Niu komentáře u knih

Moje první kniha od tohoto spisovatele. Vlastně ani nevím, jestli se mi líbila. Většinou čtu knihy mnohem obsáhlejší s komplikovanými zápletkami, možná proto to až tak nedocením. Tato kniha byla lehká, jednoduchá a krátká, na relax a odpočinek. Ale slza ukápla. Kniha spíš v sobě nese poselství, že se lidi k sobě mají chovat hezky a bez předsudků. I když se někteří lidé mohou jevit jako podivíni, je někdy třeba si lidí kolem sebe více všímat.

6 02.09.2016

Zajímavé sci-fi.

5 20.09.2024

Tyto karty jsou moc krásné. Tajemné, temné, některé věci patrné hned, jiné pod povrchem. Už mi dělají společnost pár let a ráda po nich sahám, když potřebuju nakopnout a vidět věci z jiné perspektivy. Perfektně rozvíjejí kreativní myšlení a nabízí řešení z více úhlů pohledů. Ale tarot je hodně o učení se intuicí. Knížka je jednoduchá, ale ke každému tarotu budou určitě i jiné popisky, ve kterých se odráží popis obrázků. I když myslím, že na první tarotové karty můžou být pro začátečníka složité. Nicméně, když k vám chtějí ... :o)

5 20.01.2022

(SPOILER) Za mne NE! Těšila jsem se, až to dočtu a většinu knihy to byly pro mne muka. Akce mi připadaly dost chaotické a v závěru není vědět kdo bojoval jako kdo (jedna postava, více identit) - já myslela, že třeba masky byly odhaleny a ono ne. Asi do kapitoly 30 se stala jedna jediná akce hned na začátku (a ještě úplně dle mého ne dobře rozjela děj) a pak se vlastně nic nedělo. Přesto hlavní hrdina prohlásí, že má fůru práce. Přitom je nikdo nikam neposlal. Oskar, Ruby a Danna dostanou prostor až na konci knihy. Vše se točí kolem myšlenkového vztahu Adriana a Novy a je to pěkně protivné. Ostatně, jako Nova samotná. Nova je strašně nesympatická postava a sama má problém s tím, na které straně stojí, jen samé lži a kde koho podrazit. Adrian a jeho superschopnost coby Sketche, by se hodila spíš do galerie. Nova se chovala v určitých situacích velmi průhledně, až mi bylo divné, že Adrian a jeho otcové jsou slepí, hluší. Aspoň tam byla Danna, aby na něco kápla. Co se týká Adrianových otců - na to, jací jsou to superčuperhrdinové, tak vždycky přijdou s křížkem po funuse. A Ace? Ten mi připadal jak malé dítě, když není po jeho. Jediný normální mi tady přišel Cullum a srandu jsem zažívala jen při dialozích Ruby a Oscara. Za mne propast vzhledem k nedávno čteným Měsíčním kronikám.

5 08.01.2022

(SPOILER) Pěkná oddechovka, když chcete mít pocit zadostiučinění. Kdyby to jen zůstalo v tomto duchu. Ten závěr se mi moc nelíbil. Za to hvězdička dolů. Autorka to mohla nechat tak, aby ukázala, že ženy můžou za sebe bojovat a umí to pěkně tvrdě. Neplést tam vztah s posledním trollem. Takoví Alexové nebo Patricové přesně tohle do života potřebují, protože těm projde všechno. Já se u toho bavila. Hm, Emily - ta byla fakt chladná bez projevu citu, manipulativní mrcha. Během čtení jsem měla radost, že jim to konečně někdo ukázal, ale po závěru to bylo jen další dílo, kdy hlavní hrdinka se musí omlouvat :o( Chlapi takové pocity nemají, zajímavé...

5 03.10.2021

Jedna z mála biografií, které jsem doposud přečetla. Musím říct, že jsem nadšená. I když byly některé kapitoly na mne příliš dlouhé a jisté úseky života se mi trošku táhly, v závěru knihy jsem si říkala, že ne, že nemůže být konec. Velmi čtivě napsané i pro někoho, kdo politiku nijak zvlášť neprožívá. Díky Michelle Obamové jsem nahlídla pod pokličku, do problémů, o který se moc nemluví. Ne vždy to byly krásné situace plné oslav a prskavek. I nějaká ta slza mi ukápla. Vtáhlo mě to do jejich života, jako bych toho byla součástí. Takže napsáno skvěle. Po přečtení jsem neměla slov.

5 21.11.2020

Ze Čtenářské výzvy na mne pořád vykukovalo Norské dřevo, ale zapátrala jsem v knihografii japonského autora a ejhle - kniha o běhání. No páni, absolutně jsem nečekala, o čem to bude. Taky běhám, tak jsem si řekla, že to vyzkouším. A nelituju, opravdu ne. Asi se mi autor tímto dílem trefil do mé krevní skupiny, protože běhání, psaní knih, plynutí času ... je to tak pravdivé. Myslím si, že každý, kdo čte hromadu knih jednou dostane nápad, že by si sám něco takového vyzkoušel. Plynutí času nezastavíme, ani kdybychom se rozkrájeli a my ten fakt přijmeme - s jakými pocity, to už je na nás. A běh? Klobouk dolů. Sama jsem běžkyně "sama pro sebe" - vyčištění hlavy od všelijakých myšlenek, zpevnění těla, ale to hlavní je ona vytrvalost, o které autor mluví. Dokázat nazout běžecké boty a udělat první krok. Maratóny a jiné akce pan Murakami popisuje z osobní zkušenosti a s takovým smyslem pro humor, až jsem žasla. Možná ne-běžci nepochopí. Ale pro běžce to může být takový průvodce, jak se nevzdávat. Čtení s otevřenou pusou zaručeno :o) Za mne palec hore.

5 10.08.2019

Na doporučení kamarádky sáhnu sem tam po Sandře. A super. Klasické malé městečko, kde každý na každého něco ví. Do toho případ pohřešovaných žen, sněhová vánice a boj o přežití. Na jedné straně místní šerif, na druhé FBI. Taková akční dramatická detektivní romanťárna :o)

5 19.05.2019

Velmi odlišná detektivka. Žádný krvák. Jen stíny minulosti. I tak se dá detektivní příběh uchopit. Po dílech, kdy hlavními protagonisty byli Erlendurovi kolegové, se vracíme k němu. A bylo to příjemné setkání. Příběhem se prolíná taková nejistota, co je realita a co sen. Četla jsem to v období, kdy začalo konečně mrznout a nasněžilo - tím se mi aspoň trochu přiblížilo prostředí Islandu (opravdu trochu :-)). I když je příběh vyprávěn klidně, bylo za ním hodně bolesti.

5 28.01.2019

Tleskám. První detektivka, u níž je autorem žena. Bravurní dílo. Knihu jsem hltala a potřebovala jsem znát pravdu. Ještě se mi nestalo, abych se večer bála zhasnout světlo. Dovedu si představit ty lekací scény, které zde byly vylíčeny a zajímavá by jistě byla i zfilmovaná verze. To celé s amou bylo jak z hororu, tajemno a karty, mýtické pověsti o záhadném basajuanovi a Mari. Procházím fází severských detektivek, ale ta z jihu jim směle konkuruje. Kdo chce zažít pocit hrůzy, tak vřele doporučuju. Sny o lišce podšité se řadí k mým novým nočním můrám.

5 01.10.2018

Mám z knihy rozporuplné pocity. Dobře se to četlo, musela jsem pokračovat dál a dál. Bylo to hodně napínavé. Agorafobie je dobrý námět na thriller (viz třeba i film Vraždy podle předlohy). Líbily se mi humorné monology, co si Anna v duchu říká nebo myslí. Jen mi ten příběh přišel trochu přitažený za vlasy. Možná měli všichni důvody, že jí nevěřili, ale copak by to bylo možné, prostě ji jen tak nechat? Nechci se tady rozepisovat, abych něco neprozradila. Jen mi vadila ta bezmoc, že byli detektivové (jeden z nich) značně arogantní. Chvilkama se mi zdála Anna opravdu hloupá, nelogická. Některé situace byly popisovány strašně zdlouhavě a oproti tomu všemu jsem nečekala tak rychlý závěr, vše vyřešeno lusknutím prstu, vše najednou v pohodě. Jako by už autor nevěděl, jak se z toho kolotoče vymotat.

5 21.08.2018

Trvalo mi hodně dlouho, než jsem tuto knihu přelouskala. Není to úplně můj šálek kávy, proto moje pozornost přeskakovala ke knihám jiným. Docela mi trvalo se odhodlat a začít číst a do příběhu se zažít, ale poté se kniha tak nějak četla sama, nenásilně. Místy zbytečně natahovaný děj.

5 10.07.2017

Pěkně napsaný příběh. Kniha se mi dobře četla. Film i kniha na mne velmi silně zapůsobily.

5 30.09.2016

(SPOILER) Zajímavá četba, jen dost chaotická. Orientace v textu, kdy se pracuje se jménem nebo s datem narození, byla nepřehledná. Jsou tam chyby týkající se výpočtu vibrací na daný rok, v kapitolách o tarotu (Velké arkáně) pro čtenáře mohou být matoucí informace o kartě VIII a XI (výklady různých tarotových přístupů zaměňují tyto karty - autorka neuvádí oba, nevysvětluje a mísí je dohromady). Neřekla bych, že kniha je pro začátečníky. Trošku to na mne působilo jako výtah z jiných literárních zdrojů - já bych raději, kdyby autorka vkládala své výpočty a zkušenosti. Je to omezeno na holá fakta. V praktické části je vše zaměřeno na výpočet pro jinou autorku a definici její osoby, ale dělat tento rozbor na kohokoli jiného dle dostupných informací, nedávalo smysl (neodráželo to popsané skutečnosti). Za mne osobně nejpovedenější kapitola knihy byla ta týkající se příběhů pro karty Velké arkány (tady se lze dočíst jakési ponaučení). Korektura textu PŘÍŠERNÁ!!!!!

4 22.07.2021

Dávám plný počet hvězd vzhledem k tomu, že Obří pantofle mě doprovázela mým dětstvím. V době, kdy jsem neuměla číst, mě vyloženě fascinovaly kresby se zvláštní texturou. Už ani nespočítám, kolikrát jsem četla první pověst Obří pantofli :o) Tato a Zajíček Ušáček jsou moje dětské lásky :o)

4 08.05.2021

Moc se mi líbila atmosféra Paříže, nebo spíše cukrárny (mohla by být kdekoliv) - samé dobroty, kombinace chutí, až jsem měla chuť něco nového ochutnat nebo upéct :o) Tyhle části příběhu se mi četly samy. Marcel, kurz a přátelství, které vznikalo v Cukrárně C, měnící se prostředí cukrárny. Ale osobní trampoty a dialogy nebo myšlenky hlavních protagonistů mi přišly někdy strašně protivné. Nina byla dospělá, ale tam, kde by to bylo třeba, mlčela jak ryba. Sebastian byl v-l a Ninina rodina, respektive Nick, ten mi přímo pil krev. Rodinní příslušníci, kteří až moc zasahují do života, to nemůže nikdy dobře dopadnout. Vztahy v knize mě znervózňovaly, stejně jako nabubřelost některých postav. Těšila jsem se, až to dočtu, což trvalo celkem dlouho na to, že jsem knihu zvolila jako oddechovku.

4 29.09.2020

U hodnocení této knížečky chci být dost opatrná. Po přečtení "Jak si správně přát" a "Zákon rezonance" jsem si řekla, že je načase si zase o něco víc otevřít oči v této oblasti, pochopit, proč určité věci nejdou tak, jak bychom si přáli, proč si říkáme i věříme, že si je zasloužíme a ony pořád nikde. První asi třetina knihy je vhodná pro ty, kteří tápou, proč nemůžou najít ten správný protějšek. Tohle se mi četlo dobře a celkem mě to i motivovalo. Zbytek knihy byl spíše o vztahu jako takovém. Tahle část mi ovšem hodně vyzněla takto - jen ten, kdo si (z páru) přečte tuhle knihu, bude ochoten ... jen ten jeden. Ano, přiznávám, byla jsem vzteky bez sebe, protože to na mne působilo tak, že jen lidé znalí této knihy mají být důvěřiví, podpůrní, otevření, se srdcem na dlani. Budiž, kdyby se našel ten druhý stejného ražení ... Pro mne to bohužel otřáslo důvěrou, ať už mluvíme o té v partnerství nebo přátelství. A já jsem bývala celkem dost důvěřivá. Zkušenosti naučí. A vystavovat se znovu zradě? Omlouvám se za trošku zvláštní komentář. Nevím, jak knížku uchopit, když ve výsledku opakuje to, co řada článků na internetu. Je to tou dobou? Je tráva jinde zelenější? A zamyšlení taky nad tím - když už si dnes musí člověk zaplatit ... za seznámení (knížky, seznamky, aplikace, koučink atd.), za dítě (klinika, dárcovství, adopce atd.) ... je tohle vůbec normální doba, když lidi ani nezvednou oči do reálného světa? Chtěla jsem se krotit, ale moc se mi to nepodařilo :o(

4 05.09.2020

Nalezena omylem, ale zcela si mne přitáhla :o) Pro mne je to úžasná knížečka. Když se naučíme chápat zákon rezonance či přitažlivosti, dosáhneme všeho :o) Doporučuju úplně všem lidem. Je to nádherná cesta, možná i k cíli :o) Na Databázi knih je taky taková pěkná rezonance :o):o):o)

4 13.08.2020

Pěkné pokračování knížky Život po životě. Jsem ráda, že jsem mi tyto knihy vstoupily do života.

4 09.08.2020

Tahle kniha mě dost zmátla. Předchozí díl jsem četla už před nějakou dobou, proto jsem měla problém, co se tam událo, jakto, že tam nejsou lidi, které znám a v jaké detektivce byl ten Marian Briem. A ejhle, tak nějak v závěru knihy jsem si ujasnila, že to bude nějaká před-kniha před všemi. Ach jo. Kdyby tam aspoň bylo v nadpisech kapitol (nebo jen na začátku) v jaké době se to odehrává. Možná jsem to přehlídla. Ale teď už ke knize. Tyto detektivky jsou takové pohodové čtení na den. Autor vykresluje tvrdou zem a lidi, přitom to tykání na Islandu a Erlendur i ostatní postavy jsou příjemné, jasně vysvětlí, o co jim jde (když není potřeba mlžit), omluví se ... trochu světla v té temnotě. Líbí se mi, jak příběh plyne, co se stalo v minulosti, má dopad i na přítomnost a to nutí čtenáře číst dál, aby věděl, jak to dopadlo. Kdo nemá rád drastické krimi a spíš ho zajímá prostředí, tak doporučuju.

4 19.08.2019