Niu komentáře u knih

Četlo se to dobře. Návrat komisaře Niémanse byl celkem rychle shrnutý od dob Purpurových řek. Karim nahrazen Ivanou. Lov a šlechtické rody nejsou má zrovna nejoblíbenější témata, plus když se k tomu přidají ještě zvěrstva druhé světové války ... No, ale zajímavá byla linka s roetkeny. Úplně jsem zapomněla na fóbii Niémanse ze psů. Můj nejoblíbenější žánr jsou detektivky, ale jedno musím nechat - že zrovna ty od francouzských autorů jsou pro mne strašně těžko uchopitelné kvůli jejich hrdosti, aroganci a nabubřelým egům. To samé je Thiliez. Ještě si vybavím italského Našeptávače, ale tam to bylo zas vyšetřování bez hlavy a paty s hromadou pohody a lážo-plážo přístupu. Vlastní zápletka - taková švihle nepochopitelná.

23 06.02.2024

Od autorky pár knih přečtených už mám a je to takové - všehochuť a zároveň máte chuť s tím praštit. Na můj vkus na tenhle žánr až moc stran a táhlo se to sáhodlouze. Člověk si už už myslí, že se něco dozví, a ono zas nic. Obvykle mám ráda prolínání časových linií, ale tady mě to rušilo. A - asi můj velký problém - nemám ráda, když se lže, takže celou knihu jsem trpěla jak zvíře :o) Hlavní hrdinka totálně nesympatická, vlastně všechny ženské byly divné. Normální snad Owen a koukejte na chudáka, kam to dopracoval. V celé knize mě nesnesitelně štvala Freya - neberte to zle, ale autorka z ní udělala panenku Chucky a upíra v jednom. A úplně jsem si nemohla představit, jak se s ní všude kodrcá. Ten konec až moc přitažený, skoro skalp. Líbilo se mi prostředí, ale mohlo být popsáno ještě více.

23 30.10.2023

Na datum vydání v originále celkem zdařilá temná detektivka. Líbilo se mi zasazení do chladného prostředí Aljašky. Chvilku mi trvalo, než jsem pochopila vztahy postav. Oblíbila jsem si Obludu. Na druhou stranu Kate, kolik že jí bylo let? Dovedla bych si ji představit spíše ve věku 40+. Četlo se to celkem dobře. Tip, který jsem si dala, mi nakonec vyšel. I když to není až tak vina autorky, jako spíše knih, které jsou vydávány v poslední době - nezdá se vám, že je všude přeKateováno? Už mi to leze na nervy. Jako by neexistovala jiná jména.

23 08.07.2023

Uffffffffffffffffffffffffffff. Ty vogo!!!!!!!!!!!!!!! Tak na tohle se nedá zapomenout. To bylo excelentní. Ještě jsem nikdy nic takového nečetla. Obvykle ráda značím přečtené v komentářích spoilerem a o knížce se víc rozpovídám, ale tady udělám výjimku. To nejde popsat, to se musí přečíst (a cítit).

23 03.07.2023

(SPOILER) Hm.

Ira byl skvělý a brala bych ho jako hlavního hrdinu, kolem kterého se vše děje. Kladně hodnotím i detektivní linku - něco se aspoň děje a příběh by se měl někam posouvat. Italské/Sicilské dobroty, zápal pro vaření, pečení, výrobu parfémů. Vtipnost v některých pasážích.

To je tak asi všechno pozitivního. Jestli tohle má být série (a v dnešní době těžko usuzovat kolikátidílná), tak vystavění světa, popisy prostředí, charaktery postav - nic, ploché, klouže to po povrchu a nedává to smysl. Kniha v sobě kombinuje Stmívání, přes Čas čarodějnic po další díla o čarodějnicích, lovcích čarodějnic, démonech, ďáblu, upírech a jo, tady nově měňavcích, i když vlastně to jsou vlkodlaci, takže nic nového pod měsícem. Emilia strašně protivná, neustále napružená. Nonna - místo toho, aby se jejím prostřednictvím příběh na začátku krásně vysvětlil a dostal se do hloubky, to pohřbila tím, že o tom se nemluví. Rodiče? Na romantickou linku došlo, ale chtělo by to třeba rozkrýt nějaké předchozí zkušenosti, než se na Iru vrhne. Příběh byl psán zmateně, možná to bylo i překladem. Pro démony a Hříšné alias Pekelné prince se užívá výraz démon, ale už mate, o kterém se vlastně mluví. Hrdinka se pustí do boje s nějaký takovýmto démonem a komentuje to slovy "zběsile bojuji" a to je vše. Navíc, kdyby se rozhodla to zvládnou sama bez Iry, proč ho neposlala přetnutím pouta zpět? Vždyť to mohla udělat kdykoli. To byl takový guláš, že jsem posledních sto stránek obracela oči v sloup. Stále se mi potvrzuje, že velmi doporučované knihy na soc. sítích jim spíš škodí. Velmi podobně na mě působila kniha Nejchladnější dívka ve městě chladu. Jo a ještě některé do očí bijící klišoidní fráze nebyly nutné. Nemůžu doporučit. Dvě hvězdy, jedna za Iru a druhá za vtipné hlášky.

23 18.02.2023

(SPOILER) Celkem jsem se těšila, až napíšu recenzi, ale nevím, jestli se mi podaří obsáhnout vše. Od dětství jsem tíhla ke Kingovým knihám a až na povídky (ty nemusím obecně) mám přečtenu většinu románů. Šest set stránek, jen to hvízdne. Ale na Kingovky musí být nálada. Letošní Čtenářská výzva (2023) mi nahrála na smeč, takže nebylo, co řešit. Jen jsem se podívala na hodnocení a že to je druhý díl série, a tak jsem se rozhodla přečíst si jako první Černý dům. Ze začátku uf, říkala jsem si, co se to děje, vůbec tomu nerozumím (jako najet do rozjetého vlaku a snažit se zachytit, co se děje venku). Líbilo se mi hodně, jak je příběh vyprávěn, že jsme jako vítr (nebo Gorg) a dostáváme se postupně ke všem lidem zainteresovaným v příběhu. Bravurní. Trošku jsem byla netrpělivá u části, kdy se šrotoval dav obyvatel French Lendingu (nejdřív kvůli mrtvole, pak kvůli podezřelému), ale chápu, že autoři ždímali nervy čtenářů a ukázali, jaká je mysl lidí v davu. Určitě bych v knize našla taková prapodivná východiska, ale obecně u Kingovek to přičítám na vrub tajemnu a silám (temným i těm světlým). Nechutné to bylo dost, to jo, a večer jsem se celkem u čtení bála (ale nešlo nepokračovat). Líbí se mi přátelství, která v knihách vznikají a charaktery tady byly moc pěkné - od samotného Jacka, přes Dalea, Henryho, Marshallovi, až po Hromskou pětku. Ano, vždy přijdeme o postavu, která nám je hodně blízko, ale to už tak je. Party si oblíbím vždy tak, až je mi smutno, že je konec. A ten konec? Nebyla by Jacka škoda v našem světě? Jak jsem si myslela na začátku, že se přes to nedostanu, tak jsem nadšená. A to až tak, že sáhnu po první díle a uvidíme, do jakých Dálav mě zanese. Třeba se pustím i do Temné věže. Musím se přiznat, že to má na mne podobný vibe jako Doktor spánek (taký druhá kniha jedné série) - ten byl taky super.

23 08.01.2023

(SPOILER) V mysli vraha je jedna z těch lepších detektivek, co jsem kdy četla. Až na nepatrné drobnosti v charakteru hlavní postavy Zoe, nemám nějaké negativní komentáře. Práce, kterou Zoe dělá, mne fascinuje. To, jak přemýšlí, jak skládá jednu informaci za druhou a jak bylo v knize trefně psáno - hledá seno v kupce sena. Původně jsem si myslela, že půjde o knižní předlohu k filmu stejného názvu s Hopkinsem, ale ne. Líbily se mi návraty v čase o Zoeině dětství. Bylo to nervy drásající, napínavé, úplně jsem cítila ten zmar. Možná jen bych trochu posunula věk Zoe v té době - úplně si nedovedu představit možnost v té době a v jejím věku, dostat se k literatuře o sériových vrazích (ale nemožné to asi není). Pachatele vražd určitě trefíte hned, jakmile se vám dostane do čtecího pole. Velmi komické byly dialogy Tatuma a Marvina :o) Levné knihy se hodně lepší ve své nabídce a jsem za to ráda.

23 21.08.2022

Spíše než honbu za pachatelem, na kterou jsem zvyklá u jiných detektivek, tady se vše odehrává v mysli Jeffersona. Jeho úvahy tím pádem zůstávají skryté uším ostatních a z jejich pohledu je jeho chování značně podivínské. Řekla bych, že Jeffersonova arogance tady už přechází jistou únosnou mez. Líbil se mi Taylor i Hannah. A s tím jménem? Pochybuji, že tak bezchybný detektiv jako Jefferson je, by na to nepřišel. Schválně. Kolik nás tady na to přišlo :-) Myšlenkové pochody v detektivkách se mi líbí, ale někdy to vyzní jako charakteristika z příruček.

23 29.05.2022

Velmi čtivé, napínavé - hlavně závěr. Ale: autorce se vždycky někam zatoulá Katein tým - mrzí mě, že T. J., Glock, Gurčák a Skid nedostanou větší prostor coby Kateinini přímí kolegové. Zajímavá je i postava Mony. Bylo by fajn vidět i jejich progres; tak Tomasetti slízne všechnu smetanu - prakticky tam není žádná vazba mezi ním a zbytkem týmu. Taky některé informace z Kateiny minulosti tam byly opakovány několikrát. Vzhledem k tomu, že se jedná o třetí díl a že jsou zde zmínky o pachatelích z předchozích knih, považuju už za zbytečné to vkládat do knihy několikrát. Ke konci bylo až moc alkoholu. Celý závěr byl nečekaný a uf, jsem ráda, že to vyšlo.

23 30.04.2022

Skvělé načasování :o) Chválím čarodějnicko-duchařskou linii, za mne to bylo napínavé. Až tak moc jsem nejásala u Arnotova případu. Některé situace, reakce kolegů ze Surete mi přišly nepochopitelné - v Surete je stále něco prohnilého. Celkem mi připadlo nereálné, že by se toho neujala inspekce pro vnitřní záležitosti. Kdyby to bylo bez této části, za mne by to bylo lepší. Hodně mě zamrzel Peter a v závěru mi chybělo Fontinovo hodnocení. Ruth je zajímavá osůbka. Někdy přemýšlím, proč největší rány zasazují nejbližší lidé, a jestli není lepší být tak trochu jako Ruth.

23 03.04.2022

(SPOILER) Skvělá četba pro knihomoly :o) Zasazení do doby, svět dam, galantních mužů, určitých pravidel, které se musely dodržovat. Animant skvělá, sarkastická, chytrá. S knihovníkem se skvěle doplnili. Líbilo se mi vše, co se odehrálo v Londýně. Trošku mě překvapil ten hr závěr. Vlastně celá kniha byla zasazena do čtyř týdnů, zatímco v poslední kapitole uběhly tři měsíce. Tohle mi přišlo dost nekonzistentní. Doporučuju číst teď před Vánoci.

23 18.12.2021

Skvělý díl, za mne zajímavější a lépe propracovanější než první. Více detektivní práce. Postavy pěkně vykresleny.

23 23.08.2021

Nádherná knížka :o) Nechce se mi věřit, že takové dílo bylo napsáno na počátku 20. století. Vtipné, uctivé, milé, kouzelné, plné fantazie. Anna měla teda řádnou vyřídilku; když mluvila, zadržovala jsem dech - úplně jsem to prožívala s ní :o) Ptala jsem se sama sebe, jak bych knížku pochopila třeba ve třinácti. Jsem ráda, že jsem se k ní dostala později :o)

23 21.06.2021

(SPOILER) Na další pokračování jsem se těšila, i když jsem nečetla Neklidnou krev (pouze viděla). Překvapilo mě, když mi kniha došla, jaká je to cihla. Musím říct, že Stephen King se může ještě učit :o) Ne, to byla sranda. Kniha je fakt zbraň. Kdyby se jen trochu líp držela, určitě ji použiju jako činku. Další překvápko bylo, jak malilinkatým písmem je to psáno (a to nenosím brýle). Je to sice detektivka, ale tak nějak čekám (stejně jako ostatní), jak se vyvine vztah Corma s Robin, proto se mi ta série vlastně líbila. Ale už od Smrtící bílé je toho nějak moc. Nemůžu upřít čtivost, která s přibývajícími stránkami nutí číst rychleji a rychleji. Ale vadí mi strašná překombinovanost příběhů, množství dějových linek, množství postav a jejich jmen, niků. Já osobně sociální sítě alá instagram apod. nemám a všechny ty @ a haštagy (u kterých ani neznám zkratku na klávesnici :o) ) mě strašně iritovaly. To samé s tou chatovací konverzací - myslím, že jsem byla asi tak v půlce knihy, než jsem přišla na způsob, jak to číst, abych z toho něco měla. Řešilo se toho tolik, že důvěryhodnost všeho, co se odhalilo v příběhu beru dost s nadhledem. To samé ty konverzace - než jsem pochopila hlavu-patu, ... no, mnohdy asi ani nepochopila :o) A čeho všeho se to dotklo - jako tématicky? Autorka trochu přestřelila. A souhlasím s tím, že vrah mohl být kdokoli - ten závěr byl nedostatečný - v jedné kapitole o pár stránkách versus stavění příběhu přes 1100 stran. Jsem ráda, že vypadl Matthew, ale nahradila ho Madelain. Charlotte s Jagem asi nebudu zmiňovat, ti dva se k sobě hodí. Ale v příští knize už raději ne. Jsem taková rozpačitá...

22 19.05.2024

(SPOILER) Mám moc ráda knihy Coriny Bomannové. Jsou to sice romány pro ženy, ale s přesahem, a řeší se v nich hodně složitá témata, návraty do minulosti, zvraty a nečekané situace. Přesto mi tato kniha dala dost zabrat. Četla jsem ji celkem dlouho - síly mě opustily prakticky čtyři kapitoly před koncem, kdy jsem se bála, jakým směrem se příběh obrátí a nechtěla jsem zažívat tu bolest. Ale zpět k začátku. Prolog jsem moc nepochopila a vlastně se mi tak nějak ztrácela ta linka všech těch příbuzných, že si nejsem jistá, jestli se některá z postav objevila i v epilogu (Helena?). Záčátek se mi četl skvěle. Hodně mě to bavilo, jak Diana odhalovala věci, sama nebo s pomocí pana Greena, kterého jsem si oblíbila. Zvrat trochu nastal, když Diana odjela na Motýlí ostrov a setkala se s Johnatanem, ale stále mě bavilo jejich pátrání a poznávání se. Bohužel tahle dějová linie byla dost násilně narušována sáhodlouhými kapitolami o minulosti - do dob, kdy ženy byly míň než plevel (a to nejsem nějaká feministka), se kterým může jakýsi takýsi Stockton takto jednat. Ale přelouskala jsem to. A ty zbývající kapitoly - no, bolest tam byla, ale bylo to všechno tak nějak rychle rozmotáno, ať se v tom čtenář netopí (možná i spisovatelka) moc dlouho. I když mi spousta věcí zůstala skryta a ráda bych věděla, jak to dopadlo třeba se Stocktonovými, s Tremaynovými, s Grace, o které to celé bylo (to, co bylo řečno, bylo málo), tak jsem dočetla a chvíli byla v šoku, že prostě takhle ne. Jenže tak to někdy bývá. Tvorba Cariny Bomannové mi připomíná trošku Jojo Moyesovou. Rozhodně jsou to knihy, které v člověku něco zanechají.

22 02.05.2024

(SPOILER) Tahle kniha se rozhodně neztratí. Je mi líto, že je hodnocena takto málo. V loňském roce jsem četla knihu Kde zpívají raci, kterou jsem si zařadila do nejhorších knih roku 2023 (to jako fakt). Tato kniha je vším, co jsem od knihy Kde zpívají raci očekávala. Příroda, květiny, osudy postavy, co mají hlavu a patu. Toto je šperk. Tolik neopětované lásky, tolik smutku, bolesti i tolik naděje. Líbily se mi všechny linky, ale musím se přiznat, že jsem byla trošku zklamaná, když jsme opustili Alicino dětství a vrhli se dál. Ale nakonec i její život v parku byl hodně obohacující. Zajímavé. Už podruhé, co se mi do ruky dostala kniha (a její části) v době, kdy jsem to potřebovala jako nezaujatý člověk vidět/slyšet. Mrzela mě linka s Oggim, to mi bylo neskutečně líto. Ale věřím, že s panem Mechem to nakonec dobře dopadlo. Doporučuji a už teď vím, že tohle bude kniha roku 2024.
Plus: Nádherná obálka, která vypadá identicky i pod přebalem.

22 05.02.2024

(SPOILER) Po dlouhé pauze po druhé knize série jsem se vrhla na Franka. A dlouhá pauza se konala i v rámci čtení - aspoň tedy na mne. Ale jakmile jsem se po jedenácté kapitole znovu začetla, dala jsem to za dva dny. Autorce se nedá upřít čtivost, s jakou své knihy píše, a taky fakt, že vyprávění ze strany hlavní postavy je mi milejší než příběhy ve třetí osobě. S Frankem jsme se mohli seznámit- ve druhé knize, kdy tak trochu šéfoval Cassie. Tam do jisté míry hrál rozverného šéfa, ale stále šéfa operace. Tady jsem viděla temnotu, lidskost i nedlidskost, charakter vůči své rodině i vůči své práci, vůči kolegům. Na mne přece jen trochu rázný, ale super vystavěný - ani ne bílý, ani ne černý. Možná mi to tak trochu hrálo na strunu uvědomění, že v každém z nás jsou různé bílo-černé stíny. Nemůžu uvěřit, že se autorce daří u mně (jakožto u čtenářky) vykreslit ty situace v mezilidských vztazích a vtáhnout mě do děje tak, jako bych tam byla - sledovala rozhovory, hádky, pranice, až mi tuhlo celé tělo. Cítila jsem tu první lásku mezi Frankem a Rosie, jeho bolest, když utekla, jeho bolest, když se dozvěděl pravdu, jeho myšlenky nad "kdyby", jeho postoj vůči své velké rodině - rodičům i sourozencům. Francis - krásné jméno, tohle mě nějak udeřilo do očí během četby. Ten závěr s Holly byl tak trochu přitažený za vlasy. Trochu mě štvalo, jak v jednom kuse padalo "ježkovy voči" a své dceři říkal dušinko (kdo takhle komukoli říká?). Bylo to dlouhé? Ano. I když se počet stránek mírně snížil, tak 23 kapitol na 424 stranách - pro mne celkem peklo na soustředění. Pomalejší rozjezd to mělo, ale pak to nabíralo celkem spád, přibývala další jména, která se mi pletla. Líbil se mi Frankův vztah ke Stephenovi. A za ten úplný závěr jsem ráda. Přesně takový je život.

22 21.01.2024

Celkem pěkná vánoční oddechovka velmi rychle přečtená. Na každém příběhu bych našla chybičku, ale proč to dělat. Účel to splnilo - uklidnilo stresující období a stmelilo lidi různými příběhy.

22 27.12.2023

(SPOILER) Velmi krásný příběh, který mě úplně pohltil. Pět hvězdiček si zaslouží. Německé autorky tyto příběhy opravdu umí. Jedná se i z části o historický román, i když historie zde nebyla nijak dávná. Tímto mi připomíná knihy od Jojo Moyesové, které jdou rády do minulosti s prolínáním současnosti. Moc dobře jsem chápala přání a sny hlavních hrdinek a nechápala mužské postavy a jejich jednání - ano, to se stále nemění ani v reálném životě. Bylo mi trošku líto Kiliana, protože David byl fakt pěkný prevít. Ale v závěru mi přišlo pěkné, že se kniha snaží o nápravu vztahů mezi osobami. Za to jsem pak na Davida pohlížela jinak (oproti Michelovi, ten mi k srdci nepřirostl a jeho lásku k Marianně jsem mu nevěřila). Asi nikdy nepochopím, proč mají muži tendence před problémy utíkat, dělat, že neexistují nebo rozhodnutí nechat na jiných. Tohle asi není cesta, jak můžou ženy vzhlížet k mužům a vážit si jich (i když by velice rády). Moc se mi líbila závěrečná linka s Rémym, škoda, že nebyla víc rozpracovaná.

22 30.08.2023

Velmi milé překvapení. Pro mne zase jedna z dlouho odkládaných knih, ale příběh mě tak vtáhl, že jsem jedno odpoledne začala číst a dočetla druhý den. Tak moc se mi to líbilo. Ta atmosféra byla skvělá. Studentský život a trampoty, přátelství, lásky a zklamání. Celkem mě zaujal i příběh jak Allie, tak Kadena - pro mne to bylo zas něco neokoukaného. Ten bručoun Kaden na začátku se mi líbil a ty jeho výlety, hned bych s ním šla :o) To byla velmi pěkná část knihy, kdy se snažil Allie pomoci ukázat krásu života. Určitě se našly okamžiky, kdy to k realitě mělo hodně daleko - sehnání si bytu, finanční stránka věci a tak podobně, ale asi to nebylo podstatné, neb hlavní hrdinové byli zajištění. Ke konci mě Kaden trochu prudil, ale holt každý má v hlavě své řešení v dané chvíli. Jen mě vždy mrzí, když tímto (ať už postavy v knihách nebo lidi v reálném životě) lámou srdce druhým (jakože pro jejich dobro). Ten závěr už byl trochu moc. Líbily se mi vztahy v knize. Bylo to dost čtivé s krátkými kapitolami. Trošku mi to připomnělo knihu Pan Romantik v té pomalejší romantické lince. Doporučuju a budu pokračovat v sérii.

22 27.05.2023