Nočnípták komentáře u knih

Nějak nevím, jak do psaní. Myslela jsem, že když počkám s komentářem, když nechám svoje pocity trochu "uležet", že to půjde snáz. Nejde. Žádná slova nemohou popsat co cítím. Snad jedině slovo zjevení. No ano, tahle kniha, tahle autorka je pro mne zjevením.
Nemá cenu víc psát, musíte si sami přečíst. Moc ji doporučuji.

Od začátku roku jsem přečetla hodně knih, kterým jsem dala 5*. Mnoha z nich ani těch 5* nestačí. Nejsilněji na mne však zapůsobily dvě knihy. Zvuk slunečních hodin je ta první a Pod krvavými nebesy druhá.

Výzva 2019 - 16. Kniha s oxymórem v názvu.

25 02.09.2019

Šumava - to je ráj. I v ráji ovšem prší. A to dost často, jak se přesvědčíte ve vyprávění bývalé učitelky a budoucí hostinské. Mám ráda tuto knížku. Vždy dokáže pozvednout náladu, zahnat chmury a potěšit. Jako bonus vnímám krásnou češtinu a prostředí mé milované Šumavy.
Čtenářská výzva 2018 - 4. Kniha, ve které se jedna z postav jmenuje jako vy

25 21.05.2018

Ransemovka Nechtěli jsme na moře mně roky chyběla v knihovně. Asi jsem ji i záviděla kamarádce, která mi ji několikrát půjčila. Pak, už jako vdaná, jsem ji ulovila v antíku. Ještě dneska cítím tu radost z úlovku. Teď si říkám, že je možná dokonce nejlepší ze série o Vlaštovkách. Tehdy v dětství tím nejlepším byl Boj o ostrov. Byl totiž první, který jsem četla a byl to úžasný objev. A což to jméno autora. Když se vyslovilo (pravděpodobně špatně), bylo to jako hudba. A napsané bylo také krásné.
Naše děti si vztah k ransemovkám nevytvořili, možná proto, že jsem jim je pořád doporučovala. Tak teď se zdá, že s vnoučaty budu úspěšnější. Hlavně musím nenápadně.

I v sedmdesátých a osmdesátých letech se občas stalo, že vyšla kniha, která jaksi unikla "soudružské inkvizici". Strach v hrsti prachu je přesně tím případem. Od té doby jsem ji četla vícekrát a pokaždé se stejným zájmem. Neměla jsem ani páru, že existuje audiokniha, která je podle zdejších komentářů ještě o třídu výš. Tak to asi budu muset zkusit.

Kdyby šlo dávat víc palců, tak by je ode mne všechny dostala za svůj výstižný komentář Metla.

24 25.03.2020

Po přečtení Nejkrutějšího měsíce jsem musela začít číst tuto sérii od jedničky. Paráda. Inspektora Gamache si nejde nevážit. Profesně i soukromě. Přijde mě jako ze starých detektivek, ale přitom velice moderní. Klidný, přemýšlivý, lidský. Miluje svoji ženu, má rád svou práci a neztrácí víru v lidi.
U některé série přečtu jednu knihu a necítím potřebu ve čtení pokračovat. U této série se nemohu dočkat pokračování.
Zátiší bylo pro mne uklidňujícím zážitkem a zastavením v rychlosti uplývajících dní.

Obálka je nádherná, jenom ta placka bestseller mě tam štve.

24 12.04.2019

Před několika lety ležel náš syn v nemocnici Pod Petřínem. O sestrách boromejkách mluvil s takovou úctou a uznáním, že tahle kniha pro mne byla jasná volba. Chtěla jsem se dozvědět něco o těchto řeholnicích. Dozvěděla jsem se však mnohem víc. Nikdy by mne nenapadlo, že rozhovor se sestrou Angelikou bude tak zajímavý, že knihu přečtu za jedno odpoledne a večer. Co se týká církví a náboženství, to je mně dost vzdálené a neznámé. Ovšem vyprávění Angeliky Pintířové je tak bezprostřední a živé, že lituji toho, že už mám přečteno.

Tahle kniha ve mně vzbudila touhu dozvědět se ještě víc o historii i současném životě boromejek a sestry Angeliky. A kvůli sestře Angelice si snad založím i Facebook. A to mne k tomu nedokázal přesvědčit ani syn s vnučkou.

24 17.02.2019

Nemám spočítáno, kolikrát jsem četla tuto knihu. Moje maminka ji čte pravidelně každý rok. Máme ji obě zařazenou mezi knihami, kterých si nejvíc ceníme. Kdysi jsem vlastnila první vydání knihy. Všem známým jsem ji tak dlouho doporučovala a půjčovala, až mě ji někdo nevrátil. Pak jsem přišla o druhou. Už jsem lakomec, tuhle už nepůjčuji.

Jak je možné, že o takové ženě málokdo ví, že se o ní neučí na školách? Všichni známe jméno Marie Curie Sklodowská. Troufám si říct, že Vlasta Kálalová DiLotti se s ní může klidně srovnávat.

Je těžké o této knize psát komentář. Nedokážu vystihnout slovy těžký život této silné ženy. Aby jste poznali její sílu, musíte si knihu přečíst. Nenechte se odradit recenzí na začátku Kdybych ji tenkrát četla, asi bych se do knihy vůbec nepustila.

24 03.09.2018

Tak jak autor vedl rozhovory bez předsudků a normování, tak by jsme měli i tuto knihu číst. Za dva dny jsem měla přečteno. Pak jsem stále listovala a některé příběhy četla znova. Pěkně pomalu, pomaličku, aby mě nic neuniklo. Moc zajímavé čtení. Aktéry příběhů nesoudím. Každý má jiné důvody pro život o samotě. Můžu, nebo nemusím s nimi souhlasit, ale jsou to jejich důvody a jejich životy, ne moje. Andi tady píše, že někteří z nich nezvládli svůj život. Možná je to ale tak, že právě zvládli. Kdyby nic neudělali a zůstali tam, kde žili dřív, jak by to s nimi dopadlo? A na Šumavu se Andi nebojte. Tyhle lidi nepotkáte, protože oni nechtějí být potkáváni. A ti, kterým setkání nevadí, ti si s vámi budou sousedsky povídat. Dva znám. Já dávám knize 5*. Pan Palán a pan Šibík odvedli úžasnou práci. Díky.

24 17.06.2018

Michaela Klevisová opět bezvadná. Přesně podle mého očekávání. Starý známý Bergman, krásné popisy přírody, tři vraždy a žádné potoky krve.
Nejvýstižnější je komentář mag097.

23 13.04.2023

To mně zase vůbec nepřišla nejslabší, jak tady někteří čtenáři píší. Já mám ráda české detektivky. Ne, že bych občas nepřečetla i nějaký thriller severského autora. Jenomže ten beru jako něco neskutečného. Většinou je děj hodně akční a dost nepravděpodobný. A detektivové mají často problémy, hlavně s alkoholem.
M. Klevisová píše správnou českou detektivku a její inspektor Bergman je mi hodně blízký. V tomto případě mne vůbec nenapadlo, že obětí se stane Julie, ale vraha jsem si v jednu chvíli tipla správně. Pak mě ovšem spisovatelka pěkně zmátla a začala jsem myslet na úplně někoho jiného. Což je vlastně bezva a ve správné detektivce to tak má být.
Navíc musím napsat, že paní Klevisová neumí jen detektivky, ale i pěkné povídky o kočkách.

23 11.02.2021

Jestli si to dobře pamatuju, tak Letiště bylo první Haileyho knihou, která u nás vyšla. A první jeho knihou, kterou jsem četla. Autor nám předkládá napínavou knihu, plnou zajímavých informací ze zákulisí velkého letiště. Dnes je knize víc než padesát let, hodně věcí se za tu dobu změnilo. Určitě se mnoho změnilo i v provozu a fungování letecké dopravy. To však vůbec neubírá na čtivosti tohoto románu.
Líbil se mi i film, ale na knihu nemá. Tedy podle mne. Já mám většinou s filmy ten problém, že si hlavní postavy představuji úplně jinak, než tvůrci filmu.

23 25.03.2020

Tuhle knihu budu doporučovat kudy budu chodit. Každý by si ji měl přečíst.
O koncentrácích vychází mnoho knih, ale o lágrech, které založili komunisté jich moc není.
Kdyby zde nebylo tolik nezaměnitelných českých a slovenských výrazů, mohla bych si snad myslet, že se kniha odehrává ve třicátých letech v sovětském gulagu.
Knihy na tohle téma mne vždycky dost rozhodí, vždycky si říkám, že už žádnou takovou číst nechci. A vždycky čtu. Tahle mne rozhodila tak, že fakt končím. Vždyť Chlup je moje věková kategorie, byl tramp a chodil po Šumavě tam, kam i já se svými kamarády. Samozřejmě, že po nás SNB a pohraničníci šli, ale nikdy mne nenapadlo( Chlupa taky ne), že by to mohlo skončit až takhle.
Jan Tománek odvedl neuvěřitelný kus práce. Přes všechny hrůzy se kniha četla dobře. I když jsem si říkala UŽ DOST, četla jsem pořád dál, dokud nebyl konec.
Říct o knize, která je o životě v pekle, že se mi líbila, to asi nejde. Ale jak jinak vyjádřit, že se mi líbila?
Komentář co napsal laepus o kousek níž, ten teda sedí.

Doporučuju ke čtení čtenářům každého věku.
Přečtěte si i co psala Siena 5. března v diskuzi. A také recenze.

23 17.03.2020

Že je to skoro pohádka? Ale to je přece na foglarovkách to nejlepší. Dospívající mládež už má klasické pohádky dávno za sebou, ale to neznamená, že je nemá ráda.
Že už dávno nejsem ve věku, pro který je kniha napsána? Když já mám pohádky ráda. Klasické i dobrodružné..
A Jestřába si moc a moc vážím. Jsem šťastná, že naši synové na jeho knihách vyrůstali zrovna tak, jako já.

Výzva 2019 - 6. Kniha která má v názvu kalendářní měsíc

23 15.12.2019

V této knize jsem se poprvé setkala s ilustracemi Zdeňka Buriana. Je to kniha, kterou měl v knihovně můj děda. Kvůli obrázkům jsem v ní listovala snad ještě dřív, než jsem uměla číst. Moc jsem jim asi nerozuměla, ale ten, kde je malý Martin nahoře na trámu a jeho otec drží jednou rukou medvěda za kožich a v druhé má lovecký nůž, ten jsem měla nejradši. Ovšem moje prohlížení bylo tajné, jenom když děda nebyl doma. Protože to nebyla kniha pro malé děti. A to nadšení, potom, když mě ji děda sám přinesl, abych si ji přečetla. Pro mne stále voní vzpomínkami a létem, protože od té doby jsem ji čítala prázdniny co prázdniny. Nejdřív sobě a později nahlas bráškovi. Každý rok i když už uměl číst.
Čas od času se k ní vracím. Není to už každý rok, ale pokaždé čtu se stejným zápalem jako kdysi.

Mám i novější vydání, ale pořád čtu tohle staré.
Na to stáří a stálé čtení je kniha docela v dobrém stavu. Trochu popraskaný a natržený hřbet, ale jinak drží. Určitě je však jednou převázaná. Je totiž svázaná dohromady s Duchem prérie, který je vlastně pokračováním.

23 16.04.2019

Když jsem poprvé četla tuto knihu nevěděla jsem že je to bestseller, ani že existuje film. Zaujalo mne, že základem příběhu je skutečnost. Moc se mně kniha líbila. Není to žádná slaďárna / ty nemám ráda/, ale krásný romantický příběh, který je velice skutečný, uvěřitelný. Filmu jsem se docela bála, už jsem měla svoji představu. Když se mně líbí knížka, většinou jsem filmem zklamaná. Ovšem tenhle film byl pro mne překvapením. Moje představa Francesky byla úplně jiná, ale Meryl Streepová ji úplně převálcovala. Tenkrát to bylo poprvé, co se mně líbil film stejně jako knížka. Vlastně možná i o trošičku víc.

23 04.09.2018

Už zase jsem Stoletého staříka přečetla. "Odprachovávala" jsem knihovnu a opět skončila asi u čtvrté police. Jak se mně dostane do ruky tahle kniha, tak zapomínám na práci. Myslela jsem, že jenom tak trochu budu nahlížet a listovat, ale zpátky do police jsem ji už nevrátila. Přečteno jako vždy s nadšením a radostí. Allana miluji stále víc, je nepřekonatelný.

Srovnávání s Forrestem? Protože se oba vždy nachomýtli k důležitým událostem? Přesto tam podobnost nevidím a myslím, že by tím srovnáním měl být Allan uražen.

Clayův most jsem přečetla už v lednu, ale musela jsem získat trochu odstup, než jsem se pustila do komentáře. Byla jsem z děje knihy tak plná emocí, skoro bych řekla, že mne Markus Zusak pěkně rozhodil. Stále nedokážu vyjádřit slovy svoje pocity. A jak napsat komentář, abych neprozradila děj? Je to moc zvláštní kniha. Když jsem přečetla Zlodějku knih, tak jsem napsala, že se mně líbila, ale neřadím ji mezi moje TOP knihy. Clayův most tam však patří.
Pořád musím na Claye a jeho bratry myslet. Měla jsem knihu půjčenou, ale potřebuju ji mít ve své knihovně, protože vím, že se k ní budu neustále vracet.
Napřed se mně moc nelíbila obálka. Čím déle jsem se na ni dívala, tím víc jsem zjišťovala, jak se ke knize hodí, jak souzní s dějem.

Čtenářská výzva 2020 - 6. Kniha, která vás zaujala svým názvem

22 17.02.2020

Kniha mého dětství. Měla jsem ji ráda, ale nebyla moje. Půjčovala jsem si ji ze školní knihovny stále dokola určitě tři roky. Moc jsem si ji přála mít v knihovničce, ale asi jsem o tom málo mluvila, protože ji dostal k narozkám bráška. No aspoň byla doma. Potom, už jako vdaná, jsem ji dostala k narozeninám já. Od brášky. Novou, ne tu jeho salátovou. Tak byla knihou dětství našich dětí. Syn se stěhoval i s Modroočkem. A já koupila další. Už je knihou dětství vnoučat. Teď jsme ji dočetli s vnučkou. Pomalu se poohlížím po další, protože tahle se bude také stěhovat a já přece bez ní být nemůžu.

22 03.07.2018

Můj první Dán. Dlouho jsem čtení této knihy odkládala. Vždycky ty, které máme doma v knihovně čekají a čekají a stále je předbíhají ty půjčené, které musím vrátit. Teď mě mrzí, že jsem jí zespodu hromady těch na čtení, nevytáhla dřív. I když začátek se mně nijak zvlášť nelíbil. A chvíli trvalo než jsem si udělala pořádek ve jménech. Jednou totiž postavy jmenovali příjmením, pak zase křestním jménem. A těch postav je tam opravdu dost. Těžko jsem se dějem prokousávala a říkala si, že to přece není možné, když toho Dána tak chválí moje kamarádka medlovice. Asi jsem si vybrala nějakou slabší dánovku. A najednou to přišlo. Čtu a nemohu se odtrhnout. Paráda. Přečteno za dva dny. Měla pravdu medlovice. Už se těším na další.

21 04.02.2022

Krásná obálka. Děj se mně sice zpočátku zdál trochu zmatený/nejspíš tou linií z dětství/, ale pak...to bylo počteníčko. Ne že bych s Len úplně souzněla, ale držela jsem jí palce a obdivovala ji. Dozvěděla jsem se takových věcí o ptácích a přírodě. Kdybych měla jedním slovem popsat můj pocit z téhle knihy, bylo by to něha.

21 02.10.2021