsou ty knihy zadara k nákupu - vždy je to první kniha nějaké série ... :o):o):o)
Půlnoční koruna
Sarah J. Maas
(SPOILER) Už vím, ach to prokletí druhých dílů. Myslím, že se to dostalo zhruba někde tam, kde Dvůr mlhy a hněvu (dle mého názoru). Také si představuju největšího zabijáka o dost jinak. Nelogická rozhodnutí, zatajované věci, autorka neříká vše narovinu, aby pak mohla jakože čtenáře překvapit, ale se to holt ztratí v přehršle informací. Strašná tragédie pro Caleanu - čím se jako měl Chaol provinit? Vladařské čachry machry nedávaly smysl. Věc s Archerem a Nehemií byla divná. To samé čarodějnice-magie-král, zjevení Eleny - kdy a kde? Proč zas Hrob? Klíče Sudby - to bude novodobý kotlík (alias vana) z Dvorů? Bohové! Zachraňte mě. Caleana nikomu nic neřekne, tohle mě strašně vytáčelo. Hlavní hrdinové byli (mírně řečeno) krapet schizofrenní. A ten král, který je teda tím nejhorším, co kdy spatřilo světlo světa, je tak nějak upozaděn a jako malý klouček je překvapen - co já, já nic. Je tam spousta nelogičnosti v příběhu a jeho překombinovanosti, i v chování a činnostech všech zúčastněných. Věci jsou tak nějak naznačeny, ale vlastně nic není jednoznačné a nahrává to autorce vymýšlet si další a další žblebty do dalších a dalších knih. Kdyby byla Caleana tak nadaná, tak by situaci vyřešila velmi rychle (král-nekrál, kdo by ji soudil, že, kdyby tu nebyl tenhle tyran?). Ale chápu, že knih by ubylo. Mám v plánu si dát pauzu, ale trochu se bojím, že tahle série dopadne jako ACOTAR (po druhé knize nedočteno a neplánuju dočítat). A co bylo fakt vrcholem debility - vyrušení Chaola z porady, aby si mohli v kumbálu na košťata zašpásovat. Ne, další podobné směřování fakt ne!
Nejšťastnější muž na Zemi
Eddie Jaku (p)
Nádherná kniha. Silný příběh popsaný na pár stránkách, o to více to nahuštění informací se mnou zacloumalo. Slzy se mi nevyhnuly. Líbil se mi styl, kdy Eddie promlouvá přímo ke čtenáři. Věřím, že je opět se svou ztracenou rodinou.
Prach
Hugh Howey
Po těch dvou dílech jsem spíše zklamaná. Mohlo to být fajn, kdyby tam nebyl takový zmatek v tom, kde se děj zrovna odehrává - naprosto nulové popisy prostředí.
Omyl
Elle Kennedy
Bylo to fajn čtení, no navíc se hodilo tématicky k MS. O něco více se mi líbil první díl. V něm se mi Logan jevil tak nějak jinak, dospěleji. Tady většinu času jako mačo. Jako pohodové čtení fajn s nějakým tím vážnějším tématem navrch.
Návrat krále
J. R. R. Tolkien
Nelehké, toto hodnotit. Jaké mám pocity? Jsem smutná, že to skončilo. Zároveň jsem se nemohla dočkat, až bude konec. K čemu se musím přiznat, tak poslední dodatky týkající se písma, výslovnosti - ty už jsem nedala. Ale popořadě.
Určitě si cením Tolkienovy tvorby. Jedná se o první fantasy dělenou do několika děl, vystavení kompletně nového světa a všeho v něm. Navíc to, v jaké době tahle díla vznikala. To, že se v kritikách jeví tahle fantasy série už jako dětská slátanina, není problém téhle knihy, spíš té novodobé tvorby a fantasie spisovatelů, které nám jí předkládají. Vždyť o tom se Tolkienovy mohlo jen zdát.
Tak nějak jsem si oblíbila hlavně Společenstvo prstenu. To, co přišlo poté, už nebylo tak kouzelné a pohádkové. Jen temné a bojové. A to se týká jak knih, tak filmů. I když Společenstvo skončilo tímto dílem, pro mne skončilo okamžikem Boromirovy smrti a rozdělením členů do různých stran.
Opravdu v příběhu by toho Frodo bez Sama moc nezvládl a čím častěji se k tomu příběhu nořím, vidím podobnou analogii - kam by to dotáhl HP bez Hermiony. Nelze taky nezmínit roli Saurona. Byl imaginárnější než Ten, jehož jméno nesmíme vyslovit. Moje asi nejoblíbenější část z třetího filmu je, jak Aragorn jde za nemrtvými. Bohužel tohle v knize se ztratilo někam pryč.
Třetí díl je strašně rozvleklý a první část (myslím, kniha pátá) se mi strašně táhla. No a ten konec, kdy po finiši byly další a další kapitoly ... Na jednu stranu si říkám, že fajn, víme, jak co dopadlo, ale někdy je přece lepší, když necháme pracovat svou fantazii.
To samé dodatky. Pane jo, tolik stran. Někdy mě to bavilo, ale celkově orientace ve všech těch jménech, jejich různých významech v té i oné řeči, rodokmeny a kdo je kdo ... Uf. Když jsem dospěla ke kalendáři, skřípala jsem zubama a ty poslední části jsem už nedala. Možná tyhle dodatky měly vyjít jako zvláštní knížka pro fajnšmekry, ale takto ...
Pamatuju si, že jsem v dětství začala Silmarilion a nebyla se schopná překousat nějakou částí, takže jsem to nedočetla (a ani to neplánuju). Tato kniha včetně dodatků mi ten okamžik připomněla.
Jinak, Hobit včetně této trilogie dočtena tento rok, což byl jeden z mých cílů, takže super. Za mne vede Hobit a Společenstvo prstenu. Dvě věže celkem OK, ale tento se mi nečetl tak dobře.
Potkáme se v Praze
Julie Caplin
Poté, co byla před rokem a něco vypuštěna do světa informace, že Julie Caplinová napíše knihu o Praze, jsem si říkala - ty jo, to je fajn, že zasadí jeden z příběhů do naší země. Jakmile se ke mně dostala, tak jsem se trochu zasekla. 32 stran!!!!! ??? To zas asi tak velká inspirace nebyla. No, odkládala jsem to dlouho. Přečetla za pár minut. Vždyť to mělo tak skvělý potenciál, tak proč toho nebylo využito?! Obecně mám s knížkami v sérii Romantické útěky osobní problém. Sem tam se mi něco líbí, ale většinou je to takové pohádkové čtení. Zatímco ty obálky mě dostávají, většina z nich je nádherná. Tohle mohlo být tak skvělé čtení vystavěné na budování online vztahu a zároveň o uvědomění si, že to online zas není tak super. Celkem nevím, jak hodnotit. Nechci dát odpad, ale ten potenciál vniveč....
Třetí hrob přímo před nosem
Darynda Jones
Oddychovka, u které se ráda zasměju nahlas :o) Miluju ten humor.
Víš, jak je to těžké, držet dietu, když se jmenuješ Cookie?
Když máte pocit, že se na vás všechno řítí, jedete asi v protisměru.
Co by udělal MacGyver?
Dvůr mlhy a hněvu
Sarah J. Maas
(SPOILER) Jak ráda s oblibou říkám: tohle byl teda bizár. Tak ... patetické. Taková slátanina. Ach můj ty bože, nemohla jsem se dočkat, až to dočtu. A při 664 stranách to byl nadlidský výkon. Dá se říct, že jsem většinu knihy provzdychala, provrtěla hlavou, protočila očima a proskřípala zuby. Ne, tohle opravdu ne. Oproti prvnímu dílu, ze kterého jsem byla nadšená, je toto děs. Hlavní hrdinka je naprostá ..... Když si zapůjčím pár obratů z knihy, tak: "Odpověděla jsem tedy znuděným, bezvýrazným hlasem bez náznaku zájmu." A další: "předstírala zájem". Přesně taková byla.
Začátek knihy byl fajn, líbilo se mi i to její přemístění a uzdravování na Nočním dvoře. Stejně jako jsem si v prvním díle oblíbila Tamlina, tak tady si mě znepřátelil. A plnou hloubku jsem pochopila téměř na konci knihy, kdy Rhysand řekl pravdu o tom, jak to bylo. Tohle byla snad jediná světlá část knihy, která se mi líbila. Ale ... Proč se autoři vždy snaží vystavit hlavní ženskou postavu jako naprostou antisympaťačku, zatímco mužské postavy jsou většinou normální. Nemá to být tak, abychom jako čtenáři měli podporovat hlavní postavu, bojovat s ní po boku?! A to jak se zachovala, když se dozvěděla o tom, že je družka?
Pak jsem měla dost značný problém vůbec pochopit Velaris a opravdu jsem ze stránek nepochytila nic, co by mi mělo vyrazit dech. Velmi často se stávalo, že někde někdo byl a pak najednou byl jinde, takže jsem měla potíž se v tom, kde se kdo nachází, zorientovat, plus se místa střídala tak rychle, že mi to bylo jedno.
Další věc byla honba za a) knihou, b) koulí, c) kotlíkem alias vanou. Absolutně nesmyslné hurá akce, šup šup a bylo. A asi jsem byla tak zmatená, že jsem si špatně vyhodnotila, že to vše potřebuje král Hybernu na zmrtvýchvstání Juriana. A ejhle, ten byl živý. A krása, stačí se jen naložit do Vany a je z vás víla.
Magie, to prostě magie. Jen tak. Povlečení na posteli vypere, ale jídlo si musí ohřát sama. Hrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr.
A omlouvám se, ještě to není všechno.
Feyreino neustálé zvracení hlavně ze začátku (a pak se k tomu autorka vrátila i na konci) mi lezlo na nervy. Výrazy jako něčí děvka a nadávky typu prasáku a zmetku mě taky odrazovaly. Rozhovory mezi postavami byly dost zmatené, jako by si měly zachovat punc tajemna, ale sakra tak jak se pak vlastně spolu měli domlouvat? Někde mě rušily gramatické chyby a špatný překlad, dlouhé souvětí na několik řádků. Je to na fantasy až moc kruté a úplně zbytečně. A ne, nemám tak citlivý žaludek, naopak ráda čtu detektivky a horory a jsem na leccos připravená, ale na fantasy to bylo dost. Feyre opakovaně zrazuje důvěru Rhysanda a jeho slabosti mu otříská o hlavu, pak za ním doleze a tváří se povýšeně. V části, kde se snažili ukrást kouli, tak jejich sexuální hrátky k odlákání pozornosti byly prostě divné. A celkově se ptám, jestli je potřeba tohoto ve fantasy. Plus explicitní výrazy, když opravdu nejsou třeba.
Pro mne byl tento svět neuvěřitelný. Ne, že bych si ho neuměla představit, ale tak, že jsem jim všem nevěřila ani zbla. No, určitě tak o polovinu zkrátit a pak bych možná nebyla tak přísná. Ale na to, jak je to opět vyháněno do výšin, mě to zklamalo. V závěru byly 2 kapitoly - jedna z pohledu Rhyse, druhá z pohledu Feyre a já jsem přemýšlela, že by bylo lepší, kdyby tak byla členěna celá kniha, znát prostě myšlenky všech (stejný styl byl použit u Kronik pozůstalých a tam to bylo promakané). Ale vlastně když se nad tím zamyslím, tak kniha splnila účel: před očima mlhu a v mysli hněv.
Zpovědi trosky po čtyřicítce
Alexandra Potter
Nemůžu jinak než za 5*. To bylo tak super. Když jsem to četla a jen tak přelétla očima hvězdičky a hodnocení, říkala jsem si, že ta kniha osloví jen ty ženy, muže, kteří si prožili něco podobného a cítí se stejně jako Nell. Že to, jak určitou literaturu přijmeme, se odráží v našich životech, jestli se nás to nějak dotýká nebo naopak vůbec. Pak ale v poslední třetině se to celé tak nějak stočilo i na lidi, kteří mají vše (z pohledu osob typu Nell), až se mi tajil dech, že i oni můžou a mají stejné pocity, byť v jiných situacích. Mě se to líbilo hodně. Byl to vlastně rok s Nell, měsíc za měsícem, a vlastně se to krásně zakončilo Vánoci a Silvestrem. Skvěle podané životní cesty, útrapy, zkušenosti; krásná přátelství, Cricket se mi líbila. Bylo to vtipné a čtivé. Moc doporučuju.
Pohřběte své mrtvé
Louise Penny
Až po přečtení pátého dílu Hladový duch a komentářů k němu jsem se dozvěděla, že tato kniha má být pokračováním a vracet se k případu s Olivierem. Asi jsem to trochu nečekala a měla jsem knihy za samostatné jednotky - coby detektivních případů.
S čím jsem velmi spokojena je zimní atmosféra, fujavice, vichřice, kupy sněhu, procházky a veselý Henri lapající sněhové koule, horké nápoje a skvělé jídlo.
Tentokrát to nebylo tak moc o Three Pines, ale část se tam přece odehrávala. Je pravda, že mi chyběly postavy z této vesničky.
Spíš než jako detektivku jsem to vnímala jako historický román, který se zabýval vztahy mezi Kanaďany a Angličany. Bohužel, téma mi není moc blízké a všude tam, kde se řeší strategie bitev nebo politika, mne to moc nebaví. Jako bych to nemohla uchopit, dostat se na dřeň. Taky jsem měla pocit, že řada věcí byla nevyřčena postavami (pro čtenáře), ale že si postavy něco řekly, mrkly na sebe, jakože ony přece vědí. No jo, ale já ne :o)
Na počet stran a množství děje + změny prostředí děje (Three Pines, Quebec, minulost, přítomnost, pohled Gamache, pohled Beauviera a další), tam bylo zmatení, že to nebylo od sebe odděleno, vše se tak nějak slévalo a prolínalo dohromady. Tomu by určitě prospělo dělení do více kapitol.
To, co se stalo Gamachovi před tímto případem, bylo zde tak natahováno, až to nervy drásalo. Chápu, že to byl účel. Ale ten konec, jak to Gamache vzal ... ? Nebyl schopný přijmout to, že udělal vše. Vina a slíznutí smetany bylo na jiné straně. Staví to tamní policii do dost špatného světla. Bohužel se moc nezdařil popis přestřelky, to bylo tak divné a zmatené. Raději zůstat u popisu poklidného řešení vražd.
Detektivní část z knihovny - vlastně jen tak mimoděk vyřešeno, pachatel chtěl být dopaden.
A co v Three Pines? Už to ztratilo své kouzlo. A ten závěr? Co to jako bylo? Tohle bylo už moc.
I když se mi knihy hodně líbí svou atmosférou a táhnou mne příběhy jednotlivých postav, nebaví mne na nich okamžik vyřešení případu - zdá se mi, že nám nebylo odkryto vše a dokoná se to jen tak nějak mimochodem.
Zvon
Neal Shusterman
(SPOILER) Slyšela jsem několik recenzí, že tahle kniha je dějem odlišná, že zde vystupují úplně jiné postavy. Jaké bylo ale moje překvapení, když to tak úplně nebyla pravda. Vlastně příběh navazoval na to, co se stalo v Trvalce. Bylo tady trochu více politiky tohoto disutopického světa, možná víc sci-fi. Greyson se mi líbil a vůbec jsem nečekala, že by on mohl být Zvonem. Trochu mi to připomínalo třetí díly všech velkých příběhů (ať knižních nebo zfilmovaných). Prostě boj o všechno. Ale, párkrát si rýpnu. Je to trochu citlivé téma, ale můj názor na zde zmíněnou genderovou nejednoznačnost, kdy se Jeri cítí jako žena a muž, tohle na mne je už hodně ve smyslu, že každá kniha vydaná v poslední době, jako by musela mít skoro všechny hrdiny, aby neurazila dnes genderově neutrálně smýšlející lidi. Pardon, ale tady to opravdu nutné nebylo. Na to, jak se většina knihy celkem táhla, tak závěr byl uspěchaný a Goddardovi bych přála celkem jinačejší druh umírání, když to vztáhnu na všechny tři díly. Ne, ten konec a vypořádání se s ním, to se nepovedlo. Celé to odstartování letu do vesmíru bylo nadmíru zmatečné. Taky by chtělo víc vysvětlit ten vysílač a ty prsteny. A co se stalo s Munirou? A jakto, že se teda vyhly nemoci z prstenů všem nám známým hrdinům. Co taková pokrytecká Ayn? Vždyť ta potvora dostala, co si ani nezasloužila. V knize jsem našla několik okamžiků, které stojí za zmínku, protože mnou opravdu pohnuly: shledání Anastázie a Faradaye, objetí Nimba (v těle Jeri) s Greysonem, neskonale mi trhalo srdce, když Greyson odmítl hovořit s Nimbem. Bohužel vztahu mezi Anastázií/Citrou a Rowanem jsem nevěřila, takže tahle rádoby-romanťárna mě minula. Jen co mi je líto, když se ohlédnu nad všemi třemi díly, bylo to neskonalé utrpení Rowana, který ani nedostal dost prostoru vše někomu vysvětlit a byl všemi odsuzován, zatímco Citra, ta byla opečovávaná a zbožňovaná všemi; vlastně mi tak k srdci přirostl spíš Rowan. Je to těžké hodnocení, ale suma sumárum to byly tři knihy velmi dobrého čtiva. Jen tady jedna hvězdička dolů.
Podivná knihovna
Haruki Murakami
Neptejte se proč, neptejte se jak, na nic se neptejte. Jen se nechte pohltit strašidelnou a hrůzu nahánějící atmosférou Podivné knihovny. Na 64 stran zadržte dech a nemrkejte. Nemůžu si pomoct, ale je to skvělé minidílko. Doporučuji.
Černý anděl
John Connolly
Tohle byl opravdu zajímavý díl. Autor by si mohl podat ruku s Danem Brownem a Charlie Parker s Robertem Langdonem. Možná tak trochu všehochuť od nějakého 14. století přes druhou světovou válku, od Ameriky do Česka. Nehledejte detektivku, hledejte spíš vývoj čtyř postav v čase a situacích (Charlie, Rachel, Louise a Angel). Autor tak nějak chňapne po předchozím díle, aby v tom následujícím mohl rozvinout některé osudy. Není to jednoduchá četba.
Trhlina
Jozef Karika
No tak tohle za mne pecka. Úplně jsem ztratila slova. Je to něco, co si musí člověk přečíst, aby se mu to dostalo pod kůži a měl přesně ten stav nepopisatelnosti. Horory, záhady, duchařinky apod. mám ráda odjakživa, děsí mě to, ale zároveň láká. Příběh mě zaujal od začátku. Fakt moc zajímavý námět. Přesně ve stylu hororů, které autor zmiňuje. Tuhle formu vyprávění jsem ještě v žádné knize nečetla a musí se uznat, že už jen tímto stavím knihu dost vysoko. Knížka, která vás rozhořčí, vystrachuje a zároveň rozesměje, to je fajn. Slovenština mi přišla jako příjemné zpestření a četlo se to samo. Jaký závěr si z této knihy odnesete, už je na vás. Každopádně to ve vás něco zanechá. I když je to kniha. Nebo ne?