Niu komentáře u knih

Moc se mi líbila atmosféra Paříže, nebo spíše cukrárny (mohla by být kdekoliv) - samé dobroty, kombinace chutí, až jsem měla chuť něco nového ochutnat nebo upéct :o) Tyhle části příběhu se mi četly samy. Marcel, kurz a přátelství, které vznikalo v Cukrárně C, měnící se prostředí cukrárny. Ale osobní trampoty a dialogy nebo myšlenky hlavních protagonistů mi přišly někdy strašně protivné. Nina byla dospělá, ale tam, kde by to bylo třeba, mlčela jak ryba. Sebastian byl v-l a Ninina rodina, respektive Nick, ten mi přímo pil krev. Rodinní příslušníci, kteří až moc zasahují do života, to nemůže nikdy dobře dopadnout. Vztahy v knize mě znervózňovaly, stejně jako nabubřelost některých postav. Těšila jsem se, až to dočtu, což trvalo celkem dlouho na to, že jsem knihu zvolila jako oddechovku.

4 29.09.2020

Nalezena omylem, ale zcela si mne přitáhla :o) Pro mne je to úžasná knížečka. Když se naučíme chápat zákon rezonance či přitažlivosti, dosáhneme všeho :o) Doporučuju úplně všem lidem. Je to nádherná cesta, možná i k cíli :o) Na Databázi knih je taky taková pěkná rezonance :o):o):o)

4 13.08.2020

Pěkné pokračování knížky Život po životě. Jsem ráda, že jsem mi tyto knihy vstoupily do života.

4 09.08.2020

Tahle kniha mě dost zmátla. Předchozí díl jsem četla už před nějakou dobou, proto jsem měla problém, co se tam událo, jakto, že tam nejsou lidi, které znám a v jaké detektivce byl ten Marian Briem. A ejhle, tak nějak v závěru knihy jsem si ujasnila, že to bude nějaká před-kniha před všemi. Ach jo. Kdyby tam aspoň bylo v nadpisech kapitol (nebo jen na začátku) v jaké době se to odehrává. Možná jsem to přehlídla. Ale teď už ke knize. Tyto detektivky jsou takové pohodové čtení na den. Autor vykresluje tvrdou zem a lidi, přitom to tykání na Islandu a Erlendur i ostatní postavy jsou příjemné, jasně vysvětlí, o co jim jde (když není potřeba mlžit), omluví se ... trochu světla v té temnotě. Líbí se mi, jak příběh plyne, co se stalo v minulosti, má dopad i na přítomnost a to nutí čtenáře číst dál, aby věděl, jak to dopadlo. Kdo nemá rád drastické krimi a spíš ho zajímá prostředí, tak doporučuju.

4 19.08.2019

Protože je J.D. mým oblíbeným autorem, dávám pět *. A kniha si je zaslouží. Po Ocelovém polibku jsem se zas po dlouhé době dostala k pokračování Rhyma. I přes to, že se jedná o třináctou knihu série, líbila se mi. Je tam několik dějových linií, více míst a nové postavy. Myslím, že právě přenesení do Itálie dílo pěkně okořenilo (jídlem, památkami i vtipem). Super zakomponování v té době aktuální problematiky na politické úrovni (i když ona je aktuální pořád). Ač jsem původně neplánovala do Čtenářské výzvy 2019, hudební nástroj jsem tam našla a můžu odškrtnout :o) Líbí se mi i na samém závěru zmínka o naší domovině. A J.D. tuto knihu-detektivku odlehčil (není tak krutá).

4 14.06.2019

Hodnocení této knížky je pro mne trochu oříšek. Kamarádka mi povídá: "od téhle knížky se neodtrhneš". Mno, odtrhla a to několikrát. Tohle by byl asi dobrý námět na nějaký ten "slasher" horor. Nicméně mi v začtení se bránila povaha Quincy. Lži, lži a zase lži. A když jsou takhle okaté, tak mi dělá problém se s tím vyrovnat. A nemůžu říct, že by mi byla sympatická. Trochu mě děsilo, jestli se to nebude až moc podobat Zmizelé (protože ta byla na mne silné kafe). Myslela jsem si, že příběh odkryje jinou pravdu. Ale souhlasím, že ke konci (tak 13 kapitol) jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Sice myslím, že i Jeffrey Deaver by se měl učit od autora/autorky :o), co se závěrečných rozuzlení týče, ... ale nakonec za čtyři hvězdičky.

4 16.02.2019

Tento díl byl trošku slabší v té linii krimi. Byla tam řada odboček k jiným případům a čtenář (aspoň já) do toho spadne a ani vlastně neví, o čem že to je řeč. Trošku musím být skeptická na rychlost, jakým byl řešen tenhle případ, když přihlédnu k dílu Hlas, kde několikatýdenní odhrabávání mrtvoly bylo každému jedno. Aktuální téma se mi líbilo. Jen si říkám, jestli ta morálka na Islandu je skutečně taková včetně tak mírných trestů. Pro mne teda nepochopitelné. Autor vykresluje Island spíš v tom černém světle - drogy, prostituce, každý se stará sám o sebe. Přitom když se zaměřím na vyšetřovací tým, tak je to vykresleno jinak, lidštěji. Je mi líto Mariana, toho jsem měla taky ráda. Byl hodně záhadný a ten konec ... Erlendur má zvláštní dar - ač ho někdo sebevíc naštve, tak ho dokonale uzemní bez násilí a nadávek. Trošku nechápu jeho děti, že se ho neustále snaží konfrontovat s jeho minulostí. Jeho dcera si do svého života nenechá mluvit, ale sama jeho rozhodnutí nerespektuje. Vlastní zločin jako by byl tak trochu upozaděn a to, jak to dopadlo, je takové nijaké. Vlastně platí obrat ... ve špatnou dobu na špatném místě. Snad nikde v knihách nebylo tolik hloubky, tak pravdivá zamyšlení, jako u knih Indridasona. Jen ta věta - kolik je potřeba stromů na jeden les ... V knihách je pravda, skutečně.

4 18.09.2018

Severní blata se mi líbí víc než první díl série. Začíná to mít šťávu a tým se formuje. Mám ráda humor v severských detektivkách, který se příběhem plíží, není okatý, ale je tam mezi řádky. Příběh super. Úplně jsem se vžila do pocitů těch žen, toho, co musely prožít, to, co prožívaly roky nato. Ta bezmoc a ten výsměch. Není to líčeno tak brutálně, jak to bývá v jiných detektivkách, takže i za to jsem trochu ráda. U těchto detektivek (nevím, jak budou pokračovat další díly) si říkám, že mi je líto spíš těch spravedlivých (kdo dočte do konce, pochopí). Konec je poklidný, žádné větší zvraty se nekonají. Jo, Erlendur je mi sympatický.

4 27.08.2018

Ještě se nestalo, abych dala jen 2*, ale tohle mě zklamalo. Mám ve zvyku dočíst knížky vždy do konce, pokud to teda není nad moje síly. Tahle nad moje síly nebyla, protože se tam našly čtivé pasáže. Co je větší problém, že většinou bývají tak na posledních sto stránkách. Musím souhlasit s Atlantis. Kde se schoval onen detektivní příběh? Autoři na úkor postav a jejich charakterů zasklili totálně to, oč tam mělo běžet. Po téhle knížce nevím, jestli se hned vrhnu do dalšího dílu, určitě to bude chtít teď změnu. A ten otevřený konec mě tentokrát ani nenalákal. V každé krimi se najde jakýsi osobní příběh hlavních postav, ale nikdy to nenaruší vlastní zápletku. Tady jsem chvilkama měla pocit, že je to drama neustále se točící kolem chudáčka Sebastiana, který si tuhle nálepku rozhodně nezaslouží; kolem Vanji, která je nesnesitelná a vlastně každá postava má vůbec nějaké prapodivné vlastnosti. K vlastnímu příběhu - no, je až k neuvěření, že jsem přemýšlela nad tím, jak je to napsáno, že mě vlastně ta zápletka ani nezajímala.

4 18.06.2018

Nikdy nezapomenu na popis chůze dívky ze schodů. Toto mě děsilo ve snech. Kniha i film jsou velmi děsivé, ponuré, film navíc dobře doplňuje hudba.

4 13.09.2017

Nádherná knížka pohádek. Možná ani ne tak pro děti, jako pro dospělé. U "Šťastného prince" a "Slavíka a růže" mi tekly slzy. Pohádku "Slavík a růže" jsem poprvé četla někdy ve čtvrté třídě z čítanky a už tenkrát to na mne hodně zapůsobilo a pamatuji si to dodnes. Wilde to napsal s takovou lehkostí okořeněnou špetkou ironie. Doporučuji.

4 31.08.2017

U hodnocení této knížečky chci být dost opatrná. Po přečtení "Jak si správně přát" a "Zákon rezonance" jsem si řekla, že je načase si zase o něco víc otevřít oči v této oblasti, pochopit, proč určité věci nejdou tak, jak bychom si přáli, proč si říkáme i věříme, že si je zasloužíme a ony pořád nikde. První asi třetina knihy je vhodná pro ty, kteří tápou, proč nemůžou najít ten správný protějšek. Tohle se mi četlo dobře a celkem mě to i motivovalo. Zbytek knihy byl spíše o vztahu jako takovém. Tahle část mi ovšem hodně vyzněla takto - jen ten, kdo si (z páru) přečte tuhle knihu, bude ochoten ... jen ten jeden. Ano, přiznávám, byla jsem vzteky bez sebe, protože to na mne působilo tak, že jen lidé znalí této knihy mají být důvěřiví, podpůrní, otevření, se srdcem na dlani. Budiž, kdyby se našel ten druhý stejného ražení ... Pro mne to bohužel otřáslo důvěrou, ať už mluvíme o té v partnerství nebo přátelství. A já jsem bývala celkem dost důvěřivá. Zkušenosti naučí. A vystavovat se znovu zradě? Omlouvám se za trošku zvláštní komentář. Nevím, jak knížku uchopit, když ve výsledku opakuje to, co řada článků na internetu. Je to tou dobou? Je tráva jinde zelenější? A zamyšlení taky nad tím - když už si dnes musí člověk zaplatit ... za seznámení (knížky, seznamky, aplikace, koučink atd.), za dítě (klinika, dárcovství, adopce atd.) ... je tohle vůbec normální doba, když lidi ani nezvednou oči do reálného světa? Chtěla jsem se krotit, ale moc se mi to nepodařilo :o(

3 05.09.2020

Knížka mi dala zabrat, i přesto, že teď procházím seberozvojovým obdobím a mám toho spoustu v hlavě. Začala jsem někdy před rokem, pak byla dlooooouhá pauza a dnes jsem konečně dočetla na druhý zátah. Je pravda, že pro mne byla knížka od sedmé kapitoly víc zaměřená na moje prožitky (myšleno konkrétní příklady ze života). Je zajímavé, že v každé knížce se ve výsledku píše o tom samém, ale třeba zásadní věci vidí každý autor jinak - viz např. Franckh, Dalajláma a Tolle (jistě by se našli i další). Tolleovy myšlenky jsou pro mne těžko uchopitelné, stejně asi jako kniha. Už se mi zdálo, že tu podstatu mám, ale ona mi uplavala. V jedné kapitole to vlastně popisuje, jako nesnažit se pochopit něco. A pojmy Bytí a Nebytí ... vědomí, nevědomí. Tato kniha byla těžká na soustředění, na pojmy, které autor používá. Možná se mohl držet trochu při zemi, aby byl smrtelníkům blíž. Otázky v kapitolách (ve stylu Hovory s Bohem), mi narušovaly pochopení celého textu, protože přeskakovaly od jednoho tématu k dalšímu, nebo spíše k další linii myšlenek. Je pro mne těžké to vyjádřit. Uvidím, jestli se časem ke knížce znovu vrátím nebo dám přednost méně komplikovanému stylu.

3 16.08.2020

Skvělá četba k vodě. Už dlouho jsem se tak u knížky nezásmala jako u téhle. A slzy smíchu jsou o to lepší. Gerriina matka byla naprosto šílená, až mě mrazí, že "takové" mají děti. Ole byl naprosto sebestředný machistický cvok. Tady jsem spíš skřípala zubama. Nedivím se, nad čím Gerri uvažovala, protože taková rodina k tomu člověka přímo dožene. Perfektní nápad s dopisy. I název knihy a celý námět. Malinká knížečka, co mě přitáhla přes celý obchod, zaujala anotací a hodnocením tady. Další den jsem pro ni běžela :o)

3 02.08.2020

Knížka se mi líbila. Musím říct, že než jsem začala číst tuto knihu, hodně hodně hodně dávno předtím, vše, co je zde, praktikuju snad už od mala. Nepochopím, proč toho lidi (někteří) nejsou schopni, ba co víc - nejsou schopni toto akceptovat u druhých. Pro mne je děkování (všem a všemu) normální věc, každý den. O to víc mě mrzí, když druzí nejsou schopni druhému člověku poděkovat za něco, co pro ně udělá, a berou to jako hotovou věc. A spíš se pak na lidi, kteří ten vděk mají, pohlíží, že jsou divní (proč jako děkuješ?). Takže čím víc lidí si třeba právě přečte tuto knížku, tím bude svět příjemnější místo pro nás pro všechny :o) Děkuji :o)

3 03.05.2020

Knížka trošku připomínající Sama sebou. Pěkný výlet po New Yorku. Tvorba od této autorky na mne působí protichůdně - rychle se to čte a není to náročná četba, nejsem žádná puritánka, ale copak se to neobejde bez hromady lží, hektolitrů alkoholu a jak je obvyklé i s hromadou zvratek?! Taky bankovní konto Angely bylo bezedné.

3 11.04.2020

Když vím, co si z knihy vzít, je to vždy super. Pro ty kdo věčně tápají, perfektní kop do ... :o)

3 14.03.2020

Knížka se mi líbila. Mělo to spád, i když ke konci už to bylo trošku natahované. Ale knihy Sandry Brown se mi líbí právě kvůli toho, jak staví příběhy. Detektivka/thriller říznutý trochou té romanťárny :-D A nikdy nevíte, kdo je ten zlý a hodný.

3 22.12.2019

Thriller/detektivka psaná způsobem, který překvapí. Pokud je čtena s nadhledem, je to opravdu jisté oživení na tomto poli literárního žánru. Líbilo se mi to. Bylo to zase něco nového, jiného. A myslím, že propracováno skvěle. V knihách mám ráda přítomnost protkanou minulými událostmi. Za mě doporučuju, je to taková oddychovka na večer.

3 19.12.2019

Mám Deavera ráda a Lincolna s Amélií taky, knihy se čtou tak nějak samy. Ale u této knížky jsem si říkala, jestli už toho není až moc. Vyhlížela jsem konec a pořád zbývalo přes sto stran, takže jsem čekala, co je pro Deavera typické. Už mě ty jeho kejkle nerozhodily a trefovala jsem se do černého. Co se mi na příběhu líbilo bylo ponoření se do diamantového průmyslu, to, jak se opracovávají a vznikají skvosty. Anotace ke knize nesedí (nemyslím, že je špatně napsaná, jen dává tušit jinému příběhu) a možná, kdyby se držel jen tohoto, bylo by to lepší. Musím ocenit tu genialitu a provázanost, ale někdy čtenář ocení jednoduchou linii. Postrádala jsem Lincolna a Amélii, jak byli za starých časů, jejich rozhovory. Teď byl jakoby každý sám za sebe. Zdá se mi, že autor je upozaďuje na úkor více dějových linií. Taky závěrečná překvápka byla teď popisována trochu jinak, z pozice "těch špatných". Už necítím takový "drajv" jako u prvních dílů.

3 06.07.2019